Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Tvorba a využívání elektrotechnických norem v praxi po vstupu do EU

číslo 8-9/2004

Hlavní článek

Tvorba a využívání elektrotechnických norem v praxi po vstupu do EU

Ing. Vincent Csirik, ČSNI

Tento článek, avizovaný v minulém čísle, navazuje na informace uveřejněné v časopisu ELEKTRO č. 4/2003 v článku „Význam a účel připomínkového řízení v procesu tvorby elektrotechnických norem ČSN – 1. Část: Tvorba ČSN„. Cílem článku je seznámit uživatele technických norem s některými skutečnostmi z oblasti tvorby a využívání ČSN po vstupu do EU. Nenahrazuje však připravovanou 2. Část: Mezinárodní normalizace; ta bude uveřejněna v časopisu ELEKTRO pravděpodobně v prosinci 2004.
Pokládáme za důležité doplňující informace obsažené v tomto článku sdělit odborné veřejnosti pro vytvoření správného názoru na oblast normalizace, který bez znalosti souvislostí a zákonitostí může být mylný.

V první řadě je třeba si připomenout, že:

  • přistoupení České republiky k Evropské unii 1. 5. 2004 proběhlo na základě výsledku referenda,

  • právní úprava technické normalizace je obsažena v zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 102/2001 Sb. Zákon č. 22/1997 Sb. nabyl účinnosti 1. 9. 1997. Cílem bylo vytvořit základ k právní úpravě odpovídající čl. 75 Evropské dohody, která obsahuje závazek České republiky „ … dosáhnout ve spolupráci s EU plné shody s technickými předpisy ES, evropskou normalizací a postupy posuzování shody„ (následné změny zákona uvádějí jeho znění do plného souladu s legislativou Evropského společenství),

  • od listopadu 1997 jsme plnoprávným členem CEN (Evropský výbor pro normalizaci) a CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice),

  • jsme součástí „evropského prostoru„ a musíme se s touto skutečností vyrovnat ve všech oblastech našeho života.

Za druhé je třeba si uvědomit, že:

Při tvorbě českých technických norem je třeba vycházet ze skutečnosti, že veškerá činnost probíhající v rámci jejich následného využívání musí být v souladu s obecně platnými právními předpisy (v právní teorii nazývanými „obecně závazné normativní právní akty„), technickými předpisy, vyhláškami, normativními dokumenty apod.

Podle Ústavního pořádku ČR vydává právní předpisy (normativní právní akty) představitel zákonodárné moci, nejvyšší zákonodárný orgán - Parlament České republiky. Parlament ČR schvaluje právní předpisy nejvyšší právní síly – ústavní zákony. Dále schvaluje zákony, které musí být v souladu s ústavními zákony.

Pozn.: Obecně závazné normativní právní akty vydávají též orgány státní správy. Tyto právní akty však mohou být vydávány pouze v mezích a k provedení zákona. Nazývají se proto prováděcími předpisy.

Vláda – tj. nejvyšší orgán výkonné moci – je oprávněna vydávat ke všem zákonům prováděcí vládní nařízení. Vládě podléhají orgány státní správy – ústřední orgány státní správy (tj. ministerstva), ostatní orgány státní správy a okresní úřady.

Orgány státní správy mohou vydávat prováděcí předpisy pouze v případě, jsou-li k tomu výslovně zmocněny zákonem:

  • ministerstva a ostatní orgány státní správy vydávají vyhlášky,
  • okresní úřady vydávají nařízení.

Ústavní zákony, zákony, vládní nařízení a vyhlášky ústředních orgánů státní správy se publikují ve Sbírce zákonů. Vyhlášky obcí a nařízení okresních úřadů se publikují vyvěšením na úřední desce.

Seřazení právních předpisů podle právní síly (od právních předpisů s nejvyšší právní silou k právním předpisům s nejnižší právní silou) je takovéto: ústavní zákony – zákony – vyhlášky ústředních orgánů státní správy – nařízení okresních úřadů – vyhlášky obcí.

Právní úprava technické normalizace

Jak již bylo uvedeno, právní úprava technické normalizace je obsažena v zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.

V zákoně jsou rozlišeny:

Technické předpisy – Technickým předpisem pro účely uvedeného zákona je právní předpis vyhlášený uveřejněním jeho plného znění ve Sbírce zákonů a obsahující technické požadavky na výrobky, popř. pravidla pro služby, nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, při jeho používání nebo při poskytování, zřizování služby či zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání, poskytování nebo zřizování služby (zákon č. 71/2000 Sb.).

České technické normy – Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle uvedeného zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Česká technická norma není obecně závazná.

Česká technická norma (dále jen „norma“) poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech:

  • harmonizované technické normy – Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob,

  • určené technické normy – Pro specifikaci technických požadavků na výrobky vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popř. zahraničních organizací nebo jiné technické dokumenty obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen „určené normy„).

Technické dokumenty – Technickým dokumentem se pro účely uvedeného zákona rozumí dokument, který obsahuje technické specifikace výrobku, a není technickým předpisem ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu (zákon č. 205/2002 Sb.).

Pozn.: Pro informaci (a vytvoření si určité představy) zde uvádím citaci z článku prof. Vladimíra Lista z roku 1925 (Organizace a práce na předpisech a normách) – „P ř e d p i s y, které kvůli bezpečnosti života i majetku mají úřední platnost, mohou obsahovat jen hlavní a přísně závazná pravidla, kterými se musí říditi každé elektrické zařízení. N o r m y jsou jen konvenční aneb ujednaný způsob řešení všeobecně závazných předpisů. Normy nejsou sice jediné možné řešení, ale za daných poměrů jsou obyčejně řešení nejúčelnější.„

ÚNMZ oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují.

Obecné požadavky na bezpečnost výrobku

Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož použití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku, přičemž se sledují zejména:

  • vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, návod na jeho montáž a uvedení do provozu, pro způsob používání včetně vymezení prostředí užití, způsoby označení, návod na údržbu a likvidaci, další údaje a informace poskytnuté výrobcem; návod musí být uveden v českém jazyce,

  • vliv na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat jeho používání s dalším výrobkem,

  • způsoby předvádění výrobků,

  • kategorie uživatelů, kteří mohu být ohroženi při použití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu a mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv. Pokud pro výrobek takový předpis neexistuje, považuje se za bezpečný výrobek ten, který splňuje požadavky českých technických norem nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh.

Pozn.: Možnost dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnosti jiných výrobků představujících nižší stupeň rizika není důvodem k tomu, aby nebyl výrobek považován za bezpečný.

Snahou zpracovatelů technických norem, ústředních orgánů a také části technické veřejnosti před vydáním zákona č. 22/1997 Sb. bylo přeměnit technické normy v předpisy souhrnně řešící navazující aspekty hospodářských, pracovních, organizačních i kontrolních a dozorových vztahů, jež mohou vznikat při uplatňování norem. Zmíněné snahy však nerespektovaly jeden ze základních principů právního řádu, tj. princip zákonnosti, kterým se musí řídit všechny subjekty práva a který ve sféře tvorby závazných předpisů znamená, že tyto předpisy mohou vydávat pouze orgány k tomu zmocněné a že je mohou vydávat jen na základě zákonů, v jejich mezích a k jejich provedení (viz výše). Nelze vedle zákonnosti stavět jako argument hledisko účelnosti, neboť takové pojetí by nutně vedlo k porušování zákonnosti. Navíc i otázka účelnosti takových ustanovení v technických normách je problematická. V případech změn právních předpisů by docházelo ke snižování přehlednosti právního řádu, protože do doby, než by byly technické normy uvedeny do souladu se změněnými právními předpisy, by mohlo být důsledné dodržování technických norem příčinou nedodržení právních předpisů.

Z výše uvedených informací vyplývá, že technické normy mohou upravovat bezpečnost jen v souladu s tím, co je předmětem technické normalizace (technických norem).

Ve snaze oprostit elektrotechnické předpisové normy od ustanovení, která patří do vyhlášek, se v 80. letech dvacátého století uskutečnilo mnoho jednání s těmito ústředními orgány, avšak bez hmatatelných výsledků. Bylo odkazováno na to, že ČSN mají závazný charakter, a proto nezáleží na tom, zda jsou bezpečnostní požadavky uplatňovány ústředními orgány ve vyhláškách těchto orgánů, nebo v závazných československých státních normách (nebo oborových normách).

Tyto bezpečnostní požadavky byly ústředními orgány uplatňovány v rámci normalizačního řízení a do ČSN musely být zapracovány (podmínka schválení ČSN).

Pozn.: Předpisové normy (nyní pravidla pro elektrotechniku) byly dostatečnou zárukou pro zajištění bezpečnosti v požadované míře, jak stanovovaly ústřední orgány. ČSN byly závazné a výjimky povoloval pouze Úřad pro normalizaci a měření, přičemž podle § 42 vyhlášky č. 97/1964 Sb. se výjimky nepovolovaly v případě, že by jejich povolení bylo na úkor bezpečnosti a ochrany zdraví, na úkor ochrany věcí, nebo nesouhlasil-li s povolením výjimky neopomenutelný účastník. Z toho vyplývá, že předpisové normy museli uživatelé těchto norem dodržovat.

Pro koncepci předpisů a norem se proto stal určujícím cílový program ČR v oblasti zahraniční politiky. Tím bylo začlenění do EU. Základním předpokladem pro to, aby se ČR mohla stát plnoprávním členem EU, byla harmonizace právních předpisů a technických norem ČSN.

Jak již bylo uvedeno, ČR je od roku 1997 plnoprávným členem CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) a CEN (Evropský výbor pro normalizaci). Z plnoprávného členství, mimo jiné, vyplývá i povinnost přejímat všechny evropské normy do soustavy národní normalizace bez ohledu na skutečnost, zda ČR s návrhem evropské normy souhlasila či ne.

Zájmy České republiky v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích zastupuje od roku 1998 Český normalizační institut (ČSNI). Ten byl na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, pověřen Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR dne 1. září 1997 tvorbou a vydáváním českých technických norem (ČSN).

Na základě již uvedených známých skutečností pro přejímání evropských a mezinárodních norem i pro tvorbu ČSN bylo (je) nutné vzniklé úkoly řešit podle určené priority.

Podle povahy se úkoly dělí na tři základní skupiny:

  1. Přejímání evropských a mezinárodních norem formou ČSN EN (HD, ETS, ISO, IEC) v pořadí priorit:
    a) evropské normy EN a harmonizační dokumenty HD mandátové a harmonizované (navazující na směrnice EU),
    b) evropské a mezinárodní normy, na něž jsou odkazy v přejímaných mandátových a harmonizovaných EN a HD,
    c) evropské telekomunikační normy (ETS) schválené ve veřejném hlasování,
    d) ostatní EN a HD vydané po roce 1985 (tj. v období „nového přístupu„, zejména EN a HD nově ratifikované),
    e) mezinárodní normy ISO/IEC z obecně technických a průřezových oblastí tam, kde je zdůvodněna potřeba a kde se nepředpokládá (podle technických programů CEN/CENELEC) převzetí EN nebo HD,
    f) ostatní důležité evropské a mezinárodní normy vyplývající ze zdůvodněných potřeb jednotlivých zájmových sfér.

  2. Úkoly mezinárodní spolupráce pro přípravu a projednávání evropských a mezinárodních norem jako součást tvorby ČSN.

  3. Tvorba ČSN vyplývající z národních potřeb a z hledisek zachování funkčnosti fondu ČSN.

Vzhledem k tomu, že tvorba ČSN vyplývajících z národních potřeb představuje jenom několik procent z celkové tvorby, zařazování bezpečnostních požadavků do technických norem se reguluje již v rámci tvorby mezinárodních norem IEC a evropských norem EN (popř. harmonizačních dokumentů HD).

Při tvorbě čistých ČSN (nepřejímajících mezinárodní normy ani evropské normy) Český normalizační institut nepřipouští zapracování do ČSN takových ustanovení, která do českých technických norem nepatří (např. ustanovení určující povinnosti apod.).

Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických norem, především českých technických norem přejímajících evropské normy, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

Jak již bylo uvedeno v časopisu ELEKTRO č. 4/2003, přejímání evropských i mezinárodních norem, při němž se těmto normám uděluje status české technické normy, má v závislosti na charakteru problematiky a předpokládaném rozsahu využití různé formy:

  • Převzetí překladem, tj. vydání ČSN obsahující titulní list ČSN s potřebnými informačními údaji, za nímž následuje překlad originálu bez jakýchkoliv věcných doplňků a změn. (Podle potřeby jsou povoleny národní poznámky a národní přílohy. Překlad může být dále doplněn originálním anglickým textem.)

  • Převzetím originálu, tj. vydání ČSN obsahující titulní list ČSN s potřebnými informačními údaji, za nímž následuje originál přejímané normy v anglické verzi (podle potřeby jsou povoleny národní poznámky a národní přílohy).

    Pozn.: Je však třeba dodat, že vstupem do EU se rozsah povolených doplňků minimalizoval. To souvisí se skutečností, že jako člen EU jsme povinni respektovat národní normu kteréhokoliv členského státu, která přejímá předmětnou evropskou normu.

  • Schválením originálu přejímané normy k přímému používání jako ČSN, tj.
    a) vydáním tiskem národní titulní strany ČSN s oznámením, že originál přejímané normy byl schválen k přímému používání jako ČSN,
    b) pouhým oznámením ve Věstníku ÚNMZ (bez vydání titulní strany ČSN), že originál přejímané normy byl schválen k přímému používání jako ČSN.

Český normalizační institut v rámci zlepšení nabídky služeb zavádí nový způsob dodávání evropských a mezinárodních norem schválených k přímému použití jako ČSN vyhlášením ve Věstníku ÚNMZ (bez vydání titulní strany ČSN tiskem).

Tyto normy (uváděné v seznamu ČSN s údajem obsahujícím slovo „Vyhlášena“ a číslo Věstníku ÚNMZ) jsou na základě objednávky od 1. září 2003 dodávány v obálce s označením a názvem ČSN, do které je vložen přetisk originálu přejímané normy.

Pozn.: Na základě připomínek uživatelů norem bude způsob přejímání schválením originálu přejímané normy k přímému používání jako ČSN postupně nahrazen převzetím originálu.

Harmonizační dokumenty HD se zavádějí do národní normalizační soustavy zapracováním do ČSN. Jsou i nadále povoleny národní doplňky, které ale nesmějí být v rozporu s ustanoveními přejímaného harmonizačního dokumentu.

Technická normalizace v ČR patří do působnosti: Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR) – pod divizi rozpočtu a podpory podnikání.

Státním orgánem je: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

Pověřenou organizací pro zabezpečování tvorby a vydávání českých technických norem je: Český normalizační institut (ČSNI), který na základě zákona č. 22/1997 Sb. byl rozhodnutím MPO ČR č. 203/97 ze dne 1. 9. 1997 touto činností pověřen.

Pozn.: ČSNI byl zřízen k 1. lednu 1993 a od tohoto data zastupuje ČR v mezinárodních normalizačních organizacích ISO, IEC, v evropských normalizačních organizacích CEN, CENELEC a také v ETSI jako národní normalizační organizace.

Činnost ČSNI je zaměřena především na:

  • tvorbu českých technických norem,
  • vydávání a distribuci českých technických norem,
  • poskytování informací o technických normách,
  • spolupráci s nevládními mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi.

Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich změnách a rušení musejí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření, kterými jsou zejména:
a) včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích českých technických norem, jejich vydání, změnách a zrušení ve Věstníku Úřadu,
b) jednotnost a vzájemný soulad českých technických norem a jejich soulad s právními předpisy,
c) využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,
d) uplatňování ochrany oprávněného zájmu,
e) plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce,
f) projednání návrhu české technické normy, její změny nebo zrušení s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu české technické normy nebo o návrhu na změnu nebo zrušení české technické normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,
g) zrušení české technické normy, které bylo projednáno podle písmene f), jestliže neodpovídá podmínkám stanoveným pod písmeny b) až d),
h) řádná distribuce vydaných českých technických norem a jejich změn do dvou týdnů po doručení objednávky.

Využívání elektrotechnických norem v praxi

Podle zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění není česká technická norma obecně závazná (má dobrovolný charakter). Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a že není stanovena obecná povinnost jejich dodržování.

Dobrovolný charakter technických norem umožňuje přijímat vyspělá technická řešení bez ohledu na rozdílnou technickou úroveň účastníků trhu (je třeba si uvědomit, že požadavky uváděné v technických normách jsou minimální).

Povinnost dodržování ČSN však může být stanovena v právním předpisu (předpisu publikovaném ve Sbírce zákonů).

Dále povinnost používání ČSN může vzniknout na základě smlouvy podle obchodního zákona, jestliže si to strany ve smlouvě dohodnou atd.

Pozn.: Zde je třeba uvést, že vstupem České republiky do Evropské unie není z hlediska využívání evropské normy v ČR rozhodující, zda jsme ji zavedli do národní normalizační soustavy nebo ne, neboť jako člen EU jsme povinni respektovat národní normu kteréhokoliv členského státu, která přejímá předmětnou evropskou normu.

Z výše uvedeného vyplývá, že při využívání technických norem je třeba postupovat obezřetně a dodržovat tyto zásady:

  • Na technickou normu nahlížet jako na normativní dokument, který rozpracovává požadavky právních předpisů.

  • Je-li třeba se odchýlit od ustanovení technické normy, použít pouze adekvátní nebo lepší řešení (odchylné řešení projednat s příslušným státním odborným dozorem nad bezpečností práce, např. ČÚBP, ČBÚ atd.).

  • Při uzavírání smluv mezi odběratelem a dodavatelem ve smlouvách jednoznačně uvádět i technické normy.

  • Mít na zřeteli, že normativní dokumenty mají své opodstatnění a patří do určitého hierarchického uspořádání. Je logické, že vyšší stupeň se upřednostňuje z hlediska využívání a naopak.

Pozn.: Jak prosazoval normalizaci T. Baťa, lze dokumentovat záznamem z porady z roku 1936: „Já bych rád, abychom si všichni rozuměli v tom, že zde všude musí platit určitý řád. A v technických věcech tomuto řádu říkáme normalizace. Jestli mi někdo udělá něco, co této normalizaci neodpovídá, aniž si vyžádá mého zvláštního písemného svolení, pak v tu chvíli, kdy na to přijdu, bude propuštěn, protože to jinak nemohu udělat.„

Dále je třeba si uvědomit, že při vypracování textů ČSN se pro vyjádření požadavku, doporučení, dovolení nebo možnosti používají vhodné jazykové výrazy, jejichž znalost je podmínkou správného využívání technických norem. Tyto vhodné jazykové výrazy jsou uvedeny v MPN 1:1999 (metodické pokyny pro normalizaci) v tabulce C.1 až C.4.

Pro využívání technických norem je přínosem nový produkt ČSNI, a to TNI (Technická normalizační informace).

TNI jsou technické normalizační dokumenty informativního charakteru, které obsahují:

  • technické požadavky, které ještě nemají předpoklad pro zpracování na úrovni norem (kde z různých důvodů existuje perspektivní, nikoliv však okamžitá možnost vydání normy),
    nebo

  • jsou do nich převzaty některé osvědčené údaje ze zrušených ČSN, jejichž zachování a využití (po případné aktualizaci) je účelné,
    popř.

  • jsou do nich převzaty některé jiné normativní dokumenty, které nelze vydat jako ČSN.

Zpracování TNI na smluvním základě organizuje a zajišťuje ČSNI, který TNI schvaluje a vydává, a to podle potřeby buď jako samostatné dokumenty, nebo jako tematické soubory.

Doba platnosti se stanovuje na tři roky s možností prodloužení. Před uplynutím tří let od jejího vydání se TNI prověří z hlediska aktuálnosti její existence, přičemž podle výsledku této prověrky se buď její platnost o další tři roky prodlouží, nebo se TNI ruší.

TNI se vydávají v nezbytných věcně a v ekonomicky odůvodněných případech, a to pouze v oblastech spadajících do působnosti konkrétní technické normalizační komise (TNK), protože kladné vyjádření věcně příslušné TNK je nutnou podmínkou pro vydání TNI.

V současné době (v oblasti „pravidla pro elektrotechniku„) se zpracovávají tyto TNI:

  • TNI 34 3100 Obsluha a práce na elektrických zařízeních – Komentář k ČSN EN 50110-1 a 2 (zpracovatel: Ing. B. Kramerius a kolektiv),

  • TNI 33 2000-6-61 Elektrické instalace budov – Část 6-61: Revize – Výchozí revize – Komentář k ČSN 33 2000-6--61 a ČSN 33 1500 (zpracovatel: Ing. M. Kříž),

  • TNI 33 2000-7-711 Elektrické instalace budov – Část 7-711: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Výstavy, přehlídky a stánky – Komentář k ČSN 33 2000-7-711 (zpracovatel: Ing. K. Dvořáček).

V oblasti elektrotechniky se připravuji další TNI, např.:
  • TNI 33 2320 – Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou atmosféru – Část 10: Určování nebezpečných prostorů – Komentář k ČSN EN 60079-10,

  • TNI 33 4590-1 – Návrh systému EZS –Projektová dokumentace EZS,

  • TNI 33 4590-2 – Instalace systému EZS,

  • TNI 33 4590-3 – Revize EZS, kontrola EZS po montáži a funkční zkoušky.

    Pozn.: EZS – Elektrické zabezpečovací systémy.

    Závěr

    Účelem tohoto příspěvku je podat doplňující informace k článku uveřejněnému v časopisu ELEKTRO č. 4/2003 Význam a účel připomínkového řízení v procesu tvorby elektrotechnických norem ČSN – 1. část: Tvorba ČSN a upozornit na některé skutečnosti, které je třeba při tvorbě a využívání technických norem respektovat. Jsme součástí evropského prostoru a při využívání technických norem na to nesmíme zapomínat.