Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 10/2017 vyšlo
tiskem 4. 10. 2017. V elektronické verzi na webu od 4. 10. 2017. 

Téma: Elektroenergetika; OZE; Palivové články; Baterie a akumulátory

Hlavní článek
Skladování elektrické energie
Elektrochemická impedanční spektroskopie akumulátorů

Aktuality

Soutěž o nejlepší realizovaný projekt KNX instalace Spolek KNX národní skupina České republiky, z. s. vyhlásil soutěž o nejlepší projekt…

Slovensko bude partnerskou zemí MSV 2018 Příští rok se chystají oslavy několika kulatých výročí včetně 100 let od založení…

ABB na MSV 2017 v Brně vystavuje stavební kameny továrny budoucnosti Společnost ABB na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2017 v hale G2/30 představuje…

Výroční SIGNAL festival provede diváky po nových trasách i svou historií Festival světla SIGNAL divákům předvede 20 instalací od umělců z České republiky i…

Nejlepší exponáty veletrhu FOR ARCH získaly ocenění GRAND PRIX Odborná porota i letos vybírala ty nejlepší exponáty a technologie. Ocenění GRAND PRIX…

Indická jazyková verze webové stránky TME Společnost Transfer Multisort Elektronik Sp. z o.o oznámila, že veškeré nezbytné…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Jakkoliv mě v nej­různějších vyjád­řeních na interne­tu, ale i v písemném styku s mnoha auto­ry, klienty a agentu­rami mnohdy zarazí časté používání ci­zokrajných pojmů, jakými jsou například budget, deadline, workshop... ad., po bližším ohledání pro­blematiky se asi budu muset smířit s tím, že změny a výkyvy českého jazyka směrem k anglosaským výrazům prostě představu­jí přirozený vývoj češtiny. Podobně jako v oblasti trhu, i zde zřejmě zasahuje „ne­viditelná ruka jazyka“.
 
Zastánci regulace jazyka, ve smyslu re­gulace do předem nalajnovaných lin­gvistických kolejí, však budou v budouc­nu zřejmě čím dál tím více zplakávat nad výdělkem. Přestože i já patřím k tako­vým zastáncům a přestože i já jsem vy­rostl v generaci, která dostávala „koule“ za pravopisné chyby, nebráním se názo­ru, že vývoj češtiny se nezastavil někdy v druhé polovině 20. století.
 
Školák se totiž již ve školních škamnách přestává řídit vštěpovanými lingvistický­mi pravidly a používá jazyk své vlastní skupiny. Paradoxně tedy nejsou nositeli vývoje jazyka ti, kdo jeho pravidla for­mulují a zkoumají, tedy lingvisté-jazykovědci, ale jsou to právě ti jiní, kdo ja­zykové regulace a pravidla nepotřebují a opouštějí je.
 
V současné době většina Čechů v běž­ném životě používá hovorovou češtinu a jen tu a tam, je-li postavena do role mluvit „do televize“ nebo před veřejnos­tí, má problém přepnout se do role pra­vopisně spisovné. Výsostní jsou v tomto směru reportéři různých televizních sta­nic a jejich používání například střed­ních rodů (města se usnesly..., rozhod­nutí se provedly...).
 
Přesto stále všeobecně respektujeme sku­tečnost, že spisovná čeština je podoba českého jazyka, která je určena pro pou­žívání na oficiální úrovni a má reprezen­tativní funkci. Používá se při oficiálních příležitostech, v úředních dokumentech, ve školách a... veřejnoprávních médi­ích. Spisovná čeština vznikla převážně na základě středočeského nářečí a je dána soustavou pravidel, jejichž dodr­žování je v určité komunikaci závazné. V oficiálním písemném styku nikoho ne­zarazí, že by rozhodně měl používat spi­sovnou češtinu, horší je to již v neofici­álním styku – při diskusích na internetu, při chatování apod. Tam už jdou, bohu­žel, v mnoha případech stranou i grama­tická pravidla a prostor dostávají různá hrůzyplná zjednodušení (bilsem tam, to je fpoho... ad.).
 
Čeština, jakkoliv je ve srovnání s jinými evropskými jazyky poměrně hodně pravi­dly regulovaným jazykem, není svázána zákonem, jako jsou například slovenšti­na nebo francouzština. Naopak angličti­na je různými vydavatelskými domy pou­žívána v různých formách, dokonce pod­le navzájem si konkurujících slovníků, z nichž si potom uživatelé mohou vybrat.
 
Současní lingvisté by si neměli jako až doposud přisvojovat monopol na jedinou správnou češtinu, ale měli by spíše dbát na to, aby se některé hledisko správné­ho jazyka nestalo zbytečně dominant­ním. To proto, že i ve vývoji jazyka musí hrát svou roli pluralita jazykových forem. Jde o podobný druh plurality, jaká pla­tí například u žebříčku hodnot – to zna­mená subjektivní vnímání a individuální schopnost, resp. ochota dodržovat pra­vidla. Však ono se právě touto možnos­tí svobodného rozhodování oddělí zrno od plev. Spisovná čeština totiž musí také udržovat něco jako komunikační jednotu ve státním celku a naplňovat funkci sro­zumitelného sdělení v různorodých situ­acích. Vždyť proč myslíte, že si například naši politici platí rétorická cvičení? Proč se i někteří političtí pařezové po usídle­ní na vrcholných funkcích naučili během půlroku docela slušně „mluvit“?
 
Každopádně pro mě bude vždy věrohod­nější ten přednášející, který ke mně bude na konferenci nebo na semináři hovořit jazykem spisovným a kultivovaným, se správným používáním všech pravidel češtiny a slangový nebo přiměřeně košilatý výraz užije v přednášce pouze pro její zpestření.