Archiv Vývoj názorů na podstatu elektřiny (29) Ing. Josef Heřman, CSc. Pocty Když při jedné z peripetií moci nad tímto územím jej opět ovládli Francouzi, okamžitě znovu otevřeli univerzitu v Pavii, kterou před třiceti měsíci Rakušané zavřeli. Volta tak znovu nabyl své profesorské místo. Poté navrhl, aby společně s profesorem chemie Luigi Brugnatellim (1761–1818) jeli do Paříže za univerzitu osobně vyjádřit vděčnost přímo prvnímu konzulovi Napoleonu Bonapartovi (obr. 1).  Cesta plánovaná na září 1800 byla kvůli válečným událostem odložena o rok. Víceméně politická mise se stala triumfální misí vědeckou. Volta cestou předvedl svůj objev v Ženevě a několikrát v různých laboratořích v Paříži. Důležitá byla zejména demonstrace objevu v laboratoři fyzika Jacquese Charlese (1746–1823), kam přišla objev čtyřikrát posoudit zvláštní komise Akademie věd, a jedné z demonstrací se zúčastnil i sám Napoleon Bonaparte. Poté, co Volta před Napoleonem skončil svůj výklad a předvedení objevu (obr. 2), Napoleon ho okamžitě navrhl na udělení zlaté medaile, což bylo i nezastřeným pokynem komisi, aby bez výhrad schválila Voltovy závěry o galvanické elektřině a osvědčila různá uspořádání článku. Na Voltovu počest nechal razit pamětní minci s jeho portrétem. Volta se i nadále hřál na výsluní přízně mocného ochránce. Napoleon mu udělil doživotní penzi ve výši 4 000 lir ročně, povznesl ho do šlechtického stavu a prosadil za senátora italského království. Prozíravý a velkorysý Napoleon, který v galvanickém článku viděl počátek nové éry ve vědě, dále pověřil Akademii věd, aby udělovala medaili „za nejlepší experiment v každém roce týkající se galvanického proudu„ a cenu ve výši 60 000 franků „komukoliv, kdo svými experimenty a objevy, které budou srovnatelné s objevy Franklina a Volty, přispěje vědě o elektřině a galvanismu„. Tedy vědní politika přesahující rámec své doby. Kromě ocenění od Napoleona se Voltovi dostalo uznání od významných učených společností. V roce 1786 se stal korespondentem berlínské Akademie věd. Členem londýnské Royal Society byl zvolen v roce 1791 a o tři roky později mu bylo uděleno její nejvyšší vyznamenání – Copley Medal. Zahraničním členem pařížské Akademie věd se stal v roce 1803.  Osobnost Jako vědec byl Volta konzervativní, vždy ostražitý k novotám. Byl zručným, pečlivým a trpělivým experimentátorem, s pozoruhodnou představivostí pro návrh účinné instrumentace, provázenou snahou o trvalé zlepšování svých přístrojů. Byl dobrým teoretikem se „schopností vytváření rigorózních teorií“, ale nebyl matematik. Ve svých přednáškách matematické partie fyziky obvykle přeskakoval, což mu způsobovalo i nemalé problémy s jeho kolegy. Volta vždy šel svou vlastní cestou a kromě své počáteční vědecké činnosti se nechával jen málo ovlivňovat názory a vědeckou činností jiných. Dva vědci – dva podivuhodné osudy Galvani a Volta byli vrstevníci, krajané, univerzitní profesoři, spojoval je i zájem o jeden vědní obor – elektřinu. A přesto se jejich vědecké názory i životní osudy diametrálně lišily. Galvaniho teorii animální elektřiny Volta úspěšně vyvrátil svou teorií kontaktní elektřiny. Osud Galvanimu příliš přívětivou tvář neukázal a jeho poslední léta byla provázena nemalými životními ranami, zklamáním, depresemi a nouzí. Volta byl v podstatě po celý život na výsluní vědeckých úspěchů, všeobecného uznání, nemalých poct a hmotného bohatství. K jeho cti ale budiž připsáno, že to byl on, kdo navrhl pojmenovat tyto nové elektrické jevy po svém vědeckém odpůrci jako jevy či proudy galvanické a zvěčnit tak Galvaniho přínos. Galvani ukázal cestu, Volta otevřel novou epochu vědy. (pokračování) | 
