Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 4/2017 vyšlo
tiskem 12. 4. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 5. 2017. 

Téma: Elektroinstalace; Inteligentní budovy; Stavební veletrhy Brno 2017

Hlavní článek
Návrh aplikace pro monitorování technologických procesů v administrativní budově

Aktuality

Vadné adaptéry Tesla poškozují rychlodobíjecí stanice V uplynulých dnech na rychlodobíjecích stanicích ČEZ zaznamenal už několikátý případ…

Jaký byl Veletrh Dřevostavby a Moderní vytápění 2017? Souběh veletrhů DŘEVOSTAVBY a MODERNÍ VYTÁPĚNÍ je určen všem, kteří řeší stavbu,…

Trendy chytrého řízení budov, energetiky a měst aneb Čtvrtá průmyslová revoluce nejenom v průmyslu Přednáška Ing Jaromíra Klabana se uskuteční ve středu dne 19. 4. 2017 ve 14 hod v…

Češi chtějí bydlet lépe – návštěvnost jarních veletrhů o bydlení stoupla o čtvrtinu Výstaviště PVA EXPO PRAHA v Letňanech bylo v minulých dnech nabité k prasknutí. Téměř…

MSV 2017 zacílí na Průmysl 4.0, automatizaci, environmentální technologie, dopravu a logistiku Již potřetí se na MSV 2017 upře pozornost na nové trendy průmyslové výroby. Průmysl 4.0 s…

Současné možnosti elektromobility představí AMPER Motion 2017 Největší přehlídka elektromobility v ČR proběhne 21.- 24. 3. na brněnském výstavišti a…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2002

číslo 6/2002

...slovo šéfredaktora

Každá část elektrického zařízení je zcela logicky a samozřejmě předem považována za nebezpečnou a o elektrickém zařízení se všeobecně soudí, že může zranit nebo usmrtit. Už v našem podvědomí je elektrickému zařízení přisouzena „kolektivní“ vina. Za případným úrazem nebo smrtí elektrikáře nevidíme vinu pouze onoho jediného neopatrně nahmátnutého vodiče, ale šmahem (a správně) už předem uvrháváme do izolace veškeré elektrické vedení a přístroje.

Elektrotechnika tedy převrací naruby „presumpci neviny“ a fenomén „kolektivní viny“ v oboru elektrotechniky zcela natvrdo existuje. V elektrotechnice tento přístup uplatňujeme naprosto neoddiskutovatelně a dokonce za přímé, byť nezávazné direktivy norem a předpisů, tj. zákonů. V řadě jiných oborů lidské činnosti tak ale nečiníme, přestože mnohde je princip „kolektivní viny“ naprosto zřejmý. Funguje například jednoznačně a spolehlivě ve sportovních i vědeckých týmech, muzikantských tělesech i v politických stranách. Dokonce je nám „kolektivní vina“ začasto předkládána v podobě strašáka. Proč?

„No, to přece nelze srovnávat - technika není politika, lidská společnost není klubko kabelů“, řekl by zřejmě kdekterý rádoby zasvěcený kazatel společenských mouder.

„Omyl!“ říkám já. Lidé a lidská společnost, ač soubor jednotlivých entit, fungují vždy do jisté míry kolektivně - kaleni, zakalováni, leptáni i deptáni (blbými) náladami, módami, reklamami, názorovými proudy, lokálními a globálními napětími a tlaky. Nepřiznávat tento fakt znamená pouze pokryteckou snahu být falešně objektivním. Už společenství dvou (dvou!) lidí je vystaveno „kolektivní“ nutnosti naslouchat, být tolerantní, ptát se i odpovídat. Znamená to už předem převzít svou „vinu“ za úspěch nebo nezdar. Vždy jde jen o míru tohoto „kolektivismu“, kam až ho sami povýšíme v žebříčku svých hodnot nebo dokonce kam až ho za nás povýší jiní.

Z pohledu technika-konstruktéra lze lidskou společnost a tlaky v ní modelovat pomocí prvků pružnosti a pevnosti – nosníky, podpěrami, pružinami. Analogicky z pohledu elektrotechnika lze totéž dělat pomocí prvků RLC. Každý záchvěv, ať už z kterékoliv strany, tuto soustavu-kolektiv na pohled samostatných prvků celou rozvlní. Každý z nás jsme trochu konstruktér, trochu elektrotechnik. Jsme však zároveň sami sobě pružinami, nosníky, odpory, indukčnostmi či kapacitami.