Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Významné osobnosti vědy a techniky (1. část)

Johannes Kepler – Geometrie je jedinečná a věčná
 
Ing. Josef Košťál
 
Johannes Kepler
*27. 12. 1571 Weil der Stadt (nyní Stuttgart, Německo)
†15. 11. 1630 Řezno (Německo)
440 let od jeho narození
Johannes (Jan) Kepler byl ně­mecký astrolog a astronom, fyzik, matematik a filozof. Působil v Tü­bingenu, v Grazu a v Praze. Byl zastáncem heliocentrismu, vyvrá­til domněnku o kruhových dra­hách planet. Několik let působil jako asistent Tychona Brahe (1546–1601) v Praze na dvo­ře císaře Rudolfa II. Zde se pokusil matema­ticky formulovat zákony, jimiž se řídí pohyby planet (tři Keplerovy zákony), a to na zákla­dě empirických pozorování, které zaznamenal Brahe. Kepler se zabýval geometrií pravidel­ných mnohoúhelníků i mnohostěnů, znal vzor­ce pro objemy mnohostěnů, popsal pravidelné hvězdicovité mnohostěny. Pozoroval výbuch supernovy v souhvězdí Hadonoše, zkonstruo­val astronomický dalekohled, později nazvaný jeho jménem. Kepler spolu s Brahem vytvořili z Prahy astronomické středisko světového vý­znamu. První velké Keplerovo dílo Mysterium Cosmographicum (Kosmografické mysterium) bylo také současně první publikovanou obha­jobou Koperníkova systému.
 
Johannes Kepler se narodil předčasně, což se zřejmě projevilo na jeho křehkém zdraví v dětství. Byl však brilantním dítětem a často udivoval hosty v zájezdním hostinci svého dě­dečka svým fenomenálním matematickým na­dáním. Jeho otec, Jindřich Kepler, si vydělával na živobytí riskantním způsobem jako žoldnéř a opustil rodinu, když bylo Johannesovi pět let. Říkalo se, že zahynul v Nizozemí v Osmile­té válce. Jeho matka, Kateřina Guldenmanno­vá, byla lidovou léčitelkou a bylinářkou, kte­rou později obvinila inkvizice z čarodějnictví.
 
V roce 1577, když bylo Keplerovi šest let, spatřil na obloze Velkou kometu a v devíti le­tech (1580) byl svědkem lunárního zatmění. Je jisté, že tyto kosmické jevy silně ovlivnily duši malého Johannese a určily jeho životní dráhu.
 
Johannes Kepler studoval na univerzi­tě v Tübingenu, kde byl jeho učitelem ast­ronomie Michael Mästlin. Studium ukončil v roce 1593.
 
V prosinci 1595 byl Kepler představen Barbaře Müllerové, třiadvacetileté vdově, se kterou se o dva roky později oženil.
V roce 1631 se Kepler po smrti ženy Bar­bary oženil podruhé se čtyřiadvacetiletou Zu­zanou Reuttingerovou.
 
Kepler v letech 1594 až 1600 vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci. V roce 1600 přišel Kepler do Prahy, kde bydlel v domě v Karlově ulici na Starém Městě. Stal se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti císařským matematikem a astrologem Ru­dolfa II (1576–1611) a jeho dvou následníků Matyáše (1612–1619) a Ferdinanda II (1619–1637).
 
Na Braheho podnět propočítal Kepler dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech stanovil za pobytu v Pra­ze první dva ze svých tří slavných zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova (Nová as­tronomie). V roce 1612 odešel Kepler z Prahy do Lince a v roce 1626 do Ulmu. V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemo­hl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozra­kostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.
 
Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho prá­ce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum (Nová stereometrie vinných sudů), ve kte­ré počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině, přitom použil infinitezimální postupy. Toto dílo znamenalo významný krok vpřed pro vznik moderních integračních metod. V prá­ci z roku 1619 Harmonices Mundi (Harmonie světa) systematicky studoval mj. problemati­ku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhel­níků a publikoval svůj třetí zákon.
 
Kepler se snažil svými kosmologický­mi zákony doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možnos­tí lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů např. jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tre­decil, bikvintil).
 
Kepler byl uznávaným astrologem a za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Odmítal sice pověry a bezduché přijí­mání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii, a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, v sou­časnosti převažující pojetí astrologie. Uvažo­val dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození. Na základě svých astronomických a astrologic­kých výpočtů odhadl datum narození Ježíše Krista na rok 7 př. n. l. (všeobecně je naro­zení Ježíše datováno na rok 4 př. n. l.), kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunk­ce (podobná nastala až v roce 1942).
 
Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména horosko­pem Albrechta z Valdštejna, který věřil na ast­rologii ještě více než sám Kepler. Když v roce 1608 sestavoval tento horoskop na základě dodaných údajů, netušil, kdo je onou skuteč­nou osobou. Přesto v něm velmi přesně před­pověděl Valdštejnovu smrt.
 
Tři Keplerovy základní zákony popisu­jící pohyb planet okolo Slunce, objevené em­piricky 1609 a 1619 Johannem Keplerem na základě pozorování Tychona Brahe:
1. Keplerův zákon: Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku leží Slunce.
2. Keplerův zákon: Obsahy ploch opsané průvodičem Slunce–planeta za stejnou dobu jsou stejné.
3. Keplerův zákon: Druhé mocniny oběž­ných dob dvou planet T1, T2jsou ve stej­ném poměru jako třetí mocniny velkých poloos jejich drah a1, a2.
 
Keplerovy zákony nebyly přijaty hned. Ně­kteří doboví velikáni, jako např. Galileo a Des­cartes, naprosto jeho Novou astronomii igno­rovali. Jiní jeho teorii a její různé modifikace testovali. Modely jeho astronomie byly čteny astronomy po celé Evropě a po jeho smrti byly hlavním nástrojem pro šíření jeho myšlenek. V letech 1630 až 1650 to byla nejvíce rozšíře­ná příručka astronomie, díky níž konvertovalo mnoho vědců k astronomii založené na elipse.
 
Vedle astronomických šetření se zabýval Kepler také např. symetrií sněhových vloček. K jeho významným, ale málo oceněným vy­nálezům, patří bezventilové, a tím téměř bez­údržbové zubové čerpadlo, které je v princi­piálně nezměněné podobě používáno jako olejové čerpadlo ve spalovacích motorech automobilů dodnes. Jeho vynález dalekohle­du (Keplerova dalekohledu) byl jakýmsi „od­padním produktem“ jeho hlubokých znalostí o lomu světla a optickém zobrazení.
 
Na počest Johanna Keplera je pojmeno­váno mnoho škol, např. pražské Gymnázium Jana Keplera, kde stojí před budovou souso­ší Tychona Brahe a Johanna Keplera, nebo univerzita v Linci, dále jsou po něm pojme­novány krátery na Měsíci a Marsu, hřeben na měsíci Marsu Phobosu – Kepler Dorsum (Kepler předpověděl existenci měsíců Mar­su již v roce 1610), asteroid, kosmická son­da (hledající exoplanety podobné Zemi) aj.
 
Z jeho nejznámějších prací lze uvést:
  • Mysterium Cosmographicum. 1596.
  • De Fundamentis Astrologiae Certioribus. 1601.
  • Astronomiae Pars Optica. 1604.
  • De Stella nova in pede Serpentarii. 1604.
  • Astronomia nova. 1609.
  • Dissertatio cum Nuncio Sidereo. 1610.
  • Epitome astronomiae Copernicanae. 1618–1621.                
  • Harmonices Mundi. 1619.
  • Tabulae Rudolphinae. 1627.
  • Somnium. 1634.

(pokračování)