Slovo šéfredaktora
V minulém slově šéfredaktora jsem vyjádřil názor, že „... Systém českého školství přestává být schopen zajistit dostatek kvalifikovaných profesí pro úkoly energetického charakteru, které Českou republiku v nejbližší době čekají. Dochází, resp. již došlo, k rozpadu projektových a inženýrských týmů, které jsou pro efektivní realizaci velkých energetických investic zásadní...“
Jako bych uhodil hlavičkou o bolavý hřebíček pedagogické cti, zle mi za uvedený názor vyčinil vysokoškolský profesor pan doc. J. P. z VUT Brno. Můj názor si přeložil v tom smyslu, že snad neuznávám české vysoké školství. Jakkoliv byl tento názor ojedinělý, těžce mě zamrzelo, že mohlo dojít i k takovéto interpretaci! Sám jsem absolvoval jednu podle mého názoru z nejprestižnějších českých vysokých škol – Fakultu elektrotechniky ČVUT Praha (blíže viz str. 9) – a jakkoliv, byť pouze zjednodušeně, znám její současné problémy, vždy pro mě (a zcela jistě i pro tisíce dalších absolventů) bude jak pražská FEL, tak ale i všechny ostatní české technické univerzity představovat pilíř české odborné vzdělanosti a kvalifikované touhy po vědění a v širším slova smyslu i baštu českého univerzálního myšlení. V tomto ohledu se dokonce klidně přihlásím k roli českého patriota!
Ze své pozice šéfredaktora odborného časopisu s velkým uspokojením sleduji vývoj i dalších technických univerzit, škol a fakult v České republice, jejichž výčet zde sice nebudu uvádět, ale který by možná pro některé čtenáře byl až překvapivě dlouhý.
Jsem vysoce hrdý na všechny známé i neznámé Prokopy Diviše, Josefy Božky, Jany Pernery, Františky Křižíky, Emily Kolbeny či Josefy Sousedíky ... a mnohé další, kteří svou intuicí a vynalézavostí třímali prapor českého technického vědění minimálně nad evropským průměrem. Bohužel a na druhou stranu, stejně tak sleduji signály o strmém propadu v úrovni znalostí českých žáků v přírodních vědách a vlastně i ve schopnostech a zájmu o práci s informacemi. Signály o postojích kantorů v přípravě na výuku a ve způsobu předávání svých znalostí studentům. Mám k tomu coby předseda školské rady renomované průmyslové školy v Praze přece jen slušné podmínky: v posledních mezinárodních testech TIMSS a PISA*)skončili čeští studenti v podprůměru! České ministerstvo školství nemá na přesnější analýzu tohoto stavu ani kapacity, ani znalosti, ani finance. Existují i další nepopiratelná fakta, že se česká společnost co do kvality znalostí prostě zhoršuje.
Příčiny? Celá hromada! V první řadě dlouhodobé podfinancování celého školského systému, nesystematičnost kroků všech vlád, které se od roku 1990 v ČR vystřídaly, a absence strategické vize. V druhé řadě společenské vědomí nakrmené mylnými informacemi o tom, co je to úspěch a jak se ho dosahuje. Tedy správný význam oné vysmívané „smysluplnosti“. A zatřetí kvalita pedagogů, protože ... ale ne! Nebudu to více rozvíjet, protože zde bych se mohl dopustit opravdu nekvalifikovaného soudu. Dopustím se pouze názoru, že u „zrodu“ většiny nositelů Nobelových cen byl kdysi jejich učitel, který je dokázal pro věc nadchnout.
Přesně před šesti sty lety podepsal v Kutné Hoře tehdejší český král Václav IV. dekret, který znamenal odchod pražské Karlovy univerzity do provinciální bezvýznamnosti. To už je dávno historie! Dnešní čeští studenti nejsou hloupější než dřív a české vysoké školství není horší než dřív. Zjevně však to byli studenti, kdo dokázal rychleji než školství reagovat na zásadní změnu okolních evropských podmínek, a proto ... „systém českého školství přestává být schopen...“ – dále, jak uvedeno v první větě.
*) TIMSS - Trends in International Mathematics and Science Study - je projekt Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání IEA.
PISA - Programme for International Student Assessment - je jednou z řady aktivit Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v oblasti rozvoje lidských zdrojů, vzdělávání a školství.