Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Vznik a vývoj českých elektrotechnických předpisů (2. část) - vydáno k 90. výročí vzniku normálií a předpisů ČSN

Hans Jürgen Höfer,
Ing. František Zoul

Definitivně však zřejmě nebylo rozhodnuto, neboť v prosinci 1895 bylo vyzváno deset nejlepších elektrotechnických firem, aby podaly návrhy na řešení vybudování ústřední elektrárny. Rozhodnutí o nabídkách záviselo především na získání pozemku pro centrálu, a tak 24. srpna 1896 byla Rada města Prahy pověřena uzavřením kupní smlouvy na pozemek v sousedství holešovické tiskárny kartounu bratří Kubínzských v tehdejší Palackého třídě. Tato koupě byla sborem obecních starších schválena 30. listopadu 1896. Jelikož agenda týkající se elektrických zařízení neustále vzrůstala, usnesla se městská rada ustavit v únoru 1897 Správní radu elektrických podniků královského hlavního města Prahy, čímž byly otázky zásobování elektřinou vyňaty z pravomoci správní rady obecních plynáren, a v roce 1898 byla zahájena výstavba Holešovické elektrárny výkopovými pracemi. Holešovická elektrárna byla oficiálně uvedena do provozu 7. dubna 1900. Centrální stanice dodávala elektrickou energii jak pro potřeby soukromníků, tak i pro veřejné osvětlení a pohon elektrických drah.

Po zkušenostech s výstavbou elektrárny v Praze začalo také Brno v roce 1924 na základě návrhu prof. Ing. Lista z roku 1924 zvažovat výrobu elektřiny, a to moderním kogeneračním způsobem (kombinovaná výroba elektřiny a tepla). V roce 1927 padlo konečné rozhodnutí, s jakými parametry bude Brněnská teplárna pracovat. Ve stejném roce byl zahájen výběr pozemku a budo ucího dodavatele technického zařízení. Práce byly zahájeny dne 1. dubna 1929 založením stavby na pilotech umístěných v bažinatém terénu. První dodávka elektřiny do sítě a tepla odběratelům byla realizována 4. prosince 1930. Toto datum je oficiálně považován za zahájení energetického provozu Teplárny Brno. Za projektem městské elektrárny a teplárny stál prof. Dr. Ing. Vladimír List, který se narodil v roce 1877 v Praze, ale podstatnou část svého života, prožil v Brně. Působil na VUT jako profesor na katedře elektroenergetiky.

 

Rozsah provádění
(
předpisy r. 1920-1923)
§ 10 100 Tyto předpisy se vztahují na silnoproudá elektrická zařízení s napětím nad 50 V vůči zemi, vyjma zařízení elektrických drah a letadel.
§ 10 101 prováděti, opravovati nebo měniti elektrická zařízení mají jen odborníci.
§ 10 102 práce i na zařízeních nn buďte prováděny co možná bez napětí, při zařízeních vn buďte mimo to všechny vodiče, po obou stranách pracovního místa spojeny nakrátko a se zemí. V místnostech mokrých neb nebezpečných výbuchem nesmí se nikdy pracovati ani na zařízeních nn s napětím.

Obr. 2. Část předpisů z roku 1923

Rozsah provádění
(předpisy r. 1936)

§ 10 000 Tyto přepisy se vztahují na silnoproudá zařízení vyjma lektrické dráhy. Není-li zvláštních ustanovení platí mimo to i pro slaboproudá zařízení, která mohou snadno přijíti ve styk se silnoproudým; v tomto případě se musí užíti materiálu aspoň na takové napětí jak má zařízení silnoproudé, se kterým by mohlo přijíti zařízení sl. ve styk.

§ 10 001 prováděti, opravovati měniti tato elektrická zařízení mohou jen oprávnění odborníci.

§ 10 002 Na zařízeních nn i vn se má pracovati bez napětí (vyjma viz § 12 080); při zařízeních vn buďte mimo to všechny vodiče po obou stranách pracovního místa spojeny nakrátko a se zemí. V místnostech s vodivým okolím, mokrých a podobně nebo nebezpečných výbuchem se nesmí nikdy pracovati ani na zařízeních nn napětím.

§ 10 003 – 10 008 na doplňky.

§ 10 009 Tyto předpisy platí pro nová zařízení nebo pro úplnou přestavbu zařízení starých; při rozšiřování a částečných přestavbách jen pokud je to možné bez značných dalších změn stávajících zařízení ( jinak viz. § 12 003)

§ 10 010 na doplňky

Obr. 3. výňatek z předpisů z roku 1936

Elektrotechnické předpisy v období mezi dvěma světovými válkami

Zkušenosti z praxe z realizací prvních elektrotechnických instalací byly základem pro vypracování prvních písemných elektrotechnických pravidel, sestavených profesorem Vladimírem Listem v roce 1920 pod názvem Předpisy a normálie, které nabyly platnosti 1. ledna 1921. V roce 1923 byly tyto základní předpisy upraveny a rozšířeny a vydány pod názvem Předpisy a normy Elektrotechnického svazu československého 1920 a 1923. Pro elektrické instalace byla v těchto předpisech vyčleněna Část X nazvaná Elektrická zařízení obyčejná.

Pro ilustraci je zde ukázán přepis z obecných ustanovení uvedených v hlavě 1 předpisů z roku 1920 a 1923 (obr. 2). Zakladatelé elektrotechnických norem si byli vědomi prestiže elektrotechniky, a její důležitost byla proto posílena i v legislativě, a to v podobě paragrafovaného uspořádání elektrotechnických předpisů, které zůstalo zachováno až do roku 1950, kdy byly v paragrafovaném znění vydány poslední elektrotechnické předpisy.

Na kapitolu Rozsah vykonávání v elektrotechnických předpisech z roku 1920 a 1923 již přímo navazuje v hlavě 1 odstavec s názvem Ochrana proti dotyku (§ 10103 až § 10109). Je zřejmé, že ochrana proti dotyku zaujímala, díky svému významu, v prvních elektrotechnických předpisech významné čelné místo.

Vzhledem k rychlému rozvoji elektrotechniky v první polovině minulého, dvacátého století bylo nutné první elektrotechnické předpisy rozšířit o nové poznatky vědy a techniky, které byly v písemné formě přeneseny do elektrotechnické legislativy v roce 1936 a vydány pod názvem Předpisy Elektrotechnického svazu československého 1936.

Již v úvodní části dosáhly tyto předpisy, oproti původním z roku 1920 a 1923, značných změn. Hlava A v části X nese označení stejné jako v předpisech z roku 1920 a 1923, a to Obecná ustanovení, ale je rozdělena do dvou částí: 

  • rozsah a vykonávání, 
  • základní ustanovení.

Na hlavu A navazuje hlava B Ochrana před dotykem a isolace.
Aby byl rozsah rozšíření a důraz kladený na bezpečnost elektrických zařízení patrný, je zde uveden opět přepis části předpisů z roku 1936 ze stejné kapitoly Rozsah a vykonávání (obr. 3).

Vývoj předpisů po druhé světové válce

Dalších změn se elektrotechnické předpisy dočkaly až po druhé světové válce. Válka a poválečné období přinesly v elektrotechnice a jejím rozvoji mnoho nových změn. Byly vyvinuty nové elektrotechnické technologie a nová elektrotechnická zařízení mnohem modernější než předválečná. Začalo se uvažovat o jednotné elektrifikační soustavě, která by byla schopna zásobovat všechna města a obce na celém území Československa. I tyto nově plánované změny bylo nutné zakotvit v elektrotechnických předpisech. Nové elektrotechnické předpisy byly vydány Elektrotechnickým Svazem Českým (ESČ) v roce 1950 pod názvem Předpisy ESČ 1950.
Hlava A v části X nese označení stejné jako v předpisech z roku 1920, 11923, 1936, a to Obecná ustanovení, ale je rozdělena do více částí: 

  • rozsah a vykonávání, 
  • základní ustanovení, 
  • návrh zařízení a konstrukce elektrotechnických předmětů, 
  • spojení (styk) různých obvodů (zařízení)

(dokončení příště)