Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (46)

číslo 1/2005

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (46)

Ing. Josef Heřman, CSc.

Učednická léta Michaela Faradaye

Michael Faraday byl synem chudého kováře z Yorkshiru a dcery rolníka ze Sussexu. Oba rodiče byli členy Sandemanianské sekty, která vybízela k sebezdokonalování, zakazovala klení a mnoho dalších věcí. Sandemaniánský charakter byl vlídný, soustředěný na osobní vztahy uvnitř sboru. Malá vážnost byla přikládána světským starostem, což vedlo k jisté odloučenosti od světa. To vše mělo velký vliv na utváření Faradayova charakteru a pomohlo mu to v překonávání životních těžkostí.

Rané dětsví prožil v Newingtonu v jižním Londýně. Později se rodina přestěhovala na sever od Temže do Jacob‘s Well Mews, nedaleko Baker Street. Michael vyrůstal na ulici a získal jen základní vzdělání v místní farní škole pro chudé. Ve třinácti letech se stal kamelotem u londýnského knihkupce Ribeaua a rok nato jím byl přijat do učení na knihaře. Během sedmileté učební doby přečetl všechny knihy, které vázal. Z knih si odnesl nejedno poučení pro život. Přijal za své pravidla pro sebezdokonalování: sledování přednášek, soustavnou četbu, přímé pozorování přírody, vytvoření malé diskusní skupiny, vedení deníku atd. Velmi ho ovlivnila kniha Rozhovory o chemii určené zejména ženskému pohlaví autorky Janet Mercerové. Byl to pro něho objev a hledal způsob, jak opakovat pokusy popsané v knize.

Napsal dopis (nám již známému) siru Josephu Banksovi (viz ELEKTRO 12/2002), prezidentu Royal Society, a poprosil v něm o pomoc při pokračování ve svých vědeckých studiích. Odpovědi se ale nedočkal.

Po otcově smrti v roce 1810 převzal otcovu kovářskou živnost Michaelův starší bratr Robert. Podporoval Michaelovy zájmy a za šilink týdně mu umožňoval návštěvu přednášek z přírodní filozofie v City Philosophical Society na Fleet Street. To byla jedna ze společností pro vzdělávání širokých vrstev. Přednášky zahrnovaly přírodovědu od mechaniky až po geologii. Faraday se tam seznámil s několika mladými muži stejného věku a podobných vědeckých zájmů. Často se stýkali, diskutovali spolu o přírodě a pokoušeli se v úzkém kruhu přednášet. V rámci těchto přednášek Faraday také mluvil v roce 1810 o elektřině (u kuchyňského stolu v domě jednoho ze svých mladých přátel). Pod vlivem přečtených přírodovědných statí hájil ve své přednášce i hypotézu dvou elektrických fluid.

Obr. 1.

Obr. 1. Michael Faraday (v mladých letech), * 22. 9. 1791, Newington, Surrey, Anglie, † 25. 8. 1867, Hampton Court, Middlesex, Anglie

Na podzim roku 1812 skončila pro Michaela učednická léta – léta strávená ve vlídném prostředí Ribeauova knihupectví a knihařství. Pan Ribeau kromě toho, že ho naučil knihařskému řemeslu, jej podporoval i v jeho dalším vzdělávání. Byla však jen malá naděje, že Michael Faraday, knihařský tovaryš, by se mohl stát něčím jiným než Michaelem Faradayem – knihařem. Jak se občas stává, svou roli – a v tomto případě kladnou – v jeho životě sehrála náhoda. V té době pan Ribeau obstaral Michaelovi prostřednictvím jednoho zákazníka i vstupenky na poslední cyklus Davyho přednášek v Royal Institution. Přednášky udělaly na Faradaye ohromný dojem a Davy se od té doby stal jeho ideálem. Z přednášek si pořizoval podrobné poznámky, které svázal do malé knížky. Poznámky vlastnoručně doplnil krásnými ilustracemi – schopnost ztvárnit a znázornit své představy byla důležitou součástí Faradayova génia.

V novém zaměstnání u francouzského emigranta, byť dobře placeném, spokojen nebyl. Nejvíce jej hnětlo, že nový zaměstnavatel neměl žádný smysl pro jeho vědecké zájmy. Rozhodl se, že při nejbližší příležitosti z místa odejde.

Obr. 2.

Obr. 2. Budova Royal Institution v Londýně (rytina z první poloviny 19. století)

Na radu pana Ribeau napsal v prosinci roku 1812 Davymu dopis se žádostí o nějakou pomoc a přiložil i své svázané poznámky z jeho přednášek. Davy, přestože byl velmi zaměstnán, Michaelovi ještě na Štědrý den odpověděl: „Můj pane, jsem velmi dojat prací, kterou jste mi věnoval. Svědčí o velkém zápalu, silné vnímavosti a pozornosti. Musím právě opustit město a vrátím se v lednu. Pak bych se ale s Vámi chtěl setkat. Velice bych Vám chtěl být nápomocen, a doufejme, že to bude v mé moci. Váš oddaný sluha, H. Davy.„ Davy v té době pracoval na vládní zakázce – zkoušel výbušniny potřebné při obléhání a při říjnových experimentech si poranil rohovku a dočasně oslepl. Potřeboval tedy pomocníka, a i když byl polichocen zájmem svého mladého ctitele, nemohl mu v dané chvíli pomoci. Příležitost se však brzy naskytla. V únoru 1813 byl jeho dosavadní asistent pro pouliční výtržnost z institutu propuštěn. Humphrey si okamžitě vzpoměl na Faradaye. Ukázal Faradayův dopis správci Royal Institution s žádostí o radu. Ten mu řekl: „... dejte mu umývat láhve; hodí-li se k něčemu, bude to dělat, odmítne-li to, nehodí se k ničemu.„ Tak byl ohodnocen budoucí vědec, vědec patřící k největším géniům lidstva. Davy však s ním měl jiný záměr. Na schůzi šlechtických představitelů – ředitelů Royal Institution, která se konala 18. března 1813, poslal své doporučení k přijetí Michaela Faradaye do ústavní laboratoře. V dopise napsal: „Sir Humphry Davy má čest oznámit ředitelům, že našel osobu, která si přeje zastávat místo v ústavu, jež dosud zastával William Payne. Jmenuje se Michael Faraday (obr. 1). Je mu 22 let. Pokud Sir H. Davy mohl posoudit nebo zjistit, zdá se, že se dobře hodí pro toto místo. Zdá se, že má dobré mravy, že je činný a čilý a má inteligentní způsoby. Je ochoten zastávat to místo za týchž podmínek, jaké měl Mr. Payne, když opouštěl ústav.„ Rozhodnutí schůze znělo: „Michael Faraday je přijat na místo, které zastával Mr. Payne, za stejných podmínek.„

Faraday byl tedy 18. března 1813 přijat do Royal Institution (obr. 2) – některé prameny uvádějí, že to bylo již 1. března, „... aby čistil láhve a zkumavky.„ Byl povinen vykonávat práce laboratorního asistenta u profesorů a těch, kdo zde přednášeli – obstarával jim přístroje k jejich přednáškám, pak je rozebíral, čistil a ukládal. Dostával týdně 25 šilinků a mohl využívat dvě místnosti v podstřeší Institutu. Ve svém dopise, který napsal po šesti měsícících domů, mimo jiné uvedl: „Byl jsem dříve knihkupcem a knihařem, ale nyní jsem se stal filosofem.„ (Na vysvětlenou je třeba připomenout, že označení filozof se v té době obecně používalo k označení lidí, kteří se zabývali vědou; tehdy moderní výraz fysik Faraday nenáviděl.) Vědecká dráha Michaela Faraday započala.