Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (36)

číslo 12/2003

archiv

Vývoj názorů na podstatu elektřiny (36)

Ing. Josef Heřman, CSc.

7.3 André-Marie Ampere

Nešťastně prožitý život
Amperův otec, Jean-Jacques, byl nezávislý a vzdělaný obchodník v jihofrancouzském Lyonu. Krátce po synově narození přestěhoval rodinu do nedaleké vesnice Poleymieux, kde André-Marie prožil dětství a rané mládí (obr. 1) André-Marie již v mladém věku oplýval fenomenálními vlastnostmi. Do svého osmnáctého roku přečetl základní práce Lagrangea, Eulera a Bernoulliho, prostudoval všech dvacet svazků vynikajícího encyklopedického slovníku d’Alamberta a Diderota, ovládal latinu, řečtinu a italštinu. Nejvíce ze všeho jej však zajímala matematika. Již jako dítě byl fascinován čísly a sám se učil elementární teorii čísel.

Obr. 1.

Ampere byl v raném věku vychováván v hluboce náboženské atmosféře. Jeho matka byla zbožná žena, která svému synovi vštípila katolickou víru. Celým životem Ampera provázelo dvojí dědictví z dětství – Encyklopedie a katolicismus. Téměř trvale u něho vznikaly pochybnosti zaseté myšlenkami Encyklopedie a stejně trvale se u něho obnovovala i víra. Tento vnitřní konflikt jej přivedl k metafyzice, která ovlivňovala i jeho vědeckou činnost.

Amperovo dětství skončilo v roce 1789 vypuknutím Velké francouzské revoluce. Ačkoliv Poleymieux byla venkovská výspa, události v Lyonu brzy bolestně postihly Ampérovu rodinu a výrazně ovlivnily jeho další život. Když Lion napadly jakobínské tlupy, Amperův otec, považovaný za aristokrata, byl vyslíchán, nespravedlivě obviněn a v listopadu 1793 popraven gilotinou. Tato událost zasáhla syna jako úder blesku. Okolní svět mu byl vždy vzdálený; nyní však krutě vešel do středu jeho života. Tuto náhlou konfrontaci s realitou života dospívající Ampere neunesl. Na cely rok se ponořil sám do sebe, na nikoho nemluvil a zoufale se snažil pochopit, co se vlastně stalo. Jeho kontakty s okolním světem byly minimální; osmnáctiletý Ampere bezmyšlenkovitě bloudil či sedával bez hnutí a postupně rozděloval hromádky písku na poloviny. To se později částečně promítlo i do jeho proslulé dichotomické klasifikace věd.

Z duševního otřesu se vzpamatoval teprve studiem Rousseauových botanických prací. V té době se pokoušel i o psaní básní. V roce 1799, ve svých dvaceti čtyřech letech, se oženil s dívkou z měšťanské rodiny a usadil se v Lyonu. Následující čtyři roky byla nejšťastnější léta Amperova života. Zpočátku vedl skromný život jako učitel matematiky v Lyonu. Zde se mu roku 1800 narodil jediný syn, jemuž dal jméno po svém otci. V únoru 1802 Amper Lyon opustil a stal se profesorem fyziky a chemie na École centrale v Bourgen-Bresse, ležícím severně od Lyonu.

Téhož roku publikoval článek s názvem Pokus o matematickou teorii hry, ve kterém uvedl výsledky svého zkoumání v teorii pravděpodobnosti. Práce upoutala pozornost sekretáře pařížské Akademie věd, astronoma Jeana-Baptistu Josepha Delambra (1749–1822), jenž ho nejdříve povolal na Lyonské lyceum a v roce 1805 mu nabídl místo répétiteura matematiky na École Polytechnique v Paříži.

Mezitím však Ampera postihla další událost. Jeho žena, která byla od porodu syna nemocná, v létě roku 1803 zemřela. Ampere byl bezútěšně zoufalý a začal v Lyonu ztrácet smysl života. V tomto duševním rozpoložení odešel do Paříže.

Zaujat svou prací na École Polytechnique, ale osamocen v cizím prostředí, Ampere hledal lidskou společnost. Byl uveden do rodiny, ve které se zdálo, že najde citovou vroucnost, po níž tak zoufale dychtil. S dcerou z této rodiny se v roce 1806 oženil. Ale již samotná svatba začala neblahými okolnostmi: nastávající tchán ho ošidil o dědictví a nastávající žena mu sdělila, že nechce mít děti. Po narození dcery jeho žena a tchyně učinily Amperův život v rodině tak nesnesitelným, že došlo k rozvodu. Ampere pak žil ve svém domě spolu se svými dvěma dětmi, matkou a tetou, které přišly do Paříže z Poleymieux.

V roce 1808 byl Ampere jmenovan generalnim inspektorem nově tvořeného univerzitního systému a tento post si podržel, kromě několika let, až do své smrti. Od roku 1809 působil jako profesor matematiky. Za pozoruhodné úspěchy v řešení diferenciálních rovnic byl v roce 1814 zvolen členem Akademie věd. V září roku 1819 byl pověřen přednášením kursu filozofie na pařížské univerzitě a roku 1820 byl jmenován mimořádným profesorem (professeur supléant) astronomie. V srpnu 1824 byl zvolen vedoucím katedry experimentální fyziky na Collége de France.

Avšak i v těchto letech ho pronásledovaly neblahé události v jeho osobním a rodinném životě. Syn, v něhož vkládal velké naděje, vedl neuspořádaný život ve vybrané pařížské společnosti, dcera se nešťastně provdala za důstojníka – opilce. Ani Amperova vlastní finanční situace nepřispívala k jeho spokojenému životu.

V červnu 1836 byl na inspekční cestě v Marseille. Zde, po zdravotním kolapsu, v osamocení zemřel. Nešťastně prožitý život, ve kterém pravděpodobně hrálo určitou roli i jeho osobnostní založení, ho přiměl k přání, aby na svém náhrobku měl nápis „Tandem felix„ (Konečně šťastný).

Amperova filozofie
Ampův světový názor byl založen na hluboké náboženské víře, která mu byla vštípena jeho matkou v dětství. Osudové tragédie, které ho po celý život provázely, tuto víru neustále posilovaly.

Pro svou vědeckou činnost byl tedy nucen nalézt filozofický postoj, který by respektoval i jeho oddanost víře. Dominantní filozofie ve Francii na počátku 19. století tvrdila, že pouze smyslové vjemy jsou skutečné a rozchod člověka s představou Boha jej zbavuje pochybností. Takový postoj byl pro Ampera nepřijatelný a proto hledal jiné filozofické pojetí světa. jako jeden z prvních francouzů se seznámil s filozofií Imanuela Kanta (viz ELEKTRO 3/03). Přestože Kantova filozofie tolerovala náboženskou víru, Ampere pociťoval, že Kantovo pojetí prostoru, času a příčinnosti nemůže jako matematik akceptovat.

Vytvořil si tudíž vlastní filozofii. Umožňovala mu ponechat si víru v Boha i víru v existenci reálného světa. Vyvstala však před ním otázka, co je určující pro poznání fyzikálního světa. Zřejmě pod vlivem Kanta rozlišoval dvě úrovně poznávání přírody: šlo jednak o jevy, které člověk poznává svými smysly (fenomén), a jednak o poznatky objektivně způsobující jev (noumen), které Amper pokládal za poznatelné rozumem. Uvedený filozofický postoj Ampere stvrzoval svou vlastní vědeckou prací.

(pokračování)