Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Z ohlasů čtenářů…

Vážená redakce časopisu Elektro.
Ve 3. čísle časopisu Elektro 2011 byla otiš­těna 1. část příspěvku JUDr. Zbyňka Urbana Úloha dokumentace v elektrotechnice. Ne­mám v úmyslu ke zvolenému tématu cokoliv doplňovat, neboť by to bylo nošením dří­ví do lesa.
 
V každém případě bych ale rád čtenáře upozornil na jednu podstatnou věc, které se autor nechtěně dotkl. Mám na mysli to, co píše v závěru této 1. části svého příspěvku, v posledním odstavci pravého sloupce.
 
Konkrétně v první větě píše, že:
„…vyhláška č. 268/2009 Sb., o technic­kých požadavcích na stavby, byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve zně­ní směrnice 98/48/ES.“ – dále jen Směrnice.
 
To nejsou autorova slova, ale převzaté zně­ní § 1 odst. 2 této vyhlášky. Předem říkám, že netvrdím, že to, co je napsáno, je chyba JUDr. Urbana, kterého si jinak osobně vážím. Primárně je to chyba vydavatele zmíněné vy­hlášky – Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Stejné chyby se dopustilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV), když v § 1 písm. c) vyhl. o vyhrazených elektrických tech­nických zařízeních č. 73/2010 Sb., tvrdí, že:
 
„…vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postu­pu při poskytování informací v oblasti no­rem a technických předpisů, ve znění směr­nice 98/48/ES.
 
Prosím, nechť si čtenář všimne, že MPSV ani neopsalo plné znění citované Směrnice 98/34/ES.
 
Čtenář si jistě položí otázku, v čem je ta chyba?
 
Jde totiž o to, že takováto sdělení se stala zaklínacími formulemi, které mají v čtenáři, na příkladu obou zmíněných právních před­pisů, vzbudit dojem, že to, co jejich tvůrci vymysleli a naši legislativci a v některých případech i poslanci schválili, je „posvě­ceno“ v Bruselu a cokoliv k tomu dodávat je, když už ne projevem euroskepticismu, tak marné.
 
Zmíněný závěrečný odstavec končí po­slední autorovou větou: „Není tedy v rozpo­ru s evropskými předpisy.“
 
K tomu je třeba připomenout, že evrop­skými předpisy jsou nařízení, směrnice rozhodnutí. Proto, aby něco – v daném případě vyhláška č. 268/2009 Sb., bylo v roz­poru s něčím – s nějakým nařízením, směr­nicí a/nebo rozhodnutím, muselo by takové nařízení, směrnice a/nebo rozhodnutí, kte­ré by upravovalo to, co upravuje vyhláška č. 268/2009 Sb., existovat. Přesně bych měl napsat: To, co hodlá upravovat, neboť návr­hy technického předpisu se ponejprve překlá­dají Evropské komisi.
 
Technickým předpisem se ve smyslu Směrnice rozumí:
 
Technické specifikace a jiné požadavky, včetně příslušných správních předpisů, je­jichž dodržování je při uvedení na trh nebo při používání v členském státě nebo na jeho větší části závazné de iure nebo de facto, ja­kož i právní a správní předpisy členských stá­tů zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo pou­žívání určitého výrobku s výjimkou předpisů uvedených v článku 10.
 
Návrhem technického předpisu se ve smyslu Směrnice rozumí:
 
Znění technické specifikace nebo jiného požadavku nebo předpisu pro služby, včetně správních předpisů, které je vypracováno se záměrem vydat tuto specifikaci nebo ji v ko­nečném stadiu vydat jako technický předpis, které je ve stadiu přípravy, kdy ještě mohou být provedeny zásadní změny.
 
Technickou specifikací se ve smyslu Směrnice rozumí:
 
Specifikace obsažená v dokumentu, který stanoví požadované charakteristiky výrobku, jako jsou úrovně jakosti, ukazatele vlastnos­tí, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadav­ků na výrobek, jako jsou obchodní název, ter­minologie, symboly, zkoušení a zkušební me­tody, balení, označování výrobků nebo jejich opatřování štítkem s jmenovitými údaji a po­stupy posuzování shody.
 
Aby byla v členských státech EU zajiště­na shoda technických předpisů (mj. v zájmu volného pohybu výrobků) existuje informační povinnost členských států směrem k Evrop­ské komisi (ta představuje strážkyni nejen smluv, ale také i legislativních kroků členských států).
 
Informační povinnost je v tomto směru upravena v ČR v zákonuč.22/1997 Sb., kte­rý v § 7 odstavci 4 písm. c), říká, že:
 
Úřad*) jako informační místo zabezpečuje informování orgánů Evropského společenství o vydání technických předpisů, pokud pře­jímají směrnice Evropských společenství, a zasílání textů těchto technických předpisů orgánům Evropského společenství.
 
Žádná směrnice ES, která by upravovala technické požadavky na stavby (navíc stavba není stejně tak jako elektrické instalace, vý­robkem!), alespoň podle mých znalostí, neexistuje. A i kdyby existovala, tak by muselo na ní být ve vyhlášce poukázáno.
 
Jako příklad, kdy tak muselo být a bylo to dodrženo, uvádím na nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pro­středí s nebezpečím výbuchu – viz jeho § 1 a odst. 1, který zde cituji jen s jedním – prv­ním odkazem pod čarou:
 
Toto nařízení stanoví, v souladu s prá­vem Evropských společenství1, způsob orga­nizace práce a pracovních a technologických postupů a bližší požadavky na bezpečný pro­voz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí (dále jen zařízení) na pracovištích v prostře­dí s nebezpečím výbuchu; tím nejsou dotče­na ustanovení zvláštních právních předpisů, pokud upravují požadavky na práci s rizi­kem výbuchu.
 
V prvním odkazu je uvedena Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/92/ES ze dne 16. prosince 1991, o minimálních po­žadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených prostředí s nebezpečím výbuchu (patnáctá dílčí směr­nice ve smyslu čl. 16 odst. l směrnice Rady 89/391/EHS). Je zde proto jasně patrná ná­vaznost mezi Směrnicí a nařízením vlády.
 
Nakonec snad otázku: Není v situacích, kdy takové návaznosti neexistují, někdo „papežtější než papež“ anebo tím něco nezakrývá?
V Trutnově 22. 3. 2011
Ing. Jaroslav Melen
 

*) Úřadem je myšlen Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.