Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Významné osobnosti vědy a techniky (3. část)

Michail Lomonosov – Veškeré změny v přírodě jsou způsobeny zákonitou a kontinuální evolucí

 
Ing. Josef Košťál
 
*19. 11. 1711 Denisovka, nyní Lomonosovo (Rusko)
†15. 4. 1765 Petrohrad (Rusko)
 

300 let od jeho narození

 
Michail Vasilevič Lomonosov, ruský přírodovědec, chemik, básník a spisovatel, profesor na Petrohradské univerzitě, zakladatel ruské fyzikální chemie. V roce 1755 inicioval založení Moskevské univerzity (nyní Lomonosova univerzita). Jako první vyslovil a dokázal zákon o zachování hmoty, která se skládá z korpuskulí (molekul) a elementů (atomů). Je autorem korpuskulární teorie tepla. Výrazně ovlivnil vývoj ruské vědy a kultury. Je autorem panygirické jambické poezie a osvícenských ód a tragédií, v nichž uplatňoval své představy o tzv. vysokém stylu literatury. V poezii spatřoval možnost šíření společenských ideálů 18. století, mj. osvícenského absolutismu a významu přírodovědeckého poznání.
 
Michail Lomonosov se narodil na Dálném severu Ruska v gubernii Archandělsk. Jeho otec, Vasilij Dorofejevič Lomonosov, byl úspěšným rybářem a majitelem lodi, kterému se podařilo nahromadit malé jmění z dopravy zboží. Jeho matka, Elena Ivanovna Sivkova, byla dcerou duchovního.
 
Když bylo Michailovi deset let, začal ho otec brát s sebou na své obchodní mise, aby se syn něčemu přiučil. Učení bylo sice Michailova vášeň, ale obchod ne. Jeho nesmírná touha po vědění nemohla být uspokojena v odlehlé vesnici Denisovce, a tak se mladý Michail záhy rozhodl odejít do Moskvy. Zde studoval nejprve na církevní škole a žil o černém chlebu a kvasu, dělal však velmi rychlé pokroky ve svém vzdělání. Po třech letech v Moskvě byl poslán na roční studium na akademii v Kyjevě. Byl však zklamán zdejším učením, a tak se předčasně vrátil zpět do Moskvy.
 
Byl vynikající student a absolvoval dvanáctiletý vzdělávací cyklus za pouhých pět let jako nejlepší žák ve třídě. V roce 1736 byl odměněn stipendiem na Petrohradské státní univerzitě. Ponořil se do studií a jeho snahy byly odměněny dvouletým grantem na studium v zahraničí v Německu na univerzitě v Marburgu. Tato univerzita zaujímala v polovině osmnáctého století velmi významné místo mezi evropskými univerzitami, zvláště pro přítomnost filozofa Christiana Wolffa, prominentní postavy německého osvícenectví. Lomonosov se stal jeho osobním studentem a toto spojení filozofie a vědy ho hluboce ovlivnilo na celý jeho život.
 
Při svém pobytu v Německu se zamiloval do Elisabeth Christine Zilch, dcery vdovy po zemřelém pivovarníkovi, se kterou se oženil v červnu roku 1740. Do Ruska se vrátil v roce 1741 a o rok později byl jmenován adjutantem Ruské akademie věd na
katedře fyziky. V květnu 1743 byl Lomonosov obviněn z údajné urážky několika akademiků, za což mu byl vyměřen trest domácího vězení na osm měsíců. Po svém propuštění byl v roce 1744 omilostněn poté, co se omluvil všem dotčeným vzdělancům. V roce 1745 byl přijat za řádného člena Ruské akademie věd a jmenován profesorem chemie. Zde také založil první chemickou laboratoř.
 
Ve svých bádáních došel Lomonosov k několika přelomovým objevům a mnoha teprve až později potvrzeným hypotézám. Např. teplo považoval za formu pohybu, vyslovil domněnku vlnového šíření světla, přispěl k formulaci kinetické teorie plynů a deklaroval myšlenku zachování hmoty. Byl také prvním člověkem, který zřejmě zaznamenal bod tuhnutí rtuti. Dostal se také velmi blízko k teorii kontinentálního driftu a teoreticky předpověděl existenci Antarktidy. Kromě toho jako první vyslovil souvislost mezi polární září a elektrickým nábojem v zemské atmosféře. V roce 1748 podal mechanický výklad gravitace, formuloval obecný zákona zachování hmotnosti a pohybu. Jako první asi v roce 1750 také správně vysvětlil přirozenou vlastnost ledovců, když prohlásil, že 90 % objemu ledovce musí být pod hladinou, protože hustota ledu je 0,92 g/cm3 a mořské vody 1,025 g/cm3 (díky tomu zřejmě také pevně zakotvil v ruském jazyce německý výraz pro ledovec – Eisberg, rusky Aisberg).
 
Když na veřejném zasedání Akademie v listopadu 1753 přednesl svůj proslulý Proslov o vzdušných jevech, pocházejících od elektrické síly, vyložil v něm i svůj názor na podstatu elektřiny. Odmítl v něm karteziánské hypotézy toků a vírů, kriticky se však postavil i k hypotéze Franklina.
 
Při pozorování průchodu Venuše v roce 1761 z malé observatoře poblíž svého domu v Petrohradě zjistil, že se okolo ní vyskytuje úzký světelný prstenec (Lomonosovův efekt). Toto zjištění ho vedlo k vyslovení hypotézy o existenci atmosféry Venuše.
 
Věnoval se také humanitním vědám. V roce 1755 napsal knihu gramatiky, která reformovala ruský knižní jazyk kombinací staroslovanštiny (nejstarší jazyk Slovanů pocházející z překladu bible z 9. století – Cyril a Metoděj) a hovorové ruštiny. V roce 1760 vydal Lomonosov Historii Ruska.
 
V roce 1761 byl zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd a v roce 1764 jmenován ministrem zahraničí.
O rok později umírá v Petrohradě.
 
Od roku 1959 je Ruskou akademií věd každoročně propůjčována Lomonosovova zlatá medaile za mimořádné výkony ve vědě jednomu ruskému a jednomu zahraničnímu vědcovi.
 
Z jeho nejznámějších prací lze uvést:
  • O jevech vzduchových elektrickou silou způsobených.
  • Teorie elektřiny.
  • Základy matematické chemie.
  • Vydání 15 svazků básní, překlady Homéra, Horatia a Seneky.
(pokračování)
 
Obr. 1. Lomonosovova největší mozaika Bitva u Poltavy
Obr. 2. Lomonosovův dům v Marburgu