Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 3/2017 vyšlo tiskem
9. 6. 2017. V elektronické verzi na webu bude 10. 7. 2017.

Světelné zdroje
Terminologie LED světelných zdrojů 

Denní světlo
Denní osvětlení velkých obytných místností
Svetelnotechnické posudzovanie líniových stavieb

Aktuality

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

25. ročník elektrotechnické výstavy v Hradci Králové pořádá ve dnech 30. a 31. srpna 2017 společnost Sonepar Česká republika v prostorách…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Více aktualit

Nenápadný půvab festivalu v Dubrovníku

Mgr. Alena Kottová
 
Na letošní Dubrovnický letní festival (Dubrovačke ljetne igre) jsem jela s předsevzetím, že vedle umělecké části napíšu také něco o jeho osvětlení. Přestože dojmy byly působivé, jako by nebylo o čem psát. Samá klasika, byť velkolepá.
 
Festival, skládající se z divadelních představení, koncertů klasické hudby (a dokonce jedné opery), literárních setkání a vystoupení lidových souborů, se konal v historických prostorách města: především v renesančních palácích Sponza a Kneževi dvor (Rektorský palác), lépe řečeno v jejich atriích, v hradebních pevnostech Revelin a Lovrjenac a na náměstíčku Boškovičeva poljana, ohraničeném kuželkovou balustrádou.
 
Světla nebylo mnoho, nečetné reflektory tradičně vrhaly nezbytný kužel viditelnosti na účinkující a decentně a měkce nasvicovaly architektonické prvky. Nejteplejší osvětlení bylo „netechnické“, dva velké svícny o pěti svíčkách po stranách jeviště při jubilejním představení renesanční komedie Marina Držiče (letos uplynulo 500 let od jeho narození) Dundo Maroje. Světla nemohlo být méně, ale napadá mne, že ho nemohlo (nebo nemělo) být ani více. A to proto, aby se nesmazala jedinečná atmosféra navozující staré časy, dobu renesančních karnevalů, inspirovaných nedalekými Benátkami, aby se nenarušilo přirozené působení staré architektury a doména letní noci nad mořem.
 
Osvětlení dubrovnického festivalu může být příkladem umělecké i technické uměřenosti a kázně, smyslu pro génia loci, pro historii, pro charakter architektury i kulturních programů. Světlo nedominovalo a neupozorňovalo na sebe, ale umožňovalo vidět: jak probíhající děje, tak nádheru a jedinečnost lokalit. Světlo bylo diskrétní. To je také hodnota.
 
Obr. 1. Decentní klasické světlomety jen poodhalují stavební poklady pevnosti Lovrjenac (foto Alena Kottová)
Obr. 2. Osvětlení navozuje divadelní scenérii (Händelův Acis a Galatea, pevnost Lovrjenac) (foto Damil Kalogjera)
Obr. 3. Náznaková hra světel umožňuje střídání noci a dne, slunce a měsíce (Händeluv Acis a Galatea, pevnost Lovrjenac) (foto Damil Kalogjera)
Obr. 4. Minimum klasických světlometů dotváří něžnou atmosféru renesančního paláce Sponza (foto Alena Kottová)