časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

Křižíkova fontána – projekce do vody

|

číslo 3/2002

Křižíkova fontána – projekce do vody

Jan Kobr, PhDr. Světlana Tvrdíková, VAUNISA

Křižíkova fontána patří mezi pražské atrakce už dlouhá léta a je častým cílem návštěvníků, kteří do českého hlavního města přijíždějí ze všech koutů světa.

Obr. 1.

Kombinace vody, barevných světel a hudby je sama o sobě velmi podmanivá, ale snahou každého tvůrce je přinášet stále něco nového, objevovat nové možnosti. Již mnoho sezon patří k letnímu programu na Křižíkově fontáně také hraná představení, v nichž, pod režijním vedením známých osobností, zmíněná voda a světla, pod záštitou hudebního doprovodu a spolu s hereckými a tanečními výkony, vytvářejí neobvyklý celek.

Před dvěma lety se při představení původního českého muzikálu Malá mořská víla, vytvořeného na motivy pohádky H. Ch. Andersena, dočkali diváci další rarity – projekce do vody, která se stala nedílnou součástí představení.

Projekce do vody v té době byla a stále je záležitostí vskutku ojedinělou, a to nejen v České republice. Vlastním projekcím předcházel vývoj od prvotního nápadu až po vyřešení všech technických úskalí. Provozovatel Křižíkovy fontány – agentura Orfeus – se samozřejmě mohl vydat cestou zásadní změny a pořídit nákladnou speciální trysku či několik trysek, které by vytvořily promítací plochu, a pokusit se je zapojit do systému existujících trysek nebo hledat řešení využívající stávající možnosti fontány. A tak začala etapa hledání. Bylo třeba najít vhodný způsob projekce, optimální místo pro umístění projekčního zařízení tak, aby diváci měli z projekce co nejdokonalejší zážitek, a samozřejmě také najít optimální světelný výkon a vzdálenost projektorů. V poslední fázi bylo také třeba zajistit velmi přesné nastavení projekčního zařízení.

Obr. 2.

Nevýhodou všech pokusů byly dvě skutečnosti. Zkoušet bylo možné jen potmě a zkoušky nesměly narušit provoz fontány. V praxi to zjednodušeně znamenalo připravit se na noci strávené uprostřed Výstaviště Praha. Během řady nocí se postupně vyjasňovaly jednotlivé otázky. První známou se stala projekční plocha, protože se podařilo nastavit velkou přední stěnu trysek tak, aby se projekční plochou mohla stát ona. Pak se zkoušely všechny možné úhly promítaní. Jako nejoptimálnější se nakonec ukázal způsob zpětné projekce. Záhy bylo na světě řešení, které využívalo dva projektory, z nichž každý promítá jednu polovinu celkového obrazu, který se uprostřed vodní stěny spojuje. Poté bylo třeba najít vhodné místo pro umístění projektorů, zvolit jejich správný typ, optimální světelný výkon, nastavení optimální velikosti obrazu a nakonec zbyla jen práce se sladěním a co nejpřesnějším nastavením obou projektorů. Digitální úprava obrazového signálu programu pro výslednou velikost promítaného obrazu, absolutní synchronizace dvou přehrávačů a sladění dvou projektorů umožnily dosáhnout výsledné šířky obrazu téměř osmnáct metrů. Mechanická odolnost konstrukce nesoucí oba projektory a využití profesionálních přehrávačů DVD splňují všechna kritéria pro dosažení optimální kvality projekce na stěnu tvořenou tryskající vodou.

To všechno byly technické zkoušky. Nejsložitější zkouška však celý systém čekala až s konkrétním obsahem projekcí a jejich propojení s vodní, světelnou a živou produkcí. Režisér představení Malé mořské víly Richard Hess jako první hledal způsob, jak zapojit projekci do děje představení a také vytvořil první scénář projekce do vody na Křižíkově fontáně.

Obr. 3.

Reakce diváků na malé kino jako součást velkého představení byla velmi příznivá. Vzhledem k tomu, že se dosti úspěšně dařilo nastavovat projekce bez přítomnosti diváků, svou roli sehrál i moment překvapení. Nicméně projekce jako nové obohacení dojmu z vodního a tanečního představení se ujaly.

V mnohem větším rozsahu se projekce do vody stala součástí dramaturgického plánu sezony 2001. V programu zůstala Malá mořská víla, projekce byly zakomponovány i do nového muzikálu Notre Dame de Paris, který měl premiéru začátkem loňského července. Novinkou byla projekce jako součást představení nehraných – tedy kombinace vodních a světelných efektů s hudbou: záběry z koncertů v představeních moderní i klasické hudby nebo doplňující obrázky z filmů spolu s příslušnou filmovou hudbou.

V letošní sezoně se počet představení kombinovaných s projekcemi dále rozšířil a téměř každý večer na fontáně nejen zní hudba a tančí tisíce světélek, ale také promítá malé fontánové kino. Déšť, vítr a další rozmary letní přírody občas situaci trochu komplikují, ale projekt, kterému před dvěma a půl lety věřil málokdo, se podařil.