Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 1/2017 vyšlo
tiskem 18. 1. 2017. V elektronické verzi na webu od 17. 2. 2017. 

Téma: Elektrotechnologie; Materiály pro elektrotechniku; Nástroje a pomůcky; Značení

Hlavní článek
Analýza dat fotovoltaického systému během zatmění Slunce
Rizikovost zapojení biometrických identifikačních systémů

Aktuality

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Společnost ABF převzala značku projektu SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE Specializovanou výstavu svítidel, designu a příslušenství s názvem SVĚTLO V ARCHITEKTUŘE…

Chytré lampy v Praze Do hlavního města Prahy vstoupily „chytré lampy“. Nová technologie je součástí chytrých…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na finále ROBOSOUTĚŽE Zajímavá technické řešení a soutěžní napětí nabídne 16. prosince finále letošní…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

číslo 10/2006

Slovo šéfredaktora

Normalizace jako disciplína vedoucí ke sjednocování různého vznikla při výrobě munice za války Severu proti Jihu (1861 až 1865). Normalizaci elektrických výrobků doporučil na výstavě v Saint Louis v roce 1904 anglický průmyslník lord Crompton, a to v zájmu mezinárodního obchodu. Postupem času se normalizaci, široce danému závaznému předpisu á la „přesně tak to má být“, podřizovaly nejen další a další výrobky, ale také pracovní a technologické postupy z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Sto let vydržela „norma“ vést ke sjednocování rozměry, kvalitu, druh matriálu, způsoby opracování nebo limity vzdáleností. Sto let „norma“ vydržela kromě výrobků určovat i přesné složení nebo kdejaký pracovní postup. Obr. 1. Sto let „norma“ fungovala v analogovém pojetí: každé odchýlení od normy bylo přesně dohledatelné, podchytitelné, zaznamenatelné, kde a v čem odchylka spočívá, kdo a co neudělal přesně tak, jak norma nařizovala. Stav techniky byl zmapovatelný, procesy jejího ošetřování na dlouhou dobu dopředu dané, materiál v jednom státě či na kontinentu podobný, ne-li stejný. Každý krok pracovníka při práci na tom či onom zařízení předepsaný, každá vzdálenost osvědčená, prověřená, povolená. Norma jako všudypřítomný arbitr poskytovala vždy řešení, přesný výklad situace – norma byla písmo svaté, konečná instance. Fungovalo to analogově a bezvadně.

Po sto letech už pouze analogový přístup nestačí! Stav a provedení techniky už nejsou seškatulkovatelné, postupy i materiály jsou stále různorodější, jejich specializovanost i množství rostou. Třeba takovému televiznímu vysílání, tomu je hej! Analogové vysílání na množství informací už nestačí? Pchá! Technický pokrok přinesl řešení v podobě dokonalých technologií, televizní vysílání vesele přejde na digitální a ještě se na tom vydělá! Ale jak provést a jak si zvyknout na digitalizaci norem? Žádná nanotechnologie není dost „nano“, aby se dala byť pouze kódovaně promítnout do našeho myšlení jednotně, tak nějak celoevropsky.

Již v polovině 19. století psal F. L. Čelakovský v Mudrosloví národu slovanského: „Mnoho může pečeť v listu, více slovo včas a k místu.“ Pro potřebu současného dorozumívání v zašmodrchaném světě ekonomiky, politiky a techniky to zní sice notně archaicky, ale určitý návod k cestě za světlem v tom bezesporu je.

jiri.kohutka@fccgroup.cz