Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2017 vyšlo
tiskem 28. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 28. 7. 2017. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Konektory; Software; Značení a štítkování

Hlavní článek
Elektrická izolace a tepelná vodivost

Aktuality

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2002

číslo 6/2002

...slovo šéfredaktora

Každá část elektrického zařízení je zcela logicky a samozřejmě předem považována za nebezpečnou a o elektrickém zařízení se všeobecně soudí, že může zranit nebo usmrtit. Už v našem podvědomí je elektrickému zařízení přisouzena „kolektivní“ vina. Za případným úrazem nebo smrtí elektrikáře nevidíme vinu pouze onoho jediného neopatrně nahmátnutého vodiče, ale šmahem (a správně) už předem uvrháváme do izolace veškeré elektrické vedení a přístroje.

Elektrotechnika tedy převrací naruby „presumpci neviny“ a fenomén „kolektivní viny“ v oboru elektrotechniky zcela natvrdo existuje. V elektrotechnice tento přístup uplatňujeme naprosto neoddiskutovatelně a dokonce za přímé, byť nezávazné direktivy norem a předpisů, tj. zákonů. V řadě jiných oborů lidské činnosti tak ale nečiníme, přestože mnohde je princip „kolektivní viny“ naprosto zřejmý. Funguje například jednoznačně a spolehlivě ve sportovních i vědeckých týmech, muzikantských tělesech i v politických stranách. Dokonce je nám „kolektivní vina“ začasto předkládána v podobě strašáka. Proč?

„No, to přece nelze srovnávat - technika není politika, lidská společnost není klubko kabelů“, řekl by zřejmě kdekterý rádoby zasvěcený kazatel společenských mouder.

„Omyl!“ říkám já. Lidé a lidská společnost, ač soubor jednotlivých entit, fungují vždy do jisté míry kolektivně - kaleni, zakalováni, leptáni i deptáni (blbými) náladami, módami, reklamami, názorovými proudy, lokálními a globálními napětími a tlaky. Nepřiznávat tento fakt znamená pouze pokryteckou snahu být falešně objektivním. Už společenství dvou (dvou!) lidí je vystaveno „kolektivní“ nutnosti naslouchat, být tolerantní, ptát se i odpovídat. Znamená to už předem převzít svou „vinu“ za úspěch nebo nezdar. Vždy jde jen o míru tohoto „kolektivismu“, kam až ho sami povýšíme v žebříčku svých hodnot nebo dokonce kam až ho za nás povýší jiní.

Z pohledu technika-konstruktéra lze lidskou společnost a tlaky v ní modelovat pomocí prvků pružnosti a pevnosti – nosníky, podpěrami, pružinami. Analogicky z pohledu elektrotechnika lze totéž dělat pomocí prvků RLC. Každý záchvěv, ať už z kterékoliv strany, tuto soustavu-kolektiv na pohled samostatných prvků celou rozvlní. Každý z nás jsme trochu konstruktér, trochu elektrotechnik. Jsme však zároveň sami sobě pružinami, nosníky, odpory, indukčnostmi či kapacitami.