Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 2/2018 vyšlo
tiskem 14. 2. 2018. V elektronické verzi na webu od 12. 3. 2018. 

Téma: Elektrické přístroje; Přístroje pro chytré sítě;
Internet věcí

Hlavní článek
Řízení toku výkonu v síti pomocí výkonových měničů

Aktuality

SENO spol. s r. o. – 25 let s Vámi Když jsme s pány Josefem Steineggerem a Jirkou Novotným zakládali v roce 1993 firmu, byli…

15. Zákaznický den ZAT byl opět rekordní Koncem ledna proběhl už tradiční Zákaznický den společnosti ZAT, největší české firmy s…

Brněnská technika představila novou kampaň jako generační výpověď mladých Nová náborová kampaň brněnské techniky s názvem Generace VUT upozorňuje na časté…

Výroba z biomasy vzrostla o 14 %, dodala čistou elektřinu pro 230 tisíc domácností Téměř 573 milionů kWh ekologické elektřiny vyprodukovaly v loňském roce výrobny Skupiny…

Dva veletrhy úsporného, komfortního a moderního bydlení – DŘEVOSTAVBY, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ 13. ročník veletrhu DŘEVOSTAVBY se koná souběžně s veletrhem MODERNÍ VYTÁPĚNÍ. Společná…

Synergie oborů na veletrhu FOR ARCH přináší větší zájem vystavovatelů Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH se uskuteční v PVA EXPO PRAHA v Letňanech 18.–22.…

Více aktualit

První sluneční věžová elektrárna v Německu

Přestože v Německu nejsou sluneční podmínky nejpříznivější, byla zde v srpnu 2009 ve městě Jülichu (35 km západně od Cách) uvedena do provozu první sluneční věžová elektrárna s výkonem 1,5 MW, jejímž provozovatelem je Komunální podnik města Jülichu. V podstatě jde o běžnou parní elektrárnu, v nichž se pára vyrábí přímým působením silně koncentrovaného slunečního záření, a na rozdíl od fotovoltaických elektráren je tento typ vhodný zejména pro větší výkony.
 
Stavba sluneční tepelné věžové elektrárny trvala téměř tři roky a Spolkové ministerstvo životního prostředí (BMU) ji podpořilo částkou 4,1 mil. eur. Elektrárna bude ale také sloužit jako pokusná a demonstrační tepelná elektrárna pro německý výzkum a průmysl. V jednom podlaží asi v polovině výšky věže sluneční elektrárny je vybudována moderní výzkumná solární laboratoř pro odborníky z Německého střediska pro letectví a kosmonautiku (DLR) a jejich partnery.
 
Tato sluneční elektrárna je instalována na pozemku o rozloze asi osm hektarů, kde je umístěno 2 153 pohyblivých rovinných zrcadel (heliostatů) s celkovou aktivní plochou téměř 18 000 m2. Zrcadla sledují během dne dráhu Slunce a neustále soustřeďují sluneční paprsky na speciální přijímač (absorbér) s plochou asi 22 m2, který je instalován na vrcholu solární věže vysoké 60 m. Přijímač se skládá z porézních keramických článků s voštinovou strukturou, kterými proudí nasávaný okolní vzduch. Vzduch se přitom ohřívá na teplotu asi 700 °C a následně se využívá k výrobě vodní páry, která pohání dvoustupňovou parní turbínu. V posledním kroku mění generátor rotační energii turbíny na elektrický proud, který na úrovni vysokého napětí dodává provozovatel do veřejné sítě za zvýhodněnou cenu podle zákona o obnovitelných energiích (EEG). Předpokládá se, že elektrárna ročně dodá do rozvodné sítě zhruba 1 000 MW·h elektrické energie.
 
Důležitou součástí elektrárny je akumulátor tepla, který zabírá dvě podlaží solární věže. Akumulátor je naplněn keramickými tělísky, mezi kterými proudí při slunečním svitu horký vzduch a ohřívá je. Není-li k dispozici sluneční svit, probíhá proces obráceně a akumulátor ohřívá chladný vzduch, který jím prochází, na teplotu potřebnou pro výrobu páry. To umožňuje vyrovnávat kolísání výkonu slunečního záření a vyrábět elektrický proud až po dobu osmi hodin bez slunečního svitu.
 
Německý průmysl chystá v budoucnu dodávat sluneční elektrárny tohoto typu do zemí Jižní Evropy a Severní Afriky a výhledově i na Saharu. Dvanáct evropských společností, včetně koncernů ABB a Siemens, podepsalo koncem července 2009 v Mnichově memorandum o porozumění zakládající tzv. průmyslovou iniciativu Desertec. Cílem této iniciativy je vybudovat na Sahaře s investicemi ve výši zhruba 400 mld. eur sluneční elektrárny, které by měly od roku 2050 pokrývat až 15 % spotřeby elektrické energie Evropské unie a podstatnou část spotřeby států severní Afriky a Středního východu.
[Podle tiskových materiálů DLR zpracoval Ing. Karel Kabeš.]


Obr. Sluneční věžová elektrárna Jülich (foto: DLR)