Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo
tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Typové zkoušky rozváděčů – ano, či ne?

Ing. Josef Malý,
Elektrotechnický zkušební ústav, s. p.
Přes pravidelnou osvětu v odborném tisku nebo na různých školeních elektrotechniků se stále vynořují otázky, zda je nutné vykonat typovou zkoušku nově navrhovaného rozváděče, či ne. Nezbývá zde nic jiného než konstatovat, že ANO.
 
Navržením a konečnou montáží rozváděče z komponent, i již certifikovaných, vznikne nový výrobek. Ten podléhá před uvedením na trh (i při použití pro vlastní použití) splnění povinností vyplývajících ze zákona č. 22/1997 Sb. a souvisejícího nařízením vlády č. 17/2003 Sb. Toto nařízení vlády definuje, jaké technické požadavky je třeba splnit a také postupy při této činnosti. Nejsou-li technické požadavky splněny, není možné vystavit prohlášení o shodě, výrobek označit CE a nabídnout jej k prodeji nebo ho nasadit do provozu. Z hlediska plnění technických požadavků je zde poměrně jednoduchá cesta, protože existují výrobkové normy řady ČSN EN 60439.
Lze tedy vykonat typové zkoušky podle některé z těchto norem:
  • ČSN EN 60439-1 Rozváděče nn – typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče,
  • ČSN EN 60439-2 Rozváděče nn – zvláštní požadavky na přípojnicové rozvody,
  • ČSN EN 60439-3 Rozváděče nn – zvláštní požadavky pro rozváděče do míst s laickou obsluhou,
  • ČSN EN 60439-4 Rozváděče nn – zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče,
  • ČSN EN 60439-5 Rozváděče nn – zvláštní požadavky na rozváděče distribuční soustavy.
Po vykonání typových zkoušek lze považovat technické požadavky za splněné. Potřeba typové zkoušky vyplývá nejen z dikce zákona, ale i z elektrotechnické praxe. Složením bezpečných a certifikovaných komponent může vzniknout i nebezpečný výrobek. Toto mají eliminovat v co nejvyšší míře zkoušky, při kterých je základem ověření:
  • mezních hodnot oteplení,
  • dielektrických vlastností,
  • zkratové odolnosti,
  • účinnosti ochranného obvodu,
  • vzdušných vzdáleností a povrchových cest,
  • mechanické funkce,
  • stupně ochrany krytem.
Tyto zkoušky jsou vykonány na vzorku vybraném z typové řady, která je obvykle dána použitím rozváděče (bytové, elektroměrové, regulační, měřicí, kompenzační aj.), přičemž vzorek musí mít svůj typový štítek. Současně se vzorkem je nutné připravit dokumentaci, která by měla obsahovat tyto podklady:
  • technický popis se základními parametry rozváděče,
  • návod k obsluze,
  • seznam variant základního typu (typové značení),
  • schéma zapojení,
  • výpis osazených komponent,
  • všechny dostupné dokumenty k použitým typům skříní,
  • protokol o kusové zkoušce dodaného vzorku.
Již v počátku je dobré vyřešit správný výběr skříně. Měla by mít potřebné parametry a měly by být k dispozici zkušební protokoly nebo certifikáty, protože jde o podstatnou komponentu celého rozváděče a je třeba prověřit její vlastnosti důkladněji. Také je podstatné zabývat se zkratovou odolností, kde do deklarované hodnoty 10 kA z norem nevyplývají požadavky zkoušek. Nad tuto hodnotu je třeba zkratovou odolnost řešit. Konečným důsledkem je až nutnost vykonat zkratovou zkoušku na hotovém rozváděči, přičemž zkouška je destrukční a bývá i značně finančně náročná. To se však týká především výrobků se zkratovou odolností nad 17 kA.
 
Závěrem nelze tedy než zopakovat, že vykonáním typové zkoušky a následným vystavením příslušných listin splní výrobce svou zákonnou povinnost, bude mít k dispozici vše potřebné pro případnou kontrolu ze strany orgánů kontroly trhu a usnadní i činnost revizním technikům. Tito jsou někdy postaveni před situaci, kdy je v instalaci použit rozváděč bez typové zkoušky a vlastního štítku, a oni musí rozhodnout, zda výchozí revizi vykonat, či ne. Nevykonají-li ji, mohou přijít o zákazníka, obejdou-li ji, musí se smířit s vědomím, že není jejich postup v souladu s příslušnými předpisy. Uvědomíme-li si všechny souvislosti týkající se zkoušení rozváděčů, je typová zkouška především zárukou bezpečnosti výrobku. Zde nezbývá než připomenout úlohu Elektrotechnického zkušebního ústavu, s. p., který je tradiční organizací zabývající se zkoušením a certifikací elektrotechnických výrobků, a typová zkouška rozváděčů je základní službou poskytovanou velmi často a vždy k úplné spokojenosti zákazníků.