Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 8-9/2017 vyšlo
tiskem 5. 9. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 9. 2017. 

Téma: 59. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně; Elektrotechnika v průmyslu

Hlavní článek
Palivové články
Renesance synchronních reluktančních motorů
Návrh aktuátoru pracujícího s magnetickým polem

Aktuality

Praha otestuje elektrobus s dynamickým dobíjením Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) zahájil výstavbu trolejového vedení v Prosecké ulici.…

Na veletrhu FOR ARCH najdou lidé na osm stovek expozic a bezplatná poradenská centra Ve dnech 19. – 23. září 2017 se koná 28. ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR…

Technologické Fórum 2017 – jedinečné setkání odborníků stavebního trhu Premiéru na letošním ročníku mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH bude mít…

Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika Šest jaderných bloků, přes dva tisíce zaměstnanců včetně týmu, který zodpovídání za…

FOR ARCH 2017 přinese řadu zajímavých soutěží a konferencí Osmadvacátý ročník mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH, který se uskuteční ve…

Premiér navštívil hlavní sídlo provozovatele přenosové soustavy Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček se přímo na…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2002

číslo 6/2002

...slovo šéfredaktora

Každá část elektrického zařízení je zcela logicky a samozřejmě předem považována za nebezpečnou a o elektrickém zařízení se všeobecně soudí, že může zranit nebo usmrtit. Už v našem podvědomí je elektrickému zařízení přisouzena „kolektivní“ vina. Za případným úrazem nebo smrtí elektrikáře nevidíme vinu pouze onoho jediného neopatrně nahmátnutého vodiče, ale šmahem (a správně) už předem uvrháváme do izolace veškeré elektrické vedení a přístroje.

Elektrotechnika tedy převrací naruby „presumpci neviny“ a fenomén „kolektivní viny“ v oboru elektrotechniky zcela natvrdo existuje. V elektrotechnice tento přístup uplatňujeme naprosto neoddiskutovatelně a dokonce za přímé, byť nezávazné direktivy norem a předpisů, tj. zákonů. V řadě jiných oborů lidské činnosti tak ale nečiníme, přestože mnohde je princip „kolektivní viny“ naprosto zřejmý. Funguje například jednoznačně a spolehlivě ve sportovních i vědeckých týmech, muzikantských tělesech i v politických stranách. Dokonce je nám „kolektivní vina“ začasto předkládána v podobě strašáka. Proč?

„No, to přece nelze srovnávat - technika není politika, lidská společnost není klubko kabelů“, řekl by zřejmě kdekterý rádoby zasvěcený kazatel společenských mouder.

„Omyl!“ říkám já. Lidé a lidská společnost, ač soubor jednotlivých entit, fungují vždy do jisté míry kolektivně - kaleni, zakalováni, leptáni i deptáni (blbými) náladami, módami, reklamami, názorovými proudy, lokálními a globálními napětími a tlaky. Nepřiznávat tento fakt znamená pouze pokryteckou snahu být falešně objektivním. Už společenství dvou (dvou!) lidí je vystaveno „kolektivní“ nutnosti naslouchat, být tolerantní, ptát se i odpovídat. Znamená to už předem převzít svou „vinu“ za úspěch nebo nezdar. Vždy jde jen o míru tohoto „kolektivismu“, kam až ho sami povýšíme v žebříčku svých hodnot nebo dokonce kam až ho za nás povýší jiní.

Z pohledu technika-konstruktéra lze lidskou společnost a tlaky v ní modelovat pomocí prvků pružnosti a pevnosti – nosníky, podpěrami, pružinami. Analogicky z pohledu elektrotechnika lze totéž dělat pomocí prvků RLC. Každý záchvěv, ať už z kterékoliv strany, tuto soustavu-kolektiv na pohled samostatných prvků celou rozvlní. Každý z nás jsme trochu konstruktér, trochu elektrotechnik. Jsme však zároveň sami sobě pružinami, nosníky, odpory, indukčnostmi či kapacitami.