Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo tiskem
7. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 7. 3. 2017.

Veletrhy a výstavy
Pozvánka na výstavu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE 2017 

Architekturní a scénické osvětlení
Světelný design v kostce – Část 28
Osvětlení spiegeltentu a jeho specifika

Aktuality

Kurz osvětlovací techniky XXXIII – 1. oznámení Česká společnost pro osvětlování, regionální skupina Ostrava, a VŠB – Technická…

Konferencia SVETLO 2017 – 1. oznámenie Slovenská svetelnotechnická spoločnosť a Česká společnost pro osvětlování vás pozývajú na…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Více aktualit

Nenápadný půvab festivalu v Dubrovníku

Mgr. Alena Kottová
 
Na letošní Dubrovnický letní festival (Dubrovačke ljetne igre) jsem jela s předsevzetím, že vedle umělecké části napíšu také něco o jeho osvětlení. Přestože dojmy byly působivé, jako by nebylo o čem psát. Samá klasika, byť velkolepá.
 
Festival, skládající se z divadelních představení, koncertů klasické hudby (a dokonce jedné opery), literárních setkání a vystoupení lidových souborů, se konal v historických prostorách města: především v renesančních palácích Sponza a Kneževi dvor (Rektorský palác), lépe řečeno v jejich atriích, v hradebních pevnostech Revelin a Lovrjenac a na náměstíčku Boškovičeva poljana, ohraničeném kuželkovou balustrádou.
 
Světla nebylo mnoho, nečetné reflektory tradičně vrhaly nezbytný kužel viditelnosti na účinkující a decentně a měkce nasvicovaly architektonické prvky. Nejteplejší osvětlení bylo „netechnické“, dva velké svícny o pěti svíčkách po stranách jeviště při jubilejním představení renesanční komedie Marina Držiče (letos uplynulo 500 let od jeho narození) Dundo Maroje. Světla nemohlo být méně, ale napadá mne, že ho nemohlo (nebo nemělo) být ani více. A to proto, aby se nesmazala jedinečná atmosféra navozující staré časy, dobu renesančních karnevalů, inspirovaných nedalekými Benátkami, aby se nenarušilo přirozené působení staré architektury a doména letní noci nad mořem.
 
Osvětlení dubrovnického festivalu může být příkladem umělecké i technické uměřenosti a kázně, smyslu pro génia loci, pro historii, pro charakter architektury i kulturních programů. Světlo nedominovalo a neupozorňovalo na sebe, ale umožňovalo vidět: jak probíhající děje, tak nádheru a jedinečnost lokalit. Světlo bylo diskrétní. To je také hodnota.
 
Obr. 1. Decentní klasické světlomety jen poodhalují stavební poklady pevnosti Lovrjenac (foto Alena Kottová)
Obr. 2. Osvětlení navozuje divadelní scenérii (Händelův Acis a Galatea, pevnost Lovrjenac) (foto Damil Kalogjera)
Obr. 3. Náznaková hra světel umožňuje střídání noci a dne, slunce a měsíce (Händeluv Acis a Galatea, pevnost Lovrjenac) (foto Damil Kalogjera)
Obr. 4. Minimum klasických světlometů dotváří něžnou atmosféru renesančního paláce Sponza (foto Alena Kottová)