Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Revize a kontroly prodlužovacích šňůr a oddělitelných přívodů podle ČSN

číslo 3/2002

Hlavní články

Revize a kontroly prodlužovacích šňůr a oddělitelných přívodů podle ČSN
Prodlužovací šňůry, oddělitelné přívody a rozbočovací zásuvky

Ing. Jiří Sajner, JHS ELEKTRO

V poslední době se na aktivech revizních techniků a elektrotechniků vyskytla celá řada dotazů, jak správně postupovat při revizích a kontrolách prodlužovacích šňůr, oddělitelných přívodů, prodlužovacích šňůr s více zásuvkami a rozbočovacích zásuvek. V ná-sledujícím textu je proto uveden názor a doporučení, jak jednotlivé případy použití těchto zařízení posuzovat tak, aby jak termíny revizí, tak i jejich obsah (rozsah) odpovídaly požadavkům na ověření bezpečného provedení a funkci uvedených elektrických přívodů podle ČSN a ostatních předpisů upravujících požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení.

Vyskytly se samozřejmě i dotazy, který předpis jednoznačně obsahuje ustanovení týkající se revizí prodlužovacích a pohyblivých přívodů. Jde konkrétně o ustanovení uvedená v ČSN 33 1610 … (Šířeji je připomenu dále.)

Poznámka č. 1:
Pevně připojené pohyblivé přívody jsou vlastně součástí každého spotřebiče, a tak se jejich revize vždy provádí spolu s revizí spotřebiče. V provádění revizí nejsou zásadní nejasnosti. Obdobně je tomu u šňůrových vedení, kde jsou termíny revizí odvozeny od konkrétního způsobu použití a přednostně se na ně vztahují požadavky pro prozatímní zařízení. Některé spotřebiče ovšem mají (jako svoji součást) oddělitelný pohyblivý přívod. V tomto případě je pak třeba této skutečnosti věnovat pozornost a tento oddělitelný přívod revidovat a evidovat nejen spolu se spotřebičem, ale i samostatně, protože nelze vyloučit jeho záměnu a použití jinde.

V návaznosti na otázky naznačené v úvodu se proto budeme v tomto článku věnovat především revizím prodlužovacích šňůr, oddělitelných přívodů, prodlužovacích šňůr s více zásuvkami a rozbočovacích zásuvek.

1. Obecná ustanovení

Neoddělitelnou povinností provozovatelů při zajišťování bezpečného provozování elektrických zařízení je seznámení všech zaměstnanců s povinností průběžné kontroly stavu používaných elektrických zařízení. Jednou z povinností jsou i kontroly před jejich použitím.

Kontroly před použitím vyplývají nejen z požadavků ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610, ale i z ostatních předpisů, např. ČSN 34 3100, ČSN 34 3108 a dalších. Obecně jsou tyto povinnosti uvedeny i v zákoníku práce (ZP), jako základní povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce a technických zařízení.

Jde především o obecnou zásadní povinnost každého uživatele elektrického zařízení, kdy si musí uživatel před použitím zařízení ověřit, že zařízení není zjevně poškozeno. V provozu zařízení je pak třeba reagovat i na nezvyklé projevy ve funkci zařízení. Zařízení je třeba ihned přestat provozovat a (Pozor!!!) následně vždy ten, kdo takovýto stav zjistí, musí zabezpečit, aby zařízení někdo jiný nemohl použít ani omylem. Samozřejmě je potřebné informovat o této skutečnosti příslušné (odpovědné) pracovníky a zajistit tak příslušnou opravu. Provozovatel elektrických zařízení má za povinnost tyto požadavky prokazatelně sdělit jednotlivým uživatelům zařízení a důsledně vyžadovat plnění z toho vyplývajících povinností.

Tolik k této otázce obecně, dále se již budeme věnovat vlastní problematice revizí.

Vzhledem k charakteru používání a provedení lze pro potřeby revizí a kontrol prodlužovací šňůry, oddělitelné přívody, prodlužovací šňůry s více zásuvkami a rozbočovací zásuvky rozdělit do následujících skupin:

2. Prodlužovací šňůry používané ve spojení s elektromechanickým nářadím

V těchto případech se jedná obvykle o prodlužovací přívody, které mají na jednom konci vidlici a na druhé straně pouze jednu pohyblivou zásuvku a jsou jednoznačně vázané interními předpisy či pokyny provozovatele na používání s konkrétním elektromechanickým nářadím.

Zcela výjimečně se mohou vyskytovat i oddělitelné přívody. Ty jsou ovšem zpravidla vždy jejich součástí – viz proto poznámka č. 1, v úvodu článku.

2.1 Lhůty revizí
Revize se provádějí podle lhůt stanovených podle ČSN 33 1600, tab. 1, pro konkrétní nářadí, kdy je příslušný prodlužovací přívod vydán uživateli jako příslušenství konkrétního nářadí (např. výdejnou nářadí), a které je spolu s nářadím používáno a evidováno. Lhůty revizí se týkají samozřejmě i těch prodlužovacích přívodů, kdy je použita i jiná prodlužovací šňůra, jinak používaná pro jiné účely.

Tedy jakmile by se takováto šňůra začala používat i pro elektromechanické nářadí, je třeba na ni aplikovat lhůty revizí jako u prodlužovacích šňůr vydaných spolu s nářadím. Zřejmě však bude stát za větší pozornost a posouzení případ, kdy se použije takováto prodlužovací šňůra pouze krátkodobě či výjimečně. V tomto případě bude záležet na četnosti použití ve spojení s elektromechanickým nářadím. Stanovení lhůty revize těchto šňůr je v těchto případech plně v kompetenci provozovatele.

Přestože již v minulosti byly připomenuty lhůty revizí uvedené v normě na různých aktivech elektrotechniků i v odborných časopisech, považuji za vhodné znovu v tomto případě požadavek normy uvést.

Jak lze tuto tabulku aplikovat v praxi, si názorně připomeneme alespoň na jednom příkladu:

Je-li vydána spolu s nářadím prodlužovací šňůra a jde o nářadí zařazené podle výše uvedené tabulky do skupiny B a o nářadí třídy II, pak lhůta pravidelných revizí této prodlužovací šňůry bude vždy nejméně za 6 měsíců, tak jako vlastního nářadí.

3. Prodlužovací šňůry jednoduché

Jde o šňůry s jednou zásuvkou na konci k napájení jednoho spotřebiče, oddělitelné přívody a prodlužovací šňůry s více zásuvkami používané k napájení více spotřebičů.

Obecně jde o případy používání prodlužovacích šňůr ve spojení se spotřebiči. Může se jednat ovšem i o případy, kdy u prodlužovacích šňůr s více zásuvkami jde o kombinované používání např. jak pro běžné spotřebiče, tak pro elektromechanické nářadí. Jako příklad je možné uvést použití pro elektromechanické nářadí a přenosné svítidlo.

3.1. Lhůty revizí
Lhůty revizí těchto prodlužovacích přívodů se vždy řídí nejkratší dobou revize spotřebiče, který je z něho napájen. Jde-li o spotřebiče, platí lhůty podle ČSN 33 1610 – tab. 2.

Poznámky k tab. 2:

  1. V případě používání elektrických spotřebičů jako ručního elektrického nářadí jsou lhůty pravidelných revizí odvozeny od pracovního využití (viz ČSN 33 1600 kapitola 3 a článek 4.1).
    Při určování lhůt podle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 se používají lhůty, které jsou kratší.

  2. Lhůty kontrol a revizí se uplatňují také u elektrických spotřebičů i v případě jejich dlouhodobého pronájmu.
    Komentář ad 2:

    K této problematice je třeba připomenout, že pronajímatel předmětného zařízení, tj. např. elektromechanického nářadí, které je pronajímáno i s prodlužovacím přívodem, musí zcela prokazatelně upozornit toho, kdo si zařízení pronajímá na povinnost pravidelné revize. Tedy nejenom vlastního elektromechanického nářadí, ale i vlastního prodlužovacího přívodu. Shodně to platí i pro případy pronájmu běžných spotřebičů. To by mělo být zcela jednoznačně uvedeno v zápůjčních podmínkách, tj. kdo bude tuto povinnost zajišťovat. Jinak nese plnou odpovědnost pronajímatel, nikoliv nájemce.
    V případě dlouhodobé zápůjčky, např. z výdejny zaměstnavatele, je obvykle zavedena praxe, že je uživatel pravidelně vyzýván k předložení zapůjčeného zařízení k provedení pravidelné revize. Někdy se uplatňuje praxe, kdy pracovník vykonávající revize provádí tyto revize v místě používání, tj. např. v případě detašovaných pracovišť, na stavbách apod. Záleží to na organizačních pokynech, které jsou pro tyto případy vypracovány.

  3. Kontroly a revize se vztahují i na prodlužovací nebo pohyblivé nebo odpojitelné přívody.
    Komentář ad 3:
    Zde v této poznámce je vlastně připomenuto, že se povinnost provádění revizí vztahuje i na pohyblivé a prodlužovací přívody, viz poznámku v úvodu příspěvku.

  4. Lhůty jsou stanoveny jednotně pro spotřebiče třídy ochrany I, II a III.

  5. Revize připevněných spotřebičů může provádět pouze revizní technik.
    Komentář ad 5:
    Ze své praxe doporučuji, aby v rámci revizí běžných spotřebičů technik (který není současně kvalifikovaným revizním technikem s příslušným osvědčením a oprávněním) provádějící jejich revize nabídl případně provozovateli revizi i připevněných spotřebičů s tím, že ji provede formou dílčí revize či kontroly ve stejném rozsahu, jako se provádí při pravidelné revizi revizním technikem, a že celkové uzavření revizí bude na revizním technikovi, který má odpovídající oprávnění k revizím.
    Jako příklad lze uvést bojler, průtokový ohřívač, akumulační kamna (pevně připojená). Pak je vhodné, aby si provozovatel tato pravidla revizí po dohodě s revizním technikem upravil na konkrétní situace. Doporučení k tomuto postupu vyplývá z toho, že některé spotřebiče tohoto typu jsou provozovány jako nepřipevněné, a tak jejich revizi jako spotřebiče nemusí dělat revizní technik, ale stačí pracovník s odpovídající kvalifikací a pověřením. Pověřením se rozumí to, že je pracovník pro práci vyškolen a je vybaven příslušnou měřicí technikou.

Poznámka č. 2:
Někdo by v této souvislosti mohl namítnout, že poznámky v normě nejsou závazné a že ani normy vlastně již nejsou závazné, a tak není třeba je respektovat.

Připomínám proto již několikrát opakovaná legislativní stanoviska k této problematice. Ustanovení ČSN je obecně veřejnoprávními orgány posuzováno jako minimální (!!) technický standard. Bude-li dodržován, nelze toho, kdo podle jejího znění postupuje, vinit, že nepostupoval v souladu s obecnými požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Já osobně bych tento názor doplnil. Výstižnější by bylo hovořit o optimálním technickém či technicko-organizačním řešení. Vždyť naše ČSN byly vytvářeny na základě širokého a důkladného oponentního řízení, kdy se k jejím ustanovením vyjadřovala v připomínkovém řízení celá řada účastníků a v závěru byla jednotlivými účastníky předávána zpracovateli předpisů závěrečná schvalovací vyjádření, přičemž zásadními byla vyjádření neopomenutelných účastníků řízení, mezi něž patřily i příslušné orgány státního odborného dozoru.

Jestliže provozovatel elektrických zařízení nepostupuje podle požadavků předpisů, vždy musí své postupy obhájit. To se obvykle vyskytne v případě šetření úrazů, nehod či havárií. Při dodržení postupů podle ČSN je pak obhajoba snadnější. Jestliže se odchýlí od požadavků zmiňovaných ČSN, musí být jeho řešení přinejmenším stejně kvalitní nebo lepší.

Aby bylo možné se rychleji v tabulce orientovat, tak připomínám ještě co se pod jednotlivými skupinami spotřebičů rozumí:

  • skupina A – spotřebiče poskytované formou pronájmu dalšímu uživateli,
  • skupina B – spotřebiče používané ve venkovním prostoru (na stavbách, při zemědělských pracích atp.),
  • skupina C – spotřebiče používané při průmyslové a řemeslné činnosti ve vnitřních prostorách,
  • skupina D – spotřebiče používané ve veřejně přístupných prostorách (školy, kluby, hotely atp.),
  • skupina E – spotřebiče používané při administrativní činnosti.

Jde-li o kombinované použití spotřebiče nebo spotřebičů a elektromechanického nářadí, pak lhůty revizí ovlivní, podle četnosti používání prodlužovací šňůry i pro elektromechanické nářadí, lhůty stanovené v ČSN 33 1600 v tab. 1. Viz též vysvětlení k předchozímu bodu.

4. Rozbočovací zásuvky

Revize rozbočovacích zásuvek zůstává ze strany revizních techniků či kontrolujících provozních elektrotechniků většinou stranou jakýchkoliv aktivit. Jejich revize je velmi často opomíjena s poukazem na to, že se nemusí revidovat, že se jedná o elektrický předmět, který byl schválen a má na sobě vyznačeno schvalovací označení, např. značku ESČ. Shodný, a tedy nesprávný názor na tuto problematiku má bohužel i většina provozovatelů elektrických zařízení.

Rozbočovací zásuvka je však elektrický předmět, tedy elektrické zařízení, a na ověřování jeho vlastností se vztahují obecně závazné předpisy. Logicky posuzováno, spadá povinnost jejich revizí do shodných požadavků, které se aplikují na prodlužovací přívody. Rozbočovací zásuvky nejsou součástí pevného rozvodu ani nejsou součástí prodlužovacích přívodů, jsou jakýmsi vloženým mezičlánkem, který je svým účelem použití snad blíže k prodlužovacím přívodům, než k pevným rozvodům (rozumí se z hlediska posuzování termínů revizí). Jako každé elektrické zařízení, i rozbočovací zásuvky se mohou během provozu poškodit, a tak je nezbytné zajistit nejen jejich průběžnou kontrolu neporušenosti, ale i pravidelné revize.

Dříve bylo možné jednofázové pevné zásuvkové rozvody řešit i tak, že mohly být pouze dvojvodičové, s důsledným příkazem zapojení pevné zásuvky (fáze vlevo, ochranný vodič nejdříve na ochranný kolík a pak na pravou dutinku). Rozbočovací zásuvky mohly mít (a stále mohou mít) stejnou koncepci jako prodlužovací přívody, tj. musí být s vnitřním zapojením třívodičovým (bez propojení ochranného vodiče s vodičem středním) a navíc bez předpisové povinnosti zapojit fázový vodiče na levou dutinku a střední na pravou dutinku. Ochranný vodič musí být připojen výhradně na ochranný kolík. To znamená, že u rozbočovacích zásuvek i pohyblivých zásuvek na konci prodlužovacích šňůr nemusela být fáze vždy vlevo – viz známé diskuse o správnosti provedení rozbočovacích zásuvek.

Rozhodující bylo (a je), že prodlužovací šňůry jednofázové, a tedy i rozbočovací zásuvky, musí být vždy třívodičové, s důrazem na nepropojení středního a ochranného vodiče. Je však nezbytné je logicky zařadit mezi spotřebiče, které jsou k pev-nému rozvodu připojovány, stejně jako jsou k pevnému rozvodu připojována přívodní vedení spotřebičů či prodlužovací přívody. Požadavek na důslednou revizi vyplývá mimo jiné i z jejich mobility, tj. možného přemísťování podle aktuální potřeby. V rámci použití u jednoho provozovatele je vhodné lhůty jejich revizí pokud možno sjednotit.

Poznámka č. 3:
Osobně jsem se setkal s případem, kdy na jedné straně vývodu ochranného kolíku rozbočovací zásuvky jsem naměřil odpor proti vstupní dutince ochranného vodiče v úrovni několika tisícin ohmu, zatímco na druhé straně byl naměřen odpor 0,539 W.

Co by to v praxi mohlo znamenat při poruše jednoho z připojených spotřebičů proti neživé části druhého spotřebiče připojeného z druhé strany rozbočovací zásuvky si lze snadno domyslet.

4. 1 Lhůty revizí
Obdobně jako v předchozích případech, jsem jednoznačně pro to, aby revize rozbočovacích zásuvek byly prováděny ve stejných lhůtách, jaké vyplývají pro nejkratší lhůty na ně připojovaných spotřebičů či elektromechanického nářadí. Přimlouvám se pokud možno za sjednocení termínů jejich revizí. Připojování přenosného elektromechanického nářadí prostřednictvím rozbočovacích zásuvek není právě nejvhodnější, a to především z hlediska stability (event. případného namáhání pohybem přívodního vedení).

V případech připojování elektromechanického nářadí je vždy bezpečnější použití samostatného prodlužovacího přívodu buď s jednoduchou nebo alternativně s vícená-sobnou zásuvkou. Použití prodlužovacího přívodu s jednoduchou zásuvkou je však třeba dát přednost. Důvodem pro toto doporučení je, že lhůtu revize přívodu s jedno-duchou zásuvkou lze sjednotit s termínem revize „svého“ nářadí, kdežto revizní lhůty přívodů s vícenásobnou zásuvkou, dávající možnost zapojení několika různých spotřebičů s různými revizními lhůtami, správně zkoordinovat nelze.

Obdobný problém použití je při napájení počítačových sestav (souborů). Zde je správnější a bezpečnější použití jednoho prodlužovacího přívodu s vícenásobnými zásuvkami (pro případy, kdy není použito sériového napájení počítačových soustav), neboť takový přívod, přestože napájí několik spotřebičů (sestavu) může mít jednu revizní lhůtu.

Obvykle již přímo v přívodu počítačové sestavy bývá pro napájení počítačů zabudována předřazená přepěťová ochrana.

Poznámka č. 4: U třífázových prodlužovacích šňůr zásadně nesmí být provedení s vícenásobnými zásuvkami. Zkoušet třífázové prodlužovací šňůry (zásadně s jednoduchou zásuvkou) je pak možné tak, že se před měřením propojí fázové vodiče mezi sebou a v této úpravě se ověří jako jednofázový prodlužovací přívod. Musí ovšem následovat ověření izolačního odporu mezi jednotlivými fázemi a kontrola celistvosti fázových vodičů jednotlivě.

4.2 Rozsah a způsob revize – kontroly (mimo lhůty pravidelných revizí)
Zde uvádím především v praxi ne vždy plněné revizní kroky, tedy ty, které mají zásadní vliv na posuzování bezpečného provozu. Co je tedy potřebné zjistit měřením a co ověřit prohlídkou? Ve stručnosti uvádím:

a) Co prohlédnout a zkontrolovat:

  • přesně zjistit délku a průřez vedení – je vhodné v interních pokynech stanovit způsob měření délky a následnou evidenci, tj. popsat, odkud až kam se délka měří, včetně zanesení do evidence. Aby se předešlo neoprávněným zásahům, doporučuje se zakápnutí barvou nebo jinak pečetit upevňovací šroubky, při revizi tedy zjistit případné neoprávněné zásahy;

  • nepoškozenost povrchu vedení (pláště), zejména u vstupu do vidlice a zásuvky, kde dochází k největšímu namáhání;

  • neporušenost vidlice a zásuvky;

  • fixaci přívodů ve vidlici a pohyblivé zásuvce – nevytržení vedení, funkčnost odlehčovací spony;

  • vnitřní zapojení, což se obvykle při pravidelné revizi neprovádí. Nesprávným předpokladem bývá, že toto bylo ověřeno při výchozí revizi a že nebyl prováděn zásah v zapojení vidlice či pohyblivé zásuvky (není porušeno zajištění upevňovacích prvků).

b) Co měřit:

    změřit odpor ochranného vodiče, přičemž je potřebné v průběhu měření ohýbat vedení po jeho celé délce, aby se ověřila především jeho celistvost, a to zejména u vstupu vedení do vidlice a pohyblivé zásuvky, ověřit případný zkrat mezi vodiči, změřit izolační odpor vzájemně mezi jednotlivými vodiči, ověřit průchodnost všech vodičů, tj. zjistit celistvost všech vodičů až do koncové vidlice.

U vícenásobných zásuvek na konci prodlužovacích vedení je nezbytné ověřit připojení ochranného vodiče a hodnotu odporu ve všech zásuvkách, s uvedením případně zjištěného rozdílu odporů mezi jednotlivými zásuvkami (tedy rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší naměřenou hodnotou odporu ochranného vodiče).

Pro ověřování takovýchto vícenásobných zásuvek na konci prodlužovacích přívodů je výhodné použití měřicích přístrojů s automatickým nastavováním měřicího postupu, který výrazně zrychlí a zpřesní provádění revizí.

Poznámka č. 5: Nezapomínat vzít v úvahu vliv úbytku napětí a přídavný odpor na délku vedení, popř. respektovat vliv průřezu vedení. Pozor na podmínky revizí přívodů delších než 50 m (viz ČSN 34 0350).

Je vhodné, aby používaný měřicí přístroj měl automatiku sledování průběžného měření odporu ochranného vodiče a sledování jeho případné změny se záznamem překročení dovolené mezní hodnoty, nikoliv pouze průběžné optické zobrazování na displeji. V takovýchto případech by obsluha přístroje nemusela vždy opticky při sledování údajů na displeji zachytit případné krátkodobé odchylky, protože při prohýbání vedení nelze vždy současně sledovat údaje na displeji. Měří se proudem větším nebo rovným 200 mA. Po tomto měření je vhodné, pokud je přístroj vybaven, zjistit odpor ochranného vodiče i proudem větším nebo rovným 10 A. Tím se může spolehlivěji a kvalifikovaněji prověřit, zda není průřez ochranného vodiče zeslaben. Nejčastěji k jeho zeslabení dochází u vstupů (nebo v jejich blízkosti) vidlic a pohyblivých zásuvek.

Manipulací (prohýbáním vedení) v průběhu měření se tak může zjistit i uvolnění (špatný kontakt) ochranných kontaktů či připojení vodičů na svorky uvnitř vidlice a pohyblivé zásuvky.

Výhodou při měření, jak jsem již výše uvedl, je akustická signalizace zabudovaná v měřicím přístroji, která upozorní i na krátkodobé překročení mezních dovolených hodnot.

Poznámka č. 6:
Při ověřování vlastností přívodu pozor na měření odporu ochranného vodiče samostatnou sondou, kterou se dotýkáme ochranného kolíku. Způsob připojení a zejména čistota místa připojení hrají důležitou úlohu při korektním zjištění odporu ochranného vodiče. Nejvhodnější je použít pro měření přípravek v podobě zkušební vidlice shodného provedení, jaké mají běžné spotřebiče. Simuluje se tím vlastně režim připojení používaného spotřebiče.

Samostatnou skupinu tvoří prodlužovací šňůry s přepěťovými ochranami na vstupu.

Při měření izolačního odporu šňůr s pře-pěťovými ochranami se musí nastavit nižší měřicí napětí, než je reakční napětí přepěťové ochrany.

Následně se může měřit nižším napětím podle dispozic výrobce nebo přejít na měření rozdílového proudu.

5. Evidence

Označení prodlužovacích a oddělitelných přívodů a rozbočovacích zásuvek evidenčními čísly a podmínky jejich používání.

Aby mohly být jednoznačně naplňovány povinnosti provozovatele elektrických zařízení, musí mít provozovatel přesný přehled, které spotřebiče jsou v jeho majetku. Jinými slovy, je nezbytné, aby každý spotřebič, tedy jak elektromechanické nářadí, ostatní spotřebiče, kancelářská technika atd., tak i prodlužovací a oddělitelné šňůry, včetně rozbočovacích zásuvek, byly označeny evidenčním číslem, kterým bude dokladováno, že jsou v majetku organizace či provozovatele. Způsoby označování mohou být různé, záleží na možnosti umístění evidenčního čísla a dále i na charakteru používání. Jde aplikovat štítky s čárovým kódem, nejlépe v plastovém samolepicím provedení, s povrchem odolným proti poškození či poškrábání. Další možností je použít nesmývatelné popisovače nebo různé závěsné štítky, opět nejlépe v provedení z plastu. Nově je k dispozici systém označení, které lze vytisknout pomocí speciálních kleští na povrch pláště vedení, vždy tak, že na černý povrch se vytiskne označení bílou barvou a na bílý povrch černou barvou. Jde o obdobný systém, kterým své produkty označují výrobci vedení. U přívodního vedení ke spotřebičům je vhodné označit je shodným identifikačním označením jako spotřebič, čímž se zajistí jednoznačná příslušnost vedení ke spotřebiči a lze tak snadno zjistit případný neoprávněný zásah do zapojení.

V této inventuře spotřebičů a jejich přívodů je nezbytné stanovit i jejich zařazení do skupin a stanovit podle ČSN i periodicitu revizí, obdobně jako je tomu u nářadí. Z praktického hlediska je vhodné jejich zařazení do skupin s ohledem na charakter užívání. Požadavky ČSN jsou vlastně výchozím vodítkem, a záleží tedy na provozovateli, jaké termíny revizí zvolí či potvrdí. Viz též rozdělení spotřebičů a nářadí podle jejich charakteru a způsobu používání podle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610.

Rovněž je vhodné, aby provozovatel stanovil odpovědné osoby za provozování jednotlivých spotřebičů.

Z praktického hlediska je vhodné v evidenci spotřebičů jednotlivě vyznačit i jejich umístění (v budově, objektu, areálu apod.). Výpisy a přehledy umožňují zaznamenání případných změn, což odstraňuje komplikace při pravidelných revizích a při dohledávání, kde se vlastně předmět revize nachází.

Aby se předešlo nejasnostem, které spotřebiče se musí v které době revidovat, je vhodné (potřebné), aby provozovatel těchto spotřebičů, obvykle odpovědný pracovník organizace nebo samostatný provozovatel, vydal organizační pokyny, ve kterých budou stanoveny podmínky pro jejich revize.

Dále je vhodné v těchto pokynech uvést, že o předmětech neoznačených evidenčním číslem se lze důvodně domnívat, že nejsou v evidenci, a lze předpokládat, že tedy nejsou ani revidovány. Lze tedy usuzovat, že ani jejich používání nemusí být bezpečné.

Jinými slovy, v těchto pokynech by měl být uveden výslovný zákaz používání těch spotřebičů, které nejsou označeny do doby jejich zavedení do evidence a prokazatelného ověření revizí.

Je samozřejmou povinností každého, kdo takovýto spotřebič zjistí (nalezne), aby jej neprodleně přihlásil do evidence a do doby jeho revize zabránil jeho používání. To není samoúčelný požadavek – viz požadavky uvedené v ČSN 34 3100 a dalších předpisech.

5.1 Používání spotřebičů ve vlastnictví zaměstnanců
Specifickým problémem se může jevit i používání spotřebičů ve vlastnictví zaměstnanců. Platí zásada, že nejsou-li upraveny podmínky používání takovýchto spotřebičů, jejich používání se posuzuje tak, že jsou provozovány v prostorách organizace s jejím souhlasem. Případné důsledky mohou jít k její tíži.

Je proto vhodné používání takovýchto spotřebičů upravit. Řada organizací to řeší tak, že vydá jmenný seznam spotřebičů, které lze po jejich zaregistrování do evidence používat. Většinou je tato situace řešena tak, že se tyto spotřebiče označí prozatímním evidenčním číslem a zajistí se jejich pravidelné revize. Podle okolností obvykle organizace hradí i náklady na provádění jejich revizí.

Poznámka č. 7:
Jedním z přístrojů, které mají automatizovaný program zkoušení prodlužovacích a oddělitelných přívodů, prodlužovacích šňůr s vícenásobnými zásuvkami a rozbočovacích zásuvek, včetně softwaru, programu určeného ke zpracování výsledků revizí s následnou evidencí na počítači a možností vyhotovení alternativních protokolů, je přístroj SECUTEST 0701/02S. Program má označení WINDOK S701 a je k dispozici jak v plné tak LITE verzi. Uvedenou LITE verzi software je možné používat pro zpracování výsledků měření při použití jakýchkoliv přístrojů, kterými lze provést revize v předepsaném rozsahu podle revize. V tomto případě se výsledky měření vkládají do programu v počítači manuálně, při použití přístroje SECUTEST je přenosový proces plně automatizován.

Případní zájemci si mohou tento program v demoverzi prohlédnout na internetu na adrese: http://mstechnic.yo.cz

K této problematice uvítám případné připomínky či dotazy čtenářů na adrese:

JHS ELEKTRO
Ing. Jiří Sajner
Kopeckého 18
169 00 Praha 6
tel./fax: 02/33 35 34 84, od 22. 9. 2002 – 233 353 484
e-mail:jsajner@yahoo.com