Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo tiskem
17. 3. 2017. V elektronické verzi na webu bude ihned.

Veletrhy a výstavy
Inspirativní osvětlení ze zahraničních veletrhů 

Příslušenství osvětlovacích soustav
Na osvětlení provozu lze šetřit s minimem investic
Maxos fusion – nový rychlomontážní systém Philips
Inteligentní řešení DALISYS® pro řízení osvětlení

Aktuality

Trendy chytrého řízení budov, energetiky a měst aneb Čtvrtá průmyslová revoluce nejenom v průmyslu Přednáška Ing Jaromíra Klabana se uskuteční ve středu dne 19. 4. 2017 ve 14 hod v…

Češi chtějí bydlet lépe – návštěvnost jarních veletrhů o bydlení stoupla o čtvrtinu Výstaviště PVA EXPO PRAHA v Letňanech bylo v minulých dnech nabité k prasknutí. Téměř…

Vše pro stavbu a interiér najdou návštěvníci na březnovém souboru veletrhů Stovky českých i zahraničních společností se představí na největším jarním souboru…

Startuje 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže Odstartoval již 9. ročník největší tuzemské ekologické soutěže E.ON Energy Globe.…

Více aktualit

Energetická náročnost osvětlovacích soustav

prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., ČVUT Praha, katedra elektroener­getiky, Fakulta elektrotechnická,
Ing. Petr Žák, Ph.D., ETNA s. r. o.
 

1. Úvod

 
Návrh osvětlení vnitřních i venkovních prostorů primárně vychází z jejich vyu­žití. Cílem návrhu osvětlení je vytvoření vhodných světlených podmínek pro da­nou zrakovou činnost (např. čtení, psaní, obrábění, lékařské zákroky apod.). Pro to, aby bylo možné stanovit, jaké světel­né podmínky jsou pro konkrétní zrako­vou činnost dostatečné, bylo uskutečně­no mnoho odborných i vědeckých studií a experimentů. Na základě statistických vyhodnocení jejich výsledků byly pro jed­notlivé zrakové činnosti stanoveny hod­noty světelnětechnických parametrů, kte­ré se staly součástí národních i meziná­rodních norem. Důležitou skutečností je, že současné světelnětechnické parametry obsažené v normách a doporučeních ne­jsou hodnoty optimální, ale jsou kom­promisem mezi ekonomickými možnost­mi společnosti a optimálními zrakovými podmínkami [1].
 
Optimální hodnoty světelnětechnic­kých parametrů v porovnání s normativ­ními jsou výrazně vyšší. Na obr. 1 jsou uvedeny výsledky některých experimentů zaměřené na hodnocení dostatečné úrov­ně osvětlení ve vnitřních pracovních pro­storech určených pro obvyklé kancelář­ské práce. Zatímco doporučené hodnoty osvětleností v normách pro tyto zrakové úkoly se pohybují okolo 500 lx, optimál­ní hodnoty jsou až okolo 2 000 lx.
 

2. Charakter osvětlení

 
Pro vypracování návrhu osvětlení jsou důležité nejen světelnětechnické parame­try, ale také další hlediska, která je třeba zohlednit, aby výsledné řešení bylo funkč­ní a kvalitní:
  1. Hledisko zrakové pohody – postihu­je vizuální vzhled osvětleného prosto­ru, tedy světelnou atmosféru a vzhled osvětlovací soustavy, tedy pohledové uplatnění svítidel v daném prostoru.
  2. Hledisko světelnětechnické – zahrnuje volbu světelnětechnických parametrů podle účelu a využití řešeného prosto­ru. Tyto parametry primárně zohledňu­jí fyziologické a bezpečností požadav­ky, ale také požadavky psychologické. V poslední době se začíná hovořit také o požadavcích biologických.
  3. Hledisko provozně-technické – zahr­nuje energetickou náročnost osvětlova­cí soustavy, její provoz a údržbu a také problematiku investičních i provoz­ních nákladů.
  4. Hledisko vnějších vlivů – postihuje sku­tečnost, že osvětlení může mít vedle své primární funkce i vedlejší účinky, kte­ré mohou nepříznivě ovlivňovat řešený prostor, předměty v něm umístěné nebo prostory sousedící. Jde např. o kontrolu UV záření při osvětlování citlivých ex­ponátů v muzeích a galeriích, oslnění uživatelů sousedících prostorů apod.
Charakter osvětlení v řešeném prostoru se může lišit nejen podle využití prostoru, ale také podle toho, jakou roli hrají fyzio­logické, psychologické či biologické poža­davky pozorovatelů. Osvětlení, kde jsou hlavní fyziologická hlediska, vychází ze světelnětechnických parametrů uvedených v normách. Příkladem je osvětlení kance­lářských prostorů, průmyslových objektů apod.
Osvětlení, které je primárně založeno na psychologických hlediscích, slouží k vy­tvoření určité světelné atmosféry v daném prostoru a je zpravidla součástí výtvarného řešení interiéru. Takovýto charakter osvětle­ní se vyskytuje např. ve společenských a kul­turních prostorech, jako jsou divadla, kina, restaurace apod. Poměrně složitá subjek­tivní povaha takového osvětlení neumož­ňuje zjednodušené objektivní vyjádření současnými světelnětechnickými paramet­ry. Osvětlení, které vychází z biologických hledisek uživatelů, není primárně zaměřeno na vytvoření světelného prostředí pro určitý zrakový úkol, ale využívá osvětlení k ovliv­nění biologického systému člověka. Návrh tohoto typu osvětlení vychází z jiných poža­davků, než jsou požadavky vizuální, a ener­getická náročnost takovýchto osvětlovacích soustav je vyšší než energetická náročnost běžných osvětlovacích soustav.
 
Energetická náročnost osvětlení je při návrhu a posuzování osvětlovacích sou­stav až následným hlediskem, které lze formulovat tak, že požadovaných svě­telnětechnických parametrů by mělo být dosaženo energeticky co možná nejúčin­nějším způsobem. Požadavky na nižší energetickou náročnost osvětlení nelze v žádném případě nadřazovat nad poža­davky světelnětechnické.
 

3. Energetická náročnost osvětlení

 
Přístup k úvahám o energetické nároč­nosti osvětlení se liší v závislosti na tom, zda se hodnotí navrhovaný, popř. nově realizovaný objekt, nebo zda se posuzu­je energetická náročnost stávající budovy.
  • V případě nového objektu je přesně znám instalovaný příkon osvětlova­cí soustavy, ale dobu využití a popř. i skutečný provozní příkon je třeba určit na základě informací o předpo­kládaném charakteru provozu dané­ho objektu (tzn. standardní provoz). Spotřeba elektrické energie je tedy sta­novena odhadem.
  • V případě stávajících budov lze energe­tickou náročnost osvětlení stanovit z na­měřených hodnot spotřeby elektrické energie, ale vzhledem k tomu, že ve vět­šině případů není měření spotřeby elek­trické energie pro osvětlení samostatné, je třeba tento podíl spotřeby opět od­hadnout (obr. 2). Následně je zapotře­bí se pokusit, na základě instalovaného příkonu a charakteru provozu objektu, stanovit, jaké je časové využití příkonu osvětlovací soustavy v průběhu určité­ho časového období, např. roku.
V obou případech se tedy pracuje s při­bližnými hodnotami. Při hledání úspor­ných opatření a stanovení jejich návrat­nosti je důležité určit míru nepřesnosti tohoto odhadu. Pro to, aby v budoucnu bylo možné objektivně hodnotit energe­tickou náročnost osvětlení objektů, je tře­ba zajistit přímé měření spotřeby elektric­ké energie pro osvětlení (obr. 3). Jsou-li požadovány informace o využití dílčích částí osvětlovací soustavy, je třeba použít řídicí systémy osvětlení, které jsou schop­ny zaznamenat průběh spotřeby jak celé osvětlovací soustavy, tak i jednotlivých svítidel (obr. 4). Pro objektivnější hod­nocení energetické náročnosti stávajících budov je třeba vytvářet soubory statistic­kých údajů o využití a charakteru provo­zu v jednotlivých typech budov, které po­pisují chování uživatelů z pohledu ovlá­dání osvětlení.
 
Energetické hodnocení osvětlovací soustavy má dvě základní úskalí. Prv­ním úskalím je to, že osvětlovací sousta­va nemusí být uživateli využívána podle standardních předpokladů a její spotřeba elektrické energie může být výrazně nižší, než jsou předepsané směrné hodnoty [2].
 
To ale nevylučuje možnost, že instalo­vaný příkon osvětlovací soustavy může být výrazně vyšší, než jsou předepsané směr­né hodnoty pro instalovaný příkon [2], [3]. Kdyby se změnilo chování uživatelů, mohou být také překročeny směrné hod­noty měrné spotřeby elektrické energie na osvětlení. Vždy tedy vyvstává otázka, zda případný návrh úsporných opatření, který se v závislosti na chování uživatelů buď projeví, nebo neprojeví, má význam. Druhým úskalím je složitost vzájemného oddělení skutečného provozního příkonu pro osvětlení a doby využití tohoto příko­nu. Na této informaci závisí případná vol­ba účinných úsporných opatření. Jestliže tyto informace nebudou s dostatečnou přesností odlišeny, zvyšuje se míra nepřes­nosti při stanovení účinnosti a návratnosti navržených úsporných opatření.
 

4. Strategie úsporných opatření

 
Pro volbu strategie při vypracovávání návrhu úsporných opatření lze vyjít ze základního vztahu vyjadřujícího spotře­bu elektrické energie pro osvětlení za ur­čité časové období, např. za rok:
 
W = Pp t0 (kW·h/rok)          (1)
 
kde
Pp je průměrný provozní příkon svítidel (kW),
t0 provozní doba (h/rok).
 
Z uvedeného vztahu je zřejmé, že stra­tegie hledání úspor ve spotřebě elektric­ké energie pro osvětlení může vycházet z hledání úspor v provozním příkonu nebo v době využití osvětlovací sousta­vy, popř. z kombinace obou parametrů. Úsporná opatření mohou být založena na těchto strategiích:
  • volba osvětlovací soustavy,
  • volba technických prostředků,
  • kontrola dimenzování osvětlovací sou­stavy,
  • využití denního světla,
  • kontrola přítomnosti osob,
  • využití časových režimů.
Posuzování energetické náročnosti osvětlení má smysl pouze v případě, že osvětlení, a tedy i světelnětechnické para­metry v daném prostoru odpovídají jeho účelu a využití. V projektové fázi jsou do­kladem o parametrech osvětlení protoko­ly světelnětechnických výpočtů. U již realizovaných budov jsou dokladem proto­koly o měření hladin osvětlenosti, popř. jasu, provedených autorizovanou osobou.
 

4.1 Volba osvětlovací soustavy

Osvětlovací soustava pro umělé osvětle­ní je soubor technických zařízení (svítidla, světelné zdroje, předřadníky, řídicí systé­my a příslušenství), která je primárně ur­čena k vytvoření požadovaného světelného prostředí. Osvětlovací soustavy lze rozlišit podle jejich typu a podle jejich charakteru. Jak typ, tak i charakter osvětlovací sousta­vy ovlivňují její energetickou náročnost.
 
Hlavní osvětlení, které vychází z fyziologických požadavků uživatelů, lze rea­lizovat třemi základními typy osvětlova­cích soustav:
  • celkovou soustavou,
  • odstupňovanou soustavou,
  • kombinovanou soustavou.
Možnosti využití jednotlivých typů osvětlovacích soustav souvisejí s aplikač­ní oblastí a charakterem osvětlovaného prostoru. Nejvyšší energetickou nároč­nost vykazuje celková osvětlovací sou­stava, nejmenší kombinovaná osvětlova­cí soustava. Celkové osvětlení zajišťuje požadovanou horizontální osvětlenost s předepsanou rovnoměrností v celém prostoru. Za požadovanou osvětlenost se v tomto případě považuje předepsa­ná osvětlenost pro nejnáročnější zrako­vý úkol v řešeném prostoru. Návrh od­stupňované soustavy vychází ze zónová­ní vnitřního prostoru. Zóny jsou funkčně vymezené části prostoru, které se liší cha­rakterem a náročností zrakové činnosti, které jsou v nich vykonávány (obr. 5). Každou funkčně vymezenou část je třeba přesně popsat z pohledu zrakové činnosti a požadovaných světelnětechnických pa­rametrů. Jedním z pomocných paramet­rů, který může usnadnit toto zónování, je rozložení denní osvětlenosti v prostoru. Příkladem aplikace zónování je velkopro­storová kancelář, jejíž prostor lze rozdělit na pracovní a komunikační zóny. Kom­binovaná soustava je kombinací celkové nebo odstupňované soustavy a soustavy místního osvětlení. Kombinovaná osvět­lovací soustava je energeticky nejúčinněj­ším způsobem osvětlení. Hlavní oblastí použití této soustavy jsou prostory, kde se na velké ploše nachází relativně malý počet pracovišť nebo kde jsou pro daný zrakový úkol požadovány vysoké hladi­ny osvětlenosti. Na obr. 5 je uveden pří­klad velkoprostorové kanceláře o rozloze 20 × 6 m. Požadované osvětlenosti 500 lx v místě pracovního úkolu lze dosáhnout celkovou osvětlovací soustavou (varian­ta a), soustavou odstupňovanou (vari­anta b) nebo kombinovanou soustavou (varianta c). Již jen z jednoduché úva­hy o osvětlovaných plochách zón a po­žadovaných hladinách osvětlenosti lze určit, že energetická náročnost kombi­nované osvětlovací soustavy je ve srov­nání s celkovou soustavu osvětlení při­bližně poloviční.
 
Z pohledu charakteru se osvětlovací soustavy dělí na přímé, přímo-nepřímé nebo nepřímé. Přímé osvětlení je z hle­diska dosažení kvantitativních parametrů osvětlení energeticky nejúčinnější, nepří­mé osvětlení je nejméně účinné. Při úva­hách o volbě nebo změnách charakteru osvětlení je třeba vzít v úvahu jeho vliv na vzhled osvětlovaného prostoru a kva­litativní parametry osvětlení.
 

4.2 Volba technických prostředků

Základními technickými prostředky, které tvoří osvětlovací soustavu a ovliv­ňují energetickou náročnost, jsou světel­né zdroje, předřadné přístroje, svítidla a řídicí systémy.
 
Světelné zdroje se z hlediska energetic­ké účinnosti přeměny elektrické energie na energii světelnou posuzují měrným vý­konem η (lm/W). U skupiny světelných zdrojů s vlastním reflektorem, které se používají pro směrové osvětlení, např. ve výstavních nebo obchodních prosto­rech, není pro posuzování jejich energe­tické účinnosti zásadní měrný výkon, ale osová svítivost a úhel poloviční svítivosti. Technické parametry, kterými se popisují světelné zdroje, se uvádějí pro stanovené podmínky okolí a měří se mimo svítidlo. Při provozu ve svítidle se parametry ně­kterých světelných zdrojů mění, např. vli­vem teploty (zářivky). Některé typy svě­telných zdrojů ke svému provozu potře­bují předřadné přístroje, které umožňují start a stabilní provoz světelného zdro­je nebo přizpůsobují napájecí napětí či proud. Podle konstrukce lze předřadné přístroje rozdělit na elektronické a elek­tromagnetické. Energeticky se předřad­né přístroje popisují ztrátovým příkonem PZ (W). Příkony světelných zdrojů se ob­vykle uvádějí bez ztrát v předřadných pří­strojích. Při porovnávání energetické ná­ročnosti různých typů světelných zdrojů je proto třeba uvažovat nejen příkon sa­motného světelného zdroje, ale i příkon všech předřadných zařízení nezbytných pro provoz hodnoceného zdroje.
 
Svítidla jsou technická zařízení, kte­rá svými optickými prvky rozdělují, fil­trují nebo mění světlo vyzařované jed­ním nebo více světelnými zdroji. Kro­mě světelných zdrojů obsahují všechny díly nutné pro upevnění a ochranu svě­telných zdrojů, popř. pomocné obvody, včetně prostředků potřebných pro jejich připojení k síti. Z pohledu energetického hodnocení svítidel je důležitá jejich účin­nost ηsv (%), která udává podíl výstupní­ho světelného toku svítidla a světelného toku světelných zdrojů změřeného za sta­novených podmínek mimo svítidlo. Dru­hým důležitým parametrem je charakter vyzařování svítidla. Tento parametr se po­pisuje křivkami svítivosti, které znázor­ňují prostorové rozložení vyzařovaného světelného toku. Při hodnocení energe­tické náročnosti technických prostředků pro konkrétní účel je nejvhodnější posu­zovat kompletní svítidla. Určitým vodít­kem je měrný výkon svítidla označovaný LER (lm/W) [4], definovaný jako poměr výstupního světelného toku svítidla (lm) a elektrického příkonu (W) svítidla.
 
Obdobně lze hodnotit celé osvětlovací soustavy měrným výkonem (lm/W) osvět­lovací soustavy, který se stanovuje jako poměr světelného toku (lm) vyzařované­ho všemi svítidly soustavy k jejich celkové­mu elektrickému příkonu (W). Na obr. 6je znázorněno osvětlení velkoprostorové kanceláře podhledovými svítidly. V tab. 1 je uvedena energetická náročnost takové osvětlovací soustavy při použití různých typů podhledových mřížkových svítidel. V první variantě jsou použita svítidla 4× 18 W s elektromagnetickými předřad­níky, ve variantě 2 a 3 jsou použita svíti­dla s elektronickým předřadníkem pro zá­řivky 4× 14 W, resp. 2× 28 W.
 
Při použití řídicích systémů k plynulé regulaci osvětlení se snižuje měrný výkon osvětlovací soustavy (lm/W). Je to dáno tím, že závislost mezi výstupním světelným tokem a příkonem soustavy není lineární. Při příliš velkém snížení světelného toku pomocí regulace na úroveň pod 20 % ma­ximální hodnoty je pokles měrného výkonu tak výrazný, že pro dlouhodobý provoz tak­to nastavené osvětlovací soustavy je z po­hledu energetické účinnosti nehospodárný.
 

4.3 Kontrola dimenzování osvětlovací soustavy

Výsledné hladiny osvětlenosti na srov­návací rovině nebo v místech pracovních úkolů jsou na začátku provozu osvětlova­cí soustavy vždy vyšší, než jsou hodnoty uvedené v normách. Hlavním důvodem je, že požadované parametry osvětlení musí být dodrženy po celou dobu života osvětlovací soustavy. Vzhledem k tomu, že osvětlovací soustava vlivem poklesu svě­telného toku světelných zdrojů, znečiště­ním svítidel a poklesem činitelů odrazů vnitřních ploch místností stárne, musí být předimenzovaná. Dalším důvodem vyš­ších hodnot parametrů osvětlení je, že se světelné zdroje a svítidla vyrábějí v urči­tých výkonových řadách, a proto zpra­vidla nelze přesně dosáhnout požado­vaných světelnětechnických parametrů, ale je třeba zvolit nejbližší vyšší výkono­vý stupeň daného technického zařízení. V praxi se také vyskytují prostory s flexi­bilním dispozičním uspořádáním, např. velkoprostorové kanceláře, ve kterých lze vytvářet různě velké prostorové jednotky. Velkoprostorovou kancelář je např. mož­né změnit na řadu buňkových kanceláří a naopak. U takovýchto prostorů je třeba osvětlovací soustavu navrhnout na nejne­příznivější situaci. Jestliže se prostorové uspořádání liší od této nejnepříznivější situace, zvyšují se hodnoty světelně tech­nických parametrů, a osvětlovací soustava je tím dále předimenzovávána. Popsané předimenzování osvětlovací soustavy lze eliminovat použitím stmívatelných svíti­del připojených na řídicí systém osvětlení, který je schopen průběžný pokles světel­ného toku způsobený stárnutím osvětlo­vací soustavy vyrovnávat postupným zvy­šováním příkonu svítidel nebo umožňuje nastavit světelný tok svítidel podle použi­tých svítidel, popř. podle aktuálního dis­pozičního uspořádání prostoru.
 

4.4 Využití denního světla

Osvětlení prostoru i místa zrakového úkolu se neposuzuje podle toho, zda je ho dosaženo umělým nebo denním osvět­lením. Proto dobře navržené denní osvět­lení prostoru umožňuje snížit požadav­ky na dobu provozu soustavy umělého osvětlení. V případě dostatečného denní­ho osvětlení v řešeném prostoru lze dosáh­nout významných úspor kontrolou úrovně denního osvětlení prostřednictvím řídicího systému. Informace z čidel osvětlení na­pomáhají omezit dobu provozu soustavy umělého osvětlení, popř. její výkon, tak, aby nesvítila v době dostatečného denního osvětlení. Na základě informací ze světel­ných čidel může být osvětlovací soustava ovládána skokově nebo plynulým řízením výstupního světleného toku. Volba způso­bu regulace souvisí s použitými světelný­mi zdroji a určuje technickou i finanční ná­ročnost navrženého úsporného opatření.
 

4.5 Kontrola přítomnosti osob

Množství pracovních prostorů a pra­covních míst není využíváno po celou pra­covní dobu. Často zůstává při nepřítom­nosti osob osvětlovací soustava zapnuta. Je-li uživatel mimo místnost, je zbytečné, aby osvětlovací soustava byla v provozu. Pro kontrolu přítomnosti osob se použí­vají čidla pohybu. Na základě informací z těchto čidel se pak zapínají nebo vypí­nají příslušná svítidla, osvětlovací sousta­va nebo její části, popř. se omezuje jejich výkon. Základními technikami při tomto úsporném opatření je kontrola přítom­nosti a kontrola nepřítomnosti osob [2].
 

4.6 Zavedení časových režimů

Osvětlovací soustavy plní svou hlav­ní funkci zpravidla pouze po určitou část dne. Po skončení vymezené doby provo­zu přestávají svou funkci plnit a je možné je vypnout nebo přepnout do jiného reži­mu, ve kterém přejímají jinou funkci. Pro to, aby osvětlovací sousta­va byla provozována pou­ze po danou dobu, popř. aby se automaticky přepnu­la do jiného provozního re­žimu, se využívají časové ovládací prvky. Ty mohou podle nastavení ovládat osvětlovací soustavu jed­noduchým zapínáním nebo vypínáním, popř. mohou být součástí řídicího systé­mu, který na základě infor­mace z časového ovládacího prvku spouští předem na­stavené světelné scény. Příkladem mohou být výlohy obchodů, ve kterých osvětlení funguje jako prostředek k propagaci určité­ho zboží. Tuto funkci plní do určité doby, např. do půlnoci. Po této době je již účin­nost osvětlení z obchodního pohledu mi­nimální, a proto je možné je vypnout nebo přepnout do redukovaného režimu, který plní např. funkci bezpečnostní.
 

5. Závěr

 
Záměrem autorů příspěvku bylo pou­kázat na poměrně komplikovanou pro­blematiku posuzování energetické nároč­nosti budov z hlediska možnosti návrhu účinných osvětlovacích soustav. Upozor­ňuje nejen na důležitost výběru energetic­ky efektivních a přitom světelnětechnic­ky účinných světelných zdrojů a svítidel, ale i na velký význam rozboru časového využívání osvětlovací soustavy.
 
Literatura:
[1] HABEL, J. a kol.: Světelná technika a osvět­lování. FCC Public, 1995.
[2] ČSN EN 15193 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení.
[3] TNI 73 0327 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení. Únor 2009.
[4] National Electrical Manufacturers As­sociation. 1993. Procedure for determin­ing luminaire efficacy ratings for fluorescent luminaires. NEMA LE 5-1993. Rev. 1995. Washington, D.C.: National Electrical Manufacturers Association.
 
Recenze: doc. Ing. Josef Linda, CSc., Zápa­dočeská univerzita v Plzni
 
Obr. 1. Výsledky výzkumů subjek­tivního hodnocení hladin osvětle­ností ve vnitřních pracovních prostorech při zářivkovém osvět­lení vyjádřené procentuálním počtem spokoje­ných lidí p v zá­vislosti na hladině osvětlenosti E
Obr. 2. Příklad odhadu energetické náročnosti umělého osvětlení jako poměru z celkové spotřeby objektu za určité časové období (např. rok)
Obr. 3. Příklad po­drobnějšího zpraco­vání výsledků měření spotřeby elektrické energie pro umělé osvětlení v měsíčních časových interva­lech ve sledovaném ročním období
Obr. 4. Příklad po­drobného zpracová­ní výsledků měření skutečného příkonu Pci (W) vybraného svítidla sledované soustavy umělého osvětlení
Obr. 5. Příkladpůdorysu velkoprostorové kanceláře a jeho možného rozdě­lení do funkčně vymezených zón: varianta a – celková osvětlova­cí soustava, varianta b – odstupňovaná soustava, varianta c – kombinovaná soustava; energe­tické náročnosti jednotlivých vari­ant jsou v poměru 100:80:48 %
Obr. 6. Příklad osvětlení velkoprostorové kanceláře celkovou osvětlovací soustavou s podhledovými svítidly
 

Tab. 1. Energetická náročnost osvětlení velkoprostorové kanceláře na stejnou hladinu osvětlenosti různými typy podhledových svítidel (obr. 6)