Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2019 vyšlo
tiskem 26. 6. 2019. V elektronické verzi na webu 26. 7. 2019. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Správa aktiv a potřeba diagnostiky v Průmyslu 4.0

Aktuality

Digitální továrna 2.0 na MSV 2019 Digitální továrna 2.0 je jedním z hlavních témat Mezinárodního strojírenského veletrhu…

Historicky nejvyšší grant Evropské unie dostal česko-slovenský energetický projekt ACON Společnosti E.ON Distribuce a Západoslovenská distribuční (ZSD) získaly od Evropské…

Kaufland v Blansku nabízí rychlodobíjecí stanici pro elektromobily Nejnovější lokalitou řetězce Kaufland, která nabízí rychlé dobíjení pro elektromobily, je…

Viceprezidentem asociace ENTSO-E zvolen člen představenstva ČEPS, a.s., Zbyněk Boldiš Zbyněk Boldiš, člen představenstva ČEPS, a.s., byl zvolen do funkce viceprezidenta…

Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze budou obhajovat vítězství v Abu Dhabi Utkají se o hlavní cenu 1 milion dolarů. Testy systému spolupracujících autonomních dronů…

Logická mobilní hra „Zrecykluj to!“ naučí správně recyklovat elektrozařízení Cílem hry je zábavnou formou širokému publiku vysvětlit, že elektroodpad nepatří do…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

číslo 11/2006

Slovo šéfredaktora

Jedním z největších problémů Ministerstva dopravy ČR (ačkoliv tím nechci říct, že by toto ministerstvo nějaké problémy mělo) v současné době není stíhání termínu zahájení provozu mýtných bran, ale skutečnost, že výkladu provozu na silnicích se zmocnily sdělovací prostředky. Vynález automobilu měl doslova světodějinný význam a provoz na pozemních komunikacích se dnes týká jak pekaře, tak císaře. Obr. 1. Nejméně od předloňského července se mi všemi sdělovacími kanály mediálních prostředků dostává tvrdých poučení, že chodci už mají dost role otloukánků a že za bezpečnost na silnicích jsou zodpovědni především (jedině?!) řidiči. Za celou tu dobu jsem neslyšel jedinou výtku, jediné upozornění na adresu chodců, nebo třeba i cyklistů, že i oni jsou účastníky silničního provozu, že i pro ně stále platí několik psaných i nepsaných pravidel a že není dvakrát vhodné se spoléhat na řidičovu pozornost, a dokonce jej provokovat drzým vstupováním, v případě cyklistů vjížděním, do jízdní dráhy.

Ano, současné sdělovací prostředky přímo rozdmýchávají falešnou představu chodců, že mají vždy přednost. Nemají! Že automobily už nejsou nebezpečné, protože to mají zakázané zákonem. Jsou nebezpečné stále!

Je to podobná zpozdilost, jako kdybychom se usnesli, že „dost bylo nebezpečného elektrického proudu„, a nařídili mu respektovat osahávání živých částí. Sdělovací prostředky, ovšem v osobách senzacechtivých novinářů, vidí v automobilu člověka-řidiče, na nějž mohou uplatnit své profesní právo sešněrovat ho demokratickým rozhodnutím většiny. Vždyť ona se i většina automobilů svou přední maskou tak mile usmívá, jako by to byli lidé. A ti nás, opravdové lidi, musejí přece poslouchat! Takže namísto toho, abychom se my všichni bez rozdílu z médií dočítali, doslýchali a dovídali i o svých povinnostech v nebezpečném prostředí, je sdělovacími prostředky k zodpovědnosti nesprávně povolávána jenom jedna strana.

Ani v (elektro)technice není vše nalinkováno k všeobecné spokojenosti. Ale v (člověko)technice si nesrovnalosti navíc zatemňujeme ryze člověčími důvody.

jiri.kohutka@fccgroup.cz