Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2016 vyšlo tiskem
7. 12. 2016. V elektronické verzi na webu od 6. 1. 2017. 

Téma: Měření, měřicí přístroje a měřicí technika; Zkušebnictví a diagnostika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu (2. část – dokončení)

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

Požární odolnost elektrických rozváděčů

Požární odolnost elektrických rozváděčů

Problematika požární odolnosti elektrických zařízení obecně se v poslední době velmi rychle rozvíjí. Zásluhu na tom má stále rostoucí náročnost a členitost obytných a průmyslových komplexů, administrativních center, výškových staveb, panelových domů, hotelů, nemocnic a supermarketů. Právě těchto objektů se dnes především musí týkat problematika chráněných únikových cest.
Při posuzování požární odolnosti rozváděčů hraje důležitou roli skutečnost, že při požáru jsou tím místem, kterým se může požár rozšířit do dalších prostor nebo jehož hořením se může požár posílit. Proto je použití rozváděčů s dostatečnou protipožární odolností v dnešní době stále častější. Rozváděč, který si při požáru udrží celistvost a izolační schopnosti po konkrétní, výrobcem garantovanou dobu, tak pomůže při záchraně lidských životů. Zcela paradoxně však řada ČSN 73 08... Požární bezpečnost staveb elektrické rozváděče prakticky ignoruje.
Základní normou pro řešení požární odolnosti rozváděčů byla ČSN 73 0802. Přestože je stále platná, je nyní základním dokumentem novější norma: ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb, ve které byly příslušné pasáže upřesněny.

Rozváděče s protipožární úpravou

Úkolem rozváděčů s protipožární úpravou je zabránit šíření ohně zevnitř rozváděče do chráněné únikové cesty. V chráněných únikových cestách nesmějí být umístěny ani volně vedené elektrické rozvody. Tyto rozvody mohou být v chráněné únikové cestě umístěny jen tehdy, jsou-li zabudovány v nehořlavé konstrukci a od chráněné únikové cesty požárně odděleny krycí vrstvou s požární odolností alespoň 30 minut.

Současná praxe vyžaduje vnitřní protipožární úpravu rozváděčů umístěných na únikových cestách panelových domů – vnitřní nátěr. Tento nátěr (s požární odolností 30 minut) se však považuje za postačující v případech rozváděčů zapuštěných do zdi, nikoliv u rozváděčů, jejichž boční stěna by nebyla obezděna. U takových rozváděčů se boční přístupná stěna obezdívá (tloušťka obezdění nikoliv pouze „na štorc“, ale omítnutá cihla naležato).

Požadavku zabránit šíření ohně zevnitř rozváděče do chráněné únikové cesty odpovídá i skutečnost, že všechny přístroje, které jsou v nově postavených a vybavených rozváděčích použity, musejí být podle příslušných výrobkových norem nehořlavé. To všeobecně odpovídá celkovému trendu zdokonalování technických parametrů výrobků a jejich uvádění na trh. Například je kladen velký důraz na nehořlavost kabelů (ČSN EN 50265-1).

Rozváděč jako samostatný požární úsek

Norma ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení v části 6.1.7 (jediná část normy, která řeší konkrétně rozváděče v chráněných únikových cestách) říká, že rozváděče umístěné v šachtách, lokálních skříňových prostorách apod. se posuzují jako samostatný požární úsek. To znamená, že je třeba jej požárně oddělit.

Dále je zde řešeno zařazení do stupňů požární bezpečnost podle materiálu, ze kterého je rozváděč sestaven, a použití kabelů do rozváděče vstupujících a z něho vystupujících.

To znamená, že:
a) pro materiály třídy reakce na oheň A1, A2 a B a kabely (vodiče) se sníženou hořlavostí (podle ČSN 73 0802:2000) je zařazen požární úsek (rozváděč) do stupně PB I s požární odolností požárně dělicích konstrukcí E 15 DP1 – pro tento případ mohou být požární uzávěry stejné, přestože se nacházejí na únikových cestách,
b) pro materiály jiné třídy reakce na oheň a z jiných kabelů (vodičů), než je v bodě a), nebo ze shodných jako v a), ale s výskytem dalších jiných výrobků a zařízení třídy reakce na oheň C-F se zahrnují požární úseky (tzn. rozváděče) do požárního úseku PB II s požární odolností požárně dělicích konstrukcí EI 30 DP1 s požárními uzávěry EI 15 DP1.

Pro běžné chráněné únikové cesty nicméně norma uvádí, že lze použít uzávěru EW 30 DP1, je-li v příslušných mezích i tepelná radiace z daného rozváděče.

Protipožární uzávěry

Protipožární uzávěry (dveře) rozváděčů jsou určeny pro veškeré druhy elektrických rozváděčů, vodovodních a kanalizačních šachet a výklenků umístěných v místech chráněných únikových cest. Uzávěry-dveře jsou určeny k zazdění a zeď, do které bude rám zazděn, musí mít stejnou nebo vyšší požární odolnost. Zdicí materiál musí být nehořlavý a případné těsnicí tmely a izolace musejí být nehořlavé nebo požární samovzpěňující.

Pro požární uzávěry-dveře rozváděčů platí obecné požadavky norem, jako na uzavíratelné technologické otvory v požárně dělicích konstrukcích. To znamená, že by měly:

  • alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW),
  • ústí-li do chráněné únikové cesty, měly by i bránit šíření tepla (uzávěry EI) a být kouřotěsné (uzávěry S).

Norma ČSN 73 0810 v části 6.1.7 uvádí také požadavky na požární uzávěry rozváděčů elektrické energie umístěných v chráněných únikových cestách. V tomto ohledu norma rozděluje rozváděče do dvou skupin:

  • rozváděče sestavené z nehořlavých komponent,
  • rozváděče sestavené z hořlavých komponent.

Odstavec a) uvádí, že v případě, že je rozváděč sestaven z nehořlavých komponent, se vyžaduje požární uzávěr s klasifikací E 15 DP1. To znamená, že:

    při požáru uvnitř rozváděče si musí takový rozváděč udržet mechanickou celistvost po dobu alespoň patnáct minut, není požadována žádná tepelná izolace (parametr „W“ nebo „I“), pro běžné chráněné únikové cesty např. v bytových domech (tj. mimo speciální, u kterých se předpokládá, že se v nich během požáru osoby dlouhodobě zdržují), není nutné posuzovat hořlavost vnitřních částí rozváděče.

Odstavec b) normy požaduje pro případ, že je rozváděč sestaven z hořlavých částí, klasifikaci uzávěru EI 15 DP1. To znamená, že:

  • při požáru uvnitř rozváděče si musí takový rozváděč udržet mechanickou celistvost po dobu alespoň 15 minut a musí být uzpůsoben tak, aby i bránil šíření tepla.

Standardně používané uzávěry EW 60 DP1 i tento zvýšený požadavek bez problému splňují. Navíc u oceloplechových rozváděčů je při zkouškách pro E 15 DP1 obvykle dosaženo klasifikace EW 60 DP1, což je více než dostatečné řešení.

Elektroměrová jádra vyráběná v současné době požadavek požární odolnosti vnějšího pláště spolu s požárními prostupy a uzávěry také splňují. Požadavek se naopak nevztahuje na malé rozvodnice, které nevyžadují umístění v instalačních šachtách nebo v samostatných uzavíratelných prostorech.

Závěr

Při komplexním posuzování bezpečnosti stavby je nezbytné kvalifikovaně rozlišovat podmínky a charakter prostoru, ve kterém bude rozváděč skutečně umístěn. Přednost by měly dostávat prostory bez požárního rizika, ve kterých není třeba provádět žádná dodatečná protipožární opatření. To je především věcí projektu.

Co se týče již předepsaných nebo dodatečných protipožárních úprav, je na první pohled požadavek umístění rozváděče do skříně nebo obkladu s náročnější klasifikací požární odolnosti EI z hlediska bezpečnosti výhodné a v mnoha případech se tomuto řešení nelze vyhnout. Hlubší zamyšlení však odhalí i podstatné nevýhody klasifikace EI v případě, že pro danou aplikaci plně dostačovala klasifikace EW:

  • uzavření rozváděče do tepelně izolačního obalu (EI), navíc s odolností proti prostupu kouře (S), způsobí nárůst vnitřní teploty, a to i za běžného energetického provozu,

  • u nově instalovaných rozváděčů jsou komponenty nehořlavé a naddimenzovaná úroveň bezpečnosti (požární uzávěr EI) brání něčemu, co vlastně ani nemůže vzniknout,

  • náročnější, ale v mnoha případech přemrštěná klasifikace EI vede spíše ke komplikaci při montáži a používání rozváděče, protože uzávěr EI zásadně zvyšuje hmotnost dveří (až desítky kilogramů!), které nelze ani plně otevřít – hrozí nadměrné namáhání pantů a jejich vylomení,

  • v odůvodněných případech znamená klasifikace EW nižší (ale dostatečnou) tepelnou izolaci skříně, což se v běžném provozu projeví snížením vnitřní teploty rozváděče.

Je tedy argument s potřebou zvýšené bezpečnosti vždy přiměřený? Musejí všechny rozváděče vyhovovat požadavku na dostatečnou požární odolnost, včetně samostatně stojících rozváděčů, např. v halách, a mimo chráněné únikové cesty? Zde je názor na výklad normy ČSN 73 0810, část 6, odstavec 6.1.7., bohužel jako obvykle nejednoznačný:

a) názor hasičů
Skupina rozváděčů zahrnuje všechny rozváděče – i zazděné skříně a malé modulové rozváděče. U všech platí požadavek na požární odolnost (u zazděných dveře, u samostatně stojících kdekoliv komplet celý rozváděč).

b) názor části elektrotechniků
Jde pouze o rozváděče osazené v průběžné instalační šachtě (starší provedení např. v panelových domech) nebo o rozváděče umístěné v hořlavém obložení (z hlediska designu).

c) názor mnoha odborníků
Záleží na charakteru objektu, resp. na charakteru daného prostoru, ve kterém jsou rozváděče umístěny. Požadavek zvýšené požární odolnosti je opodstatněný, jestliže jde o rozváděč (nebo rozváděče) např. ve shromažďovacím prostoru. Jde-li se o malou nástěnnou rozvodnici, která se umísťuje bez omezení v podstatě v kterékoliv místnosti, není požadavek adekvátní možnému nebezpečí. Článek 6.1.7 ČSN 73 0810 stanovuje požadavek na požární odolnost požárních konstrukcí lokálních prostorů určených pro umístění rozváděčů.

Mnoho případů z praxe však evokuje další otázky:

  • Proč bývá pro rozváděč nárokován požární uzávěr s klasifikací EI 30, když platná norma ČSN 73 0810 požaduje v nejhorším případě EI 15?

  • Proč by se měl do bytového domu použít jako rozváděč požární uzávěr s klasifikací EI 30, když platná norma ČSN 73 0810 požaduje pouze EW 30 bez ohledu na obsah rozváděče?

  • Proč se často osoby, jež se prohlašují za odborníky na požární bezpečnost, odvolávají v případě požárních uzávěrů pro rozváděče elektrické energie na normu 73 0802, když tuto problematiku řeší a zpřesňuje norma ČSN 73 0810? Norma ČSN 73 0802 navíc rozváděče fakticky ani neuvažuje, zmiňuje pouze instalační šachty a kanály.

Redakce Elektro položí tyto a podobné otázky příslušným firmám, osobám a institucím. Odpovědi na ně bude přinášet na stránkách následujících čísel.

Obr. 1. Starší rozváděč s běžným provedením elektroinstalace
Obr. 2. Požár malého distribučního rozváděče
Obr. 3. Následky požáru kabelového vedení

Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde