Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2018 vyšlo
tiskem 16. 1. 2018. V elektronické verzi na webu od 12. 2. 2018. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Elektroinstalační materiál

Hlavní článek
Nová elektroizolační kapalina a možnosti jejího nasazení do praxe

Aktuality

13. mezinárodní konference Centra pasivního domu poprvé v Praze O inovativních postupech a materiálech, které jsou vhodné pro výstavu  a rekonstrukce…

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Více aktualit

Za Ing. Janem Vrdlovcem

* 25. května 1919
† 29. května 2010
 
Krátce po svých 91. narozeninách zemřel dlouholetý člen redakční rady časopisu Elektro Ing. Jan Vrdlovec.
 
Pan Vrdlovec byl stálým spolupracovníkem redakce Elektro, člen jeho redakční rady a autor mnoha článků i technických informací. Jeho příspěvky redakce Elektro zpravidla uváděla pod šifrou „vc“.
 
Technickopublicistická činnost Ing. Jana Vrdlovce byla známa širokému okruhu čtenářů po několik desítek let. Svůj první článek uveřejnil v časopisu Elektrotechnik (ET) již v roce 1946 (Přístroje pro odstraňování izolace svodičů). Členem redakční rady ET byl od roku 1964.
 
Pracovním zaměřením byl pan Vrdlovec přes čtyřicet let spjat s podnikem ZPA Pragotron v Praze, který se specializoval na výrobu přístrojové elektrotechniky a jemné mechaniky. Pan Vrdlovec se zde, v dřívější firmě L. Heinz se stoletou tradicí, vypracoval od píky až na pozici hlavního inženýra.
 
Poté byl na čas „zapůjčen“ na funkci hlavního technologa resortu Ministerstva všeobecného strojírenství. V té době již aktivně spolupracoval s technology významných strojírenských podniků, v součinnosti s ČVUT i s technickým tiskem propagoval, a ze své pravomoci hlavního technologa prosazoval, uplatňování nových výrobních metod a technologií ve výrobě, zejména v oboru elektrotechniky.
 
J. Vrdlovec se narodil v Ružomberku, v rodině českých textiláků, kteří po 1. světové válce přišli na Slovensko pomoci rozvinout průmysl. V roce 1926 rodina přesídlila do města Frunze v tehdejší Kyrgyzské SSR, po třech letech do Ivanova u Moskvy.
 
J. Vrdlovec se již od mládí zajímal o elektrotechniku a radiotechniku. V roce 1935 získal odbornou kvalifikaci kinomechanika zvukotechnických zařízení. Po návratu do Československa v polovině třicátých let však úřady tuto kvalifikaci neuznaly. Proto se v roce 1938 vyučil elektro-radiomechanikem. V téže době již napsal své první články do časopisu Radioamatér.
 
V letech 1938 až 1942 absolvoval Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze. Poté pracoval jako konstruktér ve firmě J. Volman v Čelákovicích, odkud později (1946) přešel k firmě L. Heinz (později Závody elektrické časoměrné techniky a jemné mechaniky, ZPA Pragotron). Již jako zaměstnanec ZPA Pragotronu absolvoval dálkové studium fakulty strojní ČVUT Praha a získal titul inženýra.
 
J. Vrdlovec vytvořil a podílel se na několika osvědčených konstrukcích – například známé píchací hodiny, mechanické soustruhy a brusky, frézovací přípravky atd. Vyústěním jeho profesní kariéry bylo deset let na pozici hlavního technologa Ministerstva všeobecného strojírenství ČR.
 
J. Vrdlovec byl vždy spjat s elektrotechnikou a s časopisem Elektrotechnik spolupracoval již od doby jeho založení v roce 1946. Je autorem několika odborných knih a mnoha odborných článků, zejména o nově připravovaných technologiích na výstavách a veletrzích.
 
Neúnavně a téměř do poslední chvíle se věnoval spolupráci s odbornými časopisy, v první řadě s ET, posléze s Elektrem.
 
Za významnou pomoc a poctivé celoživotní úsilí proto redakce Elektra děkuje.

Ing. Jiří Kohutka, šéfredaktor Elektro