Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Více aktualit

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (4)

Elektro 6/2000

Ing. Josef Heřman, CSc.

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (4)
Ve vědě více než v kterémkoli lidském oboru je třeba prozkoumat minulost, abychom pochopili přítomnost a ovládli budoucnost.
J. D. Bernal: Věda v dějinách I.

Obr. 1.

Robert Boyle
Dalšími objevy přispěl anglický chemik, fyzik a filozof Robert Boyle. Zopakoval Guerickovy pokusy, a ve svém spise Experiments and Notes about the Mechanical Origine or Production of Eletricity (1675), první anglicky psanou prací o elektřině, uvedl výsledky svých experimentů. Lze je shrnout takto:

  • dokázal, že přitažlivost dvou zelektrizovaných těles je vzájemná
  • objevil, že schopnost jantaru přitahovat ještě po určitou dobu po ukončení tření (označuje tuto vlastnost „virtue“) přetrvává
  • objevil, že elektrizované těleso se ve vakuu chová stejně jako na vzduchu (stejné silové účinky); tento objev měl zásadní význam i pro pozdější úvahy o podstatě elektřiny
  • prokazatelně rozšířil seznam elektrik o křišťál, karneol, bílý safír, smaragd a ametyst (Gilbert si nebyl jist, zda tyto látky mezi elektrika patří)

Kromě přírodovědných pozorování, a z toho vyvozených poznatků, vyslovil Robert Boyle ve své práci i hypotézu příčiny elektrického přitahování. Přičítal je „hmotnému efluviu, které vychází a vrací se zpět do elektrizovaného tělesa“. V souladu se svým fyzikálním a chemickým zaměřením si jej představoval jako páru vycházející z jantaru zahřátého třením, která při svém zpětném návratu s sebou unáší lehká tělíska.

Málo odlišná od hypotézy R. Boyleho byla hypotéza, kterou vyslovili Angličané Thomas Browne (1605 – 1682) a Digby sir Kenelm (1603 – 1665). Vycházela z představy, že když je jantar třen či zahříván, „vyzařuje určité paprsky nebo mastná vlákna par, která se vnějším vzduchem poněkud ochladí, ztratí svou dřívější pronikavost a vrátí se zpět do tělesa, odkud vycházela, přičemž s sebou berou lehká tělíska, která jsou jantarem přidržovaná a současně odpuzovaná“. Svou hypotézu připodobňovali k chování kapky viskózního oleje či sirupu visící na tyčce. Lékař a přírodovědec Thomas Browne ve své knize Pseudodoxia Epidemica (1646) poprvé použil pojem „electricity“ – elektřina.

Obr. 2.

Další hypotézu předestřel i jeden z klíčových učenců této doby, francouzský filozof a matematik René Descartes. Vycházel ze své obecné představy, že všechny tehdy známé jevy v přírodě lze vysvětlit mechanickým pohybem. Soudil, že prostor je naplněn jakýmsi vše pronikajícím fluidem, které je ve stálém pohybu; za nejpřirozenější druh pohybu pokládal pohyb v kruhu. Měl patrně na mysli lehká tělesa unášená vířícím větrem nebo vodním vírem. Naznačil jakousi soustavu vírovitých pohybů pro celý vesmír a tyto víry označil jako vortices. Descartova hypotéza vzbudila velkou pozornost. Přednášela se na univerzitách a seznámil se s ní i Newton při svých studiích v Cambridge. Zavládlo všeobecné uspokojení, že věda ví již nejen jak, ale i proč. Avšak o generaci později právě Newton dokázal, že důsledky Descartovy hypotézy se neshodují ani s Keplerovými zákony, ani se základními zákony mechaniky.

Robert Boyle ve své knize popsal Descartovu hypotézu o původu elektrického přitahování tak, že je „zprostředkováno určitými částicemi, které se podobají miniaturním stužkám, o kterých předpokládá, že jsou utvářeny jemnou látkou, nacházející se v pórech či štěrbinách skla“. Descartova hypotéza příčin elektrického přitahování byla jednou z mnohých a měla spíše retardující vliv na zkoumání elektřiny a magnetismu. Avšak jeho vliv na filozofické myšlení (nehledě na jeho přínosy v jiných oblastech vědy) byl v té době dominantní a jeho racionalismus se stal jedním ze zdrojů osvícenství.