časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 3/2020 vyšlo
tiskem 13. 3. 2020. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Trendy v elektrotechnice a souvisejících oborech

Hlavní článek
Využití měniče frekvence pro experimentální zařízení

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 7/2004

číslo 7/2004

Slovo šéfredaktora

Po finále soutěže SuperStar je snad už každému jasné, jak měly na počátku června ve skutečnosti vypadat volby do Evropského parlamentu. K čemu pouťové eurokolony, k čemu volební mítinky a silná slova? S nejprotěžovanějšími kandidáty, tolik lomozícími svými argumenty, pěkně do vyřazovacích kol před oči celé veřejnosti, a ukaž, odborníku, co v jakém oboru umíš, jak bys řešil toto, čemu bys dal přednost v tomto, čím bys argumentoval u tohoto ... ,a po každém kole zúžit výběr na základě „sms lidu„. Pěkně syrová demokracie, že!?

Ovšem právě z pohledu takto syrové „vlády lidu„ má k „výkonu své funkce„ čerstvě vyhlášená česká SuperStar mandát neskonale větší, než většina z našich 24 tzv. europoslanců. Na rozdíl od nich totiž prošla ona i její fináloví souputníci mnohem náročnějším kotlem všeobecné věrohodnosti. A přestože soutěž SuperStar byly pouze „chléb a hry„ předhozené veřejnosti k vybouření, aby „vážné věci„ mohly být rozpočítány v klidu stranických kuloárů, je vítězka těchto her opravdovým „odborníkem„ na svém místě.

Čeští europoslanci-odborníci se budou v Evropském parlamentu podílet (!?) na tvorbě pravidel a rozdávání not ve všech možných odborných oblastech našeho života. Byli však delegováni především podle stranických pravidel, na která byla jakási odbornost horkotěžko dodatečně naroubována. Nejviditelnější kvalifikace kandidátů představená veřejnosti spočívala většinou a v podstatě pouze ve dvou polohách - a lřemýšlivý typ„ s podepřenou bradou a – a lčeným palcem. Svou odbornost v evropských otázkách se kandidáti snažili dokázat v několika málo mdlých televizních besedách. V nich však nepřinesli odborné koncepční vize, ale spíše obhajovali stranickou politiku. Alespoň mně se proto naskýtá otázka, kde je hranice mezi odborností a stranickostí? Kdy a kde už nemusím být odborník, protože jsem straník? Otázka jistě nikoliv nová!

Musím ovšem sebekriticky uznat, že ani mně jako občanovi není „stranický„ princip úplně cizí – jsou strany, jejichž příslušníky bych nevolil ani „za živého boha„, i kdyby byli sebelepšími odborníky. Určitě to o mně volební psychoanalytikové vědí.

Takže jasnozřivou odbornost při volbách projevila moje devítiletá dcera, která, když důležitě oznamovala babičce, že jsme spolu byli volit, na babiččinu otázku: „ … a do čeho jste volili?„ zcela podle pravdy odpověděla: „do urny, babi!„