Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Správné postupy při vyhodnocování naměřených hodnot při revizích elektrických zařízení

číslo 2/2003

Elektrotechnické fórum

Správné postupy při vyhodnocování naměřených hodnot při revizích elektrických zařízení
K blížícímu se termínu ukončení platnosti oprávnění pro revize elektrických zařízení, vyplývající ze zákona č. 124/200 Sb.

Ing. Jiří Sajner, JHS ELEKTRO

Anketa elektrotechnických svazů ČR k vyhodnocování výsledků měření při revizích elektrických zařízení

Na základě četných dotazů a připomínek účastníků aktivů revizních techniků, elektrotechniků a projektantů elektrických zařízení k problematice správného vyhodnocování výsledků měření měřicími přístroji při revizích elektrických zařízení bylo rozhodnuto, ve spolupráci elektrotechnických svazů a pořadatelů aktivů, při vybraných akcích uspořádat anketu.

Anketní lístky byly v minulém roce rozdány na aktivech 30. 10. v Kladně, 6. 11. v Olomouci, 7. 11. v Ostravě, 19. 11. v Brně a 4. 12. v Praze.

Základním cílem ankety bylo upozornit všechny uživatele měřicích přístrojů na správný postup při vyhodnocování výsledků měření s tím, že si zásadně uvědomí vlastnosti jimi používaných přístrojů, a tak budou zcela přesně vědět, jaké jsou možné chyby měřicího přístroje na prahových hodnotách specifikovaných v příslušných normách. A to nejen ve vztahu k posuzování předřazeného jištění při měření impedance vypínací smyčky, ale i při všech ostatních měřeních, např. při posuzování vybavovacího proudu a času u proudových chráničů. Jinými slovy, v případě posuzování hodnoty impedance vypínací smyčky, jakou nejvyšší hodnotu může mít předřazený jisticí prvek, aby s připočtením pracovní chyby přístroje bylo možné výsledek měření vyhodnotit ještě jako vyhovující.

Toto zásadní připomenutí bylo časováno také mimo jiné i proto, že se blíží termín ukončení platnosti oprávnění pro revize elektrických zařízení, vyplývající ze zákona č. 124/200 Sb., a lze předpokládat, že tato problematika bude předmětem posuzování správných postupů revizních techniků při výměně oprávnění.

Jedním z dalších cílů této ankety bylo shromáždit podklady, na základě kterých by bylo možné lépe posoudit potřebné základní parametry přístrojů pro revize a diagnostiku elektrických zařízení, a tím zprostředkovat lepší orientaci při výběru přístrojů. Současně touto anketou budou získány i podněty a připomínky k připravované revizi ČSN 33 2000-6-61 v rámci evropských předpisů. Zpětně anketa umožní i lepší informovanost jednotlivých elektrotechniků.

Výsledky ankety budou rovněž poskytnuty prodejcům měřicí techniky se záměrem, aby pro své zákazníky uváděli všechny potřebné parametry přístrojů tak, jak vyžadují příslušné normy řady ČSN EN 61557-1-9, a aby se jejich zákazníci mohli přesněji orientovat.

Anketa byla z hlediska typů měřicích přístrojů anonymní. Účastníci ankety ještě uvedli svoji profesi

(revizní technik…, projektant…, elektrotechnik) a zda jsou zaměstnanci nebo podnikatelé.

Na rubové straně anketního lístku byly položeny tyto otázky (při zahájení aktivů byly vždy podrobně vysvětleny):

  1. Jaká maximální hodnota jisticího prvku (s ohledem na vyhodnocování impedance vypínací smyčky) se vyskytuje ve vaší praxi?

  2. Uveďte, jakou nejnižší hodnotu impedance vypínací smyčky váš přístroj vyhodnotí (rozumí se při vyhodnocení s respektováním celkové pracovní chyby).

  3. Má váš přístroj v technické dokumentaci k přístroji uvedenu celkovou pracovní chybu podle ČSN EN 61557 1-8. Jaká je tato chyba pro měření impedance vypínací smyčky?

  4. Která měření potřebná pro vaši praxi postrádáte ve vašem přístroji?

  5. Vaše případné náměty a připomínky.

Někteří z účastníků uvedli kromě profese revizního technika také profesi projektanta, pro vyhodnocení byla jako základní brána profese revizního technika, v případě neuvedení pracovního vztahu byli v anketě zařazeni jako zaměstnanci, jestliže v pracovním vztahu uvedli jak zaměstnance, tak podnikatele, byla dána přednost zařazení jako podnikatel.

Celkový počet účastníků všech aktivů byl přibližně 1 150. Kolik respondentů se zúčastnilo vlastní ankety, je uvedeno v následujícím přehledu – tab. 1.

Tab. 1. Přehled počtu a kategorizace účastníků ankety

  Počet účast.
ankety celkem
Z toho
Rev. tech. Projektant Elektrotechnik Zaměstnanec Podnikatel
Kladno 13 11 1 1 4 9
Olomouc 98 85 3 10 65 33
Ostrava 140 115 4 21 96 44
Brno 48 39 1 8 24 24
Praha 13 12 1 4 9
Celkem 312 262 9 41 193 119

Této anketě předcházela poměrně dlouhodobá “osvětová činnost“ v odborném tisku (zejména v časopisech ELEKTRO a ELEKTROTECHNIKA V PRAXI) i na aktivech a konferencích revizních techniků a elektrotechniků.

Co říká zákon 124/2000 Sb. revizním technikům elektro

Bohužel, jak vyplynulo z výsledků ankety, převážná část účastníků této problematice ještě nevěnovala dostatečnou pozornost.

Proto si, ještě dříve než přistoupíme k vlastnímu vyhodnocení ankety, připomeneme základní ustanovení předpisů, které měli účastníci ankety při své praxi při revizích i při vyplňování anketního lístku respektovat. Tato ustanovení byla před vyplňováním anketních lístků ještě vždy znovu připomenuta.

Nejdříve nejdůležitější související část znění zákona č. 124/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Účinnost tohoto zákona je od 1. 7. 2000.

Revizních techniků se týká zejména čl. IV, z něhož pro přesnost budu citovat v plném znění jeho první dva odstavce.

ad1) Platnost oprávnění vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy organizacím a podnikajícím fyzickým osobám před 1. lednem 1993 končí uplynutím tří let ode dne účinnosti tohoto zákona; oprávnění vydaná po 31. prosinci 1992 zůstávají v platnosti.

ad2) Platnost osvědčení vydaných orgány a organizacemi státního odborného dozoru a orgány státní báňské správy organizacím a podnikajícím fyzickým osobám před nabytím účinnosti tohoto zákona končí uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

V dalších odstavcích tohoto článku jsou ustanovení týkající se živnostenských oprávnění.

Poznámka: Autorem příspěvku jsou některé části v textu, vzhledem k jejich důležitosti, zvýrazňovány tučným písmem nebo jsou podtrženy, citace předpisů jsou pro odlišení vyznačeny šikmým písmem.

Nejbližším termínem, jenž se dotýká těch revizních techniků, kteří mají pro svoji činnost vydáno oprávnění (na základě kterého mají vydáno živnostenské oprávnění), je 1. 7. 2003. Tímto termínem končí platnost jejich oprávnění, a tak si musí v potřebném předstihu požádat o vydání nového oprávnění. V úvodu tohoto příspěvku byla proto připomenuta důležitost potřebných znalostí, které mohou být předmětem dotazů před vydáním nového oprávnění. Pro jednotný postup je příslušnými orgány připravována metodika vydávání nových osvědčení.

Lze tedy předpokládat, že před vydáním nového oprávnění bude příslušná instituce zkoumat, zda revizní technik při výkonu své činnosti postupuje správně a v souladu s předpisy upravujícími tuto činnost. To lze mimo jiné posoudit z obsahu předložených zpráv o revizích elektrického zařízení a krátkým pohovorem.

Porovnáním uvedených výsledků měření ve vztahu k předřazenému jištění (při posuzování ochrany odpojením), tj. vyhodnocením údaje o hodnotě impedance vypínací smyčky ve vazbě na technické parametry použitého měřicího přístroje. Lze tak velmi jednoduše posoudit, zda revizní technik vůbec mohl, s ohledem na hodnotu jisticího prvku a parametry použitého měřicího přístroje, posoudit, že je impedance vyhovující. V této souvislosti chci připomenout, že při posuzování zaznamenaných výsledků ve zprávě o revizi je vždy respektována skutečnost, že uváděné údaje byly revizním technikem v okamžiku měření zjištěny. To znamená, že se mohly s odstupem času i změnit. Tyto výsledky vyhodnocení lze však i velmi snadno posoudit při respektování technických parametrů použitých měřicích přístrojů. Jsou-li uváděné výsledky měření mimo parametry použitých přístrojů, lze tyto výsledky odpovědně prohlásit za nevěrohodné – se všemi důsledku pro revizního technika. Zvláště tomu tak bude v případech, kdy dojde ke kolizi zařízení a při šetření příčin se zjistí, že jisticí prvky nereagovaly správně.

Co je tedy potřebné si v této souvislosti připomenout?

Předně, při vyhodnocování výsledků měření musela být vždy respektována přesnost použitých přístrojů a chyby, které mohly vzniknout při konkrétně použité metodě měření. Aby se předešlo případným diskusím, jak správně postupovat a co respektovat při vyhodnocování, byly vydány předpisy upravující požadavky na používané měřicí přístroje (ČSN EN 61557-1-9- platné od října 1998) a v návaznosti na to byla k normě ČSN 33 2000-6-61 vydána změna Z2. Protože všichni revizní technici zřejmě nemají poslední znění předpisů k dispozici, jsou dále připomenuta. Jak je z označení normy patrné, je naše ČSN EN po obsahové stránce převzata z evropských předpisů.

Změnou Z2 byla uvedená norma doplněna o odkazy a upřesnění vyplývající ze zavedení ČSN EN 61557 – Elektrická bezpečnost v nízkonapěťových rozvodných sítích se střídavým napětím do 1 kV a se stejnosměrným napětím do 1,5 kV – Zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany (soubor), a to tak, aby tato norma nebyla v rozporu s ČSN EN 61557 (soubor).

V úvodním ustanovení změny Z2 se uvádí, že se změnou do normy doplnily odkazy na konkrétní zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochran tak, aby byla zajištěna jednotnost a reprodukovatelnost měření nebo zkoušení v potřebných přesnostech dostačujících k hodnocení výsledků při praktickém používání.

Konkrétně došlo ke změně textu čl. 612.N2 Měření a tabulky 61-NK takto:

Stav elektrických zařízení a elektrických předmětů a vlastnosti elektrických prvků ochran se zjišťuje měřicími a zkušebními zařízeními podle tabulky 61-NK. Lze použít i jiná zařízení nebo metody, pokud dávají srovnatelné výsledky.

PoznámkaPři každém měření, obzvláště při měření v mezních oblastech měření, je třeba brát v úvahu pracovní chyby použitých měřicích přístrojů, případně provést výpočet chyby měření jak měřicího přístroje, tak i metody měření (ČSN IEC 51 (soubor), ČSN IEC 359).

K tabulce 61 – NK – Přehled norem pro příslušné měřicí přístroje a postupy měření, které jsou vhodné pro měření podle normy ČSN 33 2000-6-61, je uvedena důležitá základní poznámka.

1. Pracovní chyba zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany nesmí překročit ±30 %.

Základní požadavky na měřicí přístroje jsou, jak bylo již výše citováno, uvedeny v souboru norem ČSN EN 61557-1-9.

V úvodu základní normy ČSN EN 61557-1 jsou připomenuty základní požadavky. Část z nich je následně ocitována:

IEC 364-6-61:1986 stanovuje normalizované podmínky pro výchozí revize silnoproudých instalací síťových systémů TN, TT nebo IT (IEC 364), pro nepřetržité sledování činnosti prostředků ochrany a provádění zkoušek těchto instalací po úpravách. Kromě všeobecných odkazů na zkoušky obsahuje IEC 364-6-61 požadavky, které musí být ověřeny měřením.

Zkoušky se provádějí v instalacích, kde se mohou vyskytovat nebezpečná napětí, kde může nepozorné používání nebo porucha na zařízení snadno způsobit nehodu. Technik se proto musí spoléhat na měřicí přístroje, které zajišťují kromě zjednodušení měření i bezpečné zkušební metody.

další text článku… vynechán a dále pokračuje textem:

Podobně spolehlivé a srovnatelné výsledky s měřicími přístroji od různých výrobců jsou důležitým předpokladem pro objektivní posuzování instalace, např. když je instalace předávána, při pravidelných revizích, při trvalém hlídání izolačního stavu nebo v případě uplatňování záručních povinností.

Tento soubor norem byl vypracován s cílem stanovení společných požadavků na zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany zajišťujících elektrickou bezpečnost v nízkonapěťových rozvodných sítích s jmenovitým střídavým napětím do 1 000 V a stejnosměrným do 1 500 V, aby odpovídaly výše uvedeným hlediskům.

Z tohoto důvodu jsou stanoveny v této Části 1 a v ostatních samostatných částech tohoto souboru norem společné požadavky. Jedná se zvláště o:

  • ochranu proti cizím napětím;

  • třída ochrany II (s výjimkou hlídačů izolačního stavu);

  • specifikace a bezpečnostní opatření proti nebezpečným dotykovým napětím na měřicím přístroji;

  • specifikace pro posuzování konfigurace zapojení s ohledem na chyby zapojení ve zkoušeném zařízení;

  • zvláštní mechanické požadavky;

  • metody měření;

  • měřená veličina, jmenovitý rozsah použití;

  • specifikace maximální pracovní chyby;

  • specifikace pro zkoušení ovlivňujícími veličinami a výpočet pracovní chyby;

  • chyby měřicího přístroje na prahových hodnotách, specifikovaných v příslušných normách;

  • specifikace druhu typových a výrobních kusových zkoušek a požadované zkušební podmínky.

Zdůrazněný text se bezprostředně a nejzásadněji váže k naší problematice.

Aby nedocházelo k nesprávné interpretaci pojmů, jsou v normě definovány v čl. 3.1.30 základní chyba a v čl. 3.1.31 pracovní chyba:

základní chyba: chyba měřicího přístroje nebo napájecího přístroje, když je používán za referenčních podmínek (IEC 359);

pracovní chyba: chyba charakteristiky vlastnosti, která se vyskytuje v kterémkoli místě stanovených pracovních podmínek.

V normě jsou dále definovány referenční podmínky (čl. 3.1.37) a stanovené (jmenovité) pracovní podmínky (čl. 3.1.41 a čl. 4.2), které jsou rozhodující pro přesné stanovení těchto chyb, které musí být ke každému přístroji uvedeny.

Pozor, je potřebné důsledně od sebe rozlišit základní a pracovní chybu. Základní chybu, tj. chybu při referenčních podmínkách, může při pravidelném či kontrolním kalibrování přístroje ověřit příslušná akreditovaná laboratoř, protože provádí kalibraci při přesně stanovených referenčních podmínkách. Tato laboratoř však není kompetentní stanovovat chybu při stanovených (jmenovitých) pracovních podmínkách. To je povinností výrobce přístroje. Výpočet pracovní chyby je poměrně komplikovaná záležitost a její výpočet je normou přesně definován. Viz článek 4.1 ČSN EN 61557-1, s návazností na ostatní normy tohoto souboru.

Chyby uváděné pro referenční podmínky jsou obvykle i podstatně nižší než pracovní chyby (jejich hodnota pro referenční podmínky závisí na přesnosti najustování – nastavení – přístroje výrobcem při porovnávání výsledků zobrazených údajů na přístroji proti etalonovým parametrům) a velmi často jsou nesprávně aplikovány při vyhodnocování výsledků měření. Revizní technici většinou z neznalosti při vyhodnocování výsledků měření nesprávně aplikují pouze základní chybu, protože tato chyba je v návodu obvykle jako chyba měření, aniž by byla podle normy správně označena (rozumí se správnou terminologií). Prostě a jednoduše, vždy musí být v dokladech k měřicímu přístroji zřetelně definovány obě chyby, tj. jak pracovní chyba (při referenčních podmínkách), tak chyba při jmenovitých pracovních podmínkách (pracovní chyba). Proto je nezbytné v technických podkladech (údajích) dohledat údaje o pracovní chybě nebo si tyto údaje od prodejce přístroje prokazatelně vyžádat. Je-li v technických podkladech uveden pouze údaj o chybě měření a výrobce nebo prodejce o něm tvrdí, že je to pracovní chyba, musí ještě následně doložit údaj o chybě při referenčních podmínkách, protože kalibrační laboratoř při kalibraci ověřuje pouze parametry základní chyby při těchto referenčních podmínkách. Tuto pracovní chybu je pak nutné vzít v úvahu při vyhodnocování tak, že je tato chyba připočtena k zobrazeným údajům.

Pro to, aby si revizní technici mohli rychle a jednoduše vyhodnotit, jaké předřazené jištění ještě vyhovuje, s ohledem na vlastnosti použitého měřicího přístroje, zpracoval Ing. Michal Kříž jednoduchý přehled. Tento přehled byl uveřejněn ve sborníku aktivu revizních techniků a elektrotechniků pořádaných Moravským svazem elektrotechniků ve spolupráci s firmami JHS ELEKTRO a Moravská silnoproudá elektrotechnika 19. 11. 002 v Brně. Pro doplnění jej znovu uvádím – viz tab. 2.

Tab. 2. Přehled předřazeného jištění přístroje s ohledem na vlastnosti použitého měřicího přístroje

Síť, ochranný přístroj Požadovaný vypínací proud Ia Nejvyšší přípustný odpor všeobecně Rsm, Rsm–Z, RA
  Pro In = 16 A
IDn = 10 mA až 500 mA
Síť TN, doba odpojení Ł 0,4 s
Pojistky gG asi 8 In Rsm Ł Un/(8 In) 230 V/128 A = 1,8 W
Jistič (char. B) 5 In Rsm Un/(5 In) 230 V/80 A = 2,88 W
Chránič Jmenovitý poruchový proud Rsm Ł Un/IDn 230 V/0,03 A = 7 667 W
230 V/0,3 A = 767 W
Síť TN i síť TT, doba odpojení Ł 5 s
Pojistky gG asi 6 In Rsm = Rsm-Z Ł Un/(6 In) 230 V/96 A = 2,4 W
Jistič (char. B) 5 In Rsm = Rsm-Z Ł Un/(5 In) 230 V/80 A = 2,88 W
Chránič Jmenovitý poruchový proud Rsm = Rsm-Z Ł Un/IDn 230 V/0,03 A = 7 667 W
230 V/0,3 A = 767 W
Síť TT, dovolené dotykové napětí UL Ł 50 V
Pojistky gG asi 6 In RA Ł UL/(6 In) 50 V/96 A = 0,52 W
Jistič (char. B) 5 In RA Ł UL/ (5 In) 50 V/80 A = 0,62 W
Chránič Jmenovitý poruchový proud RA Ł UL/IDn 50 V/0,01 A = 5 000 W
50 V/0,03 A = 1 667 W
50 V/0,1 A = 500 W
50 V/0,3 A = 167 W
50 V/0,5 A = 100 W

Tento přehled může být základním vodítkem pro vyhodnocení, pozor však, kromě výše uvedených informací je nutné ještě respektovat další ustanovení norem.

Proto v návaznosti na výše uvedené ještě připomenu důležitou změnu normy ČSN 33 2000-4-41, kterou se upřesňuje vyhodnocování naměřené impedance. Jde v podstatě o požadavky, které jsou uvedeny v čl. 413.1.3.3 a jsou upřesněny v poznámkách N1.1, N1.2 a N1.3. Ve již citovaném článku je požadováno, aby při vyhodnocování zobrazených hodnot přístrojem byl uplatněn bezpečnostní součinitel 1,5, zahrnující zanedbané hodnoty při měření oteplení vedení při poruše, chybu měřicího přístroje i napěťový součinitel zatížené sítě.

V poznámce N1.3 se však konstatuje, že bezpečnostní součinitele nemusí být použity v případě, že se použijí přesnější výpočtové nebo měřicí metody.

Jak a kdy tedy aplikovat výše zmíněný koeficient 1,5?

Pokud bude měření prováděno v době, kdy bude síť v běžném provozu a oteplení rozvodů bude odpovídat této skutečnosti, a pokud použijeme přístroje odpovídající požadavkům norem řady ČSN EN 61557, tento koeficient 1,5 nemusí být aplikován a musí být brána v úvahu pouze celková pracovní chyba, která je většinou podstatně nižší než limitních (dovolených) 30 %.

Nejen v průběhu aktivů, ale i při dalších diskusích s revizními techniky jsem se setkával s velmi rozšířeným názorem, že není nutné se při vyhodnocování výsledků měření až tak podrobně zabývat přesností měření, že to ze strany dozorčích orgánů v podstatě není do detailů prověřováno a že to pro bezpečnou činnost elektrických zařízení nemá velký význam. To ostatně vyplynulo i z výsledků ankety.

Stejně tak je některými vykladači předpisů revizním technikům podsouván názor, že tím, že jsou normy již nezávazné, nemusí je respektovat.

Nezávaznost norem ještě neznamená bezbřehé “volnomyšlenkářství”. Každý revizní technik vždy musí být schopen své postupy obhájit. A nepostupuje-li postupem ve svém výsledku shodným s požadavkem normy nebo postupem ještě kvalifikovanějším, vždy musí být schopen své počínání obhájit. Proto je vhodnější při měření volit postupy alespoň na úrovni deklarované normami. Jejich ustanovení v minulosti i dnes nevznikala a nevznikají nahodile, ale vždy po příslušném důkladném oponentním řízení účastníků.

Co by tedy nejméně měly obsahovat technické údaje ke každému přístroji, aby bylo možné výsledky měření kvalifikovaně posoudit?

Kromě dalších již zmíněných upřesňujících podmínek a podmínek vyplývajících z ČSN EN řady 61557, které byly připomenuty v úvodu příspěvku, by ke každému měřicímu přístroji měly být k dispozici alespoň tyto informace:

  • měřená veličina;
  • rozsah zobrazování a rozlišení;
  • referenční podmínky;
  • stanovené (jmenovité) pracovní podmínky;
  • jmenovitý rozsah použití (jmenovitý pracovní rozsah);
  • základní chyba (chyba při referenčních podmínkách);
  • pracovní chyba (chyba při referenčních podmínkách);

Krátký komentář:

Údaj o měřené veličině je základní informací, ke které se vztahují ostatní údaje a informace.

Rozsah zobrazování a rozlišení dává základní informaci o možnostech přístroje. Pozor však, tento údaj není shodný s údajem o jmenovitém rozsahu použití. Rozsah zobrazování pouze říká, že měřicí přístroj je schopen zobrazit naměřené údaje s rozlišením např. na dvě či jedno desetinné místo.

Referenční podmínky jsou důležitým údajem pro příslušnou akreditovanou kalibrační laboratoř, která musí tyto referenční podmínky respektovat a při nich může kontrolní kalibraci přístroje provádět.

Poznámka: Nezaměňovat kalibraci a justování přístroje. Při kalibraci se funkce (parametry) pouze ověřuje, při justáži (nastavování) je s dosti vysokou přesností možné nastavit přístroj tak, aby při vlastním měření zobrazoval údaj téměř shodný s etalonem. Justáž (nastavování) přístroje je u moderních přístrojů obvykle zajištována již elektronicky v příslušném softwaru režimu.

Stanovené (jmenovité) pracovní podmínky definují podmínky, ve kterých je zaručena přesnost přístroje, tedy kdy by se výsledky měření měly pohybovat v tolerancích stanovených pracovní chybou.

Obvykle jde o teplotní rozsahy použití, změnu polohy od referenční u analogových přístrojů, rozptyl jmenovitého napětí sítě či napájecí napětí, kmitočet napájecího napětí, nadmořskou výšku, relativní vlhkost a další případné údaje.

Jmenovitý rozsah použití (jmenovitý pracovní rozsah) je obvykle vztažen ke jmenovitým pracovním podmínkám a je deklarováno, že pouze v tomto definovaném rozsahu je výrobcem zaručena uváděná pracovní chyba.

Vždy je tedy potřebné o přístroji před jeho zakoupením získat co nejpodrobnější údaje. V  nabídkových katalozích jsou obvykle údaje stručnější a někdy nebývají úplné, vyčerpávající, dostatečně podrobné.

Dostatečné a úplné údaje však již vždy musí být v návodu k obsluze. Proto je potřebné se před nákupem přístroje nerozhodovat pouze podle údajů v nabídkových katalozích, ale výhradně podle údajů uváděných v návodu k obsluze.

Pro názornost si uveďme příklad údajů pro měření impedance vypínací smyčky – viz tab. 3.

Tab. 3. Příklad údajů pro měření impedance vypínací smyčky

Měřená veličina Rozsah zobrazení Rozlišení Jmenovitý rozsah Jmenovité hodnoty Pracovní chyba Základní chyba
Zsm 0,01 až 9,99 W 10 mW 0,15 až 0,5 W Un = 120/230 V ± 10% n. h. + 8D ± 5D
      0,5 až 1,0 W Un = 400/500 V*) ± 10% n. h. + 5D ± 4% n. h. + 3D
      1,0 až 10 W fn = 50/60 Hz ± 5% n. h. + 3D ± 3% n. h. + 3D

Co tedy z těchto údajů může revizní technik vyčíst?

Vidíme, že rozsah zobrazení je sice od 0,01 s rozlišením 10 m, ale pozor, již jmenovitý rozsah je rozdělen do tří pásem a vlastní jmenovitý rozsah je až od 0,15 , tj. teprve až od této hodnoty, nikoliv od hodnoty 0,01 , jsou výrobcem přístroje zaručeny pracovní a základní chyba. Uváděné jmenovité hodnoty reviznímu techniku sdělují, že příslušné chyby se vztahují pouze k uváděným napětím a kmitočtu. Z toho mimo jiné vyplývá, při jakém napětí sítě je možné impedanci smyčky měřit. Pracovní a základní chyba jsou vztaženy opět ke třem pásmům jmenovitého rozsahu. Je to obvykle uváděno takto, protože je velmi složité při justování (nastavování) přístroje dosáhnout lineárního průběhu chyby. Nicméně některé přístroje mají tento údaj uváděn pro celé jeho pracovní pásmo, protože uvedeným údajům nastavení (justáž) jejich přístroje odpovídá.

Z rozdílu údajů pracovní a základní chyby je patrné, jak je důležité tyto chyby od sebe rozlišit, protože při nesprávné aplikaci připočtení chyby by vyhodnocení naměřených údajů, zejména v blízkosti mezních hodnot, mohlo způsobit, že se předřazené jištění bude nesprávně považovat ještě za vyhovující.

Závěrem k vlastním výsledkům ankety:

Z celkového počtu 262 revizních techniků pouze osmnáct v anketním lístku odpovědělo na otázku o možnostech jejich přístrojů tak, že sdělení bylo možné považovat za úplné. Z toho však pouze čtyři by s jimi uváděným měřicím přístrojem mohli posoudit údaje vzhledem k hodnotě předřazeného jisticího prvku jako vyhovující.

V ostatních případech byly údaje neúplné, ve velké většině byly uváděny hodnoty předřazeného jištění až 1 600 A a možnosti měření impedance smyčky v hodnotách někdy již od 0,01 , popř. i 0,001 . Někteří účastníci ankety dokonce napsali, že jejich přístroj pracuje s chybou měření 0,01 %. Pouze jeden účastník ankety sdělil, že pro měření nízkých hodnot impedance vypínací smyčky by musel použít speciální přístroj. Jinak nikdo další ani nezmínil, že jeho přístroj není schopen vyhodnotit impedanci vypínací smyčky s ohledem na hodnotu předřazeného jištění.

Z toho lze vzít jako závěr to, že se mnoho revizních techniků výsledky měření příliš nezabývá nebo že naopak mnozí vyhodnocují měření v úrovni 0,01 až 0,1 jako vyhovující, přestože jejich přístroj to takto vyhodnotit vlastně neumožňuje.

Co se týče anketní otázky, která měření potřebná pro jejich praxi v jejich přístroji postrádají, většinou šlo o měření, jež multifunkční přístroje na našem trhu již mají. Jako příklady lze uvést požadavky na měření:

izolačních a přechodových odporů, kmitočet, sled fází, unikající proudy, měření proudu kleštěmi, zemní odpory, impedance vypínací smyčky za proudovým chráničem bez jeho vybavení, měření teploty a vlhkosti, dotykové napětí. Dále se opakovaně objevil i požadavek na přístroje pro měření v izolovaných soustavách a sítích s napětím 500 V. I pro tuto oblast jsou revizní přístroje již k dispozici, stačí se u jednotlivých prodejců dotázat.

Jeden z účastníků ve svém přístroji dokonce postrádá lihoměr (to uvádím jen jako kuriózní připomínku a z jeho strany zřejmě pokus o vtip).

K ostatním připomínkám a doporučením se ještě vrátím v některém z dalších příspěvků, neboť budou vyžadovat podrobnější vysvětlení.

Předpokládám, že tento příspěvek již upřesní stávající informace a umožní revizním technikům lépe se orientovat při posuzování parametrů přístrojů ve vztahu k jimi konkrétně vykonávané revizní činnosti.