Standardizace Současný stav a výhled elektrotechnických předpisů ČSN Josef Rýmus, předseda TNK 22 (ESiCCO Plzeň) a zpracovatelský tým:
Ing. Michal Kříž, IN-EL, Ing. Jaroslav Bárta, EGP, Ing. Karel Dvořáček, STÚ-e,
Václav Macháček, STE, Ing. Vincent Csirik, ČSNI Elektrotechnické předpisy jsou základním technickým podkladem, kterým se řídí dnes již několikátá generace elektrotechniků. Jsou to především ti elektrotechnici, kteří elektrická zařízení a elektrické instalace a rozvody navrhují, projektují, montují, zajišťují jejich uvádění do provozu i samotný jejich provoz. Tito elektrotechnici nepotřebují znát podrobné požadavky na provedení elektrických přístrojů, strojů, předmětů ani to, jakým způsobem se přesně zkoušejí. To je věcí výrobců, kteří za to ve smyslu platných právních předpisů plně zodpovídají. Elektrotechnici, kteří z uvedených výrobků sestavují elektrická zařízení a používají je v elektrických rozvodech a instalacích, však potřebují vědět, jak je správně volit, použít a zapojit, aby byla zajištěna bezpečnost a spolehlivá funkce celého elektrického zařízení. K tomu jim slouží samostatná skupina elektrotechnických norem z historických důvodů nazývaných – Elektrotechnické předpisy. O tom, že problematika této skupiny norem je stále živá, nelze pochybovat.
Následující příspěvek dokládá, že se nejedná pouze o naši čistě národní problematiku, ale že otázku elektrotechnických předpisů je v současné době třeba řešit v celoevropském, a dokonce i celosvětovém kontextu. Liberalizace trhů jak v rámci Evropské unie, tak celosvětově s sebou přináší také požadavek bezpečnosti produktů na této úrovni. Při široké výměně produktů a vzájemných mezinárodních kooperacích se v této situaci nelze orientovat pouze na individuální národní bezpečnostní pravidla, ale vyžaduje se bezpečnost na úrovni mezinárodních standardů. Ty musí zahrnovat konsensus požadavků od návrhu a přípravy výroby produktu, výroby, kontroly apod. po bezpečný provoz a údržbu u zákazníka. Mezi významná rizika stále patří využívání elektrické energie. Podle statistik vznikají škody na majetku (především vyhořelé průmyslové i bytové objekty, zničené zařízení atd.) a úrazy lidí elektrickým proudem především zanedbáním nebo nedostatkem bezpečnostních opatření. V této oblasti významným zdrojem bezpečnostních požadavků jsou elektrotechnické předpisy. V současné době mají především formu samostatných předpisových technických norem, pokud pro ně nebyl vydán jiný právní předpis. Ale bezpečnostní předpisy mohou být v celé řadě případů začleněny také přímo do předmětových či všeobecných norem. Vývoj elektrotechnických předpisů Vývoj bezpečnostních předpisů lze shrnout do několika etap. Elektrotechnický svaz československý (ESČ) hned po založení v roce 1919 začal vyvíjet činnost normalizační a předpisovou, a to nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Stal se členem Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) a zapojil se do její činnosti. První elektrotechnické předpisové normy byly vydány již v roce 1920 pod názvem „Předpisy a normálie“, které nahradily do té doby platné předpisy zpracované Elektrotechnickým spolkem ve Vídni a staly se základem pro další jejich vydávání. Organizace práce na předpisech a normách je ve vydání s označením ESČ 1925 (vydání z r. 1925) charakterizována slovy prof. Ing. Vladimíra Lista tak, že: „Předpisy, které kvůli bezpečnosti života i majetku mají úřední platnost, mohou obsahovat jen hlavní a přísně závazná pravidla, kterými se musí řídit každé elektrické zařízení. Normy jsou jen konvenční aneb ujednaný způsob řešení všeobecně závazných předpisů. Normy nejsou sice jediné možné řešení, ale za daných poměrů jsou obyčejně řešení nejúčelnější.“ V roce 1922 byla založena Československá normalizační společnost ČSN a Elektrotechnický svaz sjednal s touto společností dohodu, podle které veškerou činnost v elektrotechnice podle ESČ, jakož i zpracované a schválené elektrotechnické normy a předpisy bude svaz předkládat Československé normalizační komisi, která je pak po projednání prohlásí za československé normy. Normy vycházely pod označením ČSN-ESČ. Podle dohody z roku 1931 měly Elektrotechnické předpisy ESČ vycházet souborně každý rok, což se podařilo pouze v roce 1932. Pak byl interval prodloužen na dvouletý a po vydání v roce 1936 vyšlo další, poslední předválečné vydání až v roce 1939. V každém vydání bylo vyznačeno, kdy bylo které ustanovení do předpisů přijato a kdy bylo modifikováno. Poslední předválečné vydání se stalo základem nejen pro poslední souborné vydání předpisů ESČ, vydané v roce 1950, ale i pro pozdější Elektrotechnické předpisy ČSN. Dodnes české elektrotechnické předpisové normy obsahují ustanovení mající svůj počátek v předválečných Elektrotechnických předpisech ESČ (například i termín „osoba znalá“, používaný současnou legislativou). Doposud panuje představa, že předválečné Elektrotechnické předpisy ESČ byly nezávazné. Kromě poměrně složitého schvalovacího řízení (představenstvo ESČ, Elektrárenský svaz, ČSN), ve kterém musely být předpisy ESČ a jejich modifikace projednány, byly jejich jednotlivé části schvalovány ještě resorty podle jejich působnosti. Závaznost těchto částí byla vyhlašována výnosy ministerstev. Další mylnou představou je, že Elektrotechnické předpisy ESČ byly ryze československou záležitostí, což neodpovídá skutečnosti. Programová prohlášení ke koncepci elektrotechnických předpisů a československé normalizace po první světové válce střízlivě hodnotila situaci Československa jako menšího státu a plně preferovala mezinárodní spolupráci. Jeho zaměření bylo velmi pokrokové, neboť stavělo na angažovanosti při tvorbě mezinárodních norem a jejich využití při tvorbě národních předpisů a norem. Proto také od roku 1925 byla součástí Elektrotechnických předpisů ESČ doporučení IEC. V roce 1950 byly vydány v jednom přehledném knižním svazku „Předpisy ESČ – –1950“, které značně ovlivnily normalizační činnost v elektrotechnice v dalším období. V průběhu šedesátých let byl tento svazek nahrazován jednotlivými normami souboru Elektrotechnických předpisů ČSN. Další jejich vývoj ovlivnilo vydání zákona č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, a prováděcí vyhlášky Úřadu pro normalizaci a měření č. 97/1964 Sb., které platily až do roku 1991. Skutečnost, že podle zákona č. 96/1964 Sb. byly všechny technické normy závazné, vedla k určitému prioritnímu postavení technických norem a elektrotechnických předpisů. Elektrotechnické předpisy obsahovaly také řadu ustanovení, která by podle názoru tehdejších právníků ÚNM spíše legislativně patřila do vyhlášek ČÚBP, ČBÚ nebo jiných ústředních orgánů. Z toho důvodu také část předpisové normy pro práci a obsluhu elektrických zařízení týkající se kvalifikace osob v elektrotechnice byla nahrazena vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č. 50/78 Sb. Předpisové normy byly dostatečnou zárukou zajištění bezpečnosti v požadované míře, jak stanovovaly ústřední orgány. Normy ČSN byly závazné a výjimky v malém rozsahu povoloval jenom Úřad pro normalizaci a měření, pokud to nebylo na úkor bezpečnosti a ochrany zdraví, věci, nebo s ní souhlasil neopominutelný účastník. Úřední platnost Elektrotechnických předpisů (ve smyslu, jak je v některých evropských zemích doposud uplatňována) vlastně splynula s tehdy všeobecnou závazností technických norem. V současné době je možno za „Elektrotechnické předpisy“ považovat soustavu normativních požadavků a k ní příslušejících doplňujících informací, které jsou potřebné pro projektování, montáž a provoz elektrických zařízení s použitím výrobků předepsaných vlastností tak, aby při splnění požadovaných provozních parametrů byla zajištěna jejich bezpečnost. Poslední rozbor problematiky elektrotechnických předpisů byl proveden v letech 1990/1991 a odpovídal situaci tehdejšího uspořádání národních technických norem ČSN. Po roce 1997, kdy je Česká republika řádným členem obou normalizačních komisí Evropské unie (CEN, CENELEC), se změnily požadavky na tvorbu norem, způsob zavádění harmonizačních dokumentů (HD) a v CENELEC se připravuje náhrada HD evropskými normami (EN). Změnila se jak koncepce norem, tak jejich uplatňování, provádění změn apod. Analýza současné soustavy Na základě těchto skutečností bylo potřeba provést novou analýzu národní soustavy elektrotechnických předpisů. Cílem rozborového úkolu s označením RU/0719/01 „Současný stav a výhled elektrotechnických předpisů“ Českého normalizačního institutu bylo provést tuto analýzu, charakterizovat jeho jednotlivé oblasti řešené elektrotechnickými předpisy, posoudit harmonizaci elektrotechnických předpisů s podklady EN, HD, IEC a navrhnout postup, program a strukturu elektrotechnických předpisů pro současné a další období. Rozbor byl proveden podle několika hledisek, například posouzením vývoje uspořádání národní soustavy elektrotechnických předpisů až do současné integrace s evropskou normalizací, posouzením programu mezinárodní normalizační činnosti v této oblasti a současné struktury elektrotechnických předpisů a posouzením vztahu elektrotechnických předpisů k právním předpisům ČR a metodickým požadavkům pro tvorbu těchto elektrotechnických předpisů. Cílem úkolu je ověření vhodnosti dosavadního způsobu přejímání norem Evropské unie a harmonizačních dokumentů CENELEC do soustavy elektrotechnických předpisů České republiky s naznačením výhledu dalšího směřování národního systému elektrotechnických předpisů. V následujících článcích jsou jen stručně charakterizovány jednotlivé oblasti podrobené analýze v rámci vzpomenutého úkolu, které mohou být zajímavé i pro širší technickou veřejnost. Struktura Elektrotechnických předpisů
Z posouzení struktury Elektrotechnických předpisů vyplývá, že jim byla původně vyhrazena pouze třída 34. Avšak normy předpisového nebo základního charakteru se objevovaly i v dalších třídách norem pro elektrotechniku. V průběhu 70. let byla vypracována nová koncepce elektrotechnických předpisů s cílem seřadit ustanovení předpisového charakteru, rozptýlená v normách různých tříd, do určitých souvislých celků. Pro zpracování předpisových norem a jejich zařazení do jednotlivých skupin třídy 33 norem byl vypracován metodický pokyn ÚNM MPN 13-76. Rozčlenění předpisových norem do jednotlivých skupin je v zásadě uplatňováno do současné doby. Pro elektrotechnické předpisy bylo zavedeno také – dříve než v ostatních normách ČSN – větvené číslování kapitol a článků, jako je tomu v mezinárodních normách. Do nové třídy norem 33 jsou také převáděny všechny elektrotechnické předpisy z jiných tříd (například 34, 35, 36, 37 i 38) a postupně zařazovány i předpisové normy zavádějící mezinárodní normy IEC a evropské normy EN, HD apod. V současné době je v této třídě 33 již přes 280 předpisových norem ČSN. Pro svoji důležitost jsou do třídy 33 zařazovány i názvoslovné normy, zavádějící jednotlivé kapitoly mezinárodního elektrotechnického slovníku. Některé předpisové normy v omezeném počtu zůstávají vlivem nedůslednosti i po jejich revizi v původních třídách (například elektrotechnické předpisy z oblasti dopravy, lasery atd.). Rok 1989 byl dalším mezníkem pro elektrotechnické předpisové normy, neboť se ve větší míře začaly přejímat mezinárodní normy vydávané IEC a následně normy evropské vydávané CENELEC. Mezinárodní normalizace předpisů
Jak vyplynulo z rozboru, vznik prvních elektrotechnických předpisů zabývající se bezpečností elektrických instalací lze vymezit rokem 1882, kdy v Anglii vznikla stručná elektrotechnická pravidla pro ochranu před nebezpečím požáru od elektrického osvětlení. Později začaly obdobné předpisy vydávat i ostatní země (Německo roku 1896, USA roku 1897, Francie roku 1911 apod.). V mezinárodním a evropském měřítku se otázka elektrotechnických předpisů často zužuje na otázky bezpečnosti elektrických zařízení a elektrických instalací, přestože mezi elektrotechnické předpisové normy počítáme například normy jmenovitých hodnot, proudů, napětí a kmitočtů, označování svorek, vodičů, ovládacích prvků. Mezinárodní normalizace se dlouho předpisovými elektrotechnickými normami nezabývala, přestože tyto podněty byly v IEC projednávány již od jejího založení. Až v roce 1965 se rozhodlo o založení pracovní skupiny. V roce 1966 uspořádalo UNESCO zasedání s účastí zástupců IEC k řešení potřeby elektrotechnických předpisů pro rozvojové země a na generálním zasedání IEC 1967 v Praze byla založena technická komise TC 64 Elektrické instalace v budovách. Základní předpisové normy pro elektrická zařízení a elektrické instalace, které tvoří jádro elektrotechnických předpisů, jsou vytvářeny v rámci technické komise IEC TC 64. Do evropské normalizace jsou zaváděny technickou komisí CENELEC TC 64A a TC 64B. Normy pro elektrické instalace jsou v IEC označeny IEC 364, v rámci CENELEC HD 384 a do soustavy ČSN jsou zaváděny jako ČSN 33 2000. Kromě IEC 364 a HD 384 tvoří další předpisové normy značnou část normalizace elektrotechniky. Ani těmito normami se IEC po dlouhou dobu nezabývala. Přiměla ji k tomu až potřeba praxe, kdy Akční výbor IEC shledal, že základní otázky elektrotechnické normalizace byly řešeny v jednotlivých „výrobkových“ technických komisích. Tím se stejná či podobná problematika řešila několikrát a nejednotně. Proto výbor IEC rozhodl, že pro jednotlivé „průřezové“ otázky (bezpečnost, prostředí, kompatibilita apod.) vytvoří poradní výbory. Tyto výbory zpracovávají pokyny (Guide), jak v jednotlivých otázkách postupovat. Pro bezpečnost byl ustaven Poradní výbor pro otázky elektrické bezpečnosti – ACOS, který zpracoval Guide 104. Jako pilotní komise pro otázky bezpečnosti z hlediska úrazu elektrickým proudem byla určena technická komise TC 64. Pro ostatní otázky jsou postupně ustavovány další komise. Právní vztahy a normalizace
V rámci mezinárodní spolupráce dochází i ke sbližování právních předpisů jednotlivých zemí EU a s tím se projevuje i snaha o sjednocování mezinárodních závazků týkajících se právních aktů. V této souvislosti byla v Lucemburku 4. října 1993 mezi Českou republikou (ČR) a Evropským společenstvím (nyní EU), jakož i členskými státy EU podepsána Evropská dohoda o přidružení České republiky. Uzavřením této Evropské dohody došlo k důležitým změnám. Například proces sblížení práva přestal být vnitřní záležitostí komunity EU, a poprvé se jeho účastníky staly, formou smluvního závazku, státy stojící mimo členskou základnu EU. Také sblížení práva státu, který není členem Evropské unie, s právem EU se již neuskutečňuje na základě jednostranných autonomních rozhodnutí orgánů tohoto státu, ale jako součást plnění smluvního závazku mezinárodní smlouvy. Rovněž je důležité, že závazek ke sblížení práva se stal součástí asociačních vztahů a činnosti společných asociačních orgánů (rady přidružení, výboru přidružení a parlamentního výboru přidružení). Evropskou dohodou převzala ČR obecný závazek harmonizace právních předpisů a technických norem ČSN. Obsah a současný stav elektrotechnických předpisů
Na základě výše uvedených známých skutečností bylo pro přejímání evropských a mezinárodních norem i pro tvorbu ČSN nutné řešit vzniklé úkoly podle určené priority. Podle povahy se úkoly dělí na tři základní skupiny. První skupina se týká přejímání evropských a mezinárodních norem formou ČSN EN (HD, ETS, ISO, IEC) v pořadí priorit, kdy evropské normy a harmonizační dokumenty navazují na směrnice EU nebo kdy na EN či ISO jsou odkazy v mandátových a harmonizovaných normalizačních dokumentech či jde o evropské telekomunikační normy (ETS), dále o mezinárodní normy ISO/IEC z obecně technických a průřezových oblastí tam, kde je zdůvodněna potřeba a nepředpokládá se podle technických programů CEN/CENELEC převzetí EN nebo HD. Konečně jde o ostatní důležité evropské a mezinárodní normy vyplývající z potřeb jednotlivých zájmových sfér. Druhou skupinu tvoří úkoly mezinárodní spolupráce pro přípravu a projednávání evropských a mezinárodních norem jako součást norem ČSN. Třetí skupinu tvoří zpracování norem ČSN, vyplývající z národních potřeb a z hledisek zachování funkčnosti fondu ČSN. S těmito úkoly jsou spojeny další činnosti zabývající se vytvářením potřebných předpisových norem, které se týkají nejen vlastních témat technické normalizace, ale i bezpečnosti nutné pro provoz zařízení a obsluhující personál. Nedílnou částí předpisových norem jsou terminologické normy (zařazované do skupiny norem ČSN 33 0050), přejímající Mezinárodní elektrotechnický slovník – IEV. Tyto normy jsou základem při tvorbě termínů/terminologie a definic elektrotechnických předpisových norem. Mezinárodní horizontální normalizace
Podle analýzy u elektrotechnických předpisů existuje určitá paralela ve vztahu k mezinárodním (a popřípadě i evropským) normám, které mají v soustavě elektrotechnických norem zásadní význam. Jsou to tzv. normalizační podklady s horizontální funkcí, které stanoví základní principy, zaměření, terminologii nebo technické charakteristiky a mají vztah k většímu počtu technických komisí IEC. Jsou zpracovávány tzv. horizontální komisí formou základní publikace, tzn. že obsahují všeobecná ustanovení vztahující se k určité problematice. Jde buď o normy, technické zprávy (TR) nebo pokyny (Guide). Problémem se však stává účast expertů z průmyslu, schopných účastnit se jednání a diskusí o technických termínech a definicích pro jakékoliv následné pracovní činnosti. Tyto práce někdy nejsou považovány za rovnocenné pracím v komisích výrobkové normalizace. Avšak horizontální normalizace, prezentovaná příslušnými komisemi, výrazně ovlivňuje celý proces vývoje IEC norem. Vzhledem k někdy problematické úrovni těchto komisí, jejich personálnímu zajištění, způsobu řízení apod. navrhuje Akční výbor IEC (CA IEC), že východiskem by měla být reorganizace horizontálních komisí na tzv. poradenské skupiny. Ty by prováděly většinu své práce prostřednictvím elektronické komunikace a výsledky svých prací podávaly přímo CA IEC. Z hlediska provedené analýzy z toho vyplývá potřeba, aby ČSNI nominoval experty do těchto specializovaných poradenských skupin, kteří by měli možnost formálního hlasování k normám vytvářeným těmito skupinami. Současně by byla vytvořena zpětná vazba informací pro ČSNI o konkrétních úkolech a činnostech normalizačních orgánů IEC, ACOS apod. v této oblasti. Elektrotechnické předpisy, právní předpisy ČR a metodické požadavky
Rozbor rovněž specifikuje vztahy důležitých právních předpisů k elektrotechnickým předpisům. Elektrotechnické předpisy, prezentované jako předpisové normy ČSN, podléhají obecně při tvorbě metodickým předpisům MPN 1:1999 ČSNI, platným pro ČSN, ovšem se specifickými úpravami, které jsou předmětem rozboru. Přejímání dokumentů do soustavy elektrotechnických předpisů ČR
Vhodnost dosavadního způsobu přejímání evropských norem a mezinárodních norem IEC (včetně neopomenutelného vlivu ACOS) do soustavy předpisových norem ČSN třídy 33 na základě šetření rozborového úkolu lze konstatovat, že dílčí nedostatky v zatřídění či nesoulad některých stávajících norem s návrhy norem IEC či HD CENELEC lze považovat za doprovodné přechodové jevy, s jejichž postupným odstraňováním další výhled národního systému počítá. Předností dosavadního systému je rychlejší orientace při praktickém používání těchto norem v celkovém souboru ČSN. Rozsah elektrotechnických předpisů
Náplň norem elektrotechnických předpisů v řadě případů přesáhla původní představy, a tím se do určité míry stala nepřehlednou. Vedle ustanovení s všeobecnou platností se do elektrotechnických předpisů dostala i ustanovení určená téměř výhradně výrobcům zařízení, nikoliv těm, kteří se zařízeními zacházejí, montují je a sestavují z nich větší celky. Tato skutečnost není chybou původního záměru, ale je způsobena ohromným rozvojem mezinárodní a evropské normalizace, ke kterému došlo od roku 1976, tj. od doby, kdy byly vydány MPN 13-76 „Tvorba náplň a členění elektrotechnických norem – elektrotechnických předpisů“. Přitom koncepce mezinárodní normalizace je trochu jiná, než prosazuje MPN 13-76. Mezinárodní normalizace v příslušné technické komisi pro danou problematiku zpracovává jak základní požadavky, tak požadavky platné pro výrobce. Takto jsou zpracovány celé soubory norem. Proto nejen že se do souboru předpisových norem dostanou normy výrobkové, ale na druhé straně se tam nedostanou normy, které by tam patřily. Například ČSN EN 60990 (36 9060) Metody měření dotykového proudu a proudu ochranným vodičem, která je podle IEC zařazena mezi základní normy bezpečnosti, je ve skupině norem pro výpočetní techniku a kancelářská zařízení, stejně jako ČSN EN 50174 (36 9071) Informační technika – Instalace kabelových rozvodů nebo ČSN EN 50310 (36 9072) Použití společné soustavy pospojování a zemnění v budovách vybavených zařízením informační techniky. Relativně bez problémů je soubor IEC 364 (HD 384, ČSN 33 2000), kde se mezinárodní normalizace snaží vytvořit skutečně soubor norem pro elektrická zařízení či elektrické instalace. Rovněž bez problému se zařazením jsou normy jmenovitých hodnot, normy pro značení apod., které mají třídicí znaky 33 0100 až 33 0199, normy pro krytí (33 0330), dokumentační normy pro průmyslové systémy (01 37xx) apod. U ostatních souborů mezinárodních a evropských norem zřejmě bude nutné podrobit se koncepci, podle které postupuje mezinárodní normalizace IEC, tj. přejímat celé soubory norem (obvykle se stejným základním číslem – například 60079 nebo 61000) s tím, že obsahují jak normy základního předpisového charakteru, tak normy výrobkové, ovšem s problémy jejich konkrétních zařazení. Určitému stupni neuspořádanosti požadavků základních norem s požadavky výrobkových či předmětových norem nelze zamezit. Zásadním řešením současného stupně neuspořádanosti by bylo provedení významné redukce elektrotechnických předpisových norem jen na ty, které plně odpovídají svému poslání, a se kterými proto nejsou a ani v budoucnu nebudou technicko-právní problémy. Harmonizační dokumenty elektrotechnických předpisů
Požadavky harmonizačních dokumentů jsou členské země povinny do svých normalizačních soustav zavést, netrvá se však na tom, aby bylo zachováno jejich celkové uspořádání. Přestože se jedná o starší způsob sjednocování požadavků norem evropských zemí, kterým není dosahováno plné kompatibility norem jednotlivých evropských zemí, uplatňuje se ještě zejména při sjednocování požadavků národních normalizačních soustav pro elektrická zařízení a elektrické instalace, tj. při zavádění mezinárodních norem souboru IEC 364. Normy souboru IEC 364 jsou modifikovány a prostřednictvím souboru HD 384 jsou zaváděny v evropských zemích, které jsou členy CENELEC. V ČR jsou zaváděny souborem ČSN 33 2000. Důvodem, proč se dosud, obdobně jako je tomu v ostatních oborech, nepřistoupilo i v této oblasti ke zpracování evropských norem, které zajišťují plnou kompatibilitu mezi normami jednotlivých evropských zemí, je jednak dlouholetá tradice národních soustav elektrotechnických předpisů jednotlivých zemí a jednak také to, že soubor IEC 364 řešil zpočátku především základní požadavky. Tyto požadavky bylo nutné doplnit a rozšířit požadavky národních norem. Proto byl pro tuto oblast uplatněn způsob sjednocování národních norem předpisového charakteru pomocí harmonizačních dokumentů. I v souboru ČSN 33 2000 se využívalo možnosti doplnění národních požadavků v případech, kdy harmonizační dokumenty neudávaly úplné řešení. Přitom však, obdobně jako soustava francouzských předpisových norem, je v souboru ČSN 33 2000 zachováno nejen stejné členění částí, kapitol a oddílů, ale i článků a bodů. Snahou bylo národní ustanovení organicky začlenit do soustavy požadavků mezinárodní normy. Uvedený způsob je uplatňován doposud, v jednotlivých nově zaváděných kapitolách je národních doplňků stále méně. Na mezinárodní a evropské úrovni jsou do souboru doplňovány další nové kapitoly, oddíly i jednotlivá ustanovení, které postupně vyplňují mezery, jež původně byly vyplňovány národními doplňky. Naše původní koncepce souboru norem pro elektrická zařízení zahrnovala i požadavky na zařízení vn, se kterými soustava mezinárodní (IEC 364) ani evropská (HD 384) původně nepočítaly. Dnes jsou i tyto požadavky na mezinárodní a evropské úrovni rovněž doplňovány a jsou tak vytvářeny podmínky pro postupný přechod celého souboru na soustavu evropských norem EN a ke zvýšení kompatibility jednotlivých národních systémů. Publicita elektrotechnických předpisů
Z rozboru vyplývá, že pro zavádění nových elektrotechnických předpisů, vzhledem k jejich náročnosti, chybí alespoň základní výklady a komentáře. Napomohlo by to k správnému uplatňování a pochopení elektrotechnických předpisů nejširší elektrotechnickou veřejností. Doporučení rozborového úkolu
Rozbor reagoval na změnu předchozích systémů elektrotechnických předpisů, platných ve zcela odlišných právních podmínkách státu. Jeho účelem bylo soustředit hlavní aspekty těchto změn a nastínit možnosti jejich směrování v dynamice měnících se podmínek jak pro tvorbu, tak především pro uplatňování elektrotechnických předpisů v národním a mezinárodním prostředí. Navržená doporučení směřují k dalšímu vývoji národního systému elektrotechnických předpisů pro ČSNI na základě posouzení dosavadního způsobu tvorby elektrotechnických předpisů ČSN, jeho vhodnosti pro následné přejímání podkladů Evropské unie, výhledu plánu jejich další tvorby a integračních postupů je členěno do řady oblastí. Pro účely této informace v tomto příspěvku je uveden jen zkrácený výběr některých oblastí. Je navrhováno například: ponechat číslování kapitol, oddílů a článků jako v IEC a EN. Kromě ČR totéž akceptuje např. Francie; zachovat a udržovat systém národního třídění tak, aby normy tvořily ucelenou konzistentní soustavu; uplatňovat termíny používané v mezinárodních normách. V časově krátkém horizontu nelze zabránit tomu, aby ještě po určitou dobu byly používány dosavadní termíny, ale lze tomu čelit osvětovou a publikační činností; odstraňovat nedostatky v elektrotechnických předpisových normách zaváděných do soustavy ČSN urychleným sbližováním právních technických předpisů ČR s právními předpisy (směrnicemi) EU; ponechat v platnosti stávající předpisové normy, které v rozporu se zákonem č. 22/1997 Sb. obsahují pracovní povinnosti, ale jsou důležité pro zajištění kontinuity k přechodu na evropskou normalizaci. Do těchto norem zařazovat text v tom smyslu, že ustanovení obsahující povinnosti je třeba považovat za pracovní postup, popřípadě návod pro vypracování místních provozních předpisů; přihlížet ke správnosti koncepce zvyšování ochranných opatření s rostoucí nebezpečností prostoru, v němž je elektrické zařízení instalováno. Proto je potřeba zvyšovat dostupnost již zpracovaných mezinárodních materiálů pro odbornou veřejnost; požadovat postupnou revizi elektrotechnických předpisových norem v souvislosti se zaváděním evropských norem EN a harmonizačních dokumentů HD. S přihlédnutím k tomu, že tvorba a projednávání změn (revizí) předpisových norem vyvolaných zaváděním evropských norem jsou vždy značně náročnými činnostmi, je třeba tuto skutečnost zohlednit již v plánu technické normalizace; přednostně zařazovat do plánu prací TN zapracování těch norem (například IEC 1200-413), na jejichž základě lze dobudovat potřebnou míru komplexní a kompatibilní soustavy předpisových norem odpovídající úrovni ostatních vyspělých států; prohlubovat součinnost národní normalizační organizace a orgánů dozoru nad bezpečností práce při tvorbě a udržování elektrotechnických předpisových norem; vytvořit nové „koordinační normalizační společenství/pracoviště/centrum/seskupení“ jako základní předpoklad pro úspěšné udržování soustavy stávajících norem i jako záruku pro tvorbu nových elektrotechnických předpisových norem. Toto koordinační normalizační sdružení by mělo být nápomocno ČSNI, TNK 22 a dalším technickým normalizačním komisím při projednávání návrhů mezinárodních norem, evropských norem a při tvorbě ČSN z předpisové oblasti elektrotechniky, nahrazující dřívější KONSEP (Koordinační normalizační středisko pro elektrotechnické předpisy). Vytvoření koordinačního sdružení pro elektrotechnické předpisy (složené převážně ze zpracovatelů elektrotechnických předpisových norem) by mělo mít v rámci navržených doporučení prioritu; ve smyslu obdobných ustanovení platných Směrnic ISO/IEC ponechat systém elektrotechnických předpisových norem, vyplývající z tohoto rozborového úkolu, v platnosti po dobu 10 let. Závěr
Účelem tohoto příspěvku je alespoň v krátkém přehledu informovat širší technickou veřejnost o problematice elektrotechnických předpisů v současných podmínkách a o námětech doporučení dalšího postupu jejich směrování v procesu mezinárodní integrace a přípravy na vstup do Evropské unie. |
