časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 6/2021 vyšlo tiskem
29. 11. 2021. V elektronické verzi na webu ihned.

Aktuality
Poslední zasedání redakční rady časopisu Světlo?
Ing. Jiří Novotný šéfredaktorem časopisu Světlo od jeho založení

Z odborného tisku
Nový datový formát pro popis svítidel

Ing. Otto Sofka a československé sodíkové výbojky

|


Ing. Otto Sofka a československé sodíkové výbojky

Ing. František Luxa

Dnes je již téměř samozřejmé, že sodíkovou vysokotlakou výbojku, nejrozšířenější světelný zdroj pro veřejné osvětlení, lze vybrat z mnoha nabídek velkého počtu výrobců a dodavatelů.

Vrátíme-li se doby před rok 1989, jistě se mnozí upamatují, že jediným výrobcem a dodavatelem světelných zdrojů u nás, a tedy i sodíkových výbojek, byla Tesla Holešovice. Připomeňme si, že tento tehdy monopolní výrobce světelných zdrojů měl i vlastní úsek výzkumu a vývoje, kde vznikaly nové výrobky a jejich technologie. Typy zdrojů sledovaly trend světových výrobců, ale vzhledem k tehdejší hospodářské a politické situaci bylo nutné nejen vyvinout vlastní zdroj podle daných fyzikálních principů, ale nalézt i příslušnou dostupnou materiálovou základnu, navrhnout technologii hromadné výroby a často i principy, konstrukci a výrobu technologického zařízení.

Podobná situace nastala i v roce 1968, kdy byl vznesen požadavek na energeticky úsporný zdroj v rámci SCP 02 (Státní cílový program – úspora elektrické energie).

Obr. 1.

Obr. 1. Vysokotlaká sodíková výbojka Tesla SHC 400 W – konstrukce z r. 1971

Vedoucím projektu a později i zformovaného oddělení zabývajícího se touto problematikou byl Ing. Otto Sofka. Byl to člověk, který se celý život věnoval světelným zdrojům, jejich vývoji a přípravě výroby. Podílel se na vývoji mnoha výbojových světelných zdrojů. Začátkem roku 1968 před ním ležel úkol, který byl nazván Vývoj vysokotlaké výbojky SHC 400 W.

Představu, jaký objem práce byl před zodpovědným řešitelem nad problematikou v našich podmínkách tehdy naprosto neznámou, je možné si učinit z letmého výčtu dílčích a souvisejících problematik: vývoj československé korundové keramiky a skelně krystalické pájky, řešené v kooperaci s VÚEK Hradec Králové, technologie zpracování niobových proudových průchodek, vývoj emisních hmot, vývoj zpracování svíticí náplně, vakuové pájení a spousta dalších souvisejících úkolů, včetně návrhu a výroby tlumivek a zapalovačů. Nešlo pouze o laboratorní produkci, ale bylo třeba navrhnout i technologii hromadné výroby a vypracovat návrhy výrobních zařízení.

To byl nemalý úkol, a přesto se již v listopadu 1971 rozsvítily první československé výbojky – v Praze před Teslou Holešovice a v roce 1973 již ze sériové výroby na Mariánském (Vackově) náměstí.

Následně byla na popud Rozvojového střediska světelné techniky Tesly Holešovice a pražského Elektropodniku vyvinuta příkonová řada těchto zdrojů od 50 do 400 W. S každým novým typem, provedením a vzrůstajícím objemem výroby rostly další úkoly. Ve vrcholné fázi bylo v sériové výrobě šestnáct typů v několika verzích. Na vrcholu objemu výroby dosáhla produkce 1,2 mil. ks/rok, z toho značný podíl byl exportován. Od roku 1982 byl používán polozavřený typ korundové trubice (prvně byl u 70 W), licenčně vyráběný v Tesle Holešovice. I tento krok podstatnou měrou přispěl ke zvýšení užitných vlastností výbojky. Československá technologie sodíkových výbojek byla licenčně prodána i do zahraničí. Bohužel po privatizaci Tesly Holešovice a vzhledem k dalším okolnostem byla výroba postupně utlumována, vývojové středisko bylo po odchodu Ing. Sofky do důchodu připojeno k výrobnímu úseku a další vývoj nepokračoval.

Nešlo pouze o kvantitu, ale v době ukončení vývoje celé typové řady tyto zdroje dosahovaly parametrů srovnatelných s obdobnými produkty tehdejších velkých zahraničních výrobců.

Obr. 2.

Obr. 2. Ing. Otto Sofka v poslední době

Vraťme se však k Ing. Ottovi Sofkovi.

Je vždy dobré si připomenout osobnosti, které v tehdejších nelehkých podmínkách dokázaly přivést na svět výrobek, který byl srovnatelný s produktem zahraniční, tehdy uváděné jako západní, konkurencí.

Otto Sofka se narodil v krajině pod Kralickým Sněžníkem, v hájovně, která stála, jak s oblibou zdůrazňoval, na moravském břehu řeky Moravy. Po studiích v Bratislavě, u prof. Espeho, pracoval v Tesle Holešovice.

Nerad to slýchal, ale lze ho označit za otce československé sodíkové výbojky. S velkou péčí se věnoval své práci a soustředil okolo sebe tým, s kterým dokázal realizovat svůj projekt vysokotlaké sodíkové výbojky. Byl autorem a spoluautorem mnoha československých patentů svázaných s touto problematikou.

Byl ale i člověkem se spoustou zájmů a zálib. Jeho velkou láskou byla klasická hudba a hra na violoncello na vysoké profesionální úrovni, jeho rodina a chalupa na Vysočině.

Vzhledem ke svým životním postojům a názorům se nikdy nedočkal oficiálního uznání své práce. Proto si dnes při svitu žlutě svítících sodíkových výbojek vzpomeňme na toho, který má velkou zásluhu na jejich vývoji, zavedení do sériové výroby a tím i na jejich masovém rozšíření. Z každého zdroje několik paprsků patří duši Otty.

Ing. Otto Sofka zemřel 8. září 2005.