Slovo šéfredaktora Elektro číslo 7/2003

Slovo šéfredaktora

V EU leccos dobře funguje. Můžeme se přít, zda více ekonomika, výzkum, technika nebo školství atd., ale funguje. V ČR toho funguje pramálo (původní „nic„ jsem přehodnotil). Jenom za poslední čtvrtrok mám konkrétní, hmatatelné a naprosto absurdní zkušenosti s českým soudnictvím, zdravotnictvím, bankovnictvím a státní správou. Nevědět z doslechu, že sem tam je i v těchto oblastech zaznamenán úspěch, řekl bych, že fungují tak špatně, že snad vlastně škodí. A proto věřím, že vstupem do evropského prostředí i do jmenovaných oblastí dopadnou alespoň krůpěje živé vody, když fungující evropský management poběží okolo nich.

Řekl jsem … „státní správa„? Skutečně je možné mít špatné zkušenosti i se státní správou? No, aby ne! Co se stalo? Inu, potřeboval jsem na dotaz důležitý pro Vás, elektrotechniky a čtenáře, odpověď přímo od pramene. Pramenem je MPSV (konkrétně je více uvedeno v článku na straně 20).

Na dotaz vznesený e-mailem i písemně dlouhé týdny ministerstvo neodpovídalo. Neodpověděla posléze ani instituce MPSV pro danou problematiku zřízená – ITI Praha. Opakované urgence byly bez výsledku. Tento stav trvá doposud.

Nemají činitelé MPSV ani ITI čas? Nebo chuť? Nejspíš obojí, odpověď totiž znamená i odpovědnost. Ale tu bych přece od orgánů tohoto typu mohl požadovat.

Nemají snad práce nad hlavu právě s přípravou vstupu do EU? Očekával bych od kompetentních institucí odpověď nejrůznějšího charakteru, nejlépe věcně správnou a odbornou, třeba i lišáckou, ale hlavně - nějakou. MPSV ani ITI Praha si však nedaly ani tu nejmenší námahu s jakoukoliv odpovědí. Pan šéfredaktor se zlobí!

Dotazy byly zkonzultovány s odborníky, byly formulovány jasně a kultivovaně. Odpovídaly regulím zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Přesto je dané instituce ignorovaly a určily k vyhnití.

Svým „ano„ vstupu ČR do EU proto říkám „ne„ zahnívání a ignoraci. Ignorace totiž stojí na počátku neúcty k právu, vede k právní demoralizaci a posléze absenci práva vůbec.

Nejde mi vůbec o to, abychom coby členové EU „i my mohli do něčeho mluvit a o něčem rozhodovat„, to od sebe v tak širokém prostředí neočekáváme ani my samotní. Ale mohl by nás z EU ovanout alespoň závan pojmů „právo a pořádek„ a mohli bychom alespoň trochu nasáknout tím, co v EU funguje.