Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo tiskem
7. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 7. 3. 2017.

Veletrhy a výstavy
Pozvánka na výstavu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE 2017 

Architekturní a scénické osvětlení
Světelný design v kostce – Část 28
Osvětlení spiegeltentu a jeho specifika

Aktuality

Kurz osvětlovací techniky XXXIII – 1. oznámení Česká společnost pro osvětlování, regionální skupina Ostrava, a VŠB – Technická…

Konferencia SVETLO 2017 – 1. oznámenie Slovenská svetelnotechnická spoločnosť a Česká společnost pro osvětlování vás pozývajú na…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Více aktualit

Jsou lustry „in“?


Jsou lustry „in“? Část 2.

Ing. arch. Luboš Sekal, A. A. L. S. – ateliér architektury

Protože opakování je matka moudrosti, nezačnu jinak než připomenutím svítidla zobrazeného v předešlé části pojednání o lustrech v minulém vydání časopisu Světlo – svítidla PIPE (Artemide). Design tohoto stropního svítidla z kanceláře švýcarských architektů Jaquese Herzoga a Pierra de Meurona vyrábí italská firma Artemide. Jen na okraj, o těchto architektech ještě hodně uslyšíme, např. v souvislosti s Národním stadionem pro Olympijské hry v Pekingu za necelé tři roky.

Obr. 1. Jingzi – Belux
Obr. 2. Ingo Maurer
Obr. 5. Shade Shade – MOOI

Obr. 1. Obr. 2. Obr. 5.

Design zmíněného svítidla je z roku 2002. Čím je svítidlo zajímavé? Variabilitou, použitým zdrojem a rovněž současným organickým designem. Závěs či rameno svítidla lze ve značném rozsahu ohýbat, kroutit, natáčet. Tím je možné např. svítit i zpět do stropu. Zdrojem je kompaktní zářivka (mnou minule zatracovaná). Zde je ale použit reflektor, takže světelný tok je částečně usměrněn, částečně prosvítá různými otvory poloprůsvitným povrchem – „kůží“ svítidla. Vzhledem k instalovanému zdroji není místnost zatěžována teplem. PIPE je typickým představitelem takového druhu svítidel, kdy použitím většího počtu jedinců stejných svítidel celkový účinek roste.

Obr. 3.

Obr. 3. Minus – Intra lighting

Od stejné dvojice autorů je charakterově podobné svítidlo – letošní novinka firmy Belux nazvaná Jingzi (obr. 1). Svítidlo délky 45 cm má s předchozím svítidlem společný nejen organický design, ale i použití silikonu jako konstrukčního materiálu stínidla. Zdrojem je zde klasická žárovka 100 W s paticí E27. Než se toto svítidlo dostalo do sériové výroby, uplynuly čtyři roky. Původně totiž bylo v roce 2001 navrženo jako atypické svítidlo pro kavárnu v centru Mnichova.

Několik dalších příkladů

Nepřehlédnutelnou dnes již klasikou jsou svítidla – objekty – německého designéra Inga Maurera z 90. let dvacátého století (obr. 2). Je to typ svítidla, kde není důležité jen světelnětechnické hledisko, ale primární je výraz, design svítidla. Jedno takovéto svítící sochařské dílo dokáže „utáhnout„ výraz interiéru – při zařizování celého prostoru může být jeho tvůrce při výběru či tvarování dalších prvků velmi umírněný. Vzhledem k rozměrům podobných lustrů je nutné docílit rovnováhy mezi svítidlem a celým prostorem. Pouze skutečně rozsáhlejší prostory mohou absorbovat více kusů stejného typu.

Obr. 4. Obr. 8. Obr. 9.

Obr. 4. GEM – iGuzzini
Obr. 8. Miconos – Artemide
Obr. 9. Nobel – Vibia

Designovým protipólem je technicistně minimalistická zavěšená zářivka MINUS od firmy Intra lighting (obr. 3). Vyrábí se v několika výkonových, ale i tvarových a velikostních verzích.

Po tomto netypickém představiteli lustrů, spíše by byl vhodný obecnější název zavěšené svítidlo, bude představen klasičtější zástupce, jenž má však s předchozím společný technicistní design – ovšem zcela jiného pojetí, světelně pak je zcela jiného charakteru. Svítidlo na obr. 4 je nazváno GEM (iGuzzini) a v reálu je jeho vzhled podstatně zajímavěji než na fotografii. Navíc má architekt možnost zvolit různý charakter vyzařování jeho světelného toku – pouze dolů, nahoru a dolů; svítidlo lze osadit různými zdroji. Vyzařované světlo není ostře ohraničeno stínidlem, ale vydává příjemně rozptýlené, neoslňující všesměrné světlo. V prostoru se projevuje velmi subtilně, nevtíravě. Autorem tvarového řešení je francouzský architekt Paul Andreu. Design svítidla je velmi lapidární a jednoznačný – je to vlastně zrcadlový obraz příčného řezu jeho výrazné realizace; tou je nejnovější odbavovací část pařížského letiště Roissy – Charles de Gaulle.

Obr. 6.

Obr. 6. Shade Shade – MOOI v restaurantu Fifteen v Amterdamu, design Marcel Wanders Studio
Obr. 7. Tray – Sirrah

Nelze zde opomenout výrobky firmy MOOOI (obr. 5): klasický skleněný lustr je obalen válcem (různé velikosti) z plastu s polopropustnou zrcadlovou fólií.

Svítidlo má vlastně jakoby dvě tváře. Nesvítí-li, je to lapidární technicistní válec, rozsvítí-li se, dominují tvary vnitřního svítidla. Můj názor je, že toto svítidlo si zaslouží obzvláštní pozornost v tom smyslu, že je důležité, v jakém prostředí bude instalováno. Obr. 7. Jistě se uplatní např. v modernizovaném tradičním prostředí, které je nově vybaveno současnými prvky a materiály (obr. 6). Svítidlo, svou podstatou eklektické, bude vhodné i v moderním prostředí vytvořeném s pomocí různých solitérů ad hoc. Naopak je zřejmým představitelem typu svítidla, které bude „slušným„ kýčem v bytě se světlou výškou 2,60 m a s konfekčním vybavením z obchodních megacenter.

Tvarová lapidárnost, dokonalý rozptyl světla stínidlem – to je charakteristika svítidel řady Eileen (obr. 7) a Tray firmy Sirrah. Svítidla jsou vyráběna v různých velikostních i tvarových variantách, zdroji jsou žárovky, halogenové žárovky nebo kompaktní zářivky.

Na závěr dvě ukázky obdobného přístupu: svítidlo Miconos (Artemide) – obr. 8 a svítidlo Nobel (Vibia) – obr. 9. Obě se uplatní např. nad jídelním či kavárenským stolem, mohou být osazena žárovkou nebo halogenovou žárovkou, takže vynikající barevné podání světla nezkresluje vizuální vjem poživatin.