Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2017 vyšlo
tiskem 28. 6. 2017. V elektronické verzi na webu od 28. 7. 2017. 

Téma: Kabely, vodiče a kabelová technika; Konektory; Software; Značení a štítkování

Hlavní článek
Elektrická izolace a tepelná vodivost

Aktuality

Generační změna ve skupině LAPP S účinností od 1. července 2017 odstoupila Ursula Ida Lapp, spoluzakladatelka skupiny…

Finálové kolo soutěže EBEC přivede do Brna 120 nejlepších inženýrů z celé Evropy Co vše je možné stihnout navrhnout, smontovat a následně odprezentovat během dvou dní? To…

Co si akce „Světlo v praxi“ klade za cíle V České republice se prvním rokem koná akce v oblasti světelné techniky, která chce…

Startuje hlasování veřejnosti o vítězích 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe V Praze byly 20. 6. 2017 slavnostně představeny nominované projekty 9. ročníku prestižní…

Nejnovější monopost týmu ČVUT eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty…

IQRF Summit 2017 svědkem reálných IoT aplikací Akce zaměřená na reálná řešení v oblasti chytrých měst, budov, domácností, transportu,…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Šéfredaktoři ně­kolika významných českých médií doru­čili počátkem květ­na novému premié­rovi Janu Fischero­vi naléhavý dopis, v němž ho upozor­ňují na tzv. náhubko­vý zákon (resp. jed­ná se o jednu z novel trestního zákona 140/1961 Sb.).
Podle názoru kolegů šéfredaktorů, pod zástěrkou ochrany práv obviněného ná­hubkový zákon protiústavně omezuje svo­bodu projevu a právo veřejnosti na infor­mace. Dopis byl premiérovi adresován při příležitosti Světového dne svobody tisku, který připadl na 3. května. K ústavnímu soudu navíc míří stížnost třicetičtyř sená­torů, a to taktéž na některá ustanovení ná­hubkového zákona.
 
Na tomto místě se přiznávám, že na mě se kolegové z oněch několika význam­ných médií o podporu jejich dopisu premiérovi neobrátili. Samozřejmě, politika do elektrotechniky jaksi nepasuje a my elektrotechnici uznáváme povětšinou zá­kony fyzikální. Přesto i elektrotechnika oplývá mnoha pracovněprávními, obchod­ními a institucionálními vztahy, jež je nut­né řešit předpisem různé právní síly, a tu nám v elektrotechnice fungují i zákony ju­diciální.
 
Náhubkový zákon, jakkoliv se v redak­ci zabýváme odbornou žurnalistikou, by se však měl elektrotechniky dotýkat pouze ve velmi, opravdu velmi výjimečných pří­padech. Každopádně však jsem se coby šéfredaktor o problematiku tohoto vype­čeného zákona zajímal, co kdyby náho­dou …? Elektrotechnika totiž není izolo­vanou částí společnosti, stejně jako ona i náš elektrotechnický právní rámec trpí řadou neduhů a nedořešeností a sem tam nám i v této naší jinak ryze technické bran­ži zaplane požárek, jenž je hoden investi­gativního pohledu.
 
Novela zákona vstoupila v platnost již 1. dubna, po téměř bleskovém schválení Parlamentem ČR, a to i přes velké výhra­dy médií, Senátu ČR i řady nevládních or­ganizací. Obzvlášť silný klacek v rukou protestujících žurnalistů představuje po­jem „veřejný zájem“. Je přeci ve veřej­ném zájmu, aby byly neprodleně odkrý­vány nepravosti a aby varovný ukazovák zacílil na nepoctivé politiky či státní úřed­níky. Náhubkový zákon měl přitom pod­le původního návrhu chránit soukromí obětí závažných trestných činů. Postupně se však do novely poslaneckou tvořivos­tí přidávaly paragrafy (zejména proslu­lý Bendův paragraf 178) a stal se z něho bič na novináře.
 
Premiér Fischer váhá, ačkoliv někte­ré věci v zákoně „jako problém skutečně vnímá a rozhodně je ochoten zahájit o něm debatu“. A tu přispívám do debaty svým názorem: opět jsme na české scéně svěd­ky situace, kdy je skupinovému zájmu pod­řizována nadbytečná zákonodárná praxe, přestože situace je už dostatečně řešena jiným paragrafem nebo předpisem. Sou­částí téhož zákona je totiž paragraf 257, podle kterého může být potrestán ten, „kdo získá přístup k nosiči informací a v úmys­lu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo sobě nebo jinému získat neoprávně­ný prospěch takových informací neopráv­něně užije“.
 
Jak to, že takto výsostně žurnalistic­kou disciplínu, jako je poskytování tisko­vých informací, neřeší dostatečně a kom­patibilně s ostatními zákony, tedy i trest­ním zákonem, tzv. tiskový zákon (zákon 46/2000 Sb.)?
 
Jak to, že tutéž otázku lze položit i k zá-konu o poskytování informací (zákon 106/1999 Sb.)?
 
Jakou roli hraje a co doposud v této věci činil například Syndikát novinářů, je­hož hlavní úlohou by mělo být vyjasňová­ní vztahů mezi politiky a žurnalisty, resp. měl by garantovat širokou veřejnou disku­si, jež by měla smysl?
 
Podle mého názoru náhubkový zákon přispívá k zaplevelenosti českého záko­nodárství, které celkově „činí dojem jako když vlak vjíždí do nádraží“ (kdo uhádne autora této citace, má bod).
 
Chatrnost stávajících mediálních práv­ních předpisů na straně jedné a bída čes­kého zákonodárství na straně druhé spo­lečně prohlubují nevraživost mezi vole­nými zástupci a tiskem, zatímco skutečné zájmy občanů, potažmo voličů a čtenářů, dostávají na frak.