časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

K článku Existuje světelné znečištění?

|


K článku Existuje světelné znečištění?

Ing. Mirza Hadžiosmanovič, Siteco Lighting spol. s r. o.

Se zájmem jsem si přečetl kritiku [2] na článek [1]. Nejprve proto, že mě zaujala fotografií svítidla ze sortimentu společnosti Siteco, a poté proto, že mě ještě více zaujal obsah sdělení, který se oné fotografie týkal. Autor článku [2] uvádí, že v [1] se o svítidle GALAXSiE (obr. 1) tvrdí, že vyzařuje světelný tok pouze do dolního poloprostoru. Pravda ovšem je, že o svítidle GALAXSiE se v [1] netvrdí nic. Je tam totiž zobrazeno svítidlo SW-DISC 3 (obr. 2).

Obr. 1. Obr. 2.

Obr. 1. Svítidlo GALAXSiE
Obr. 2. Svítidlo SW-DISC 3

Zmíněná svítidla, jako i některé další typy v nabídce společnosti Siteco, mají společný pouze princip distribuce světelného toku s využitím patentované technologie Siteco Mirrortec. Světlomet osvětluje disk se sekundárním reflektorem, který světlo směruje k zemi. V nabídce společnosti je několik druhů sekundárních reflektorů, takže svítidla tohoto typu lze použít pro osvětlování ploch, kde je žádoucí symetrické rozložení světla. Ale lze je instalovat i tam, kde je vhodné zvolit asymetrické rozložení světla, např. při osvětlování komunikací. Svítidla se systémem Siteco Mirrortec se liší typem a průměrem disku sekundárního reflektoru a vzdáleností mezi světlometem a sekundárním reflektorem. Je tedy zřejmé, že míra clonění primárního světlometu směrem k obloze je u různých typů svítidel různá.

Jsou-li světlomety svítidel různě cloněny, je zřejmé, že u různých svítidel je velikost světelného toku vyzářeného do horního poloprostoru různá. U svítidel SW-DISC 3 je tato hodnota rovna nule (obr. 3) [3], zatímco u svítidel GALAXSiE jde přibližně o tři procenta. Nelze ovšem říci, že to jsou „špatná“ tři procenta. Jsou případy, kdy je svícení do horního poloprostoru vhodné (např. při osvětlovaní v historických centrech měst).

Obr. 3.

Obr. 3. Rozložení svítivosti svítidla SW-DISC

V rámci objektivity musím doplnit, že údaj o nulové svítivosti ve vodorovném směru, jak je uvedeno v [1], je mírně (velmi mírně) nadsazený. Svítivost skutečného svítidla SW-DISC 3 v tomto směru dosahuje hodnoty v řádu desetin kandely (na tisíc lumenů). Že jde v podstatě o nulové hodnoty, je zřejmé i z toho, že katalogová hodnota světelného toku do dolního poloprostoru je 100,0 %, a tedy do horního poloprostoru je menší než 0,05%.

Rovněž bych rád zdůraznil, že autor [1] nepředkládal čtenáři charakteristiky konkrétního svítidla (domnívám se, že proto ve svém článku neuvedl typ svítidla), ale o svítidle hovořil jako o typovém představiteli svítidel, která, ač primárně svítí vzhůru, mohou být šetrná k nočnímu prostředí.

Literatura:
[1] MAIXNER, T.: Rušivé světlo Část 1. Světlo, 5/2005.
[2] KOTEK, J.: Existuje světelné znečištění? Světlo, 1/2006.
[3] Eulumdata SW-DISC 3 - 5NA316E1MA08 – křivka 34137; Siteco; výpočetní program Relux 2004-2; Relux Informatik AG; http://www.relux.ch