Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Slovo šéfredaktora

Ředitel stál e ještě renomova­né pražské elek­trotechnické prů­myslové školy mě nedávno požádal o pomoc. O po­moc jako předse­du školské rady na této škole, též jako šéfredakto­ra elektrotechnického časopisu, též jako absolventa této školy. Požádal mě o pomoc při důležitém jednání na pražském magistrátu, zda škole zů­stanou, či nezůstanou zachovány pro­story dílen pro praktickou výuku stu­dentů. Magistrát usoudil, že praktic­kou výuku lze přece vyučovat kdekoliv (!?), a proto že „naší“ silnoproudé průmyslovce odebere prostory po léta budované a provozované v detašova­né budově na Starém Městě. Ať si prů­myslovka praktickou výuku zavede tře­ba … třeba někde ve třídě. Nebo ať si zkrátka vybuduje dílny nové.
 
Společně s ředitelem průmyslovky máme magistrátu za zlé, že usoudil pod lobbistickým tlakem jiné pražské prů­myslové školy (slaboproudého zamě­ření) obývající nyní již více než polo­vinu detašované budovy, že jednal bez vědomí „naší“ průmyslovky a že vlast­ně již rozhodl aniž tuší, že silnoprou­dá elektrotechnika byla vždy především řemeslo zručných fachmanů, k němuž průmyslovák „někde ve třídě“ v pod­statě ani nepřičichne.
 
Společně s ředitelem průmyslov­ky máme magistrátu za zlé, že ab­solutně nevnímá, že nově vybudovat dílenské prostory s potřebnými pří­kony a elektroinstalací pro obráběcí stroje a svařovnu, s potřebnou nos­ností podlah, se skladovým, technic­kým a hygienickým zázemím zname­ná neúměrnou organizační a hlavně finanční zátěž.
 
Pikantní na celé věci je, že záro­veň s odkazem na vybudování nových prostor stále na „naší“ průmyslovku sílí tlaky k opuštění stávajících prostor v centru města (panečku, to by byla pěkná banka!) a čerstvá, mnohasetti­sícová investice by tak roztomile spad­la pod stůl.
 
Další pikantností je, že ani ona uchvatitelská slaboproudá průmyslov­ka, tak úspěšně pohlcující již téměř ce­lou historickou budovu na Starém Měs­tě, nemá setrvání zde vůbec jisté. Se svými obchodními plány s historickou budovou na vysoce lukrativním místě Prahy se netají další mocensky silné soukromé subjekty.
 
Jednání na magistrátu proběhlo v režimu shovívavě jalového pocho­pení. Ano, ano, máte úplnou prav­du, ale … „Ale“ je zatracené čerto­vo kopýtko úřednických věrozvěstů! „Ale“ je tu přece „řešení“: nebu­dujte nové prostory, vždyť studenti z vaší elektrotechnické průmyslov­ky mohou docházet k praktické výu­ce do dílen strojnické průmyslovky, která je relativně nedaleko (bratru co by dvě stanice metrem dohodil!). Stačí to jen organizačně a personál­ně vyřešit (ouu!!).
 
Ve skutečnosti stačí popřemýš­let o výhodách pro magistrát, nikoliv o smyslu své práce. Toť další rána škol­ským štváčům!
 
Ještě zcela nedávno, za náhlých sněhových kalamit v únoru a březnu, stovky energetiků a elektrotechniků bez ohledu na čas a na povětrnostní pod­mínky opravovali kilometry popada­ného vedení. Na žebřících či visutých plošinách byli odkázáni většinou na ši­kovnost svých rukou, řemeslnický fortel a praktické zkušenosti.
 
Právě i v současné době pro změ­nu záplavy prověřují tytéž elektrotech­niky–řemeslníky z jejich praktického elektrikářského umu. Co asi tak v po­dobných situacích zvládne „průmyslo­vák“, kterého úředník odstavil od mož­nosti naučit se alespoň něco ze základů černého řemesla?
 

jiri.kohutka@fccgroup.cz