Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Prodlužovací přívody – chaos, či řád?

Ing. Josef Malý, Elektrotechnický zkušební ústav, s. p.
 
Účelem příspěvku je prezentovat současný přístup EZÚ, který je v tomto případě autorizovanou osobou, ke zkoušení a certifikaci prodlužovacích přívodů. Jde o oblast elektrotechnických výrobků, která je co do postupu legislativně odchylná od většiny elektrotechnických zařízení, a kde přístup k certifikaci je určitou kombinací požadavků.
 
Prodlužovací přívod je běžně složen z vidlice, kabelu a pohyblivé zásuvky. Tato zásuvka může být i vícenásobná s různými vzory zásuvek. Někdy je výrobek doplněn dalšími komponentami, jako jsou např. spínač, ochrana proti přetížení, přepěťová ochrana, indikační prvek. Objevují se i dvoužilové přívody, které nemají ochranný vodič.
 
Hlavní komplikací je nutnost uplatnit požadavky jak nařízení vlády (NV) 17/2003 Sb. pro elektrická zařízení nízkého napětí, tak NV 163/2002 Sb., kterým se stanovují technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Uplatnit první NV je nutné vzhledem k použitému kabelu a druhé z důvodu použití vidlic a zásuvek, které nepodléhají NV pro zařízení nízkého napětí, ale jsou uvedeny v příloze nařízení pro stavební výrobky. U prodlužovacího přívodu se na tento výrobek pohlíží jako na zařízení, které prodlužuje domovní pevnou zásuvku dále do prostoru a je v tuto chvíli pokračováním domovní instalace. Toto by však již nemělo platit pro dvoužilový přívod, který nemá ochranný vodič a prodloužení plnohodnotně neodpovídá pevné instalaci. Proto je vhodnější uplatnit postup pouze podle NV 17/2003 Sb. Jedním z důvodů nestandardního postupu u přívodů je i rozdílnost systémů zásuvek a vidlic v evropských zemích, neexistuje jednotná normalizace a samotné normy nejsou harmonizované. Jednotlivé země proto řeší problematiku různě, přičemž v ČR byla zvolena cesta ověření shody na typu výrobku podle NV pro stavební výrobky.
 
Samotné zkoušení probíhá podle příslušných výrobkových norem, kterými jsou ČSN IEC 60884-1 Vidlice a zásuvky pro domovní a podobná použití – Část 1: Všeobecné požadavky pro ověření bezpečnosti a dále ČSN 35 4516 Domovní zásuvky – Dvojpólové zásuvky a vidlice AC 2,5 A/250 V a AC 16 A/250 V, která stanovuje rozměry pro všechny schválené vzory zásuvek a vidlic. Dále připadají v úvahu normy podle použitých komponent. Může také existovat provedení přívodu na bubnu, v tom případě by byla použita i norma ČSN EN 61242 Elektrická příslušenství – Navijáky prodlužovacích přívodů pro domovní a podobné použití.
 
Aby nebyl komplikacím konec, vyvstává ještě otázka vztahu jmenovitého proudu, délky přívodu a průřezu vodiče. Je jasné, že tyto parametry mají zásadní vliv na oteplení, které je navíc závislé i na přívodu, jeho rozvinutí či uložení. Základní pohled na tuto problematiku obsahuje norma ČSN 34 0350 ed. 2 Bezpečnostní požadavky na pohyblivé přívody a šňůrová vedení, která však úplně neřeší obecné tendence ve výrobě, kterými je prodlužování délek přívodů se současnou snahou o zmenšení průřezů, především z ekonomických důvodů – minimalizace ceny výrobku. Nová edice normy řeší část dané problematiky, a stanovila proto proudové hodnoty pro příslušné průřezy a délky. Definovala také dvoužilový pohyblivý přívod, který nemá ochranný vodič a je určen k připojení spotřebičů třídy ochrany II. K dalšímu zmatení laiků přispívá to, že se v prodeji občas objeví i výrobky s vidlicemi nebo zásuvkami, které neodpovídají vzorům uvedeným v ČSN a zpravidla vyvolávají diskuse o možné nebezpečnosti nebo míře nedodržení standardizace.
 
Jak je z předcházejícího textu patrné, ačkoliv u přívodů jde o poměrně jednoduchý elektrotechnický výrobek, je třeba aplikovat různé požadavky dané koncepcí výrobku. Nicméně stále platí zásadní požadavek posouzení shody postupem podle § 7 NV 163/2002 Sb., kterým je ověření shody. Zde je povinná účast autorizované osoby při vykonání počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku. Autorizovanou osobou je pro tuto oblast Elektrotechnický zkušební ústav, který zkoušky provede a vydá potřebné listiny. Nutným dokumentem je potom protokol o výsledcích zkoušek a jejich posouzení, který musí mít omezenou platnost a bez kterého v podstatě nelze výrobek uvést na trh.
 
Jde tedy o poměrně komplikovanou oblast provázání různých pohledů, ale určitý řád je patrný a další vývoj normalizace jistě dořeší některé sporné záležitosti a zareaguje na tendence společného trhu, který má snahu přinášet stále nové a inovované výrobky.
 

http://www.ezu.cz