Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2017 vyšlo
tiskem 17. 2. 2017. V elektronické verzi na webu od 10. 3. 2017. 

Téma: Elektrické přístroje – spínací, jisticí, ochranné a signalizační; Přístroje pro inteligentní sítě

Hlavní článek
Atypický návrh výkonového stejnosměrného zdroje se středofrekvenčním transformátorovým filtrem rušivého napětí

Aktuality

Veletrh Věda Výzkum Inovace 2017 zahájí místopředseda vlády Pavel Bělobrádek Letošní ročník Veletrhu Věda Výzkum Inovace zahájí na brněnském výstavišti 28. února 2017…

Chytré lampy PRE potvrdily zhoršenou smogovou situaci v Praze Chytré lampy PRE potvrdily v rámci svého pilotního provozu, že v Holešovicích a…

Jak se bydlí v pasivních domech, řeknou jejich majitelé na veletrhu FOR PASIV Další ročník veletrhu FOR PASIV, který je zaměřený na projektování a výstavbu…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze představí zájemcům o studium moderní techniku i její historii Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 20. ledna od 8.30 hodin první…

Loňská výroba Temelína by stačila k pokrytí téměř roční spotřeby českých domácností Přesně 12,1 terawatthodin elektřiny (TWh) loni vyrobila Jaderná elektrárna Temelín. Je to…

Osmý ročník Robosoutěže Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ovládli studenti Gymnázia Zlín V pátek 16. prosince se v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Můj strýc Flinta navštívil strojírenský veletrh v Brně. Večer, při posezení ve sklípku, se shodl s kolegy elektrikáři, že z nich současný trh stahuje kůži zaživa. Revizní technik si stěžoval na projektanta, projektant na investora, investor na dodavatele. Všichni společně si stěžovali na nedostatek zakázek a trvající ekonomickou krizi.
 
Druhý den strýc Flinta potkal ředitele středního odborného učiliště a dozvěděl se o neutěšené situaci odborného školství, a to od personálních problémů (nedostatek mladých odborníků a přebytek důchodců), přes vetché možnosti finančního hodnocení a klesající zájem mladé generace o studia technických oborů až po materiální vybavení dílen a učeben obecně.
 
Pak se strýc vydal do Prahy, kde mu představitel inspekční instituce TIČR v první řadě vyčetl základní neznalosti právního rámce problematiky, poté nízké povědomí o nových technických normách a předpisech, dále mu předhodil nezodpovědnost investorů ve spolupráci s inspektory již v průběhu stavby (… a to se pak investor při kolaudaci setsakra diví!) a především a v neposlední řadě nejednotnost a roztříštěnost cechovních svazů, sdružení, unií a elektrospolečenstev vůbec. Ještě dnes zní strýci Flintovi v uších ta strašlivá věta: „… a čeho pak chcete dosáhnout, pane, když nemáte ani reprezentativní představitele s konsensuálním názorem!? Jo, tlakaři, plynaři nebo zdvihadláři, to je jiný kafe! Ale elektrikáři …?“ To strýce fakt vzalo!
 
Když strýc Flinta doklopýtal na ESČ, dostalo se mu přednášky o rezortní nejednotnosti v legislativních předpisech, o zbytečném přezkušování revizáků, snad dostatečně proškolovaných z vyhlášky 50, o korupci ve výběrových řízeních a byrokratické zátěži společně diskriminujících poctivé drobné podnikatele. A strýc Flinta musel uznat, že v jednání ESČ nacházel něco jako nástin koncepce, a to když ten dokonce kriticky zamířil i do řad elektrotechniků, zejména směrem k elektroinstalačním firmám, které často nadhodnocují elektropráce na účet neznalých investorů (… a to se pak firma diví, když si nedůvěřivý investor přizve znalce!).
 
Ten den strýc Flinta stihl ještě na ÚNMZ, kde se chtěl poinformovat na nejasnosti v normotvorné smršti, schytat výtku za konzervativní přístup elektrikářů k možnostem používání nových norem.
 
Teprve když se zastavil na kafi na asociaci ElA, dozvěděl se strýc konečně pozitivní zprávu. Náš průmysl přišel na recept proti ekonomické krizi – orientovat se na výrobky s vysokou přidanou hodnotou a dlouhým inovačním cyklem! Tudy vede cesta! Povzdechnutí, že směrnice o ekodesignu se stále ještě nepromítla do zákona o technických požadavcích na výrobky a že v oblasti ekošrotu, zejména v nakládání s historickým odpadem, je vytvářen nekoncepční systém a nedořešené finanční vazby, však po pravdě řečeno nechalo strýce Flintu poněkud chladným.
 
To víte, strýc, jakkoliv je to šikovný elektrikář tělem i duší, slovem i skutkem, vzděláním i myšlením, je to přece jenom prostý venkovský pařez a fikanost v legislativě mu opravdu není vlastní. Dokonce ta česká ho každou chvíli nadzdvihne, a to pak lítá po baráku a huláká něco o zaplevelenosti, mnohokolejnosti a blázinci.
 
„Tak chybí, nebo nechybí a je vůbec nutná smysluplná koncepce české elektrotechniky?“, ptal se strýc sám sebe, když ještě týž den mířil na elektrotechnickou fakultu ČVUT. Bohužel, přišel však pozdě. Že fakulta informačních technologií se už od fakulty elektrotechnické oddělila, bylo již hotovou věcí. Vývoj, strécu, vývoj nezastavíš, ale volbu, zda naskočit, či ne, tu máš vždycky. Ovšem, kdyby si informace sháněl každý elektrikář tak důsledně jako strýc Flinta, ubylo by na naší elektrotechnické scéně pěkných pár nezasvěcených sporů.
 
Strýci Flintovi klokotala hlavou jak láva v islandské sopce Eyjafjallajokull ještě spousta otázek. Ale jedna se čiperně připomínala nejvíc: Kam vlastně dospěla česká elektrotechnika po dvaceti letech vývoje?

jiri.kohutka@fccgroup.cz