Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Technika, či technologie?

číslo 2/2003

výměna zkušeností

Technika, či technologie?

PhDr. Věra Vlková, CSc.

V současných jazykových projevech – odborných i neodborných – dochází stále častěji k jistému zmatení pojmů/termínů technika a technologie a termínů od nich odvozených. O tom, že užívání těchto termínů bývá spojeno s určitými rozpaky, svědčí mimo jiné jejich časté střídání ve stejném kontextu a v týchž významových souvislostech. Současně se také ukazuje, že frekvence termínu technologie až neúměrně narůstá, že se do jisté míry stává dokonce módní záležitostí, a to právě na úkor svého formálně i etymologicky blízkého protějšku technika. Tento trend je natolik silný, že méně informovaní uživatelé jazyka dokonce začínají považovat oba termíny za víceméně synonymní a vzájemně zaměnitelné.

Ke vzniku popisované situace přispěly a průběžně přispívají především dvě okolnosti. Jednak je to nepochybně vliv angličtiny, kde termín technology pokrývá mnohem širší významovou oblast než český termín technologie: může označovat techniku jako vědu obecně (např. science and technology = věda a technika), dále může označovat techniku jako obor (např. aerospace technology = letecká a raketová technika) a také techniku jako postup. Vedle toho slouží také k označení technologie jako aplikované vědy s důrazem na racionalizační prvky. Někdy se dokonce můžeme setkat i s tím, že se tímto termínem označuje také odborné názvosloví, nomenklatura. Jeho formální podoba však svádí k mechanickému překladu do češtiny, k automatickému převodu technology = technologie. Nebere se přitom v úvahu, že dané pojmové a terminologické systémy v angličtině a v češtině si neodpovídají, že termín technologie a stejně tak i termíny odvozené (technologický, technologicky, technolog, technoložka, technologizovat, technologizace, technologizační atd.) jsou termíny, které mají v češtině svůj přesně vymezený obsah a jejich užití – především pokud jde o jazykové projevy odborné – by s ním vždy mělo být v naprostém souladu. Překladu tohoto termínu i terminologických sousloví, která ho obsahují, by proto měla předcházet důkladná věcná znalost tématu, o kterém se hovoří, a také pečlivá významová analýza pojmenovávaného pojmu.

Druhá okolnost do jisté míry vyplývá z předchozí, z původně neadekvátního překladu z angličtiny, který se mimo úzce odbornou sféru lavinovitě šíří, přičemž výraz technologie (už nikoliv termín ve vlastním slova smyslu) a výrazy a slovní spojení od něj odvozené získávají jakýsi nádech vyšší závažnosti, odbornosti, pokrokovosti a prestižnosti a v souvislosti s tím i módnosti a frekvence jejich užití stále narůstá, bez ohledu na to, co by tyto výrazy měly skutečně označovat. K posílení tohoto pojetí významnou měrou přispěla a přispívá celá řada závažných dokumentů legislativních, politických, správních, administrativních aj., které s oblibou pracují právě s výrazem technologie a výrazy odvozenými a které se stávají vzorem pro další uživatele jazyka. Programové prohlášení vlády V. Špidly například hovoří o “podpoře zavádění informačních technologií do běžného života občanů a veřejné správy; podpoře celoplošného vybavení veřejných knihoven informačními technologiemi; větší dostupnosti informačních technologií a připojení na internet“ apod., z týchž zdrojů známe také zamýšlené ministerstvo a ministra pro informační technologie aj. Bez dostatečné znalosti situace či přesnějšího obsahového vymezení však pro většinu z nás zůstane záhadou, co vlastně se pod takto označenými jevy skutečně skrývá.

Největší problémy nám přitom způsobují terminologická sousloví tvořená spojením výrazů jak technika, technický, technicky na straně jedné, tak také technologie, technologický, technologicky na straně druhé s týmž pojmenováním dalším, avšak označující odlišné skutečnosti – srov. např. výrobní technika x výrobní technologie, výpočetní technika x výpočetní technologie, technická zkouška x technologická zkouška, technická mez x technologická mez, technické ome­zení x technologické omezení, technické řešení x technologické řešení, technické vlastnos­ti x technologické vlastnosti, technické změny x technologické změny, technický předpis x technologický předpis, technický pokrok x technologický pokrok, technický poradce x technologický poradce, zajistit technicky x zajistit technologicky, technicky náročné řešení x technologicky náročné řešení apod. Zejména při nedostatku kontextových souvislostí, popř. nedostačujících znalostech situace se tu adresát jazykového projevu může opírat pouze o jazykovou formu pojmenování a z té pak na základě obvyklosti, noremnosti, popř. také analogie určuje nebo odhaduje věcný obsah pojmenování a v souvislosti s tím současně i věcný obsah celého sdělení. To znamená, že poskytneme-li adresátovi jazykového projevu mylný, zavádějící signál v podobě nevhodně, popř. bezmyšlenkovitě a mechanicky zvoleného pojmenování, poskytujeme mu současně s tím také klíč k nesprávné interpretaci celého sdělení.

Zatímco v oblasti běžného dorozumívání lze určité terminologické a vyjadřovací nepřesnosti či nejasnosti tolerovat, na vyjadřování v oblasti odborné jsou kladeny požadavky nepoměrně náročnější, a to zejména z hlediska funkčního, které se promítá do zvýšení nároků na pojmovou přesnost, jasnost a jednoznačnost. Zde bychom proto mezi oběma podstatnými jmény měli vždy rozlišovat velice pečlivě a pokud možno co nejpřesněji. To znamená, že je při tom nezbytné vycházet z jejich přesného významového obsahu, z jejich definice. Dostačující podklady nám k tomu nabízejí již běžné výkladové slovníky spisovné češtiny, popř. dále též slovníky cizích slov, doplnit a rozšířit je lze také s pomocí výkladových slovníků technických. Všechny se shodují na následujících výkladech:

Technika:

  1. "souhrn výrobních a pracovních prostředků, postupů, oborů; některý z oborů výrobní a pracovní činnosti“ (srov. např. sdělovací technika, měřicí technika, raketová technika, potravinářská technika, obalová tech­nika, technika pěstování rostlin apod.);

  2. "souhrn strojů, nástrojů a vybavení pro výrobní apod. činnost“ (srov. např. bojová technika, vybavit podnik nejmodernější technikou apod.);

  3. "způsob, postup, provádění určité činnosti vůbec, a to i v oblasti nevýrobní, umění, sportu apod.“ (srov. např. didaktická technika, reprodukční technika, technika leptu, technika tance, hlasová technika, smyčcová technika, technika hodu diskem, osvojit si techniku práce apod.);

  4. “praktická odborná dovednost, zejména v oborech nevýrobních“ (srov. např. překladatelská technika, hráč s dobrou technikou apod.).

Technologie:

  1. “vědní obor zabývající se uplatňováním přírodovědeckých, zvláště fyzikálních a  chemických poznatků při zavádění, zdokonalování a využívání výrobních postupů” (srov. např. mechanická technologie, chemická technologie apod.);

  2. ve výrobě se technologií rozumí “vypracování a sestavení jednotlivých operací v pracovní postupy pro výrobu určitých součástí, polotovarů apod., včetně příslušných strojů, nástrojů a zařízení” (srov. např. technologie mikroelektroniky – “technologické postupy, které umožňují vytvářet nejrůznější prvky, obvody, popř. celé bloky mikroelektronických cel­ků; mezi nejznámější technologie patří: vakuové napařování, katodové naprašování, epitaxní růst monokrystalických a polykrystalických vrstev, zónová rafi­nace, tažení monokrystalů, difuze příměsí, oxidace, fotolitografie, technologie montáže a pouzdření mikroelektronických obvodů, termokomprese tváření pomocí elektronového nebo ion­tového svazku aj.“; podobně dále též technologie zpracování masa, technologie broušení, technologie výroby jednotlivých součástek apod.).

Stejným způsobem a na stejném základě je třeba rozlišovat také pojmenování, která jsou od těchto podstatných jmen odvozena, to znamená především přídavná jména technický technologický a příslovce technickytechnologicky, a která se stávají součástí dalších termínů. Při tvoření víceslovných terminologických pojmenování obsahujících výrazy technický, technologický, popř. technicky, technologicky je zapotřebí vždy vycházet z přesného věcného významu pojmenovávaného předmětu nebo jevu. Jinými slovy: musíme přesně vědět, co chceme pojmenovat, a podle toho pak zvolit také adekvátní slovní vyjádření. Jistou oporou při tom mohou být technické, popř. oborové výkladové slovníky, které nám některá hotová a ustálená víceslovná pojmenování již nabízejí a současně s tím také uvádějí výklad jejich významu, takže máme možnost jednak porovnat, zda skutečně odpovídají našim vyjadřovacím potřebám, jednak na základě analogie tvořit odpovídající pojmenování další. Studium existujících slovníkových hesel tak může významnou měrou napomoci k tomu, aby naše další aktivní terminologická činnost byla obrácena náležitým směrem, i k tomu, abychom při odborné komunikaci dokázali zvolit významově adekvátní pojmenovací prostředek. Porovnejme například tato hesla:

Technická diagnostika – “vědní obor zabývající se studiem racionálních postupů pro určení technického stavu nějakého zařízení”.

Technické sklo – “skupina skel a skleněných výrobků sloužících k nejrůznějším technickým účelům v průmyslu i v laboratořích“.

Technologické zkoušky – “zkoušky za­jišťující vhodnost materiálu pro různé technologické zpracování nebo použití”.

Technologický vzorek horniny – “zpra­vidla porušený vzorek odebraný pro laboratorní nebo poloprovozní zkoušky praktické použitelnosti horniny k zamýšlenému účelu“.

Termíny technika, technický, technicky atd. na straně jedné a technologie, technologický, technologicky atd. na straně druhé mají svůj přesně vymezený pojmový obsah. Jestliže je užíváme v rozporu s tímto obsahem, uvádíme tím adresáty našeho jazykového projevu v omyl. Pokud k tomu dochází častěji a z mnoha různých stran, uživatelé jazyka buď pozvolna otupí, na významové rozdíly víceméně rezignují a začnou chápat tato pojmenování jako synonymní, anebo v nich naopak nedůvěra v adekvátnost použití jednotlivých pojmenování vzroste do té míry, že budou pochybovat téměř o každém jednotlivém případu. Ani v jedné z obou alternativ přitom nejde o stav v terminologii a v odborném vyjadřování přijatelný či žádoucí.

Vzrůstající obliba a spolu s tím i frekvence pojmenování technologie způsobují, že pokrývá stále širší a nepřehlednější významovou škálu. Stále častěji se s ním můžeme setkat také tam, kde se autor záměrně nechce vyjádřit příliš jasně a přesně, ale zato s dostatečnou důstojností a vzletností, kde tento výraz představuje spíše jakousi momentálně atraktivní, a tudíž zdánlivě akceptovatelnou kouřovou clonu, a to především ve spojení s výrazy velmi širokého a neurčitého významu. Srov. např.: z technologických důvodů zavřeno; k dosažení vytčeného cíle není třeba vymýšlet složitá technologická řešení; navrhovaný technologický přístup nelze akceptovat; omlouváme se za opožděné vyřízení Vaší objednávky, které bylo zaviněno technologickými okolnostmi; omlouváme se čtenářům, že z technologických důvodů nebude v tomto čísle tato rubrika uvedena; selhání bylo způsobeno zanedbáním celkového stavu technologické situace podniku. – V podobných případech může adresát jazykového projevu pouze hádat, jde-li skutečně o složité záležitosti technologické, anebo o relativně banální okolnosti rádoby technického rázu.

Pokud bychom v nastoupeném trendu pokračovali a rezignovali na významovou diferenciaci termínů technika a technologie (se všemi jejich odvozeninami), dostal by se termín technologie do situace, kdy bude stále více pozbývat svých významových obrysů, bude ztrácet svou informační hodnotu a stávat se bezobsažným, a ve svém důsledku tedy přestane být termínem. K tomu bychom však neměli nechat dojít, protože zcela evidentně jde o termín potřebný, nezastupitelný a funkční, který má své pevné místo v oborovém terminologickém systému a také své pojmové a terminologické ekvivalenty v cizích jazycích. Cesta k nápravě je přitom jediná: vzdát se mechanického přístupu k tomuto termínu i k anglickým předlohám a začít ho používat v souladu s jeho skutečným významem.