Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

13. mezinárodní konference Centra pasivního domu poprvé v Praze O inovativních postupech a materiálech, které jsou vhodné pro výstavu  a rekonstrukce…

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2004

číslo 6/2004

Slovo šéfredaktora

Sháním-li do redakce ELEKTRO redaktora (a to skutečně sháním!), požaduji za jeden z jeho kvalifikačních předpokladů, aby uměl velmi, ale velmi slušně česky. Nejlépe, aby mu už „zobák narostl„ česky tak nějak sám, od přírody. Neboť nejen elektrotechnická čeština je zaplevelena germanismy a anglosaskými výrazy (leddioda, ígécététyristory, štekr, dedlajn, písíčko ...) a jedním z logických úkolů redaktora bude texty přišedší do redakce z elektrotechnického terénu kodifikovat na přijatelnou úroveň. Nikoliv ovšem za každou cenu, až na samu češtinskou dřeň, to bychom tu dodnes neměli například slova „televize, motor, kabel ...„ a pěknou řádku dalších, dnes již pěkně zaužívaných pojmů, ale prostě v míře odpovídající rozvoji, růstu a potřebě samotné češtiny.

Právě péčí o češtinu a její správné používání zhrdlo počátkem května 127 poslanců českého parlamentu, když smetli návrh na uzákonění její spisovnosti ve veřejných médiích. To někteří jejich předchůdci v české historii byli jiní pašáci: na zasedání českého sněmu 13. března roku 1495 bylo zásluhou českého právníka a humanisty Viktorina Kornela ze Všehrd přijato usnesení o přednostním postavení češtiny v tiscích a zemských deskách.

Velmi povzbuzujícím způsobem pracoval později pro český jazyk i sněm českých stavů: roku 1615 byl přijat zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka s pravidly „jako brus„: 1. každý nový osídlenec musel dát své děti do školy učit česky, 2. osoba znalá češtiny měla přednostní dědické právo na nemovitosti, 3. u soudů byla jako jednací řeč určena čeština, 4. kdo se úmyslně vyhýbal češtině, měl být vyhoštěn ze země, 5. šlechtic nemohl bez znalosti češtiny dostat „inkolát„ – právo obyvatelské. Naši „parlamentáři„ se však opisováním historie zdržovat nebudou, že.

Na elektrotechnických seminářích a přednáškách veřejně vystupuje celá řada našich kolegů, kterým ani běžné používání slušně spisovné češtiny nebrání ve fundovaném, a často zároveň i vtipném projevu. Na rozdíl od moderátorů některých rozhlasových stanic je k tomu vede přirozený pocit zodpovědnosti při pohledu do desítek a stovek očí informacechtivých kolegů v hledišti. Zákon spisovné češtiny totiž nese každý z nás v sobě.