Slovo šéfredaktora
Víte, jak se dělají evropské normy a předpisy? Kamsi za devatero hor a za devatero řek doručí se do příslušné instituce veškeré návrhy a připomínky. Devatero komisí o normě jedná a jedná a vylučuje a vylučuje všechny sporné body … a nakonec v normě zůstanou jenom ta ustanovení, se kterými souhlasí všichni. Výsledkem je pouze jakýsi jediný možný průnik všech představ, požadavků a přání. Ačkoliv tedy okleštěn, neúplný a řešící máloco a pouze obecně, má výstupní dokument podporu napříč spektrem připomínkujících. Na otázku, co se děje s těmi hromadami připomínek, které všeobecnou podporu neobdržely, a zůstaly tak mimo mísu, jsem se zatím odpovědi nikdy nedobral. Prý to při takovém počtu zúčastněných ani jinak nejde.
Budiž! To ve známé pohádce to pejsek s kočičkou vzali za jiný konec – vzájemně si odsouhlasili všechny svoje připomínky, nacpali do dortu všechny dobroty … a výsledek?! Stejně to nebylo k žrádlu!
To my v České republice jsme jiní pašáci. Dlouho, předlouho víme, že potřebujeme náš vlastní nový rozumný předpis řešící něco akutního. Například vyhlášku k VTZ (vyhrazená technická zařízení)! Dlouho, předlouho hledáme způsob, jak o tom jednat. Dlouho, předlouho o tom prostřednictvím komisí, subkomisí, emisí a misí jednáme a jednáme a jednáme …, a protože nedospějeme k žádnému průniku, jednání ukončíme, přerušíme, stornujeme. Komise se rozejdou do svých brlohů a my opět dlouho, předlouho čekáme, co s tím dál uděláme. A jestli se nedočkáme, tak čekáme dodnes … V případě vyhlášky k VTZ tahle pohádka platí stoprocentně, viz str. 24!
Máme to my elektrotechnici ale smůlu. Buď je problematika VTZ tak složitá, že ani jeden rok jednání k jejímu rozpletení nestačil, nebo nás při jednáních zastupují emisaři neschopní dohodnout jakýkoliv průnik zájmů. Ještě pravděpodobnější je však varianta tří „ne“ – že nevděčnou problematiku projednávají neschopní emisaři způsobem, který vůbec nemůže vést k řešení.