Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Vyjádření ČÚBP…

číslo 2/2003

Elektrotechnické fórum

Vyjádření ČÚBP…
… k příspěvku „Kvalita revizí stavu elektrického zařízení aneb jak zákonným způsobem získat peníze za nekvalitní práci“ (autor M. Zkoutajan, ELEKTRO 12/2002)

Ing. Jaromír Elbel,
předseda Českého úřadu bezpečnosti práce

Se zájmem jsem si přečetl uvedený článek, a ačkoliv prvotní seznámení s mezititulky dávalo tušit, že se autor snaží přidat své “polínko“ na hranici ITI Praha, byl jsem mile překvapen.

Přes poněkud skeptický pohled na budoucnost elektrotechniky, autor ve zkratce ukázal celou šíři problémů, kterými by se měla zabývat řada odborníků, kteří se podílejí na návrhu, konstrukci, montáži, provozu, kontrolách či revizích, údržbě a opravách, popř. demontáži a likvidaci elektrických zařízení z hlediska bezpečnosti osob, zvířat, majetku a životního prostředí, tedy z hlediska ochrany veřejného zájmu.

Bezpečnost a spolehlivost versus ekonomika

Zmiňovaný veřejný zájem bude vždy v rozporu s ekonomikou. Na jedné straně je požadavek, aby elektrické zařízení plnilo svoji funkci co nejspolehlivěji, nejpřesněji, nejdéle atd., na druhé straně je vyžadováno, aby bylo co nejlevnější, nejjednodušší, nejméně náročné na lidskou práci. Zařízení by mělo být natolik spolehlivé, aby pokud možno nevyžadovalo žádnou údržbu a aby co nejdéle zaručovalo vysoký stupeň bezpečnosti.

Tyto požadavky kladou vysoké nároky na projektanta, popř. konstruktéra, na výrobce, který za bezpečnost výrobku při dodržení stanovených podmínek zodpovídá, a na provozovatele (popř. uživatele), který je povinen plně respektovat požadavky výrobce dané pro všechny fáze životnosti výrobku (zařízení). Pro zjednodušení těchto vazeb byly přijaty základní principy (formou požadavků předpisů), jež musí všichni, kteří jsou v jakémkoliv vztahu k výrobku, požadovaným způsobem respektovat. Základním kritériem pro posouzení technického stavu jsou požadavky, které jakýkoliv výrobek (ve smyslu zák. č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) musí splňovat. Možnost dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnosti jiných výrobků představujících nižší stupeň rizika není důvodem k tomu, aby nebyl výrobek považován za bezpečný (§ 3 odst. 2 zák. č. 102/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento základní požadavek má v Evropské unii dokonce takovou důležitost (čl. Amsterodamské smlouvy), že žádný členský stát nesmí stanovit požadavky vyšší. Otázkou zůstává, jak naplnění uvedeného veřejného zájmu posoudit. Obecně byl přijat jako optimální princip analýzy a hodnocení rizik. (Byl tedy definován pojem nebezpečí, ohrožení a riziko, přičemž nebezpečí je zde chápáno jako zdroj rizika, ohrožení je forma, kterou se nebezpečí uplatňuje, a riziko je pravděpodobnost, že vznikne nehodová událost s danou závažností.) Čl. 137 Amsterodamské smlouvy v této souvislosti stanoví požadavky na zajištění minimálních požadavků, přičemž každý členský stát může stanovit jakékoliv vyšší požadavky, v závislosti na dosaženém stupni poznání.

Role konstruktéra a projektanta … a revizního technika

Zde v této souvislosti autor článku zdůrazňuje velmi složité postavení konstruktéra a projektanta, který na jedné straně musí navrhnout bezpečný výrobek, stanovit zbytková rizika a na druhé straně musí vytvořit budoucímu provozovateli takové technické podmínky, popř. další přídavná opatření, aby případná, již zmiňovaná, zbytková rizika byla nižší než přijatelná rizika z hlediska bezpečnosti na pracovišti.

Uvedené požadavky ukazují, že je nutné při důsledném dodržování příslušných ustanovení technických předpisů (§ 3 zák. č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) z hlediska výrobku respektovat vzájemné předvídatelné vlivy jednotlivých výrobků a zařízení a posoudit možná rizika z hlediska uspořádání pracoviště a cílových skupin lidí, z hlediska profese, činnosti, vztahu k výrobku nebo zařízení podle příslušných bezpečnostních předpisů. Tomu však musí odpovídat i způsob kontroly, popř. revizí. Prudký rozvoj vědy a techniky a obrovský nárůst znalostí v jednotlivých oborech techniky, a zejména elektrotechniky, zcela jasně ukazuje, že nadále není možné stávající revizní techniky chápat způsobem, který je doposud uplatňován. Na jedné straně příprava, zkoušení a pověření k činnosti budou muset být prováděny zcela odlišným způsobem. Lze očekávat, že revizní technik nebude moci být podnikající osobou fyzickou, ale jeho činnost bude muset zastřešovat právnická osoba. Kromě znalostí směřujících k obecné bezpečnosti výrobků bude patrně muset být autorizován i výrobcem. Na druhé straně projektant zařízení bude muset stanovit velmi přesně požadavky na bezpečnost zařízení z hlediska konkrétního pracoviště a cílové skupiny osob, pro kterou je pracoviště zřízeno.

To vše při existenci příslušných bezpečnostních předpisů, jejichž cílem je zajistit podmínky bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Odpovědnost? Nic nového

Takové požadavky však u nás nejsou ničím novým. Chci pouze poukázat na znění poslední věty ustanovení § 3 vyhl. č. 48/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) bod 10 vyhl. č. 132/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Protože ztráty a náklady vzniklé a nutné při řešení pracovních úrazů a nemocí z povolání a jejich následků jsou opravdu značné (podle úrovně kultury podnikání v jednotlivých státech mezi 3 až 10% HDP), stanovil každý stát soustavu orgánů, jejichž cílem je kontrolovat, prosazovat, popř. vynucovat dodržování relevantních předpisů. Tyto orgány v žádném případě nenahrazují žádnou z funkcí zaměstnavatele nebo provozovatele a v žádném případě nepřebírají žádnou z jeho zodpovědností tak, jak se doposud mnozí domnívají.

Dozorčím orgánem pro oblast BOZP byl v České republice ustanoven systém ČÚBP, který zahrnuje jak vlastní ČÚBP, tak jednotlivé IBP a ITI Praha se svými pobočkami. Rozsah činnosti odpovídá příslušným mezinárodním úmluvám (č. 81/1947 a 129/1969). Popsané rozdíly v přístupu k požadavkům na bezpečnost strojů a zařízení (výrobků) a požadavku na pracoviště a bezpečnost pracovních postupů klade i velmi vysoké nároky na odbornou způsobilost pracovníků inspekcí – inspektorů. Při posuzování bezpečnosti stroje či zařízení (výrobku) používaného na pracovišti musí být schopni při jeho vysoké technické úrovni posoudit, zda splňuje všechny minimální, příslušnými předpisy stanovené požadavky a zda na základě analýzy rizik provedené zaměstnavatelem (provozovatelem) pracovní postupy při dodržení stanovených pracovních podmínek zajišťují dostatečnou míru bezpečnosti.

V této souvislosti jsem nucen upozornit na zcela nesprávnou interpretaci autorem článku. Nikdy nebyl nikdo postižen za to, že by nedodržel ustanovení některé z českých technických norem. Vždy je to z důvodu nedodržení bezpečnostního předpisu (zákona, ve výjimečných případech vyhlášky), kdy dotyčný nezajistil ani minimální úroveň danou případně minimálním požadavkem nezávazné ČSN. Zdůrazňuji, že požadavky českých technických norem směřující k ochraně života a zdraví lze obecně považovat za minimální, takové, které je možné zohlednit při stanovení přijatelnosti nebo nepřijatelnosti konkrétního rizika.

Domnívá-li se autor článku, jak je uvedeno v jeho poslední části, že kvalitní elektrotechnici jsou podnikateli znevýhodňováni, mohlo by to být považováno za jeden z projevů kultury podnikání. Je potom na samotných elektrotechnicích a jejich profesních svazech a sdruženích, aby tyto jevy odstraňovali (zejména vysokou odbornou úrovní svých členů). Úlohou orgánů státního odborného dozoru podle zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je dozírat na to, jak jsou dodržovány právní předpisy. Je-li některý zákon elektrotechniky, byť v dobré víře, prosazován v rozporu s platným právem, je jejich povinností učinit nezbytné kroky směřující k naplnění platného práva.

Přes některé nepřesnosti uvedené v citovaném článku bych chtěl autorovi ještě jednou poděkovat za vysvětlení náročnosti popisovaného problému ve vazbě na vysoké nároky kladené na všechny aktéry, ať již projektanty, revizní techniky, popř. inspektory SOD. Věřím, že spolupráce všech odborníků přispěje k trvalému zvyšování technické úrovně.