Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo tiskem
17. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned.

Veletrhy a výstavy
Inspirativní osvětlení ze zahraničních veletrhů 

Příslušenství osvětlovacích soustav
Na osvětlení provozu lze šetřit s minimem investic
Maxos fusion – nový rychlomontážní systém Philips
Inteligentní řešení DALISYS® pro řízení osvětlení

Aktuality

Vše pro stavbu a interiér najdou návštěvníci na březnovém souboru veletrhů Stovky českých i zahraničních společností se představí na největším jarním souboru…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

Festival světla BLIK BLIK opět rozsvítí Plzeň Třetí ročník plzeňského festivalu Blik Blik se chystá na pátek 17. a sobotu 18. března.…

Kurz osvětlovací techniky XXXIII – 1. oznámení Česká společnost pro osvětlování, regionální skupina Ostrava, a VŠB – Technická…

Více aktualit

Fotovoltaika v ČR – novinky v oblasti legislativy

aneb Splašená fotovoltaika – co s ní?
­
Ing. Jan Kanta, ČEZ, a. s.,
Ing. Jakub Slavík, MBA, manažerský poradce,
Ing. Pavla Slavíková, FCC Public, s. r. o.
 
Fotovoltaika se nám utrhla ze řetězu. Do­nedávna záležitost takřka jen kosmických lodí a elektrotechnických nadšenců začala znena­dání lámat rekordy v počtu žádostí o připoje­ní k rozvodné síti za prohlubujících se vrásek distributorů, krčení ramen úřadů a velkole­pých představ podnikatelů. Nyní, po omeze­ní dalších připojení, působí mezi zúčastně­nými podnikateli naopak nervozitu, pocity ohrožení slibného byznysu a nechápavé dota­zy, co se to vlastně děje. Kde je tedy problém? A jak ho řešit?
 

Příroda a trh

 
Základem problému i klíčem k jeho pochopení je rozdíl mezi fyzikální a trž­ní povahou elektřiny.
 
Po fyzikální stránce je elektřina ener­gií elektromagnetického pole ve vodičích. Platí pro ni tudíž to, co pro každou ener­gii: Nelze ji vyrobit, pouze přeměnit z ji­ného zdroje energie. Nelze ji také efek­tivně skladovat – v každém okamžiku tu­díž musí být v síti právě tolik elektrické energie, kolik se spotřebuje. Prvotní zdro­je energie, z nichž se elektřina vyrobí (či přesněji, přemění) si žádná země nevybí­rá ani nevytváří, ale jsou dány geografic­kou polohou, zásobami nerostných suro­vin či vývojem technologií. První dva fak­tory určují, z čeho lze elektřinu vyrobit, třetí, jak efektivně to lze udělat. Šťastná země, která má dostatek přirozených ob­novitelných zdrojů energie (OZE) fungu­jících bez velkých výkyvů po celý rok – např. horské řeky v Norsku či Rakousku. Méně šťastná země musí spoléhat na ne­obnovitelné zdroje, čímž nutně zatěžuje přírodu. Pokud chce ale využívat obno­vitelné zdroje i v míře, kterou jí příroda nenabízí, říká si o problémy.
 
Elektřina je zároveň tržním produk­tem, pro nějž platí stejné či podobné trž­ní a ekonomické principy jako pro kte­rýkoliv jiný výrobek či službu, od rohlí­ku po transkontinentální let. Jeho cenu tedy určují náklady na výrobu, nabídka, poptávka a konkurence. Jeho prodej zá­roveň vytváří nové trhy pro dodavatele výrobních zařízení.
 
Vzhledem k fyzikální povaze elektřiny a k důsledkům z ní plynoucím nelze její výrobu a rozvod nechat pouze napospas trhu. Jsou nutné administrativní zásahy zmenšující dopady trhu na přírodu nebo spotřebitele. Každý umělý zásah do při­rozených zákonitostí přírody či trhu ale zároveň s sebou nese riziko, že se příro­da nebo trh začnou chovat zcela jinak než podle představ úředníků. A přesně to se stalo i v české fotovoltaice.
 

Obnovitelné zdroje energie a jejich regulace v ČR

 
Graf na obr. 2 ukazuje, že podíl ob­novitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v ČR průběžně roste. Podíl foto­voltaiky na těchto zdrojích pro rok 2010 se předpokládá asi 7 %.
 
Přitom je třeba si uvědomit tyto sku­tečnosti:
  • Členským státům EU jsou směrnicí 2009/28/ES stanoveny jako povinné minimální podíly výroby energie z ob­novitelných zdrojů na hrubé koneč­né spotřebě energie v roce 2020 a ony samy si rozhodují, jakou cestou ulože­né cíle naplní. Pro ČR činí tento podíl 13,1 %.
  • Výroba elektřiny z OZE zatím není u většiny typů OZE konkurenceschop­ná na trhu s elektřinou.
  • Podpora výroby energie z OZE tedy primárně slouží členskému státu k za­jištění naplnění přijatých cílů v oblas­ti výroby energie z OZE, a to do doby, dokud nejsou OZE konkurenceschop­né na příslušném trhu s energií.
  • S rostoucím rozvojem instalací OZE daného typu (rozvojem dané techno­logie) obvykle v čase klesají investič­ní náklady na příslušná zařízení. Tím klesá potřeba podpory, protože vyrá­běná elektřina se stává konkurence­schopnou.
Současná regulace obnovitelných zdrojů energie – a tedy i fotovoltaiky – staví na některých důležitých principech. Popišme si je blíže.
 
Zákon předepisuje Energetickému re­gulačnímu úřadu (ERÚ) způsob nasta­vení podpory obnovitelných zdrojů. Vý­robce elektřiny z OZE má přitom právo na přednostní připojení výrobny do elek­trizační soustavy.
Existuje povinný subjekt, který musí elektřinu vyrobenou z OZE vykoupit za stanovených podmínek (provozova­telé sítí, kteří mají používat vykoupenou elektřinu na pokrytí ztrát ve svých sítích). Vykupující subjekt povinně přebírá za vý­robce zodpovědnost za odchylku.
 
Existují diferencované ceny pro růz­né kategorie obnovitelných zdrojů (roz­dílné investiční a provozní náklady jed­notlivých typů OZE). Technicko-ekono­mické parametry pro výpočet výkupních cen stanovuje ERÚ vyhláškou.
 
Český výrobce z obnovitelných zdro­jů energie si může vybrat z těchto dvou systémů podpory:
  • výkupní ceny (povinný výkup),
  • zelené bonusy.
Systém výkupních cen funguje takto:
  • vykupujícím je provozovatel přenoso­vé nebo distribuční soustavy, přičemž elektřina je určena ke krytí ztrát v sí­tích těchto provozovatelů,
  • vykupující přebírá odpovědnost za od­chylku za výrobce elektřiny z OZE,
  • předmětem podpory (vykupována za cenu povinného výkupu) je dodávka do přenosové nebo do distribuční soustavy (hodnoty jsou naměřeny mě­řidlem na rozhraní mezi předacím mís­tem výrobny a příslušnou soustavou),
  • cena je stanovena energetickým regu­lačním úřadem (ERÚ),
  • je zaručena prostá doba návratnosti do patnácti let,
  • je zaručena cena po celou dobu eko­nomické životnosti zdroje při respek­tování indexu PPI,
  • u nově instalovaných výroben se vý­kupní ceny mohou snížit o max. 5 % oproti předchozímu roku,
  • tento systém nelze uplatnit u spoluspa­lování obnovitelného a neobnovitelné­ho zdroje.
Systém zelených bonusů funguje takto:
  • vykupujícím je obchodník s elektřinou nebo zákazník, popř. výrobce elektři­ny z OZE může uplatnit tuto elektři­nu na organizovaných trzích,
  • vykupující přebírá odpovědnost za od­chylku za výrobce,
  • předmětem podpory je „netto výroba“,
  • provozovatel přenosové nebo distri­buční soustavy hradí výrobci elektřiny z OZE cenu zeleného bonusu za netto výrobu,
  • zelený bonus je stanoven na období kalendářního roku,
  • objem elektřiny, který je předmětem podpory, nemusí být shodný s obje­mem elektřiny, kterou výrobce elektřiny z OZE prodá obchodníkovi nebo zákaz­níkovi nebo na organizovaných trzích,
  • cena za elektřinu, kterou výrobce elek­třiny z OZE prodá obchodníkovi nebo zákazníkovi nebo na organizovaných trzích, není nijak legislativně stanove­na a je předmětem výsledku obchod­ního jednání výrobce elektřiny z OZE s vykupující protistranou.
Existuje přitom zvýhodnění zeleného bonusu (při jeho stanovení) oproti povin­nému výkupu. Platí totiž, že zelený bonus + očekávaná tržní cena silové elektřiny je vyšší než povinný výkup.
 

Důsledky regulace

 
Graf na obr. 3 ukazuje, že tento způ­sob regulace vedl k velmi dynamickému rozvoji fotovoltaických elektráren.
 
Hlavním důvodem je skutečnost, že ERÚ nemůže při stanovení výše podpo­ry dostatečně reagovat na výrazné změny vstupních parametrů pro výpočet pod­pory. Zásadním omezením je maximální meziroční pětiprocentní pokles výkupní ceny, což je výrazně méně, než jak v po­sledních letech klesaly náklady na poří­zení fotovoltaických elektráren. Renta­bilita těchto zařízení je tudíž v ČR např. 1,4násobná v porovnání s Francií, nebo dokonce dvojnásobná v porovnání s vel­mi ekologicky smýšlejícím Německem(!)
 
Zatímco však fotovoltaika představuje již zmíněných 7 % celkové výroby z obno­vitelných zdrojů, její podíl na ceně kry­tí vícenákladů je 40 %. Není to tedy, na­vzdory silné podpoře, ten ekonomicky nejefektivnější způsob výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
 
Lze konstatovat, že za vzniklou situa­ci může především příliš statický přístup ke konstrukci systému regulace výroby z obnovitelných zdrojů. Tento systém za­pomněl zohlednit základní princip trhu: Na každou poptávku zpravidla rychle reaguje nabídka, konkurence tlačí ceny dolů a vývoj technologií umožňuje snížit vý­robní náklady k dosažení těchto cen. Zde však působení trhu na ceny bylo adminis­trativně omezeno, zatímco vývoj technolo­gie značně zefektivnil výrobu fotovoltaic­kých zařízení. Z fotovoltaiky se tak v pod­statě stal zlatý důl: Přináší nadprůměrné zisky, a přitom je omezený – kdo dřív při­jde, má větší šanci.
 
K tomu přispěly i další vlastnosti sys­tému regulace, především to, že součas­ný systém neobsahuje možnost zastavit vyplácení podpory pro určitý druh OZE při dosažení limitů elektrizační soustavy absorbovat výrobu elektřiny z OZE nebo při dosažení požadovaného podílu dané­ho druhu OZE na celkovém mixu OZE.
 
Důsledky jsou neradostné pro celou elektrizační soustavu i pro konečného spotřebitele, protože:
  • množství „obnovitelné elektřiny“ po­vinně vykupované provozovateli sítí v jednotlivých hodinách může být vý­razně větší než ztráty těchto provozo­vatelů sítí,
  • v současném systému přebytek elektři­ny znamená odchylku, čímž by v celém systému vznikaly zbytečné vícenáklady,
  • současný systém zbytečně zatěžuje cel­kovou cenu za elektřinu.

Nový model podpory

 
V současné době Česká republika při­pravuje implementaci nové směrnice EU o OZE (směrnice 2009/28/ES). Při příle­žitosti této imple­mentace se nabí­zí možnost upra­vit současný model výroby elektřiny z OZE tak, aby byly odstraněny již zmíněné nedostat­ky a systém přežil aspoň dalších de­set let.
 
Pro zachování kontinuity se sou­časným systémem podpory jsou v na­vrhovaném mode­lu zachovány tyto základní principy současného modelu:
  • stávajícím zákonem garantovaná ná­vratnost v případě povinného výkupu,
  • existence subjektu s povinností vyro­benou elektřinu z OZE vykoupit,
  • vykupující přebírá odpovědnost za od­chylku za výrobce.
Elektřina vyrobená z OZE by však měla, stejně jako jakákoliv jiná, projít vel­koobchodním trhem s elektřinou a měla by být konfrontována s aktuální poptáv­kou po elektřině. Regulované subjekty (provozovatelé soustavy, operátor trhu s elektřinou) však nesmí aktivně obcho­dovat se silovou elektřinou.
 
Nový model podpory zavádí efektiv­nější funkční systém podpory, který zo­hlední uvažované objemy produkce ob­novitelných zdrojů v cílovém stavu v roce 2020 (zejména FVE). Vychází to z celkové snahy podporu výroby elektřiny z OZE směrovat k ekonomicky efektivnějším ty­pům výroben elektřiny z OZE.
 
Tento nový model by měl platit jak pro výrobu elektřiny z nových zdrojů OZE po účinnosti nového zákona, tak i pro výrobu elektřiny ze zdrojů uve­dených do provo­zu před účinnos­tí nového zákona. Ústředním bodem systému podpory je tržní cena sta­novená na denním trhu operátora trhu s elektřinou (OTE).
 
Nový model za­tím využívá stejný zdroj financování podpory výroby elektřiny, tj. z regu­lované složky ceny elektřiny. Na rozdíl od současného sta­vu jsou však finanč­ní toky směrovány přes operátora trhu s elektřinou (OTE). Finanční toky pod­pory jsou tak zatím navrženy po linii zá­kazník – provozovatel distribuční sítě – operátor trhu s elektřinou – povinný vy­kupující/vykupující – výrobce. Podrobněji znázorňuje související finanční toky graf na obr. 4, kde je patrná důležitá role ope­rátora trhu s elektřinou. Je jistě k disku­si, zda je ještě nezjednodušit a napojit vý­platu podpory přímo od OTE k výrobci.
 

Konec zlatokopů, rozvoj fotovoltaiky

 
Je tedy zřejmé, že v dané situaci „zla­tokopeckého“ rozvoje fotovoltaiky bylo nezbytné udělat oba kroky: adminis­trativně omezit přihlašované projekty a zároveň změnit systém podpory tak, aby umožnil více a efektivněji zapojit do procesu tržní síly. Právě zásadní od­tržení systému podpory od reality trhu s elektřinou a technologiemi pro její vý­robu totiž vedlo k současným potížím fotovoltaiky.
 
Je otázka, zda a do jaké míry se po­daří takto nastavenému systému napra­vit nedostatky svého předchůdce, popř. zda nový systém nepřinese nové problé­my. Tam, kde člověk – třebas v nejlep­ším úmyslu – zasahuje do zákonitos­tí přírody či ekonomiky, není nikdy nic jisté předem.
 
Je však zřejmé, že nový systém pod­pory není směrován k omezení fotovol­taických elektráren, ale naopak k jejich podpoře – ovšem pouze tam, kde jde o seriózní a životaschopné projekty. Roz­voj fotovoltaiky v Čechách tedy nekončí. Končí (doufejme) jen éra fotovoltaických zlatokopů. A to je dobře.
 
Obr. 1. Velký boom fotovoltaických elektráren v ČR
Obr. 2. Podíl výroby elektřiny z OZE v ČR (Zdroj: ERÚ)
Obr. 3. Dynamický rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR
Obr. 4. Nový model podpory – datové, finanční a smluvní vazby a toky (Zdroj: příprava novely zákona 180/2005 Sb., zákona o OZE, v rámci implementace směrnice 2009/28/ES)