Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2018 vyšlo
tiskem 27. 6. 2018. V elektronické verzi na webu od 27. 7. 2018. 

Téma: Kabely, vodiče, kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Parametrizace obvodových modelů lithiových akumulátorů pro elektromobilitu
Smart Cities (3. část – 1. díl)

Aktuality

Energetici v Dukovanech spustili čtvrtý blok, elektřinu vyrábí všechny bloky V Jaderné elektrárně Dukovany energetici spustili čtvrtý výrobní blok. Ukončili tak…

Nejlepší studenti 2018 nalezeni Do finálového kola 8. ročníku soutěže Nejlepší student, které se konalo 20. června 2018 v…

Výběrové řízení na dodavatele pro krytí ztrát pokračuje pátým aukčním kolem Páté aukční kolo výběrového řízení na dodavatele elektřiny pro krytí ztrát v přenosové…

Sympozium o fyzice plazmatu – trendy jaderné fúze i aplikace netermálního plazmatu v medicíně Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze pořádá ve spolupráci…

Novinky z oblasti elektrotechniky, energetiky a elektroniky predstavil veľtrh ELO SYS 2018 24. ročník medzinárodného veľtrhu ELO SYS sa konal v termíne 22. až 25. mája 2018 na…

Chcete zlepšit výkon průmyslové sítě a digitalizovat vaši výrobu? Přihlaste se na odborný seminář společnosti Siemens na téma Řešení z oblasti průmyslové…

Více aktualit

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (4)

Elektro 6/2000

Ing. Josef Heřman, CSc.

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (4)
Ve vědě více než v kterémkoli lidském oboru je třeba prozkoumat minulost, abychom pochopili přítomnost a ovládli budoucnost.
J. D. Bernal: Věda v dějinách I.

Obr. 1.

Robert Boyle
Dalšími objevy přispěl anglický chemik, fyzik a filozof Robert Boyle. Zopakoval Guerickovy pokusy, a ve svém spise Experiments and Notes about the Mechanical Origine or Production of Eletricity (1675), první anglicky psanou prací o elektřině, uvedl výsledky svých experimentů. Lze je shrnout takto:

  • dokázal, že přitažlivost dvou zelektrizovaných těles je vzájemná
  • objevil, že schopnost jantaru přitahovat ještě po určitou dobu po ukončení tření (označuje tuto vlastnost „virtue“) přetrvává
  • objevil, že elektrizované těleso se ve vakuu chová stejně jako na vzduchu (stejné silové účinky); tento objev měl zásadní význam i pro pozdější úvahy o podstatě elektřiny
  • prokazatelně rozšířil seznam elektrik o křišťál, karneol, bílý safír, smaragd a ametyst (Gilbert si nebyl jist, zda tyto látky mezi elektrika patří)

Kromě přírodovědných pozorování, a z toho vyvozených poznatků, vyslovil Robert Boyle ve své práci i hypotézu příčiny elektrického přitahování. Přičítal je „hmotnému efluviu, které vychází a vrací se zpět do elektrizovaného tělesa“. V souladu se svým fyzikálním a chemickým zaměřením si jej představoval jako páru vycházející z jantaru zahřátého třením, která při svém zpětném návratu s sebou unáší lehká tělíska.

Málo odlišná od hypotézy R. Boyleho byla hypotéza, kterou vyslovili Angličané Thomas Browne (1605 – 1682) a Digby sir Kenelm (1603 – 1665). Vycházela z představy, že když je jantar třen či zahříván, „vyzařuje určité paprsky nebo mastná vlákna par, která se vnějším vzduchem poněkud ochladí, ztratí svou dřívější pronikavost a vrátí se zpět do tělesa, odkud vycházela, přičemž s sebou berou lehká tělíska, která jsou jantarem přidržovaná a současně odpuzovaná“. Svou hypotézu připodobňovali k chování kapky viskózního oleje či sirupu visící na tyčce. Lékař a přírodovědec Thomas Browne ve své knize Pseudodoxia Epidemica (1646) poprvé použil pojem „electricity“ – elektřina.

Obr. 2.

Další hypotézu předestřel i jeden z klíčových učenců této doby, francouzský filozof a matematik René Descartes. Vycházel ze své obecné představy, že všechny tehdy známé jevy v přírodě lze vysvětlit mechanickým pohybem. Soudil, že prostor je naplněn jakýmsi vše pronikajícím fluidem, které je ve stálém pohybu; za nejpřirozenější druh pohybu pokládal pohyb v kruhu. Měl patrně na mysli lehká tělesa unášená vířícím větrem nebo vodním vírem. Naznačil jakousi soustavu vírovitých pohybů pro celý vesmír a tyto víry označil jako vortices. Descartova hypotéza vzbudila velkou pozornost. Přednášela se na univerzitách a seznámil se s ní i Newton při svých studiích v Cambridge. Zavládlo všeobecné uspokojení, že věda ví již nejen jak, ale i proč. Avšak o generaci později právě Newton dokázal, že důsledky Descartovy hypotézy se neshodují ani s Keplerovými zákony, ani se základními zákony mechaniky.

Robert Boyle ve své knize popsal Descartovu hypotézu o původu elektrického přitahování tak, že je „zprostředkováno určitými částicemi, které se podobají miniaturním stužkám, o kterých předpokládá, že jsou utvářeny jemnou látkou, nacházející se v pórech či štěrbinách skla“. Descartova hypotéza příčin elektrického přitahování byla jednou z mnohých a měla spíše retardující vliv na zkoumání elektřiny a magnetismu. Avšak jeho vliv na filozofické myšlení (nehledě na jeho přínosy v jiných oblastech vědy) byl v té době dominantní a jeho racionalismus se stal jedním ze zdrojů osvícenství.