Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2002

číslo 6/2002

...slovo šéfredaktora

Každá část elektrického zařízení je zcela logicky a samozřejmě předem považována za nebezpečnou a o elektrickém zařízení se všeobecně soudí, že může zranit nebo usmrtit. Už v našem podvědomí je elektrickému zařízení přisouzena „kolektivní“ vina. Za případným úrazem nebo smrtí elektrikáře nevidíme vinu pouze onoho jediného neopatrně nahmátnutého vodiče, ale šmahem (a správně) už předem uvrháváme do izolace veškeré elektrické vedení a přístroje.

Elektrotechnika tedy převrací naruby „presumpci neviny“ a fenomén „kolektivní viny“ v oboru elektrotechniky zcela natvrdo existuje. V elektrotechnice tento přístup uplatňujeme naprosto neoddiskutovatelně a dokonce za přímé, byť nezávazné direktivy norem a předpisů, tj. zákonů. V řadě jiných oborů lidské činnosti tak ale nečiníme, přestože mnohde je princip „kolektivní viny“ naprosto zřejmý. Funguje například jednoznačně a spolehlivě ve sportovních i vědeckých týmech, muzikantských tělesech i v politických stranách. Dokonce je nám „kolektivní vina“ začasto předkládána v podobě strašáka. Proč?

„No, to přece nelze srovnávat - technika není politika, lidská společnost není klubko kabelů“, řekl by zřejmě kdekterý rádoby zasvěcený kazatel společenských mouder.

„Omyl!“ říkám já. Lidé a lidská společnost, ač soubor jednotlivých entit, fungují vždy do jisté míry kolektivně - kaleni, zakalováni, leptáni i deptáni (blbými) náladami, módami, reklamami, názorovými proudy, lokálními a globálními napětími a tlaky. Nepřiznávat tento fakt znamená pouze pokryteckou snahu být falešně objektivním. Už společenství dvou (dvou!) lidí je vystaveno „kolektivní“ nutnosti naslouchat, být tolerantní, ptát se i odpovídat. Znamená to už předem převzít svou „vinu“ za úspěch nebo nezdar. Vždy jde jen o míru tohoto „kolektivismu“, kam až ho sami povýšíme v žebříčku svých hodnot nebo dokonce kam až ho za nás povýší jiní.

Z pohledu technika-konstruktéra lze lidskou společnost a tlaky v ní modelovat pomocí prvků pružnosti a pevnosti – nosníky, podpěrami, pružinami. Analogicky z pohledu elektrotechnika lze totéž dělat pomocí prvků RLC. Každý záchvěv, ať už z kterékoliv strany, tuto soustavu-kolektiv na pohled samostatných prvků celou rozvlní. Každý z nás jsme trochu konstruktér, trochu elektrotechnik. Jsme však zároveň sami sobě pružinami, nosníky, odpory, indukčnostmi či kapacitami.