Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2016 vyšlo tiskem
5. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2017.

Osvětlení interiérů
Seminář Interiéry 2016 – páté výročí
Součinnost bytového interiéru a osvětlení 

Normy, předpisy a doporučení
Nové normy pro osvětlení pozemních komunikací

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Pražské Quadriennale představuje nový projekt věnovaný světelnému a zvukovému designu 36Q° Ve dnech 8. – 12. listopadu uvede site-specific výstavu v unikátním prostoru Lapidária…

THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION v novém formátu a termínu Výstava divadelní a jevištní techniky THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION se nebude konat…

Více aktualit

Energetická náročnost osvětlovacích soustav

prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., ČVUT Praha, katedra elektroener­getiky, Fakulta elektrotechnická,
Ing. Petr Žák, Ph.D., ETNA s. r. o.
 

1. Úvod

 
Návrh osvětlení vnitřních i venkovních prostorů primárně vychází z jejich vyu­žití. Cílem návrhu osvětlení je vytvoření vhodných světlených podmínek pro da­nou zrakovou činnost (např. čtení, psaní, obrábění, lékařské zákroky apod.). Pro to, aby bylo možné stanovit, jaké světel­né podmínky jsou pro konkrétní zrako­vou činnost dostatečné, bylo uskutečně­no mnoho odborných i vědeckých studií a experimentů. Na základě statistických vyhodnocení jejich výsledků byly pro jed­notlivé zrakové činnosti stanoveny hod­noty světelnětechnických parametrů, kte­ré se staly součástí národních i meziná­rodních norem. Důležitou skutečností je, že současné světelnětechnické parametry obsažené v normách a doporučeních ne­jsou hodnoty optimální, ale jsou kom­promisem mezi ekonomickými možnost­mi společnosti a optimálními zrakovými podmínkami [1].
 
Optimální hodnoty světelnětechnic­kých parametrů v porovnání s normativ­ními jsou výrazně vyšší. Na obr. 1 jsou uvedeny výsledky některých experimentů zaměřené na hodnocení dostatečné úrov­ně osvětlení ve vnitřních pracovních pro­storech určených pro obvyklé kancelář­ské práce. Zatímco doporučené hodnoty osvětleností v normách pro tyto zrakové úkoly se pohybují okolo 500 lx, optimál­ní hodnoty jsou až okolo 2 000 lx.
 

2. Charakter osvětlení

 
Pro vypracování návrhu osvětlení jsou důležité nejen světelnětechnické parame­try, ale také další hlediska, která je třeba zohlednit, aby výsledné řešení bylo funkč­ní a kvalitní:
  1. Hledisko zrakové pohody – postihu­je vizuální vzhled osvětleného prosto­ru, tedy světelnou atmosféru a vzhled osvětlovací soustavy, tedy pohledové uplatnění svítidel v daném prostoru.
  2. Hledisko světelnětechnické – zahrnuje volbu světelnětechnických parametrů podle účelu a využití řešeného prosto­ru. Tyto parametry primárně zohledňu­jí fyziologické a bezpečností požadav­ky, ale také požadavky psychologické. V poslední době se začíná hovořit také o požadavcích biologických.
  3. Hledisko provozně-technické – zahr­nuje energetickou náročnost osvětlova­cí soustavy, její provoz a údržbu a také problematiku investičních i provoz­ních nákladů.
  4. Hledisko vnějších vlivů – postihuje sku­tečnost, že osvětlení může mít vedle své primární funkce i vedlejší účinky, kte­ré mohou nepříznivě ovlivňovat řešený prostor, předměty v něm umístěné nebo prostory sousedící. Jde např. o kontrolu UV záření při osvětlování citlivých ex­ponátů v muzeích a galeriích, oslnění uživatelů sousedících prostorů apod.
Charakter osvětlení v řešeném prostoru se může lišit nejen podle využití prostoru, ale také podle toho, jakou roli hrají fyzio­logické, psychologické či biologické poža­davky pozorovatelů. Osvětlení, kde jsou hlavní fyziologická hlediska, vychází ze světelnětechnických parametrů uvedených v normách. Příkladem je osvětlení kance­lářských prostorů, průmyslových objektů apod.
Osvětlení, které je primárně založeno na psychologických hlediscích, slouží k vy­tvoření určité světelné atmosféry v daném prostoru a je zpravidla součástí výtvarného řešení interiéru. Takovýto charakter osvětle­ní se vyskytuje např. ve společenských a kul­turních prostorech, jako jsou divadla, kina, restaurace apod. Poměrně složitá subjek­tivní povaha takového osvětlení neumož­ňuje zjednodušené objektivní vyjádření současnými světelnětechnickými paramet­ry. Osvětlení, které vychází z biologických hledisek uživatelů, není primárně zaměřeno na vytvoření světelného prostředí pro určitý zrakový úkol, ale využívá osvětlení k ovliv­nění biologického systému člověka. Návrh tohoto typu osvětlení vychází z jiných poža­davků, než jsou požadavky vizuální, a ener­getická náročnost takovýchto osvětlovacích soustav je vyšší než energetická náročnost běžných osvětlovacích soustav.
 
Energetická náročnost osvětlení je při návrhu a posuzování osvětlovacích sou­stav až následným hlediskem, které lze formulovat tak, že požadovaných svě­telnětechnických parametrů by mělo být dosaženo energeticky co možná nejúčin­nějším způsobem. Požadavky na nižší energetickou náročnost osvětlení nelze v žádném případě nadřazovat nad poža­davky světelnětechnické.
 

3. Energetická náročnost osvětlení

 
Přístup k úvahám o energetické nároč­nosti osvětlení se liší v závislosti na tom, zda se hodnotí navrhovaný, popř. nově realizovaný objekt, nebo zda se posuzu­je energetická náročnost stávající budovy.
  • V případě nového objektu je přesně znám instalovaný příkon osvětlova­cí soustavy, ale dobu využití a popř. i skutečný provozní příkon je třeba určit na základě informací o předpo­kládaném charakteru provozu dané­ho objektu (tzn. standardní provoz). Spotřeba elektrické energie je tedy sta­novena odhadem.
  • V případě stávajících budov lze energe­tickou náročnost osvětlení stanovit z na­měřených hodnot spotřeby elektrické energie, ale vzhledem k tomu, že ve vět­šině případů není měření spotřeby elek­trické energie pro osvětlení samostatné, je třeba tento podíl spotřeby opět od­hadnout (obr. 2). Následně je zapotře­bí se pokusit, na základě instalovaného příkonu a charakteru provozu objektu, stanovit, jaké je časové využití příkonu osvětlovací soustavy v průběhu určité­ho časového období, např. roku.
V obou případech se tedy pracuje s při­bližnými hodnotami. Při hledání úspor­ných opatření a stanovení jejich návrat­nosti je důležité určit míru nepřesnosti tohoto odhadu. Pro to, aby v budoucnu bylo možné objektivně hodnotit energe­tickou náročnost osvětlení objektů, je tře­ba zajistit přímé měření spotřeby elektric­ké energie pro osvětlení (obr. 3). Jsou-li požadovány informace o využití dílčích částí osvětlovací soustavy, je třeba použít řídicí systémy osvětlení, které jsou schop­ny zaznamenat průběh spotřeby jak celé osvětlovací soustavy, tak i jednotlivých svítidel (obr. 4). Pro objektivnější hod­nocení energetické náročnosti stávajících budov je třeba vytvářet soubory statistic­kých údajů o využití a charakteru provo­zu v jednotlivých typech budov, které po­pisují chování uživatelů z pohledu ovlá­dání osvětlení.
 
Energetické hodnocení osvětlovací soustavy má dvě základní úskalí. Prv­ním úskalím je to, že osvětlovací sousta­va nemusí být uživateli využívána podle standardních předpokladů a její spotřeba elektrické energie může být výrazně nižší, než jsou předepsané směrné hodnoty [2].
 
To ale nevylučuje možnost, že instalo­vaný příkon osvětlovací soustavy může být výrazně vyšší, než jsou předepsané směr­né hodnoty pro instalovaný příkon [2], [3]. Kdyby se změnilo chování uživatelů, mohou být také překročeny směrné hod­noty měrné spotřeby elektrické energie na osvětlení. Vždy tedy vyvstává otázka, zda případný návrh úsporných opatření, který se v závislosti na chování uživatelů buď projeví, nebo neprojeví, má význam. Druhým úskalím je složitost vzájemného oddělení skutečného provozního příkonu pro osvětlení a doby využití tohoto příko­nu. Na této informaci závisí případná vol­ba účinných úsporných opatření. Jestliže tyto informace nebudou s dostatečnou přesností odlišeny, zvyšuje se míra nepřes­nosti při stanovení účinnosti a návratnosti navržených úsporných opatření.
 

4. Strategie úsporných opatření

 
Pro volbu strategie při vypracovávání návrhu úsporných opatření lze vyjít ze základního vztahu vyjadřujícího spotře­bu elektrické energie pro osvětlení za ur­čité časové období, např. za rok:
 
W = Pp t0 (kW·h/rok)          (1)
 
kde
Pp je průměrný provozní příkon svítidel (kW),
t0 provozní doba (h/rok).
 
Z uvedeného vztahu je zřejmé, že stra­tegie hledání úspor ve spotřebě elektric­ké energie pro osvětlení může vycházet z hledání úspor v provozním příkonu nebo v době využití osvětlovací sousta­vy, popř. z kombinace obou parametrů. Úsporná opatření mohou být založena na těchto strategiích:
  • volba osvětlovací soustavy,
  • volba technických prostředků,
  • kontrola dimenzování osvětlovací sou­stavy,
  • využití denního světla,
  • kontrola přítomnosti osob,
  • využití časových režimů.
Posuzování energetické náročnosti osvětlení má smysl pouze v případě, že osvětlení, a tedy i světelnětechnické para­metry v daném prostoru odpovídají jeho účelu a využití. V projektové fázi jsou do­kladem o parametrech osvětlení protoko­ly světelnětechnických výpočtů. U již realizovaných budov jsou dokladem proto­koly o měření hladin osvětlenosti, popř. jasu, provedených autorizovanou osobou.
 

4.1 Volba osvětlovací soustavy

Osvětlovací soustava pro umělé osvětle­ní je soubor technických zařízení (svítidla, světelné zdroje, předřadníky, řídicí systé­my a příslušenství), která je primárně ur­čena k vytvoření požadovaného světelného prostředí. Osvětlovací soustavy lze rozlišit podle jejich typu a podle jejich charakteru. Jak typ, tak i charakter osvětlovací sousta­vy ovlivňují její energetickou náročnost.
 
Hlavní osvětlení, které vychází z fyziologických požadavků uživatelů, lze rea­lizovat třemi základními typy osvětlova­cích soustav:
  • celkovou soustavou,
  • odstupňovanou soustavou,
  • kombinovanou soustavou.
Možnosti využití jednotlivých typů osvětlovacích soustav souvisejí s aplikač­ní oblastí a charakterem osvětlovaného prostoru. Nejvyšší energetickou nároč­nost vykazuje celková osvětlovací sou­stava, nejmenší kombinovaná osvětlova­cí soustava. Celkové osvětlení zajišťuje požadovanou horizontální osvětlenost s předepsanou rovnoměrností v celém prostoru. Za požadovanou osvětlenost se v tomto případě považuje předepsa­ná osvětlenost pro nejnáročnější zrako­vý úkol v řešeném prostoru. Návrh od­stupňované soustavy vychází ze zónová­ní vnitřního prostoru. Zóny jsou funkčně vymezené části prostoru, které se liší cha­rakterem a náročností zrakové činnosti, které jsou v nich vykonávány (obr. 5). Každou funkčně vymezenou část je třeba přesně popsat z pohledu zrakové činnosti a požadovaných světelnětechnických pa­rametrů. Jedním z pomocných paramet­rů, který může usnadnit toto zónování, je rozložení denní osvětlenosti v prostoru. Příkladem aplikace zónování je velkopro­storová kancelář, jejíž prostor lze rozdělit na pracovní a komunikační zóny. Kom­binovaná soustava je kombinací celkové nebo odstupňované soustavy a soustavy místního osvětlení. Kombinovaná osvět­lovací soustava je energeticky nejúčinněj­ším způsobem osvětlení. Hlavní oblastí použití této soustavy jsou prostory, kde se na velké ploše nachází relativně malý počet pracovišť nebo kde jsou pro daný zrakový úkol požadovány vysoké hladi­ny osvětlenosti. Na obr. 5 je uveden pří­klad velkoprostorové kanceláře o rozloze 20 × 6 m. Požadované osvětlenosti 500 lx v místě pracovního úkolu lze dosáhnout celkovou osvětlovací soustavou (varian­ta a), soustavou odstupňovanou (vari­anta b) nebo kombinovanou soustavou (varianta c). Již jen z jednoduché úva­hy o osvětlovaných plochách zón a po­žadovaných hladinách osvětlenosti lze určit, že energetická náročnost kombi­nované osvětlovací soustavy je ve srov­nání s celkovou soustavu osvětlení při­bližně poloviční.
 
Z pohledu charakteru se osvětlovací soustavy dělí na přímé, přímo-nepřímé nebo nepřímé. Přímé osvětlení je z hle­diska dosažení kvantitativních parametrů osvětlení energeticky nejúčinnější, nepří­mé osvětlení je nejméně účinné. Při úva­hách o volbě nebo změnách charakteru osvětlení je třeba vzít v úvahu jeho vliv na vzhled osvětlovaného prostoru a kva­litativní parametry osvětlení.
 

4.2 Volba technických prostředků

Základními technickými prostředky, které tvoří osvětlovací soustavu a ovliv­ňují energetickou náročnost, jsou světel­né zdroje, předřadné přístroje, svítidla a řídicí systémy.
 
Světelné zdroje se z hlediska energetic­ké účinnosti přeměny elektrické energie na energii světelnou posuzují měrným vý­konem η (lm/W). U skupiny světelných zdrojů s vlastním reflektorem, které se používají pro směrové osvětlení, např. ve výstavních nebo obchodních prosto­rech, není pro posuzování jejich energe­tické účinnosti zásadní měrný výkon, ale osová svítivost a úhel poloviční svítivosti. Technické parametry, kterými se popisují světelné zdroje, se uvádějí pro stanovené podmínky okolí a měří se mimo svítidlo. Při provozu ve svítidle se parametry ně­kterých světelných zdrojů mění, např. vli­vem teploty (zářivky). Některé typy svě­telných zdrojů ke svému provozu potře­bují předřadné přístroje, které umožňují start a stabilní provoz světelného zdro­je nebo přizpůsobují napájecí napětí či proud. Podle konstrukce lze předřadné přístroje rozdělit na elektronické a elek­tromagnetické. Energeticky se předřad­né přístroje popisují ztrátovým příkonem PZ (W). Příkony světelných zdrojů se ob­vykle uvádějí bez ztrát v předřadných pří­strojích. Při porovnávání energetické ná­ročnosti různých typů světelných zdrojů je proto třeba uvažovat nejen příkon sa­motného světelného zdroje, ale i příkon všech předřadných zařízení nezbytných pro provoz hodnoceného zdroje.
 
Svítidla jsou technická zařízení, kte­rá svými optickými prvky rozdělují, fil­trují nebo mění světlo vyzařované jed­ním nebo více světelnými zdroji. Kro­mě světelných zdrojů obsahují všechny díly nutné pro upevnění a ochranu svě­telných zdrojů, popř. pomocné obvody, včetně prostředků potřebných pro jejich připojení k síti. Z pohledu energetického hodnocení svítidel je důležitá jejich účin­nost ηsv (%), která udává podíl výstupní­ho světelného toku svítidla a světelného toku světelných zdrojů změřeného za sta­novených podmínek mimo svítidlo. Dru­hým důležitým parametrem je charakter vyzařování svítidla. Tento parametr se po­pisuje křivkami svítivosti, které znázor­ňují prostorové rozložení vyzařovaného světelného toku. Při hodnocení energe­tické náročnosti technických prostředků pro konkrétní účel je nejvhodnější posu­zovat kompletní svítidla. Určitým vodít­kem je měrný výkon svítidla označovaný LER (lm/W) [4], definovaný jako poměr výstupního světelného toku svítidla (lm) a elektrického příkonu (W) svítidla.
 
Obdobně lze hodnotit celé osvětlovací soustavy měrným výkonem (lm/W) osvět­lovací soustavy, který se stanovuje jako poměr světelného toku (lm) vyzařované­ho všemi svítidly soustavy k jejich celkové­mu elektrickému příkonu (W). Na obr. 6je znázorněno osvětlení velkoprostorové kanceláře podhledovými svítidly. V tab. 1 je uvedena energetická náročnost takové osvětlovací soustavy při použití různých typů podhledových mřížkových svítidel. V první variantě jsou použita svítidla 4× 18 W s elektromagnetickými předřad­níky, ve variantě 2 a 3 jsou použita svíti­dla s elektronickým předřadníkem pro zá­řivky 4× 14 W, resp. 2× 28 W.
 
Při použití řídicích systémů k plynulé regulaci osvětlení se snižuje měrný výkon osvětlovací soustavy (lm/W). Je to dáno tím, že závislost mezi výstupním světelným tokem a příkonem soustavy není lineární. Při příliš velkém snížení světelného toku pomocí regulace na úroveň pod 20 % ma­ximální hodnoty je pokles měrného výkonu tak výrazný, že pro dlouhodobý provoz tak­to nastavené osvětlovací soustavy je z po­hledu energetické účinnosti nehospodárný.
 

4.3 Kontrola dimenzování osvětlovací soustavy

Výsledné hladiny osvětlenosti na srov­návací rovině nebo v místech pracovních úkolů jsou na začátku provozu osvětlova­cí soustavy vždy vyšší, než jsou hodnoty uvedené v normách. Hlavním důvodem je, že požadované parametry osvětlení musí být dodrženy po celou dobu života osvětlovací soustavy. Vzhledem k tomu, že osvětlovací soustava vlivem poklesu svě­telného toku světelných zdrojů, znečiště­ním svítidel a poklesem činitelů odrazů vnitřních ploch místností stárne, musí být předimenzovaná. Dalším důvodem vyš­ších hodnot parametrů osvětlení je, že se světelné zdroje a svítidla vyrábějí v urči­tých výkonových řadách, a proto zpra­vidla nelze přesně dosáhnout požado­vaných světelnětechnických parametrů, ale je třeba zvolit nejbližší vyšší výkono­vý stupeň daného technického zařízení. V praxi se také vyskytují prostory s flexi­bilním dispozičním uspořádáním, např. velkoprostorové kanceláře, ve kterých lze vytvářet různě velké prostorové jednotky. Velkoprostorovou kancelář je např. mož­né změnit na řadu buňkových kanceláří a naopak. U takovýchto prostorů je třeba osvětlovací soustavu navrhnout na nejne­příznivější situaci. Jestliže se prostorové uspořádání liší od této nejnepříznivější situace, zvyšují se hodnoty světelně tech­nických parametrů, a osvětlovací soustava je tím dále předimenzovávána. Popsané předimenzování osvětlovací soustavy lze eliminovat použitím stmívatelných svíti­del připojených na řídicí systém osvětlení, který je schopen průběžný pokles světel­ného toku způsobený stárnutím osvětlo­vací soustavy vyrovnávat postupným zvy­šováním příkonu svítidel nebo umožňuje nastavit světelný tok svítidel podle použi­tých svítidel, popř. podle aktuálního dis­pozičního uspořádání prostoru.
 

4.4 Využití denního světla

Osvětlení prostoru i místa zrakového úkolu se neposuzuje podle toho, zda je ho dosaženo umělým nebo denním osvět­lením. Proto dobře navržené denní osvět­lení prostoru umožňuje snížit požadav­ky na dobu provozu soustavy umělého osvětlení. V případě dostatečného denní­ho osvětlení v řešeném prostoru lze dosáh­nout významných úspor kontrolou úrovně denního osvětlení prostřednictvím řídicího systému. Informace z čidel osvětlení na­pomáhají omezit dobu provozu soustavy umělého osvětlení, popř. její výkon, tak, aby nesvítila v době dostatečného denního osvětlení. Na základě informací ze světel­ných čidel může být osvětlovací soustava ovládána skokově nebo plynulým řízením výstupního světleného toku. Volba způso­bu regulace souvisí s použitými světelný­mi zdroji a určuje technickou i finanční ná­ročnost navrženého úsporného opatření.
 

4.5 Kontrola přítomnosti osob

Množství pracovních prostorů a pra­covních míst není využíváno po celou pra­covní dobu. Často zůstává při nepřítom­nosti osob osvětlovací soustava zapnuta. Je-li uživatel mimo místnost, je zbytečné, aby osvětlovací soustava byla v provozu. Pro kontrolu přítomnosti osob se použí­vají čidla pohybu. Na základě informací z těchto čidel se pak zapínají nebo vypí­nají příslušná svítidla, osvětlovací sousta­va nebo její části, popř. se omezuje jejich výkon. Základními technikami při tomto úsporném opatření je kontrola přítom­nosti a kontrola nepřítomnosti osob [2].
 

4.6 Zavedení časových režimů

Osvětlovací soustavy plní svou hlav­ní funkci zpravidla pouze po určitou část dne. Po skončení vymezené doby provo­zu přestávají svou funkci plnit a je možné je vypnout nebo přepnout do jiného reži­mu, ve kterém přejímají jinou funkci. Pro to, aby osvětlovací sousta­va byla provozována pou­ze po danou dobu, popř. aby se automaticky přepnu­la do jiného provozního re­žimu, se využívají časové ovládací prvky. Ty mohou podle nastavení ovládat osvětlovací soustavu jed­noduchým zapínáním nebo vypínáním, popř. mohou být součástí řídicího systé­mu, který na základě infor­mace z časového ovládacího prvku spouští předem na­stavené světelné scény. Příkladem mohou být výlohy obchodů, ve kterých osvětlení funguje jako prostředek k propagaci určité­ho zboží. Tuto funkci plní do určité doby, např. do půlnoci. Po této době je již účin­nost osvětlení z obchodního pohledu mi­nimální, a proto je možné je vypnout nebo přepnout do redukovaného režimu, který plní např. funkci bezpečnostní.
 

5. Závěr

 
Záměrem autorů příspěvku bylo pou­kázat na poměrně komplikovanou pro­blematiku posuzování energetické nároč­nosti budov z hlediska možnosti návrhu účinných osvětlovacích soustav. Upozor­ňuje nejen na důležitost výběru energetic­ky efektivních a přitom světelnětechnic­ky účinných světelných zdrojů a svítidel, ale i na velký význam rozboru časového využívání osvětlovací soustavy.
 
Literatura:
[1] HABEL, J. a kol.: Světelná technika a osvět­lování. FCC Public, 1995.
[2] ČSN EN 15193 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení.
[3] TNI 73 0327 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení. Únor 2009.
[4] National Electrical Manufacturers As­sociation. 1993. Procedure for determin­ing luminaire efficacy ratings for fluorescent luminaires. NEMA LE 5-1993. Rev. 1995. Washington, D.C.: National Electrical Manufacturers Association.
 
Recenze: doc. Ing. Josef Linda, CSc., Zápa­dočeská univerzita v Plzni
 
Obr. 1. Výsledky výzkumů subjek­tivního hodnocení hladin osvětle­ností ve vnitřních pracovních prostorech při zářivkovém osvět­lení vyjádřené procentuálním počtem spokoje­ných lidí p v zá­vislosti na hladině osvětlenosti E
Obr. 2. Příklad odhadu energetické náročnosti umělého osvětlení jako poměru z celkové spotřeby objektu za určité časové období (např. rok)
Obr. 3. Příklad po­drobnějšího zpraco­vání výsledků měření spotřeby elektrické energie pro umělé osvětlení v měsíčních časových interva­lech ve sledovaném ročním období
Obr. 4. Příklad po­drobného zpracová­ní výsledků měření skutečného příkonu Pci (W) vybraného svítidla sledované soustavy umělého osvětlení
Obr. 5. Příkladpůdorysu velkoprostorové kanceláře a jeho možného rozdě­lení do funkčně vymezených zón: varianta a – celková osvětlova­cí soustava, varianta b – odstupňovaná soustava, varianta c – kombinovaná soustava; energe­tické náročnosti jednotlivých vari­ant jsou v poměru 100:80:48 %
Obr. 6. Příklad osvětlení velkoprostorové kanceláře celkovou osvětlovací soustavou s podhledovými svítidly
 

Tab. 1. Energetická náročnost osvětlení velkoprostorové kanceláře na stejnou hladinu osvětlenosti různými typy podhledových svítidel (obr. 6)