Slovo šéfredaktora
Vládní návrh rozpočtu na rok 2010 torpéduje položku financí pro Akademii věd (AV) úbytkem o více než 20 %, a do dvou let téměř o 50 % ve srovnání s rozpočtem roku 2009. Pokles financování o tak zásadní sumy označuje AV za likvidační a za jasný důkaz toho, že snaha o úspory je uplatňována na tom, kdo se může nejméně bránit.
Drakonický úbytek se týká pouze základního výzkumu, tedy výzkumu v AV. Na úkor základního bude posílen aplikovaný výzkum, více zaměřený na určitý cíl, který je v ČR provozován většinou ve výzkumných ústavech, průmyslových podnicích a na univerzitách.
Z obecného hlediska si troufám záměr posílení aplikovaného výzkumu označit za správný. Snaha o nadhled nad problematikou a profesionálně inženýrská nedůvěra v rozhodování institucionálních autorit však ve mně ponechává několik pochybností.
Pochybnost první: autorem návrhu drakonického snížení rozpočtu pro AV je Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Tato Rada přibližně před dvěma roky zaplevelila branži profesních časopisů vydáním zcela zmatených kritérií na posuzování odborných, recenzovaných a impaktovaných časopisů a touto nejapnou iniciativou si vydobyla pověst spíše aktivního úředníka-škůdce.
Nepočíná si tento úředník zmateně i nyní, v případě AV? Té AV, která se sama a na rozdíl od mnoha jiných institucí v ČR v podstatě dobrovolně transformovala - v průběhu devadesátých let redukovala počet svých pracovišť o čtvrtinu (22 ústavů zrušeno), počet svých pracovníků o polovinu?
Pochybnost druhá: Rada pro výzkum zjevně prosazuje jak zájmy aplikovaného výzkumu, tak prostřednictvím účelového grantového financování i zájmy ministerských úředníků. Ty jsou však za současné situace podmaněny tak silnému lobbistickému režimu ze strany průmyslu, že lze velmi pravděpodobné předpokládat vznik odtokových finančních kanálů přes aplikovaný výzkum do průmyslové, zejména soukromopodnikatelské sféry. Zbytečná malůvka čerta na zdi? Nikoliv, stačí se podívat na seznam členů Asociace výzkumných organizací (AVO), založené především pro aplikovaný výzkum.
Komu se na první pohled zdá, že financovat aplikovaný výzkum v průmyslu je vlastně docela v pořádku, toho musím upozornit na výraznou zlobbovanost průmyslové sféry ČR a velkou pravděpodobnost, že by zde mohlo dojít k nekontrolovatelnému použití financí, po byznysmensku, á la „kupónová privatizace“. Je totiž dostatečně známa provázanost průmyslu s tou částí politické sféry, která požaduje výsledky vědy ihned, rychle a bez ohledu na náročnost výzkumu, nejlépe v horizontu jednoho či dvou volebních období.
Pochybnost třetí: Enormně by mě zajímalo, kolik z vyšetřeného rozpočtu získají univerzity, které si také již léta stěžují na podfinancování svých rozpočtů na vědu, výzkum a provoz celkově.
Činnost Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace v ohledu příštího financování AV totiž nese stejné znaky jako další podobné blamáže české vzdělanostní politiky - projekty „Bílá kniha“ nebo „Internet do škol“. Internet do škol byl pro naprostý krach jakž takž ukončen, Bílá kniha jako projekt evropský ukončit nelze, a tak v kotrmelcích pokračuje dál. Oba tyto nebezpečné projekty vznikly v přítmí ministerských kabinetů, bez potřebné diskuze se zástupci českého školského terénu a oba projekty představují tajuplné Pandořiny skřínky, které, aniž by se dokonce ještě otevřely, již nyní zamořily naše vzdělanostní prostředí vleklými chorobami.
Vůči AV rozhodně netrpím žádnými přehnanými sympatiemi, ba mám dokonce v současnosti konkrétní důvod, aby tomu bylo právě naopak. Půjčil jsem si totiž nedávno z knihovny AV odbornou publikaci a po překročení zápůjčního termínu na mě knihovna AV ruče, a to dokonce po dvou měsících od vrácení, poštvala advokáta se soudní obsílkou a dluhem za zpozdné, uměle vyšroubovaným na cca deset tisíc korun! I Akademie věd se, jak vidno, rychle učí tomu správnému, dravému byznysu.
Takže nakonec to budu já, kdo bude držet celou AV finančně nad vodou.