Požární odolnost elektrických rozváděčů
| Požární odolnost elektrických rozváděčů Problematika požární odolnosti elektrických zařízení obecně se v poslední době velmi rychle rozvíjí. Zásluhu na tom má stále rostoucí náročnost a členitost obytných a průmyslových komplexů, administrativních center, výškových staveb, panelových domů, hotelů, nemocnic a supermarketů. Právě těchto objektů se dnes především musí týkat problematika chráněných únikových cest. Rozváděče s protipožární úpravou Úkolem rozváděčů s protipožární úpravou je zabránit šíření ohně zevnitř rozváděče do chráněné únikové cesty. V chráněných únikových cestách nesmějí být umístěny ani volně vedené elektrické rozvody. Tyto rozvody mohou být v chráněné únikové cestě umístěny jen tehdy, jsou-li zabudovány v nehořlavé konstrukci a od chráněné únikové cesty požárně odděleny krycí vrstvou s požární odolností alespoň 30 minut. Současná praxe vyžaduje vnitřní protipožární úpravu rozváděčů umístěných na únikových cestách panelových domů – vnitřní nátěr. Tento nátěr (s požární odolností 30 minut) se však považuje za postačující v případech rozváděčů zapuštěných do zdi, nikoliv u rozváděčů, jejichž boční stěna by nebyla obezděna. U takových rozváděčů se boční přístupná stěna obezdívá (tloušťka obezdění nikoliv pouze „na štorc“, ale omítnutá cihla naležato). Požadavku zabránit šíření ohně zevnitř rozváděče do chráněné únikové cesty odpovídá i skutečnost, že všechny přístroje, které jsou v nově postavených a vybavených rozváděčích použity, musejí být podle příslušných výrobkových norem nehořlavé. To všeobecně odpovídá celkovému trendu zdokonalování technických parametrů výrobků a jejich uvádění na trh. Například je kladen velký důraz na nehořlavost kabelů (ČSN EN 50265-1). Rozváděč jako samostatný požární úsek Norma ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení v části 6.1.7 (jediná část normy, která řeší konkrétně rozváděče v chráněných únikových cestách) říká, že rozváděče umístěné v šachtách, lokálních skříňových prostorách apod. se posuzují jako samostatný požární úsek. To znamená, že je třeba jej požárně oddělit. Dále je zde řešeno zařazení do stupňů požární bezpečnost podle materiálu, ze kterého je rozváděč sestaven, a použití kabelů do rozváděče vstupujících a z něho vystupujících. To znamená, že: Pro běžné chráněné únikové cesty nicméně norma uvádí, že lze použít uzávěru EW 30 DP1, je-li v příslušných mezích i tepelná radiace z daného rozváděče. Protipožární uzávěry Protipožární uzávěry (dveře) rozváděčů jsou určeny pro veškeré druhy elektrických rozváděčů, vodovodních a kanalizačních šachet a výklenků umístěných v místech chráněných únikových cest. Uzávěry-dveře jsou určeny k zazdění a zeď, do které bude rám zazděn, musí mít stejnou nebo vyšší požární odolnost. Zdicí materiál musí být nehořlavý a případné těsnicí tmely a izolace musejí být nehořlavé nebo požární samovzpěňující. Pro požární uzávěry-dveře rozváděčů platí obecné požadavky norem, jako na uzavíratelné technologické otvory v požárně dělicích konstrukcích. To znamená, že by měly:
Norma ČSN 73 0810 v části 6.1.7 uvádí také požadavky na požární uzávěry rozváděčů elektrické energie umístěných v chráněných únikových cestách. V tomto ohledu norma rozděluje rozváděče do dvou skupin:
Odstavec a) uvádí, že v případě, že je rozváděč sestaven z nehořlavých komponent, se vyžaduje požární uzávěr s klasifikací E 15 DP1. To znamená, že:
Odstavec b) normy požaduje pro případ, že je rozváděč sestaven z hořlavých částí, klasifikaci uzávěru EI 15 DP1. To znamená, že:
Standardně používané uzávěry EW 60 DP1 i tento zvýšený požadavek bez problému splňují. Navíc u oceloplechových rozváděčů je při zkouškách pro E 15 DP1 obvykle dosaženo klasifikace EW 60 DP1, což je více než dostatečné řešení. Elektroměrová jádra vyráběná v současné době požadavek požární odolnosti vnějšího pláště spolu s požárními prostupy a uzávěry také splňují. Požadavek se naopak nevztahuje na malé rozvodnice, které nevyžadují umístění v instalačních šachtách nebo v samostatných uzavíratelných prostorech. Závěr Při komplexním posuzování bezpečnosti stavby je nezbytné kvalifikovaně rozlišovat podmínky a charakter prostoru, ve kterém bude rozváděč skutečně umístěn. Přednost by měly dostávat prostory bez požárního rizika, ve kterých není třeba provádět žádná dodatečná protipožární opatření. To je především věcí projektu. Co se týče již předepsaných nebo dodatečných protipožárních úprav, je na první pohled požadavek umístění rozváděče do skříně nebo obkladu s náročnější klasifikací požární odolnosti EI z hlediska bezpečnosti výhodné a v mnoha případech se tomuto řešení nelze vyhnout. Hlubší zamyšlení však odhalí i podstatné nevýhody klasifikace EI v případě, že pro danou aplikaci plně dostačovala klasifikace EW:
Je tedy argument s potřebou zvýšené bezpečnosti vždy přiměřený? Musejí všechny rozváděče vyhovovat požadavku na dostatečnou požární odolnost, včetně samostatně stojících rozváděčů, např. v halách, a mimo chráněné únikové cesty? Zde je názor na výklad normy ČSN 73 0810, část 6, odstavec 6.1.7., bohužel jako obvykle nejednoznačný: a) názor hasičů b) názor části elektrotechniků c) názor mnoha odborníků Mnoho případů z praxe však evokuje další otázky:
Redakce Elektro položí tyto a podobné otázky příslušným firmám, osobám a institucím. Odpovědi na ně bude přinášet na stránkách následujících čísel. Obr. 1. Starší rozváděč s běžným provedením elektroinstalace Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |