Slovo šéfredaktora

Slovo šéfredaktora

Žádná dozorová, kontrolní nebo prověřovací instituce nebude nikdy milována a ctěna těmi, které dozoruje, kontroluje nebo prověřuje. Může jimi však být respektována, může být uznáváno její zakotvení v právním, šířeji i společenském řádu a může být oceňován její přínos pro daný obor. Málo z toho platí v případě Institutu technické inspekce Praha (ITI Praha). Proč? Řada odborníků z oboru elektro se domnívá, že pod kuratelou této státní příspěvkové organizace spočívá příliš mnoho jí nepřináležejících pravomocí, že způsob jejího dozorování je natolik provizorní, že z provizoria je stav „na věčné časy„, že výlučnost jejího postavení v oboru je vybudována uměle, nepodloženě a neprůkazně, že ... mnohé další a další.

Buď jsou na ITI Praha takoví chytrolíni, že dokázali zakonzervovat (rozuměj: tu někde přehustit, tu někde proděrovat) svou pozici v příslušných zákonech (v novele o SOD 124/2000 Sb., v živnostenském zákonu 455/1991 Sb., v novele Zákoníku práce 155/2000 Sb. a dalších.), nebo všechny halasně existující organizace, sdružení, svazy a unie pro elektrotechniky bohapustě zaspaly a strávily posledních několik let hádkami o vlastní kompetence. Zatím ITI vesele – kromě „dozorování“ bezpečnosti VTZ – vydává (ale i odnímá) oprávnění k provozování činnosti i osvědčení odborné způsobilosti, zkouší, přezkušuje, školí a …vybírá poplatky (!). To a mnohé ostatní podle pravidel stanovených napůl, účelově a víceméně za pochodu. A proč by ne?! Jsou to prostě pravidla, která tu chytře, tu hloupěji nahrazují absenci vyšších právních předpisů, pravidla, která vrchní zamlženou slupkou pokrývají problémy s hlubším vnitřním obsahem, pravidla, jejichž skutečné naplnění je plánováno v „dlouhodobém realizačním horizontu„. Ať už jakákoliv, jsou to pravidla v současné době legitimní a fungují.

„Žába na prameni …, překážka svobodného podnikání …, státní moloch … pro elektrikáře neudělali ani čárku … ani legislativně, ani odborně, nic. …„, tak a podobně to zaznívá zpoza skřípějících zubů oponentů ITI.

Sami však dobře vědí, že nějakou formou orgán státního dozoru fungovat musí, že stát nikdy oblast bezpečnosti práce a technických zařízení z řetězu nepustí. Jenomže ITI to ví také, a tak jde hlavně o formu jeho fungování, o míru jeho pravomocí, o zakotvení jeho zákonnosti. A jistě také ví, že problém není pouze v ITI, ale že kritická slova lze adresovat nejen na adresu MPSV, ale i na adresu vlády ČR a legislativní rady. Cesta však dlouhá, zarubaná ...!

Volky nevolky se proto všichni, kdo potřebují od ITI získat osvědčení o odborné způsobilosti (nejpozději do 30. června 2005!), podívají na zkušební otázky (blíže viz článek na str. 16), s erudicí zvící vysokoškolského studia se napěchují odpověďmi a složí (nebo nesloží) zkoušku příslušného rozsahu.

Mám však pro všechny zúčastněné jednu morální vzpruhu: naučím a napěchuji se odpověďmi a nechám se přezkoušet také!