Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2017 vyšlo
tiskem 6. 12. 2017. V elektronické verzi na webu od 5. 1. 2018. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Meranie točivých strojov s použitím metódy SFRA
Aplikační možnosti ultrakapacitorů a akumulátorů LiFePO4 v trolejbusové síti Dopravního podniku města Brna

Aktuality

Temelín dosáhl nejvyšší roční výroby Elektřinu, která by českým domácnostem vystačila na téměř 12 měsíců, vyrobila od začátku…

MONETA Money Bank se jako první firma v ČR rozhodla zcela přejít na elektromobily MONETA Money Bank se jako první společnost v České republice oficiálně rozhodla, že do…

ŠKODA AUTO bude od roku 2020 v Mladé Boleslavi vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem ŠKODA AUTO bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již…

Největší českou techniku povede i nadále stávající rektor Petr Štěpánek Akademický senát VUT v Brně na dnešním zasedání zvolil kandidáta na funkci rektora pro…

44. Krajský aktiv revizních techniků v Brně Moravský svaz elektrotechniků Vás zve 21. listopadu na 44. KART v Brně.

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Jakkoliv mě v nej­různějších vyjád­řeních na interne­tu, ale i v písemném styku s mnoha auto­ry, klienty a agentu­rami mnohdy zarazí časté používání ci­zokrajných pojmů, jakými jsou například budget, deadline, workshop... ad., po bližším ohledání pro­blematiky se asi budu muset smířit s tím, že změny a výkyvy českého jazyka směrem k anglosaským výrazům prostě představu­jí přirozený vývoj češtiny. Podobně jako v oblasti trhu, i zde zřejmě zasahuje „ne­viditelná ruka jazyka“.
 
Zastánci regulace jazyka, ve smyslu re­gulace do předem nalajnovaných lin­gvistických kolejí, však budou v budouc­nu zřejmě čím dál tím více zplakávat nad výdělkem. Přestože i já patřím k tako­vým zastáncům a přestože i já jsem vy­rostl v generaci, která dostávala „koule“ za pravopisné chyby, nebráním se názo­ru, že vývoj češtiny se nezastavil někdy v druhé polovině 20. století.
 
Školák se totiž již ve školních škamnách přestává řídit vštěpovanými lingvistický­mi pravidly a používá jazyk své vlastní skupiny. Paradoxně tedy nejsou nositeli vývoje jazyka ti, kdo jeho pravidla for­mulují a zkoumají, tedy lingvisté-jazykovědci, ale jsou to právě ti jiní, kdo ja­zykové regulace a pravidla nepotřebují a opouštějí je.
 
V současné době většina Čechů v běž­ném životě používá hovorovou češtinu a jen tu a tam, je-li postavena do role mluvit „do televize“ nebo před veřejnos­tí, má problém přepnout se do role pra­vopisně spisovné. Výsostní jsou v tomto směru reportéři různých televizních sta­nic a jejich používání například střed­ních rodů (města se usnesly..., rozhod­nutí se provedly...).
 
Přesto stále všeobecně respektujeme sku­tečnost, že spisovná čeština je podoba českého jazyka, která je určena pro pou­žívání na oficiální úrovni a má reprezen­tativní funkci. Používá se při oficiálních příležitostech, v úředních dokumentech, ve školách a... veřejnoprávních médi­ích. Spisovná čeština vznikla převážně na základě středočeského nářečí a je dána soustavou pravidel, jejichž dodr­žování je v určité komunikaci závazné. V oficiálním písemném styku nikoho ne­zarazí, že by rozhodně měl používat spi­sovnou češtinu, horší je to již v neofici­álním styku – při diskusích na internetu, při chatování apod. Tam už jdou, bohu­žel, v mnoha případech stranou i grama­tická pravidla a prostor dostávají různá hrůzyplná zjednodušení (bilsem tam, to je fpoho... ad.).
 
Čeština, jakkoliv je ve srovnání s jinými evropskými jazyky poměrně hodně pravi­dly regulovaným jazykem, není svázána zákonem, jako jsou například slovenšti­na nebo francouzština. Naopak angličti­na je různými vydavatelskými domy pou­žívána v různých formách, dokonce pod­le navzájem si konkurujících slovníků, z nichž si potom uživatelé mohou vybrat.
 
Současní lingvisté by si neměli jako až doposud přisvojovat monopol na jedinou správnou češtinu, ale měli by spíše dbát na to, aby se některé hledisko správné­ho jazyka nestalo zbytečně dominant­ním. To proto, že i ve vývoji jazyka musí hrát svou roli pluralita jazykových forem. Jde o podobný druh plurality, jaká pla­tí například u žebříčku hodnot – to zna­mená subjektivní vnímání a individuální schopnost, resp. ochota dodržovat pra­vidla. Však ono se právě touto možnos­tí svobodného rozhodování oddělí zrno od plev. Spisovná čeština totiž musí také udržovat něco jako komunikační jednotu ve státním celku a naplňovat funkci sro­zumitelného sdělení v různorodých situ­acích. Vždyť proč myslíte, že si například naši politici platí rétorická cvičení? Proč se i někteří političtí pařezové po usídle­ní na vrcholných funkcích naučili během půlroku docela slušně „mluvit“?
 
Každopádně pro mě bude vždy věrohod­nější ten přednášející, který ke mně bude na konferenci nebo na semináři hovořit jazykem spisovným a kultivovaným, se správným používáním všech pravidel češtiny a slangový nebo přiměřeně košilatý výraz užije v přednášce pouze pro její zpestření.