časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 11/2020 vyšlo
tiskem 11. 11. 2020. V elektronické verzi na webu 2. 12. 2020. 

Téma: Elektrické rozváděče a rozváděčová technika

Inovace, technologie, projekty
Nový energetický zákon: příležitost pro energetická společenství
Datová centra – představení třetí
REMA od října plošně navyšuje finanční příspěvek na zajištění zpětného odběru elektrozařízení

Technika v domácnosti (64) Náhradní praní

Mgr. Lucie Střechová | Národní technické muzeum | www.ntm.cz

V období nedostatku velkých spotřebičů na přelomu 40. a 50. let 20. století, který byl zapříčiněn centrálním plánováním tuzemské výroby a nedostatečným zásobováním, bylo nutné lidem nabídnout jiné alternativy spotřebičů. V některých případech lidé přistupovali i k samovýrobě v domácích podmínkách. Ke spotřebičům, které v domácnostech těchto let chyběly, patřily zejména pračky a lednice. Zatímco lednici lze z vybavení bytu přirozeně vypustit využitím přírodní náhrady, tedy okenního parapetu či balkónu, u praček tak jednoduchý postup v městských podmínkách nelze zvolit. Proto stát přistoupil k podpoře a plánování výroby řady podpůrných menších spotřebičů, které měly s touto poměrně namáhavou domácí činností pomoci.

Technika v domácnosti (64) Náhradní praní

Mezi spotřebiče, které mohly být použity k samotnému praní, patřily nejrůznější typy malých ručních praček, které byly poháněny elektřinou nebo jen jednoduše ruční klikou. Z elektrických praček je nutné jmenovat především ruční typ s obchodním názvem Pradlenka z produkce národního podniku Romo Fulnek. Pradlenka byla vlastně samostatným vířivým šroubem, který poháněl připravenou prací lázeň např. ve vaně. Přední pogumovaná část spotřebiče tak byla ponořena ve vodě a jeho zadní část s elektromotorem musela zůstat nad vodou. Manipulace s takovým přístrojem byla velmi nepohodlná a namáhavá. Na konci 40. let 20. století byla vyráběna i skládací gumová pračka již znárodněné firmy Esa, kde prací lázeň poháněl vířivý šroub ve skládací gumové vaně. Dalším pomocníkem pro tento alternativní proces praní byla i samostatná topná elektrická spirála větších rozměrů pro ohřev vody prací lázně, z produkce národního podniku Elektro-Praga Hlinsko. Po dokončení pracího procesu, následovalo máchání a ždímání, a pro tento účel při absenci automatických praček byly vyráběny samostatné ždímačky. Většinou se jednalo o nízké kruhové spotřebiče, jejichž plnění bylo horní a buben se tak otáčel vertikálně. Produkce ždímaček byla začleněna do výrobního programu mnoha strojírenských národních podniků, např. Škodových závodů.

Je tedy zřejmé, že pokud nebyla v prodeji pračka dostupná, zejména pak automatická, která v Československu přišla do prodejní sítě až kolem roku 1958, byly především městské domácnosti nuceny k improvizaci. Pro tento náhradní proces, si ale musely pořídit několik druhů samostatných elektrospotřebičů.

(pokračování)