Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2019 vyšlo
tiskem 26. 6. 2019. V elektronické verzi na webu 26. 7. 2019. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Správa aktiv a potřeba diagnostiky v Průmyslu 4.0

Aktuality

Digitální továrna 2.0 na MSV 2019 Digitální továrna 2.0 je jedním z hlavních témat Mezinárodního strojírenského veletrhu…

Historicky nejvyšší grant Evropské unie dostal česko-slovenský energetický projekt ACON Společnosti E.ON Distribuce a Západoslovenská distribuční (ZSD) získaly od Evropské…

Kaufland v Blansku nabízí rychlodobíjecí stanici pro elektromobily Nejnovější lokalitou řetězce Kaufland, která nabízí rychlé dobíjení pro elektromobily, je…

Viceprezidentem asociace ENTSO-E zvolen člen představenstva ČEPS, a.s., Zbyněk Boldiš Zbyněk Boldiš, člen představenstva ČEPS, a.s., byl zvolen do funkce viceprezidenta…

Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze budou obhajovat vítězství v Abu Dhabi Utkají se o hlavní cenu 1 milion dolarů. Testy systému spolupracujících autonomních dronů…

Logická mobilní hra „Zrecykluj to!“ naučí správně recyklovat elektrozařízení Cílem hry je zábavnou formou širokému publiku vysvětlit, že elektroodpad nepatří do…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Šel jsem nedávno navštívit kolegu K. do firmy F., sídlící v dokonale propracované, architektonicky skvostné budově B. Čidlo přítomnosti u čtyřkřídlého otočného vstupního vchodu mě neomylně zaregistrovalo, lopatka vstupu mě nabrala a popostrčila do budovy B jako do mlýnku na maso, uvítací závora mě zakotvila u recepce. Odtud, obdržev čipovou kartu, měl jsem pokračovat k výtahu. Bezpečnostní detektor na cestě k němu však na mně s ječivým pípáním odhalil cosi závadného a teprve po odložení všech terorismem zavánějících věcí jsem propuštěn dál.
 
Ve výtahu velikosti střední koupelny si několik dalších spolucestujících za chřestotu svých čipových karet a pouzdérek volí cílové stanice, takže po několika zastávkách, přistoupeních a vystoupeních konečně dospívám do patra vysoko nad městem. Zde, tentokrát ve firemní recepci, znovu prolustrován a opatřen další kartou, pročipoval jsem se za asistence kamerového systému ke dveřím kolegy K.
 
Se zanedlouho přiblíživším se časem oběda nás zastávkový výtah vyplivnul v patře místní stravovny. Vstup na moji propůjčenou čipovou kartu, výběr a obdržení potravy na kolegovu čipovou kartu. Opustit prostor stravovny bez odbavení čipem nelze, taktéž o něco později opustit prostor firmy bez dobrozdání čipu nelze.
 
Středně velká koupelna mě na pokyn čipu sváží dolů k hlavní recepci. Bezpečnostní detektor tentokrát jenom klidně vrní, však už mě má do poslední molekuly v databázi. Ne tak ovšem závora, poslední to elektronický hlídač mé čipové kvalifikace. Ne… a ne… a nepustí, ať přikládám kartu jakkoliv. Aha! Nepřikládat, ale zcela odložit do polykací škvírečky tady zezadu! To přece ví každý, jenom já ne.
 
Zdravím uniformovanou dívenku v recepci a už…už se roztáčejí lopatky výstupu, aby mě vyvrhly z tohoto mlýnku. A tu spatřím na zemi něčí čipovou kartu! Bože můj! Tady, a člověk bez karty? Co je to za trestuhodně nedbalého prosťáčka?!