Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2018 vyšlo
tiskem 14. 2. 2018. V elektronické verzi na webu od 12. 3. 2018. 

Téma: Elektrické přístroje; Přístroje pro chytré sítě;
Internet věcí

Hlavní článek
Řízení toku výkonu v síti pomocí výkonových měničů

Aktuality

SENO spol. s r. o. – 25 let s Vámi Když jsme s pány Josefem Steineggerem a Jirkou Novotným zakládali v roce 1993 firmu, byli…

15. Zákaznický den ZAT byl opět rekordní Koncem ledna proběhl už tradiční Zákaznický den společnosti ZAT, největší české firmy s…

Brněnská technika představila novou kampaň jako generační výpověď mladých Nová náborová kampaň brněnské techniky s názvem Generace VUT upozorňuje na časté…

Výroba z biomasy vzrostla o 14 %, dodala čistou elektřinu pro 230 tisíc domácností Téměř 573 milionů kWh ekologické elektřiny vyprodukovaly v loňském roce výrobny Skupiny…

Dva veletrhy úsporného, komfortního a moderního bydlení – DŘEVOSTAVBY, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ 13. ročník veletrhu DŘEVOSTAVBY se koná souběžně s veletrhem MODERNÍ VYTÁPĚNÍ. Společná…

Synergie oborů na veletrhu FOR ARCH přináší větší zájem vystavovatelů Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH se uskuteční v PVA EXPO PRAHA v Letňanech 18.–22.…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Šel jsem nedávno navštívit kolegu K. do firmy F., sídlící v dokonale propracované, architektonicky skvostné budově B. Čidlo přítomnosti u čtyřkřídlého otočného vstupního vchodu mě neomylně zaregistrovalo, lopatka vstupu mě nabrala a popostrčila do budovy B jako do mlýnku na maso, uvítací závora mě zakotvila u recepce. Odtud, obdržev čipovou kartu, měl jsem pokračovat k výtahu. Bezpečnostní detektor na cestě k němu však na mně s ječivým pípáním odhalil cosi závadného a teprve po odložení všech terorismem zavánějících věcí jsem propuštěn dál.
 
Ve výtahu velikosti střední koupelny si několik dalších spolucestujících za chřestotu svých čipových karet a pouzdérek volí cílové stanice, takže po několika zastávkách, přistoupeních a vystoupeních konečně dospívám do patra vysoko nad městem. Zde, tentokrát ve firemní recepci, znovu prolustrován a opatřen další kartou, pročipoval jsem se za asistence kamerového systému ke dveřím kolegy K.
 
Se zanedlouho přiblíživším se časem oběda nás zastávkový výtah vyplivnul v patře místní stravovny. Vstup na moji propůjčenou čipovou kartu, výběr a obdržení potravy na kolegovu čipovou kartu. Opustit prostor stravovny bez odbavení čipem nelze, taktéž o něco později opustit prostor firmy bez dobrozdání čipu nelze.
 
Středně velká koupelna mě na pokyn čipu sváží dolů k hlavní recepci. Bezpečnostní detektor tentokrát jenom klidně vrní, však už mě má do poslední molekuly v databázi. Ne tak ovšem závora, poslední to elektronický hlídač mé čipové kvalifikace. Ne… a ne… a nepustí, ať přikládám kartu jakkoliv. Aha! Nepřikládat, ale zcela odložit do polykací škvírečky tady zezadu! To přece ví každý, jenom já ne.
 
Zdravím uniformovanou dívenku v recepci a už…už se roztáčejí lopatky výstupu, aby mě vyvrhly z tohoto mlýnku. A tu spatřím na zemi něčí čipovou kartu! Bože můj! Tady, a člověk bez karty? Co je to za trestuhodně nedbalého prosťáčka?!