Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Problémy české elektrotechniky

Anketa s představiteli českého elektrotechnického dění
 
V současné situaci české elektrotechniky si redakce Elektro dala ve shodě s posláním tis­ku a médií za úkol pomyslně se na chvíli zastavit, vnořit sondu do elektrotechnického dění a položit kompetentním osobám otázky CO je v elektrotechnice za problémy, v ČEM nebo KDE problémy spočívají a popřípadě JAK je řešit.
 
S ohledem na reálnou možnost jejich okamžitého zodpovězení časopis Elektro formulo­val výše uvedené otázky poněkud jinak, a to konkrétně:
1. Co v oboru elektrotechniky v ČR považujete za zásadní problém?
2. Očekáváte, že se v oboru elektrotechniky v roce 2010 něco změní a popřípadě, co by to mělo být?
3. Jaké zásadní věci, nebo čeho podle vás nejvýznamnějšího, se v oboru elektro podařilo od roku 1989 dosáhnout?
 
Otázky byly položeny celkem dvanácti respondentům, představitelům české elektrotechniky: (pořadí respondentů je seřazeno abecedně podle jmen).
Ing. Vincent Csirik Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ)
Jiří Fiala Elektrotechnický svaz český (ESČ)
RNDr. Vladimír Filiač, CSc. Elektrotechnický zkušební ústav (EZÚ)
Ing. Rudolf Hahn Státní úřad inspekce práce (SÚIP)
František Holec Hospodářská komora ČR (HK)
Ing. František Hýbner Českomoravská elektrotechnická asociace (ElA)
prof. Jiří Lettl, CSc. ČVUT Praha, předseda RR Elektro
Jan Lojkásek vydavatelství IN-El, s. r. o.
Ing. Jaroslav Melen – soudní znalec, obor BP, specializace elektrotechnika
Miroslav Minařík portál Elektrika.cz
Julius Růžička Unie elektrotechniků ČR
Ing. Jiří Stonawský Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), odbor PPV
 
Z původně slibovaných deseti se počet nominovaných představitelů utěšeně rozrostl nej­prve na třináct. Nicméně, slíbený třináctý, Ing. Oldřich Küchler, Technická inspekce ČR (TIČR) si z organizačních a časových důvodů a po dohodě s redakcí Elektro vyžádal pro­stor až v některém z následujících čísel. Zbyl nám tedy rovný tucet, což je svým způso­bem symbolické, protože se vlastně jedná o postarší, drahnými lety osvědčenou, dodnes v anglofonním světě užívanou množstevní jednotku. Lze tedy říci, že v ČR počítáme od­borníky elektro na tucty (!?)
 
Odpovědi respondentů jsou ponechány v autentickém znění, resp. redakčně byly uprave­ny pouze minimálně, a to z ryze gramatického, výjimečně ze stylistického hlediska.
 

Ing. Vincent Csirik

 
Již 30 let pracuji v oblasti technické nor­malizace, a je proto logické, že můj pohled na obor elektrotechnika je ovlivněn vývojem tvorby mezinárodních norem, evropských norem a ČSN.
 
odpověď č. 1
Za zásadní problém v oblasti technické normalizace považují způsob využívání tech­nických norem.
Tento problém není nový, neboť existoval již na počátku normalizace. Uživatelé tech­nických norem i technická veřejnost se brá­ní novým podmínkám a novým způsobům, které přinášejí měnící se zákony a stále nové, revidované normy. Mám na mysli jak mezi­národní normy IEC, evropské normy (EN, HD) tak i ČSN.
 
odpověď č. 2
Očekávám novou obchodní politiku v oblasti technické normalizace, v jejímž rámci by byla umožněna i elektronická dis­tribuce Českých technických norem for­mou on-line. Normy ČSN v PDF formátu se v roce 2010 již nebudou prodávat jed­notlivě, ale bude k nim poskytován place­ný internetový přístup. Systém je pojmeno­ván „ČSN online“. Vstup do systému bude prostřednictvím webových stránek ÚNMZ. Tento systém distribuce ČSN umožní lepší přístup uživateli technických norem i tech­nické veřejnosti k Českým technickým nor­mám, a co hlavně očekáváme – zapojení více uživatelů do procesu tvorby technic­kých norem.
 
odpověď č. 3
Měl jsem možnost porovnat tvorbu a využí­vání mezinárodních norem, evropských norem, ČSN a také národních norem některých států a mohu konstatovat, že za nejvýznamnější po­važuji změnu v oblasti technické normalizace, která nastala vydáním zákona č. 22/1997 Sb., a vstup do evropských normalizačních organi­zací. V elektrotechnice je to CENELEC (Ev­ropský výbor pro normalizaci v elektrotechni­ce) a ETSI (Evropský ústav pro telekomuni­kační normy). Uvedeným zákonem započala harmonizace legislativy České republiky s le­gislativou Evropské unie v oblasti výroby zbo­ží, kterou Česká republika přijala v tzv. Bílé knize pro začlenění zemí střední a východní Evropy do vnitřního trhu unie.
 

Jiří Fiala

 
Pro co možná nejjasnější vyznění a pře­hlednost jsem každou svou odpověď struk­turoval do několika bodů.
 
odpověď č. 1
Zásadním problémem v oboru elektrotech­niky ČR podle mého názoru je:
a) Rezortní nejednotnost v legislativních předpisech pro výkon technické inspekce VETZ. Zbytečné přezkušování revizních techniků po pěti letech, kteří nepožadují v osvědčení žádnou změnu, ačkoliv jsou pravidelně proškolováni podle vyhlášky 50/1978 Sb.
b) Korupce ve výběrových řízeních u státních i u nestátních zakázek, které jsou jen zá­stěrkou pro předem vyvoleného dodava­tele. Diskriminující prostředí pro drobné podnikatele.
c) Překonané ustanovení §13 až §19 zákonného předpisu 51/2006 Sb. (vyhláška o podmín­kách připojení k elektrizační soustavě), kte­rý nesprávně stanoví výši škody, bez ohledu na instalované spotřebiče odběratele, se vše­mi vymahačskými důsledky až po exekuce.
odpověď č. 2
Svá očekávání bych formuloval ve varov­ném smyslu:
a) Ti, kteří vystudovali bezplatně nyní usilu­jí o zpoplatnění školství! To však přinese další úbytek absolventů, zejména v řeme­slném, resp. odborném školství. Je zapo­třebí vytvořit v ČR taková pravidla, aby řemeslník měl větší příjem než úředník.
b) Silná byrokratická zátěž spolu se špatnou legislativou přivede v dohledné době mno­ho drobných podnikatelů k bankrotu. To bude samozřejmě také znamenat zvýšení nezaměstnanosti.
c) Nedostatečný sociální systém bude zname­nat vznik nových „osob samostatně výdě­lečně činných (OSVČ)“, které však nena­leznou nové podnikatelské šance. Jejich následná platební neschopnost je dovede k bankrotu, a to se všemi nepříznivými dů­sledky, zejména s výkony exekucí.
 
odpověď č. 3
Období od roku 1989 má své nesporné vý­sledky a pozitiva. Jsou jimi:
a) Vznik Hospodářské komory ČR (HK ČR) a rozvoj spolupracujících živnostenských společenstev.
b) Obnovení činnosti ESČ a rozvoj jeho čin­nosti pro elektrotechniky.
c) Vznik a rozvoj mobilních komunikací.
d) Vznik a rozvoj komunikací pomocí inter­netu.
e) Rozvoj průmyslové elektrotechnické výro­by srovnatelné s mezinárodní konkurencí.
f) Rozvoj globálního polohového systému – GPS s jeho uplatněním v elektrotechnice.
g) Stanovení 80 % daňového paušálu pro ře­meslné živnosti pro rok 2009 a 2010.
 

RNDr. Vladimír Filiač, CSc.

 
odpověď č. 1
Změny v oboru elektrotechniky po roce 1989 byly velmi hluboké. Tyto změny vý­znamně ovlivnily některé struktury, zejména v oblasti výzkumu, vzdělávání, technického rozvoje i normalizace. Za zásadní problém považuji roztříštěnost oboru elektrotechniky a absenci koncepce jeho rozvoje.
 
odpověď č. 2
Pouhá očekávání nejsou na místě. Pokud se má něco změnit, musí to změnit někdo konkrétní, kdo jde za určitým cílem. Jedinec sám však nic nezmůže, na změně musí pra­covat skupina odhodlaných lidí. Ale nemůže to být skupina lidí, která se bude snažit vy­tvářet výhody pouze pro sebe, nebo dokonce na úkor těch ostatních. Jakkoliv to možná zní naivně ... A co by tou změnou mělo být? Od­povím jen, že na počátku změny by měla být ucelená koncepce. Ta doposud chybí.
 
odpověď č. 3
Po roce 1989 prošlo odvětví elektrotech­niky velmi hlubokými strukturálními změna­mi. Z pohledu oboru zkoušení a certifikace, v němž dlouhodobě pracuji, považuji za nej­důležitější tyto body:
a) Dosažení vysokého stupně harmonizace Českých technických norem ČSN s evrop­skými normami EN.
b) Zpřístupnění technických norem na inter­netu.
c) Zavedení evropských postupů posuzování shody pomocí zákona 22/1997 Sb., o tech­nických požadavcích na výrobky a nava­zujících směrnic EU.
d) Plnohodnotné zapojení českých zkušeb­ních laboratoří a certifikačních organiza­cí do evropských a mezinárodních struk­tur.
 

Ing. Rudolf Hahn

 
odpověď č. 1
Nevím, jestli se jedná o problém zásadní, ale já vidím problém v tom, že mladá gene­race nemá až takový zájem studovat a pra­covat v oboru silnoproudé elektrotechniky a energetiky. Tuto skutečnost nakonec po­tvrzují především elektromontážní a elektroenergetické subjekty, které se už nyní potý­kají s poměrně vysokým věkovým průměrem svých zaměstnanců.
V následujících letech bude tedy nasto­lena otázka udržení celkové odborné úrov­ně v těchto činnostech, což se pravděpodob­ně promítne jak v kvalitě práce, tak i v úrov­ni zajištění bezpečnosti práce v této oblasti.
 
Dalším problémem se mi jeví velký po­čet zájmových organizací a svazů působí­cích v elektrotechnice, což má za následek velkou názorovou různorodost, a není tedy potom jednoduché vytvořit jakýkoliv právní předpis, který by přijaly všechny tyto orga­nizace bez výhrad.
 
odpověď č. 2
V roce 2010 by měla vejít v platnost nová vyhláška MPSV o vyhrazených elektrických zařízeních (VTZ), která nahradí stávající vy­hlášku ČÚBP a ČBÚ č. 20/1979 Sb., ve zně­ní pozdějších předpisů. Tato nová vyhláš­ka mimo jiné řeší otázku uvedení zařízení do provozu a nové rozdělení zařízení do tříd a skupin. Předpokládáme, že vydání této nové vyhlášky uvítá široká odborná veřejnost.
 
odpověď č. 3
Za velmi významné považuji to, že od roku 1989 došlo v oboru elektrotechniky k markantnímu snížení pracovní úrazovosti. Důvody tohoto jevu hledejme zejména ve vý­razném zlepšení bezpečnosti elektrických in­stalací a zařízení, a to v důsledku přejmutí norem EU. Znamenalo to krom dalšího i za­vedení povinnosti užití proudových chráničů a dalších prvků ovlivňujících bezpečnost pro­vozu elektrických zařízení.
 
Dále došlo ke sjednocení základních po­žadavků pro elektrotechniku v rámci EU (tzv. harmonizace norem a právních před­pisů). Dalším významným posunem je do­stupnost nových moderních výrobků, mate­riálů a technologií, které ovlivňují život nás všech. Jako příklad mohu uvést digitalizaci televizního vysílání, moderní komunikač­ní technologie, fotovoltaické elektrárny, ale i mnohé další.
 

František Holec

 
V následujících odpovědích předkládám především svůj osobní názor.
 
Odpověď č. 1
Problémem je, že odborná veřejnost stále čeká na chybějící zákon „O provozu technic­kých zařízení (technická bezpečnost)“.
Dalším problémem je malý zájem o dal­ší vzdělávání řemeslníků, techniků a projek­tantů v oboru elektrotechniky.
 
Odpověď č. 2
Očekávám vypsání projektu na zpracová­vání „Příruček odborné praxe“. Jedná se pří­ručky především pro montáž, opravy a revi­ze elektrických zařízení.
 
Dále očekávám zabezpečení finančních prostředků pro práci řemeslníků v Technic­kých komisích EU a ÚNMZ.
A nakonec – stále očekávám širší a kva­litní informace o podmínkách podnikání ve službách v zemích EU.
 
Odpověď č. 3
Zásadním a nejvýznamnějším pokrokem je zpřístupnění všech norem na internetu. Zá­vidí celá EU!
 

Ing. František Hýbner

 
odpověď č. 1
Zásadních problémů by se dalo vyjmeno­vat velmi mnoho. Především jsou v globálním celosvětovém nepoměru výroba a užití elek­trotechnické a elektronické produkce nejen ve vyspělých státech, ale zejména v dalších elektrotechnických mocnostech, kde vedle Japonska a dalších jihoasijských zemí silně narůstá význam Číny a Indie. Proto máme problémy v oblasti zajištění odbytu. Proto je nutná další restrukturalizace výrob, což je urychleno i současnou hospodářskou krizí, je menší zájem o exploataci určitých skupin pracovníků ...
 
I když zajištění prodeje naších výrobků a služeb, a zajištění zaměstnanosti, jsou be­zesporu prioritou dění v elektrotechnickém průmyslu, nemohu to z pohledu této ankety klasifikovat jako zásadní problém, který na­stal rychle či překvapivě. Kdo sledoval vývoj produkce elektrotechniky a elektroniky, roz­dílné trendy v jejím uplatnění na tradičních trzích, mohl tyto trendy zaznamenat již před mnoha lety. Podprůměrné nárůsty elektro­techniky a elektroniky v Evropě a v Severní Americe nás nutí, aby se náš průmysl orien­toval především na výrobky s vysokou přida­nou hodnotou, dlouhým inovačním cyklem. To vypadá jako školometská rada, ale uplatnit ji v praxi není lehké. Nyní bych mohl dlou­ze polemizovat o neprovázanosti základního a aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje atd., na druhé straně o ceně práce, ko­lektivním vyjednávání …
Přesto největší problém spatřuji v oblasti práva, jeho vymahatelnosti a v pomalém a ne­důsledném zapracování evropských směrnic do našich zákonů a vyhlášek. Příkladů snad si každý z nás vybaví mnoho. Například to, že směrnice o ekodesignu se stále nepro­mítla do zákona o technických požadavcích na výrobky, že v oblasti elektrošrotu, zejmé­na s nakládání s historickým odpadem, vy­tváříme nekoncepční systém s nedořešením finančních vazeb, v oblasti kolektivního vy­jednávání je bezzubě řešeno, resp. nedořešeno rozšiřování vyšších kolektivních smluv, což tento nástroj pro usměrnění ceny práce silně degraduje. Těch příkladů bych mohl jmeno­vat velmi mnoho.
 
odpověď č. 2
Do každého nového roku vstupujeme s velkými nadějemi. Já si přeji, aby se zlep­šilo podnikatelské prostředí, aby naše firmy získaly velké a výhodné zakázky. To je přá­ní, k jehož naplnění je třeba spousta průběžné a usilovné práce. Určitě se mnohé povede, ale též se objeví problémy nové, něco zůstane ne­dořešeno z minulosti, situace se bude opako­vat. Tak bych vám mohl stejnou odpověď dát za dva, tři roky či ještě později. Podstatné je to, že žádné očekávání se nenaplní bez vkla­du naší práce. Myslím-li „naší“, tím chci říci všech, kteří jsou jak na straně zaměstnavate­lů, tak i zaměstnanců. Proto jednou z podmí­nek úspěšného roku jsou kroky vedoucí k so­ciálnímu smíru.
 
odpověď č. 3
Domnívám se, že toho nebylo málo. Doufám, že ode mne neočekáváte vyjme­novávání například všech úspěšně ukonče­ných úkolů výzkumu a vývoje (VaV). Jsou-li mé odpovědi laděny kriticky, musím též i chválit, např. transparentní způsob v oblas­ti podpory průmyslového výzkumu a vývoje ze strany MPO a způsob řízení těchto pro­jektů. Zde je řešena a byla dořešena řada úspěšných programových projektů. To je ta část mravenčí práce, která vede k vyšší při­dané hodnotě našich výrobků, ke zlepšení inovační úrovně. Proto mohu na vaši otáz­ku celkem jednoznačně odpovědět: V roce 1989 byla česká elektrotechnika a elektro­nika konkurenčně schopná a udržela si jed­no z předních míst na pomyslném žebříč­ku úspěšností českého zpracovatelského průmyslu.
 

prof. Ing. Jiří Lettl, CSc.

 
odpověď č. 1
Podle mého názoru je zásadním problé­mem přecenění významu „zelené“, zejména solární a větrné energie, a naopak nedoceně­ní významu energie jaderné.
 
odpověď č. 2
Nástup elektromobility do praktického života.
 
odpověď č. 3
Prudký rozvoj a uplatnění kybernetiky ve všech oblastech a komerční využití i slo­žitých produktů výkonové elektroniky, jako například zcela běžné aplikace frekvenčních měničů.
 

Jan Lojkásek

 
odpověď č. 1
Zásadním problémem je podle mého ná­zoru klesající zájem o studium oboru elektro, a to na všech stupních odborných škol. Ze­jména v oblasti učňovského školství to pova­žuji za alarmující.
 
Další problém vidím v klesající odbor­né úrovni stávajících elektrotechniků, která vyplývá z jejich nezájmu o další vzdělává­ní. Nelze sice paušalizovat, nicméně je zřej­mé, že účast na odborných vzdělávacích ak­cích (seminářích, aktivech atd.), nákup od­borné literatury, časopisů, technických norem a odborných služeb jsou oblasti u valné části zaměstnavatelů, ale i živnostníků považova­né za prioritní pro možné snižování nákladů.
 
Dále za velký problém považuji skuteč­nost, že povědomí velké části elektrotechni­ků o nových technických normách i legisla­tivních předpisech je velmi malé.
 
I vědomosti týkající se základů elektro­techniky se s věkem elektrotechniků rapid­ně snižují (a nemusí to být vždy závislé jen na věku). Za velmi znepokojující to považuji zejména u revizních techniků a projektantů.
 
odpověď č. 2
V roce 2010, bohužel, neočekávám žád­né významné změny. Ale přesto určitou představu mám. A jaké změny bych si představo­val? Obrovskému pokroku v technické úrovni elektrických zařízení a instalací neodpovídá úroveň legislativních předpisů. Mám na mys­li např. jak předpis upravující odbornou způ­sobilost elektrotechniků (stávající „vousatá“ vyhláška č. 50/1978 Sb.), tak předpis o (vy­hrazených) elektrických zařízeních (stejně „vousatá“ vyhláška č. 20/1979 Sb.). To je velký dluh naší společnosti vůči elektrotech­nice, na jehož smazání odborná veřejnost už dost dlouho čeká.
 
Považuji však za potřebné, aby se na je­jich přípravě (obecně na přípravě legisla­tivních předpisů týkajících se technických oblastí) podíleli i odborníci z příslušných oborů. Jestliže se považuje za samozřej­mé a logické, že na přípravě legislativních předpisů týkajících se např. trestního, ob­čanského, obchodního atd. práva se podíle­jí především právníci – odborníci v přísluš­ných oblastech, tak u předpisů týkajících se technických záležitostí by mělo být stej­ně samozřejmé a logické, že by to měli být též odborníci v příslušných oblastech, tedy nejen právníci, ale minimálně stejnou mě­rou i technici.
 
odpověď č. 3
Změn od roku 1989 je celá řada. Vybe­ru jen ty podle mého názoru nejpodstatnější:
Elektrotechnika jako obor doznala vý­znamného pokroku, a to jak v oblasti výzku­mu, tak i vývoje. Výsledkem jsou nové ma­teriály, přístroje, stroje a spotřebiče, techno­logie montáže, oprav i údržby elektrických zařízení atd. Řada z nich podstatně (pozitiv­ně) ovlivnila bezpečnost zařízení a instalací.
 
Nesrovnatelná je dostupnost všeho, co elektrotechnik ke své činnosti potřebuje –od materiálů potřebných pro realizaci elektrických zařízení a instalací, přes po­můcky (nářadí, nástroje, ochranné a pra­covní prostředky) až po širokou škálu od­borných služeb a produktů pro odborné vzdělávání.
 
Za zásadní považuji i to, že začátkem 90. let minulého století se podařilo převzít evropské technické normy a evropské tech­nické předpisy, a dále, že se podařilo zpří­stupnit technické normy prostřednictvím internetu (v roce 2009), a to za velmi pří­znivé ceny.
 

Ing. Jaroslav Melen

 
odpověď č. 1
Elektrotechniku samozřejmě nelze vy­čleňovat z okruhu ostatních technických zařízení. Mám na mysli technická zařízení, kterým – a v tom právě vidím zásadní pro­blém, který má své dopady – stále nemůže­me v právních předpisech „přijít na jméno“. Posuďte sami:
  • Jednou, a to v právním předpisu, ja­kým nepochybně zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bez­pečností práce, v platném znění zák. č. 338/2005 Sb. je, jim říkáme vyhrazená technická zařízení.
    O nich tento zákon tvrdí, že jsou to zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bez­pečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona, a že jimi jsou technická zařízení tlaková, zdvihací, elek­trická a plynová;
  • Podruhé, opět v zákonu, tentokrát č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, v platném znění, se rovněž hovoří o vyhrazených technických zařízení a navíc o tam (a ne­jen tam) nedefinovaných technických za­řízeních se zvýšenou mírou ohrožení ži­vota a zdraví;
  • Nu, a potřetí, v zákonu, tentokrát č. 309/ /2006 Sb., kterým se upravují další poža­davky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o za­jištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, se hovoří o tech­nických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdra­ví zaměstnanců, pokud jde o jejich ob­sluhu, montáž, údržbu, kontrolu nebo opravy.
odpověď č. 2
Ve směru, o kterém jsem hovořil, jsem pesimista. Nikoli z povahy, ale ze zkušenos­ti, neboť:
  • která technická zařízení v působnosti orgá­nů a organizací státního odborného dozoru se považují za vyhrazená, a zároveň určit je­jich zařazení do tříd, popřípadě skupin, mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR(MPSV) stanovit vyhláškou již podle § 7b odst. (1) písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., a to na základě zákona č. 124/2000 Sb.
  • ani sám zákonodárce (Parlament ČR) si ne­ujasnil pojem „zvýšená míra ohrožení živo­ta a zdraví“, který byl použit v již citovaném zákonu č. 124/2000 Sb., ale i v zákonu č. 155/2000 Sb., kterým se měnil zákoník prá­ce (zákon č. 65/1965 Sb. – viz tam 1. odst. § 134b), přestože oba zákony schvaloval v roz­mezí jednoho měsíce. První zákon byl z 15. 4.a druhý z 18. 5. téhož roku, roku 2000!
  • která technická zařízení představují zvýše­nou míru ohrožení života a zdraví zaměst­nanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž a opravy nebo kontrolu, měla stanovit vlá­da již podle § 21 písm b) bod 1. zákona č. 309/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2007.
Dosud nebylo nic z uvedeného naplněno!
 
Jestliže na takové legislativní úrovni panu­je po tolik let slušně řečeno amatérismus, ne­mohu proto očekávat, že by se zrovna v roce 2010 něco změnilo.
 
Dosud absentující diskurz by měl objek­tivně popsat stav této věci tak, aby se v něm zrcadlilo východisko vycházející ze skuteč­ných rizik spojených s jejich montáží, provo­zem, obsluhou, údržbou, včetně oprav a kon­trolami. Kontrolami, kterými ze setrvačnosti stále rozumíme jen a jen jejich revize.
 
odpověď č. 3
Je smutnou skutečností, že se (nejen) v oboru elektro a ve směru, o kterém jsem hovořil a fakty doložil, nedosáhlo zhola nic. Naopak orientací podle zákona a praktickým směřováním orgánů inspekce práce, jako or­gánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, došlo k likvidaci pů­vodního „jakžtakž dozoru“ nad bezpečností „vyhrazených“ technických zařízení.
 
Současnému pomyslnému dozoru nad bezpečností „vyhrazených“ technických za­řízení prostřednictvím organizací státního od­borného dozoru věří snad jen na ministerstvu práce a sociálních věcí.
 

Miroslav Minařík

 
odpověď č. 1
Po dvaceti letech od přechodu na tržní ekonomiku se všichni stále ještě probouzí­me do reality, která se od našich původních, růžových snů opravdu velice liší ...
 
odpověď č. 2
Největším problémem se ukázala samo­statnost. Tedy problém mnoha utonutých, kte­ří byli do moře tržní džungle vhozeni po hla­vě. Přejít z centrálního řízení, centrálního plá­nování a třeba také z kolektivní odpovědnosti na současný způsob života empatie a prozíra­vosti není snadné pro mnohé z nás.
 
odpověď č. 3
V elektrotechnice je navíc vše umocněno odborností, která vyžaduje ze všech řeme­slných oblastí nejvíce pozornosti. A tak boj s nezávazností norem, odhadem časových investic do vzdělávání nebo také třeba svého byznysu se stává noční můrou pro všechny, kteří se nechtějí přizpůsobit, zatímco svět se závratně mění.
 

Julius Růžička

 
odpověď č. 1
Hlavním problémem české elektrotechni­ky je zásadní nesoulad mezi přezkušováním revizních techniků podle zákona 174/2000 Sb. a vyhláškou 50/78 Sb. Platnost osvědče­ní revizních techniků (RT) je tímto zákonem omezena na pět let, ale nikde se neuvádí, že musí být prodloužení či prolongace provede­no novou zkouškou, rozdělenou na písemnou a ústní část. Všechny organizace, které vydá­vají cokoliv s omezenou platností, např. karta pojištěnce, řidičský průkaz apod., vydávají při nezměněných podmínkách původního vydá­ní nový doklad bezplatně, nebo jen za mani­pulační poplatek.
 
Přezkoušení podle vyhl. 50/78 Sb. sdě­lí zkušební komisi dostatečně, zda zkoušený sleduje technický a legislativní vývoj.
 
odpověď č. 2
Mám velmi silný dojem, že stát nemá ale­spoň v oboru elektro zájem o žádné pozitiv­ní změny. Proto také tak pasivně přistupuje k připomínkám z řad elektrotechnické ve­řejnosti. Očekávám, a to nejen v letošním roce, ale očekával jsem i letech minulých, že bude konečně stav naznačený v mé odpově­di na otázku č. 1 řešen ve smyslu slibů všech vlád. A hlavně, že bude snižována administra­tivní a finanční zátěž pro malé a střední pod­nikatele, tedy i RT mezi OSVČ.
 
Pravidelné tříleté a pětileté přezkušování takovou zátěž jednoznačně představují a ná­klady na jejich činnost tím zvyšují. Někte­ří inspektoři Technické inspekce ČR sami nemají takové zkušenosti v provádění revi­zí elektrických zařízení jako ti, které zkouší. Mají však lepší znalosti v testových otázkách, z nichž však některé revizní technik v praxi ani nepotřebuje. Zde je výhoda inspektora nad zkoušeným. Inspektor již test zná (proto­že zkouší často), zkoušený se s ním seznamu­je teprve před zkouškou (jednou za pět let). Je však v nevýhodě, přestože se průběžně vzdě­lává a ve své praxi je dobrý.
 
odpověď č. 3
Jako jednu ze zásadních věcí, které se po­dařilo od roku 1989 dosáhnout, je to, že ti elektrotechnici, kteří o to měli zájem, se do­vedli sdružit do cechů, společenstev, svazů či unií a značná část těchto subjektů dosud exis­tuje. Do Unie elektrotechniků ČR se sdruži­ly cechy, svazy, společenstva a sekce při jed­notlivých OHK z devíti krajů ČR. Nepodařilo se však to, aby tyto subjekty byly státní sprá­vou respektovány, a většinou se o nich jed­ná ve smyslu známého rčení „o nás bez nás“.
 
Je velmi významné, že ve spolupráci s HK ČR, Svazem průmyslu a obchodu a s dalšími subjekty se podařilo zajistit lepší a hlavně la­cinější přístup k ČSN EN, a to ve prospěch lepší informovanosti elektrotechnické veřej­nosti a jejích zákazníků.
 

Ing. Jiří Stonawský

 
odpověď č. 1
Z hlediska pracovněprávních vztahů se mohu, pokud jde o obor elektrotechniky, vy­jadřovat pouze k problematice právních před­pisů z oblasti bezpečnosti práce při provozu elektrických zařízení. Z tohoto pohledu vní­mám jako zásadní problém, že se v nedávné minulosti nepodařilo udržet krok s harmoniza­cí legislativy v oblasti uvádění výrobků na trh. Tento problém je ovšem širší – týká se všech vyhrazených technických zařízení, nejen elek­trických. V oboru elektrotechniky se navíc pro­hlubuje problém v oblasti odborné způsobilos­ti – vyhláška č. 50/1978 Sb. je sice vžitá, ale její aplikace je obtížná jednak z hlediska ur­čení elektrotechnického vzdělání podle aktuál­ních oborů vzdělání, jednak s ohledem na naše závazky ohledně zajišťování volného pohybu služeb v rámci jednotného evropského trhu.
 
Při přípravě návrhů právních předpisů, kte­ré by mohly vést ke zlepšení daného stavu, by­chom uvítali spolupráci se skutečně reprezenta­tivním představitelem odborné elektrotechnické veřejnosti. Ke škodě věci obec elektrotechnická se sdružuje do více různých organizací, které ne vždy zastávají stejná stanoviska.
 
odpověď č. 2
Návrh vyhlášky o stanovení vyhraze­ných elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bez­pečnosti, zpracovaný v souladu se zákonným zmocněním podle § 7b zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, prošel vnitrostátním legislativním procesem a rovněž byl ukon­čen proces jeho notifikace členským státům EU, takže může být přijat.
 
Mám za to, že přijetí této vyhlášky, jakkoliv projednávání jejího návrhu nebylo bez rozporů, při současném zrušení stávající vyhlášky č. 20/1979 Sb. by představovalo přinejmenším první významný krok k nápravě současného právně nejistého stavu v této oblasti.
 
odpověď č. 3
Období od roku 1989 se především vyznačuje prudkým rozvo­jem informačních technologií, v našich podmínkách navíc umocně­ným uvolněním přístupu k nejmodernějším materiálům, technologi­ím a programovým vybavením po změně politických poměrů. Zcela logicky je s tím spojen rozvoj elektrotechniky. Moderní přístroje, ma­teriály a technické vybavení spolu s harmonizací technických norem vytvářejí podmínky pro zvyšování bezpečnosti elektrických zařízení jak nově instalovaných, tak provozovaných.
 
Změny ve společnosti po roce 1989 navíc vytvořily prostor pro vznik profesních sdružení, jež mohou se znalostí problému praxe prosazovat zájmy dané profese a poskytovat svým členům vhodné zázemí a dostupné služby při zprostředkování přístupu k aktuálním informacím, poznatkům a technologiím. Obor elek­tro není výjimkou, ovšem s výhradou zmíněnou v mé odpovědi na otázku č. 1.
 

Závěr

 
Anketa si klade za cíl pomyslně se zastavit v nekoncepčním běhu české elektrotechniky za čímsi nepolapitelným, zalovit v peřejích roztodivných názorů a stanovisek a na úhlednou hromádku namést to hafo (oproti tuctu méně známá množstevní jednotka) problémů, jak je vidí právě ti vybraní respondenti, kteří každý svým dílem mají elektrotechnice co říci.
 
Anketa nechce hned napoprvé českou elektrotechniku spasit, ale chce dát přibližný, a ještě lépe řečeno, ucelený obraz o jejích součas­ných potřebách a bolestech. A, jak jistě uznáte nyní po přečtení od­povědí, cíle dosaženo! Konkrétní vyjádření a názory na problémy zde poměrně jasně zazněly.
 
Po dvacetiletí vývoje české společnosti od roku 1989 už lze zre­kapitulovat nejen dosažené výsledky, ale i směr, kterým se česká elektrotechnika vydala a kterým se ubírá.
 
V podstatě anketa odpovídá na dvě nejvýše uvedené otázky – CO je za problém a v ČEM spočívá. Je jím absence smysluplné koncepce (odborné, legislativní, společenské ...), legislativní ne­dostatečnost, ztráta společenského renomé. Problémy se odvíjejí od neschopnosti a nekompetencí jak profesních společenstev, tak státní správy dosáhnout srozumitelného způsobu komunikace, for­mulace a definice problémů a následně konsensu na jejich řešení. Česká elektrotechnika žije ze stále více tlející podstaty let minu­lých, nemá vůbec jasno o kompetencích, úloze a poslání svých in­stitucí, zkušení odborníci stárnou, nejsou nahrazováni novými, dy­namičtějšími. Důležitá rozhodnutí nejsou dostatečně formulována, natož posvěcena zákonnými atributy – zákony, nařízeními vlády, vyhláškami ... Pro orgány státní správy nejsou problémy elektro­techniky ani dost důležité, ani dost alarmující. Absentují profesní páky, které by na řešení problémů tvrdě tlačily, popřípadě je efek­tivně prolobbovaly.
 
Otázku JAK ony problémy řešit však musíme nechat ještě chvíli zrát, protože elektrotechnická problematika je vícevrstvá, multidisci­plinární a jako taková vyžaduje poměrně těžko dosažitelný konsen­sus. Ale každopádně i na tu poslední otázku se pokusíme v průběhu následujícího období na stránkách Elektro odpovědět.
(jk – redakce Elektro)

Ing. Vincent Csirik

Úřad pro technickou normalizaci, metrolo­gii a státní zkušebnic­tví (ÚNMZ), odd. elektro
Za nejvýznamnější po­važuji změnu v oblasti technické normalizace, která nastala vydáním zákona č. 22/1997 Sb., a vstup do evropských normalizačních organizací.
 

Jiří Fiala

Elektrotechnický svaz český (ESČ), prezident
Je zapotřebí vytvořit v ČR taková pravidla, aby řemeslník měl vět­ší příjem než úředník.
 

RNDr. Vladimír Filiač, CSc.

Elektrotechnický zkušební ústav, s. p. (EZÚ), ředitel
Za nejdůležitější po­važuji zavedení postupů posuzování shody výrobků dle směrnic EU.
 

Ing. Rudolf Hahn

Státní úřad inspekce práce (SÚIP), generální inspektor
Za velmi významné po­važuji to, že od roku 1989 došlo v oboru elektrotechniky k mar­kantnímu snížení pracovní úrazovosti.
 

František Holec

Hospodářská komora ČR (HK ČR), viceprezident
Svaz podnikatelů v oboru technických zařízení ČR (SPTZ ČR), prezident
Zásadním a nejvýznamnějším pokrokem je zpřístupnění všech norem na internetu.
 

Ing. František Hýbner

Českomoravská elek­trotechnická asociace (ElA), ředitel
V roce 1989 byla česká elektrotechnika a elek­tronika konkurenčně schopná a udržela si jedno z předních míst na pomyslném žeb­říčku úspěšností českého zpracovatelské­ho průmyslu
 

prof. Ing. Jiří Lettl, CSc.

České vysoké učení technické v Praze, Fa­kulta elektrotechnická, Katedra elektrických pohonů a trakce, vedoucí katedry,
předseda redakční rady Elektro
Podle mého názoru je zásadním problémem přecenění významu „zelené“, zejména so­lární a větrné energie, a naopak nedoceně­ní významu energie jaderné..
 

Jan Lojkásek

Vydavatelství IN-EL s. r. o., jednatel
Zásadním problémem je podle mého názoru klesající zájem o studi­um oboru elektro, a to na všech stupních od­borných škol. Zejména v oblasti učňovského školství to považuji za alarmující.
 

Ing. Jaroslav Melen

Soudní znalec v oboru bezpečnosti práce se specializací v elektro­technice
Současnému pomysl­nému dozoru nad bez­pečností „vyhrazených“ technických zařízení prostřednictvím orga­nizací státního odborného dozoru věří snad jen na ministerstvu práce a sociálních věcí.
 

Miroslav Minařík

portál Elektrika.cz, šéfredaktor
Boj s nezávazností no­rem, odhadem časových investic do vzdělávání nebo také třeba svého byznysu se stává noční můrou pro všechny, kteří se nechtějí přizpů­sobit, zatímco svět se závratně mění.
 

Julius Růžička

Unie elektrotechniků ČR (UE ČR), předseda
Je velmi významné, že ve spolupráci s HK ČR, Svazem průmyslu a ob­chodu a s dalšími sub­jekty se podařilo zajistit lepší a hlavně la­cinější přístup k ČSN EN.
 

Ing. Jiří Stonawský

Ministerstvo prá­ce a sociálních věcí (MPSV)
Odbor pracovněpráv­ních vztahů, ředitel
Období od roku 1989 se především vyzna­čuje prudkým rozvojem informačních technologií, v našich podmínkách navíc umocněným uvolněním přístupu k nej­modernějším materiálům, technologiím a programovým vybavením po změně po­litických poměrů.