O veřejném osvětlení
Po druhé světové válce bylo veřejné osvětlení (dále VO) v Československu většinou v dezolátním stavu. Jednalo se o zbytky jednoduchých žárovkových svítidel na konzolách umísťovaných na stěnách domů, sloupech vrchního elektrického vedení, často dřevěných, na převěsech atp. V době války byly zřejmě jiné priority a k jejímu konci se z důvodu náletů spojeneckých letadel nesvítilo vůbec. V menších městech a na vesnicích souvislé VO tehdy neexistovalo. Také motorových dopravních prostředků na většině prašných silnic a někdy i ulic bylo pramálo. Za uplynulých šedesát let nastaly v tomto oboru světelné techniky a osvětlování neuvěřitelné změny.
V 60. letech dvacátého století se téměř současně objevily zářivky a vysokotlaké rtuťové výbojky tuzemské výroby – z n. p. Tesla Holešovice, zářivková a výbojková svítidla z n. p. Elektrosvit Nové Zámky, sortiment ocelových stožárů z Agromy Nový Jičín a též elektrotechnické příslušenství vyrobené v dalších státních podnicích. Veřejné osvětlení se budovalo a rozšiřovalo v celém státě. Do propagace dobrého uličního osvětlení,které je všem na očích, se zapojila tehdejší Československá vědeckotechnická společnost a vývojová oddělení tehdejších již zmíněných hlavních výrobců světelné techniky. Vedoucí pracovníci výrobců, státní správy a národních výborů si pochvalovali, jaký krásný pohled je na večerní republiku z letadel při jejich návratu ze služebních cest. Kontinuita tohoto vcelku dobrého vývoje byla narušena koncem 70. let minulého století vypínáním osvětlení při první energetické krizi, které způsobilo obrovské škody na elektrické výzbroji VO s malým krytím; další škody vznikly v důsledku nárůstu noční kriminality. V 80. letech byly přijaty nové ČSN pro VO na základě doporučení Mezinárodní komise pro osvětlení CIE.
Nové společenské klima v 90. letech přineslo další diskontinuitu při otevření hranic výprodeji západních osvětlovacích prostředků, devastaci klíčových výrobců při jejich odstátnění, překotné privatizaci a nástupu nových manažerů s krátkodobými, především osobními cíli. V novém tisíciletí se situace částečně stabilizovala, úžasně se rozšířila nabídka osvětlovacích prostředků, nedávno byly v ČR zavedeny evropské normy pro osvětlení pozemních komunikací, do diskusí o VO zasahuje o. p. s. SEVEn, Sdružení pro rozvoj veřejného osvětlení a Česká společnost pro osvětlování. Objevily se nové formy správy a financování VO. Do řešení se vložili někteří astronomové a ekologičtí aktivisté, kteří považují VO za hlavní zdroj rušivého světla škodícího lidem i přírodě.
Bez kvalitního veřejného osvětlení se však současná civilizovaná společnost neobejde. Bohužel v důsledku nelítostného konkurenčního boje dodavatelů a neodborného rozhodování jsou stále zaváděna nevhodná a neperspektivní řešení. V časopisu Světlo se dozvíte víc.
Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor