Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Složená přídavná jména a pravopis

číslo 1/2002

Výměna zkušeností

Složená přídavná jména a pravopis

PhDr. Věra Vlková, CSc.

Složená (tj. vícezákladová) přídavná jména představují v současné odborné češtině velice produktivní a značně frekventovaný typ pojmenování. Zatímco v relativně nedávné minulosti byl tento typ pojmenování zastoupen nepříliš četnými, spíše ojedinělými případy, dnes je již jeho tvoření celkem stabilizované a systémové. Tvoření složených přídavných jmen samo o sobě je poměrně snadné, neklade na uživatele jazyka žádné výraznější nároky. Poněkud problematičtější se však stává jeho stránka pravopisná. Konkrétně to, zda psát pojmenování složená ze dvou slovních základů jako dvě samostatná slova, jako jediné slovo, anebo jako jedno slovo psané se spojovníkem – to znamená např.: světelně technický, nebo světelnětechnický, nebo světelně-technický apod.

Pravopis složených přídavných jmen je založen na kritériu významovém, to znamená na významovém vztahu mezi jednotlivými složkami; v širší perspektivě pak na přesném významu, v němž se dané pojmenování používá, popř. na přesném významu terminologického sousloví, jehož je součástí. První krok k řešení problému tedy tkví již v tom, že si nebudeme klást otázku, jak se to či ono složené přídavné jméno píše, ani se nebudeme snažit pouze o mechanické napodobení nějakého vzoru, ale budeme se u každého pojmenování tohoto typu zabývat souvislostmi mezi jeho stránkou významovou a pravopisnou. Z tohoto hlediska se v současném českém jazyce v nejobecnější rovině uplatňují tato pravidla:

Se spojovníkem, tj. jako jedno slovo bez mezer, se píšou ta složená přídavná jména, mezi jejichž složkami je jednak zřetelný vztah slučovací – tj. např. hygienicko-epidemiologický (= hygienický + epidemiologický), obsahově-významový (= obsahový + významový), jednak vztah vzájemnosti – tj. např. dodavatelsko-odběratelský (tj. vyjadřující vztah mezi dodavatelem a odběratelem), česko-anglický (tj. vyjadřující vztah mezi češtinou a angličtinou, českým a anglickým). V analogickém významovém vztahu budeme tedy psát se spojovníkem spojení jako např. analogově-číslicový převodník, výrobně-technický program, analyticko-syntetický postup, chemicko-tepelné zpracování, technicko-ekonomická úroveň, inženýrsko-investorské zařízení, restaurátorsko-konzervační dílny, labsko-oderská plavba. Vedle primárního kritéria významového se do pravopisného řešení promítá i zřetel k zakončení první složky pojmenování. Spojovník se píše jen tehdy, je-li první část (složka) složeného přídavného jména zakončena na -sko/-cko, -ně, -ově (viz příklady uvedené výše). V ostatních případech se tato přídavná jména píšou dohromady jako jedno slovo – srov. např. černobílý, lihobenzinový, palivoenergetický apod.

Bez spojovníku – jako jedno slovo – se píší ta složená přídavná jména, jejichž členy jsou ve vztahu určovacím, to znamená přídavná jména, která vznikla na základě ustáleného spojení přídavného jména se jménem podstatným (tj. sousloví) – např. vysokoškolský (k vysoká škola), vědeckopopularizační (k popularizace vědy), zahraničněpolitický (k zahraniční politika), literárněhistorický (k literární historie).

Jako jedno slovo budeme tedy psát složená přídavná jména ve spojeních jako např. světelnětechnický ukazatel, světelnětechnická soustava, světelnětechnická funkce, světelnětechnické výpočty, světelnětechnické parametry, světelnětechnické vlastnosti (k světelná technika), tepelněizolační materiál (k tepelná izolace), chemickotechnologické zpracování (k chemická technologie), nízkofrekvenční zesilovač (k nízká frekvence), vědeckopularizační činnost (k popularizace vědy), občanskoprávní spor (k občanské právo).

Odděleně – jako dvě slova – se píšou spojení příslovce s přídavným jménem, to znamená případy, kdy dochází k dalšímu rozvíjení (významovému zpřesňování) podstatného jména – srov. např. světelně řízená křižovatka, patentově chráněná konstrukce, průmyslově chráněný vzor, tepelně zpracovaná ocel, strojně obráběný materiál, pozdně gotický styl.

Uvedený přehled se na první pohled může jevit jasný, přehledný, jednoduchý a snadno aplikovatelný, avšak není tomu tak zcela a situaci nelze podceňovat. Zásadní problém tkví v tom, že mezi první a druhou složkou některých přídavných jmen může existovat jak vztah určovací, tak také vztah souřadnosti nebo vztah vzájemnosti. Důsledkem toho je i možnost jejich dvojí grafické podoby. Jinými slovy: rozdílná grafická podoba v těchto případech slouží k signalizaci rozdílů významových. Tak například užitím pravopisné podoby fyzikálně-chemický proces naznačujeme, že se jedná o proces, který je fyzikální a současně i chemický, zatímco užitím podoby fyzikálněchemický proces signalizujeme, že jde o proces týkající se oblasti fyzikální chemie. Podobně pravopis politicko-ekonomický naznačuje, že jde o vztah k politice a ekonomii současně, o vzájemný vztah obou těchto složek, zatímco pravopis politickoekonomický poukazuje na vztah k politické ekonomii; podobně dále např. vojensko-politický (= vojenský + politický) x vojenskopolitický (mající vztah k vojenské politice), světelně-technický (= světelný + technický) x světelnětechnický (týkající se světelné techniky) apod.

U pojmenování uvedeného typu proto nikdy nelze pouze mechanicky aplikovat pravopisný model, s nímž jsme se již v jiném případě a v jiných významových souvislostech setkali. Nemůžeme se v tomto ohledu plně spoléhat ani na náš počítač a na korektor pravopisu v něm obsažený. Subtilní vztahy obsahu a formy, významu a pravopisné podoby a jejich nuancí za nás žádný počítač zatím ještě vyřešit nedokáže. Navíc právě v případě složených přídavných jmen základní korektor většinou neuznává varianty, ale sveřepě trvá pouze na jediné podobě, bez ohledu na to, co by měla označovat. V otázce pravopisu tohoto typu přídavných jmen proto většinou příliš spolehlivým rádcem nebývá.

Základní přístup k problematice složených přídavných jmen je významový. To znamená, že při jejich užívání i při úvahách o jejich stránce pravopisné je třeba vycházet z významu, a ato nikoliv pouze z významu složeného přídavného jména samého, ale z významu celého jeho spojení se jménem podstatným, popř. též ze širšího kontextu. Nestačí se totiž ptát, zda psát např. světelně-technický, anebo světelnětechnický, ale je třeba klást otázku, co přesně toto složené přídavné jméno označuje, a jak je tedy psát v daném konkrétním spojení a v daném konkrétním významu. Z toho, co jsme uvedli výše, vyplývá, že obě pravopisné podoby mají své odůvodnění a také své plné oprávnění, a to dokonce (teoreticky) i ve spojení s týmž jménem podstatným. Současně s tím z toho však také vyplývá, že každá z těchto podob označuje poněkud jinou skutečnost. Podoba světelně-technický naznačuje, že jde o souřadný nebo vzájemný vztah složek světelný + technický; to znamená, že např. terminologické spojení světelně-technické výpočty

by mělo označovat takové výpočty, které jsou vlastně dvojí: jednak světelné a jednak technické, popř. výpočty řešící vztah mezi aspekty světelnými a určitými aspekty technickými. Naproti tomu podoba světelnětechnický signalizuje významový vztah s terminologickým spojením světelná technika; spojení světelnětechnické výpočty by se tedy mělo týkat výpočtů vztahujících se ke světelné technice. – Je tedy vždy na autorovi jazykového projevu, aby dobře zvážil, co přesně chce říci, a podle toho také psal. A to navíc systémově a jednotně. Protože bude-li (například v důsledku nejistoty) pravopisné podoby střídat, bude to pro adresáta jazykového projevu zřetelný signál, že jde o pojmenování dvou rozdílných skutečností (srov. příklad uvedený výše), a odtud pak už zbývá jen nepatrný krůček k neadekvátní interpretaci sdělení.

Významovým hlediskem je třeba se řídit i tehdy, když takovéto složené přídavné jméno sami nově tvoříme. A to nejen proto, abychom ho současně uměli i správně napsat a neprodukovali zavádějící “chybné vzory”, ale zejména proto, abychom si včas dokázali uvědomit, zda dané přídavné jméno skutečně tvoříme adekvátně danému významu a také daným potřebám.