Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Prof. Ing. Štěpán Peleňský – významná osobnost praxe a teorie elektrotechnického inženýrství

číslo 4/2006

Prof. Ing. Štěpán Peleňský – významná osobnost praxe a teorie elektrotechnického inženýrství

Prof. Ing. Štěpán Peleňský se narodil 25. dubna 1906 ve Vídni. Letos tedy od jeho narození uplyne již 100 let. Celý jeho profesní život byl velmi těsně spojen s elektrotechnikou, zvláště v oblasti napájení elektrifikovaných drah.

Do základní školy začal docházet ve Vídni. Od čtvrté třídy, po přestěhování rodiny do Čech, navštěvoval české školy. V roce 1924 složil v Praze s vyznamenáním maturitu, poté se zapsal ke studiu elektrotechnického inženýrství na ČVUT, které ukončil s výborným prospěchem druhou státní zkouškou v prosinci 1929.

Obr. 1.

Jeho první zaměstnání bylo v elektrotechnickém oddělení generálního ředitelství Škodových závodů v Praze. V roce 1931 jej vyzval ke spolupráci prof. Šimek z Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky ČVUT. V květnu 1933 nastoupil do Českomoravské Kolben-Daněk, kde od roku 1938 působil jako zástupce vedoucího oddělení elektrických drah a v roce 1945 se stal jeho vedoucím. V roce 1947 byl jmenován vedoucím oddělení vozidel a měníren. V letech 1950 a 1951 pracoval v oddělení pro výstavbu továrny na výrobu dieselelektrických lokomotiv. V roce 1951 nastoupil do Elektromontážních závodů Praha jako vedoucí oddělení projektu malodrah a měníren. V letech 1954 až 1956 v Báňských projektech postupně zastával funkce vedoucího oddělení elektrických drah, hlavního specialisty pro elektrickou trakci a zástupce vedoucího elektrotechnického oddělení. V září 1956 nastoupil jako docent na katedru elektrické trakce a energetiky Vysoké školy železniční (VSŽ) v Praze, kterou pomáhal stěhovat pod názvem Vysoká škola dopravní (VŠD) do Žiliny. Jeho první angažmá na této škole skončilo v roce 1961, kdy se vrátil do ČKD Elektrotechnika a byl zde zaměstnán jako vedoucí technické kanceláře (projekt a konstrukce). V roce 1964, po jmenování profesorem, se vrátil na VŠD, kde působil na katedře elektrické trakce a energetiky až do konce září 1973. Zároveň však do 31. ledna1974, kdy odešel do důchodu, pracoval na částečný úvazek v ČKD.

Pan profesor Peleňský byl průkopníkem elektrifikace železnic i vynikajícím odborníkem v jiných elektrotechnických odvětvích. Výrazně se angažoval při realizaci mimořádných technických děl: projekt měnírny se rtuťovými usměrňovači 15 kV, 30 A pro Československý rozhlas (r. 1936), světově unikátní projekt rtuťové měnírny 12 kA, 240 V pro filmové ateliéry (r. 1940), projekty trolejbusové dopravy v Českých Budějovicích, Jihlavě, Hradci Králové a Pardubicích (1945 až 1949), projekt rtuťové měnírny 60 kA, 850 V pro elektrolýzu hliníku (1951), projekty elektrizace dopravy povrchových dolů Silvestr, Medard, Libík a Chvaletice (1955 až 1956). V 60. letech dvacátého století projektoval mnoho měníren s polovodičovými usměrňovači až do proudů 200 kA a trakčních vedení pro ČSD i průmyslové dráhy.

Mnoha absolventům studia dopravního inženýrství je známa jeho vynikající pedagogická práce, započatá na ČVUT Praha, kde pracoval jako vedoucí a konzultant diplomových prací, v komisích pro disertační a státní závěrečné zkoušky. Za dobu svého působení na VŠŽ v Praze a VŠD v Žilině se podílel na studiu více než tisíce inženýrů z oblasti elektrizace železnic a mnoha kandidátů věd, kteří se s hrdostí hlásí k tomu, že byli jeho žáky.

Prof. Peleňský napsal mnoho vědeckých a odborných prací. Jsou to především učebnice, vysokoškolská skripta a normy pro oblast projektování a konstrukce měníren a trakčního vedení. Z doposud využívaných publikací lze zmínit skripta Trakční vedení a Napájení elektrizovaných drah (SNTL Praha). Příspěvky do časopisů směroval především do Elektrotechnického obzoru; první příspěvek pod názvem Objektivní fotometrie fotoelektrickým článkem byl publikován v č. 5/1933.

Pan profesor byl renesanční člověk, ovládal ruštinu, polštinu, ukrajinštinu, němčinu, francouzštinu a byl schopen i anglickou literaturu číst v originálu. Kromě rodiny, kterou vždy stavěl na první místo, měl mnoho koníčků, mezi nimiž byla matematika, fyzika, ale i literatura a výtvarné umění. Obzvlášť miloval malířství, znal životopisy snad všech významných malířů a podrobně i jejich dílo. Sbíral pohledy obrazů a z nich si dělal katalogy jednotlivých obrazáren. K jeho chloubám patřila i rozsáhlá knihovna, obsahující mnoho skvostů české i světové literatury, některé z nich v originálu.

My, kteří jsme měli to štěstí a znali pana profesora osobně, jsme si ho vážili nejen pro jeho vynikající odborné znalosti, ale i pro jeho lidskost a velkou skromnost. Nepamatuji si, že bych někdy viděl pana profesora rozzlobeného nebo že by neměl čas pomoci druhému např. při osobních trampotách. Pan profesor měl zvláštní schopnost šířit ve svém okolí pohodu a přátelskou atmosféru – vlastnosti tolik potřebné pro naši nervózní, uspěchanou dobu. Měl rád společnost přátel, s nimiž hrával pravidelně bridž, dovedl ocenit sklenku dobrého vína, koňaku i chutné jídlo, které i sám velmi dobře připravoval.

Životní příběh váženého pana profesora Štěpána Peleňského se naplnil 31. prosince 1995 ve věku nedožitých devadesáti let. Z jeho díla čerpají současní a budou čerpat i budoucí studenti a pracovníci, především v oblasti napájení elektrizovaných drah.

Pan profesor Štěpán Peleňský bude svým dílem a odkazem stále mezi námi.

prof. Ing. Josef Paleček, CSc.