Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 6/2017 vyšlo
tiskem 7. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 26. 6. 2017. 

Zdůrazněné téma: Točivé el. stroje; Pohony a výkonová elektronika; Měniče frekvence; Elektromobilita

Hlavní článek
Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech
Stejnosměrné elektrické stroje s permanentními magnety

Aktuality

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Konference Internet a Technologie 17 Sdružení CZ.NIC, správce české národní domény, si Vás dovoluje pozvat na již tradiční…

Alza.cz se chystá revolučně ovlivnit prodej elektromobilů Jako první e-shop je totiž zalistuje do své stálé nabídky. První upoutávkou na tento…

Projekt studentů FEL ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

číslo 10/2006

Slovo šéfredaktora

Normalizace jako disciplína vedoucí ke sjednocování různého vznikla při výrobě munice za války Severu proti Jihu (1861 až 1865). Normalizaci elektrických výrobků doporučil na výstavě v Saint Louis v roce 1904 anglický průmyslník lord Crompton, a to v zájmu mezinárodního obchodu. Postupem času se normalizaci, široce danému závaznému předpisu á la „přesně tak to má být“, podřizovaly nejen další a další výrobky, ale také pracovní a technologické postupy z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Sto let vydržela „norma“ vést ke sjednocování rozměry, kvalitu, druh matriálu, způsoby opracování nebo limity vzdáleností. Sto let „norma“ vydržela kromě výrobků určovat i přesné složení nebo kdejaký pracovní postup. Obr. 1. Sto let „norma“ fungovala v analogovém pojetí: každé odchýlení od normy bylo přesně dohledatelné, podchytitelné, zaznamenatelné, kde a v čem odchylka spočívá, kdo a co neudělal přesně tak, jak norma nařizovala. Stav techniky byl zmapovatelný, procesy jejího ošetřování na dlouhou dobu dopředu dané, materiál v jednom státě či na kontinentu podobný, ne-li stejný. Každý krok pracovníka při práci na tom či onom zařízení předepsaný, každá vzdálenost osvědčená, prověřená, povolená. Norma jako všudypřítomný arbitr poskytovala vždy řešení, přesný výklad situace – norma byla písmo svaté, konečná instance. Fungovalo to analogově a bezvadně.

Po sto letech už pouze analogový přístup nestačí! Stav a provedení techniky už nejsou seškatulkovatelné, postupy i materiály jsou stále různorodější, jejich specializovanost i množství rostou. Třeba takovému televiznímu vysílání, tomu je hej! Analogové vysílání na množství informací už nestačí? Pchá! Technický pokrok přinesl řešení v podobě dokonalých technologií, televizní vysílání vesele přejde na digitální a ještě se na tom vydělá! Ale jak provést a jak si zvyknout na digitalizaci norem? Žádná nanotechnologie není dost „nano“, aby se dala byť pouze kódovaně promítnout do našeho myšlení jednotně, tak nějak celoevropsky.

Již v polovině 19. století psal F. L. Čelakovský v Mudrosloví národu slovanského: „Mnoho může pečeť v listu, více slovo včas a k místu.“ Pro potřebu současného dorozumívání v zašmodrchaném světě ekonomiky, politiky a techniky to zní sice notně archaicky, ale určitý návod k cestě za světlem v tom bezesporu je.

jiri.kohutka@fccgroup.cz