Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2003

číslo 6/2003

Slovo šéfredaktora

V okamžiku vynálezu parního stroje (resp. jeho zdokonalení, James Watt, patent 1769) se do té doby málo zajímavé uhlí stalo velmi žádoucí surovinou. Zároveň tak byl vytvořen prostor pro do té doby prázdné otázky využívání energie, energetických zdrojů a za zhruba jedno století i pro otázku energetické krize. Odpovědí na ni nebyly ani svítiplyn a postupem času ani syntetický benzín, ani ropa či zemní plyn.

V roce 1867, čerstvě po vynálezu „dynamoelektrického stroje„, prohlásil Werner Siemens: „...nyní má technika prostředky vyrábět libovolně vydatný elektrický proud levně, pohodlně, a všude tam, kde je ho zapotřebí.„ Recept na řešení zásobení energií? Nikoliv. Jenom další hráč do navzájem propojeného triumvirátu „uhlí, ropa, elektřina„ ve věku techniky.

Uvedený trojlístek nám bude sloužit ještě dlouhá desetiletí (?!). Současnými technickými prostředky je dostupný a zvládnutelný. Zejména elektřina má vzhledem k vyčerpatelnosti fosilních paliv čáku na prvenství na škále důležitosti. Pan Siemens by se ovšem asi divil, jak „levně a pohodlně“ je vyráběna. Ještě ve dvacátých letech minulého století byla elektřina považována za „všeužitečnou energii, jejíž výrobu a rozvod zajišťuje stát„. Elektrárny všeho druhu, resp. hydro a tepelné, byly od počátku svého vývoje stavěny jako státní zakázky.

Od poloviny minulého století se výroba a spotřeba elektrické energie staly víceméně politickým ukazatelem vyspělosti země, a proto byly projektovány a stavěny jaderné elektrárny (prvních 5000 kW v roce 1954 v Obninsku u Moskvy). Čím větší, tím lepší. A dnes? Český Temelín ani zdaleka není neblahé dědictví, ba právě naopak - dnes se náramně hodí. Do party EU totiž vstoupíme jako země, která má co mluvit do trhu s elektrickou energií. ČEZ s majoritním podílem státu se na evropském trhu pohybuje především jako ekonomický objekt a česká jaderná energetika je jeho trumf nad jiné silný. Vývoz elektrické energie z ČR se pohybuje v řádu desítek TWh (terra = 1012). Politruci minulosti nebyli žádní géniové, ale tohle jim vyšlo, i když v této poloze to jejich záměr původně vůbec nebyl.

A tak se technika vrací do svého původního lůna – do lůna ekonomiky. James Watt totiž také koumal nad zdokonalením parního stroje proto, aby vybředl z věčných dluhů.