Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2018 vyšlo
tiskem 27. 6. 2018. V elektronické verzi na webu od 27. 7. 2018. 

Téma: Kabely, vodiče, kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Parametrizace obvodových modelů lithiových akumulátorů pro elektromobilitu
Smart Cities (3. část – 1. díl)

Aktuality

Energetici v Dukovanech spustili čtvrtý blok, elektřinu vyrábí všechny bloky V Jaderné elektrárně Dukovany energetici spustili čtvrtý výrobní blok. Ukončili tak…

Nejlepší studenti 2018 nalezeni Do finálového kola 8. ročníku soutěže Nejlepší student, které se konalo 20. června 2018 v…

Výběrové řízení na dodavatele pro krytí ztrát pokračuje pátým aukčním kolem Páté aukční kolo výběrového řízení na dodavatele elektřiny pro krytí ztrát v přenosové…

Sympozium o fyzice plazmatu – trendy jaderné fúze i aplikace netermálního plazmatu v medicíně Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze pořádá ve spolupráci…

Novinky z oblasti elektrotechniky, energetiky a elektroniky predstavil veľtrh ELO SYS 2018 24. ročník medzinárodného veľtrhu ELO SYS sa konal v termíne 22. až 25. mája 2018 na…

Chcete zlepšit výkon průmyslové sítě a digitalizovat vaši výrobu? Přihlaste se na odborný seminář společnosti Siemens na téma Řešení z oblasti průmyslové…

Více aktualit

Těžký kalibr aneb jak se rodí šíření poplašné zprávy

číslo 8-9/2002

Mezinárodní strojírenský veletrh

Těžký kalibr aneb jak se rodí šíření poplašné zprávy

Jan Lojkásek,
IN-EL, spol. s r. o., Praha

Po přečtení článku „Tak jednoduché to nebude – neznalost zákona neomlouvá“ od p. Dobiáše v ELEKTRO 6/2002 mě nic jiného než vyjádření okamžitého pocitu nad nadpisem tohoto článku nenapadlo. Pan Dobiáš ve své diskusi skutečně vytáhl „těžký kalibr“ (viz zmínka o nízké úrovni právního vědomí nebo o stovkách miliard korun potřebných na elektrické rozvody).

Opravdu si nemyslím, že elektrikář by měl být zdatným právníkem, aby mohl svou činnost vykonávat odpovědně. Naopak, jsem přesvědčen, že naše právní normy (zákony, vyhlášky, nařízení vlády atd.) by měly být zpracovány srozumitelně a jednoznačně, tedy tak, aby pro jejich uplatňování v praxi nebylo třeba právníků (alespoň u záležitostí technických). Bohužel, prozatím je to jen zbožné přání. V případě zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění však, alespoň podle obecného názoru široké veřejnosti, je řada věcí poměrně jednoznačných.

Na tomto místě, ač nejsem právník, musím upozornit – a to nejen p. Dobiáše, ale i všechny ostatní, kteří se znepokojením tuto diskusi sledují – na jedno ze základních legislativních pravidel. Jedná se o zásadní hierarchii v legislativě (od nejvyššího stupně právní síly k nejnižšímu): ústava, ústavní zákony, zákony, podzákonné normy (vyhlášky, nařízení vlády atd.). Tady platí dvě zásady:

a) předpis nižší právní síly nesmí být v rozporu s předpisem vyšší právní síly,

b) podzákonná norma (vyhláška, nařízení vlády atd.) musí striktně vycházet z určitého zákona, jenž dává zmocnění (vládě, ministerstvu nebo jinému orgánu) takovou podzákonnou normu vydat, přičemž tato podzákonná norma nesmí jít nad rámec zákona, z něhož vychází.

Právě v případě b) se pan Dobiáš dopustil fatálního pochybení. Naprosto svévolně (buď z neznalosti, nebo úmyslně) se pokouší komentováním ustanovení jednotlivých nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb. rozšiřovat jejich působnost nejen na výrobky, ale též na jiná zařízení, tj. např. elektrické instalace, na něž se ovšem zákon č. 22 v žádném případě nevztahuje. Zde je třeba vyjít ze základních ustanovení zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění obsažených v § 1 a 2, kde v § 2 odst. 1 je definován pro účely tohoto zákona výrobek (...jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá). Rovněž je třeba zdůraznit název zákona č. 22/1997 Sb.: o technických požadavcích na výrobky... a předmět úpravy (tj. na co se zákon vztahuje) definovaný v § 1.

Z uvedené definice výrobku vyplývá, že elektrická instalace nevykazuje ani jeden z typických znaků v ní uvedených, stejně tak jako z názvu a předmětu úpravy zákona vyplývá, že se na nic jiného než na výrobky nevztahuje. Z hlediska shora uvedených legislativních zásad tedy není možné, aby jakékoliv z nařízení vlády již vydaných nebo k vydání připravovaných rozšiřovalo svou působnost z výrobků i na instalace. Z tohoto hlediska není možné ani to, aby se Česká obchodní inspekce, které stanoví zákon č. 22 kompetence v § 18, zajímala o instalace, a tedy aby svévolně uplatňovala své kompetence nad rámec jí příslušející. (To jen na upřesnění. Jsem totiž přesvědčen o tom, že ČOI své kompetence zná, a proto se k této problematice nechce vyjadřovat, protože jí to zákon č. 22 neumožňuje.) Domáhat se vyjádření jakéhokoliv úřadu k jakémukoliv ustanovení kteréhokoliv zákona nebo jiného legislativního předpisu (např. písemným prohlášením opatřeným číslem jednacím) je velmi naivní. Jsem přesvědčen o tom, že dnes již každý ví, že vykládat (upřesňovat, vyjadřovat se, jak je který paragraf myšlen apod.) zákony nemůže žádný úřad.

Pan Dobiáš ve svém článku vyšel z naprosto mylných předpokladů (ty si totiž účelově „upravil“ ve prospěch svých představ), a tudíž i převážná většina závěrů, k nimž dochází, nemohou být jiné než úplně zcestné (právě tyto nesprávné závěry mohou představovat pokus o šíření poplašné zprávy). Naprosto totiž pomíjí existenci a platnost zákona č. 174/1968 Sb. v platném znění včetně vyhlášek z něj vycházejících. To je však již úplně jiná oblast (provoz vyhrazených technických zařízení), k níž se kuse vyjádřil ve svém příspěvku (viz č. 6/2002 časopisu ELEKTRO) Ing. Melen.