Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2018 vyšlo
tiskem 16. 1. 2018. V elektronické verzi na webu od 12. 2. 2018. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Elektroinstalační materiál

Hlavní článek
Nová elektroizolační kapalina a možnosti jejího nasazení do praxe

Aktuality

13. mezinárodní konference Centra pasivního domu poprvé v Praze O inovativních postupech a materiálech, které jsou vhodné pro výstavu  a rekonstrukce…

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Více aktualit

Slovo šéfredaktora Elektro číslo 6/2002

číslo 6/2002

...slovo šéfredaktora

Každá část elektrického zařízení je zcela logicky a samozřejmě předem považována za nebezpečnou a o elektrickém zařízení se všeobecně soudí, že může zranit nebo usmrtit. Už v našem podvědomí je elektrickému zařízení přisouzena „kolektivní“ vina. Za případným úrazem nebo smrtí elektrikáře nevidíme vinu pouze onoho jediného neopatrně nahmátnutého vodiče, ale šmahem (a správně) už předem uvrháváme do izolace veškeré elektrické vedení a přístroje.

Elektrotechnika tedy převrací naruby „presumpci neviny“ a fenomén „kolektivní viny“ v oboru elektrotechniky zcela natvrdo existuje. V elektrotechnice tento přístup uplatňujeme naprosto neoddiskutovatelně a dokonce za přímé, byť nezávazné direktivy norem a předpisů, tj. zákonů. V řadě jiných oborů lidské činnosti tak ale nečiníme, přestože mnohde je princip „kolektivní viny“ naprosto zřejmý. Funguje například jednoznačně a spolehlivě ve sportovních i vědeckých týmech, muzikantských tělesech i v politických stranách. Dokonce je nám „kolektivní vina“ začasto předkládána v podobě strašáka. Proč?

„No, to přece nelze srovnávat - technika není politika, lidská společnost není klubko kabelů“, řekl by zřejmě kdekterý rádoby zasvěcený kazatel společenských mouder.

„Omyl!“ říkám já. Lidé a lidská společnost, ač soubor jednotlivých entit, fungují vždy do jisté míry kolektivně - kaleni, zakalováni, leptáni i deptáni (blbými) náladami, módami, reklamami, názorovými proudy, lokálními a globálními napětími a tlaky. Nepřiznávat tento fakt znamená pouze pokryteckou snahu být falešně objektivním. Už společenství dvou (dvou!) lidí je vystaveno „kolektivní“ nutnosti naslouchat, být tolerantní, ptát se i odpovídat. Znamená to už předem převzít svou „vinu“ za úspěch nebo nezdar. Vždy jde jen o míru tohoto „kolektivismu“, kam až ho sami povýšíme v žebříčku svých hodnot nebo dokonce kam až ho za nás povýší jiní.

Z pohledu technika-konstruktéra lze lidskou společnost a tlaky v ní modelovat pomocí prvků pružnosti a pevnosti – nosníky, podpěrami, pružinami. Analogicky z pohledu elektrotechnika lze totéž dělat pomocí prvků RLC. Každý záchvěv, ať už z kterékoliv strany, tuto soustavu-kolektiv na pohled samostatných prvků celou rozvlní. Každý z nás jsme trochu konstruktér, trochu elektrotechnik. Jsme však zároveň sami sobě pružinami, nosníky, odpory, indukčnostmi či kapacitami.