Poučili jsme se? (2. část – dokončení)

Poučili jsme se? (2. část – dokončení)

Ing. Miloslav Kočí,
bývalý vedoucí inspektor státního odborného dozoru

1.5 Zařízení elektrické trakce
Na tomto zařízení dochází k obdobným úrazům pracovníků s elektrickou kvalifikací jako v části 2.1, jejichž příčinou bývá záměna částí pod napětím s vypnutými. Jiný charakter mají úrazy pracovníků bez elektrické kvalifikace. Úraz uvedený dále se s drobnými obměnami opakoval sedmkrát.

1.5.1 Nepozornost?
Postižený (vrchní mistr) se spolupracovníkem měli vybrat vyřazené cisterny pro případné odkoupení zaměstnavatelem.

S pracovníkem Českých drah (ČD) přijeli do železniční stanice. Ten je vedl po přechodu v kolejišti mezi kolej č. 10 a 12. Procházeli postupně kolem prvního, druhého a třetího cisternového železničního vozu, které stály na koleji č. 10. Tyto cisternové vozy mají objem nádrže 60 m³. Druhá a třetí cisterna byly označeny na odprodej. Další volné cisternové vozy s objemem nádrže 63 m³ byly vzdáleny asi 70 m a stály na sousední koleji č. 12. Spolupracovník projevil zájem prohlédnout si i tyto vozy. S pracovníkem ČD pokračovali v chůzi směrem k vozům na koleji č. 12. Nevšimli si, že postižený zůstal stát u druhého cisternového vozu. Zřejmě si chtěl ověřit stav nádrže v horní části, kde se nachází nápustný otvor. Proto začal vystupovat po žebříku na nádrž.

Během výstupu si nevšiml výstražného trojúhelníku, který upozorňoval na nebezpečí úrazu elektrickým proudem. V okamžiku, kdy se přiblížil k trolejovému vedení, vznikl elektrický oblouk, který mu popálil hlavu, pravou ruku, spálil zadní část oděvu a přes dolní končetiny projel do kovového žebříku (svědčí o tom popálené boty postiženého). Bezvládné tělo spadlo podélně mezi kolej č. 10 a 12.

K úrazu došlo v okamžiku, kdy kolegové došli k vozům na koleji č. 12. Uslyšeli sršení oblouku, a když se otočili, uviděli padající tělo. Běželi k postiženému a uhasili zbytky hořícího oděvu. Tělo postiženého bylo v tak poškozeném stavu, že nebylo možné zahájit oživovací pokusy. Spěchali tedy ke kanceláři výpravčího, ten však již na základě informace od pracovníků traťové distance zavolal rychlou lékařskou pomoc a další orgány. Přivolaný lékař konstatoval smrt v důsledku úrazu elektrickým proudem.

Příčinou pracovního úrazu bylo jednání postiženého v rozporu s předpisy.

Ze strany postiženého bylo porušeno ustanovení:

• § 135 odst. 4 písm. c) ZP tím, že jako pracovník školený o bezpečnosti práce při zacházení s EZ osobami bez elektrotechnické kvalifikace podle ČSN 34 3108 vystoupil po žebříku cisterny do prostoru pod trolejovým vedením, a tím se přiblížil hlavou a rukou k nekrytým živým částem elektrického vedení pod napětím. Nevšiml si výstražného trojúhelníku upozorňujícího na riziko úrazu elektrickým proudem, nebo toto upozornění nerespektoval. Neřídil se tak zásadami bezpečného chování na pracovišti, se kterými byl pravidelně seznamován v rámci pravidelného školení s přezkoušením.

1.6 Zásahy nekvalifikovaných pracovníků na vn

1.6.1 Osudný omyl
Při natírání kovových sloupů vedení vn v rámci rekonstrukce vykonávané dodavatelskou firmou došlo k záměně pracoviště. Pracovník vylezl na stožár, na kterém nebylo vedení vypnuto, přiblížil se k vodiči pod napětím a byl zasažen elektrickým proudem. Tomuto zranění na místě podlehl.

Příčinou pracovního úrazu byla špatná organizace práce ze strany provozovatele i dodavatele.

Dodavatel porušil ustanovení:

• § 12 odst. 2 vyhl. č. 50/1978 Sb., protože postižený nebyl pracovníkem alespoň poučeným,
• § 133 odst. 1 písm. a) ZP, protože nebylo vyhodnoceno riziko práce a učiněna opatření alespoň podle ČSN 34 3100 čl. 91, protože práce byla zahájena, aniž bylo zkontrolováno pracoviště a bezpečnostní opatření na pracovišti, a pracovník nebyl přesvědčen, že je zařízení vypnuto,
• čl. 166, protože zařízení pod napětím nebyla zabezpečena zábranami,
• čl. 192, protože pracovníci nebyli prokazatelným způsobem poučeni (příkaz B).

Energetický podnik porušil ustanovení:

• ČSN 34 3100 čl. 70 až 72, protože nevystavil příkaz B,
• čl. 81, 82, 91, protože nezajistil a nevyzkoušel stav pracoviště a toto nepředal dodavatelské firmě,
• čl. 192, 193, protože nepoučil pracovníky dodavatele o stavu zařízení, popř. nezajistil dozor.

Obě organizace porušily ustanovení:

• § 133 odst. 6 ZP, protože nezajistily koordinovaný postup pro zabezpečení bezpečné práce.

1.7 Práce s mechanismy v blízkosti vn
V této skupině jde většinou o práce autojeřábu v blízkosti vedení vn, kdy postiženými bývají vazači doprovázející břemeno. Mohou to být i případy přiblížení se k vedení vn, nebo dokonce zachycení vedení nástavbami zemědělských strojů a dopravních prostředků, jak je uvedeno v následujícím odstavci.

1.7.1 Zapomněl?
Řidič nákladní Tatry 148 a bagrista na objednávku nakládali a odváželi suť od rodinného domku. Suť vyváželi na pozemek budoucího parkoviště. S první závozem jeli na skládku oba. Podle výpovědi bagristy se spolu bavili i o vrchním venkovním vedení 22 kV na pozemku skládky. Objednatel předal po příjezdu pokyny místostarosty, kam se má suť ukládat, včetně upozornění na vedení vn. Řidič odpověděl, že o vedení ví a že pod ně nebude zajíždět, protože tam je dost místa. Při jízdě s posledním závozem zacouval s autem na příslušné místo, vyklopil suť a se zdviženou korbou popojel. Přitom zachytil krajní vodič vedení vn (výška 5,67 m nad terénem). V okamžiku zasažení elektrickým proudem se pokusil vystoupit z auta. Postižený byl proškolen z bezpečnostních předpisů, včetně ČSN 34 3108.

Obr. 3. Rozložení SÚE v průběhu 24 h

Příčinou úrazu bylo opomenutí řidiče a špatná organizace práce.

Ze strany zaměstnavatele bylo porušeno ustanovení:

• § 132a odst. 1, 2, 3 ZP, protože nevyhodnotil rizika možného ohrožení a nepřijal opatření pro jejich odstranění,

• § 8 odst. 4 vyhl. č. 324/1990 Sb., protože neučinil opatření proti přiblížení se k částem EZ pod napětím.

Ze strany postiženého bylo porušeno ustanovení:

• § 135 odst. 4 písm. c) ZP tím, že nedodržel stanovený postup a pohyboval se s automobilem se zdviženou ložnou plochou v ochranném pásmu elektrického vedení vn,

• přiblížil se k vedení vn na méně než 2 m, a tím porušil čl. 19 ČSN 34 3108.

1.8 Zásahy nekvalifikovaných pracovníků na nn
Protože řemeslo elektrikářské „není nic těžkého„, fušují do něj i neodborníci. A jak to dopadá, popisuje následující odstavec.

1.8.1 Hurá do elektrického zařízení
Jednatel stavební firmy zajišťoval stavební práce v rodinném domku prostřednictvím další podnikající fyzické osoby (PFO). Ráno zjistil, že nefunguje stavební vrátek. Aniž by vypnul stavební rozváděč nebo vytáhl přívodní kabel k vrátku v rozváděči, začal rozebírat koncovku přívodního kabelu. Když obnažil žíly pod napětím, byl zasažen elektrickým proudem. Přítomná další osoba zavolala rychlou lékařskou pomoc. Postižený ještě po zásahu žil a komunikoval, záchranná služba však po příjezdu již jen konstatovala smrt. Zařízení na stavbě (míchačka, stavební vrátek, prodlužovací kabel, rozváděč) údajně nebyla majetkem stavební firmy.

Obr. 4. Rozložení SÚE v jednotlivých dnech v týdnu

Příčinou úrazu byl nekvalifikovaný zásah postiženého do EZ.

Ze strany postiženého došlo k porušení ustanovení:

• § 135 odst. 4 písm. c) ZP tím, že jako pracovník bez elektrotechnické kvalifikace nedodržel ustanovení ČSN 34 3108 čl. 13, se kterou byl seznámen, a svévolně zasahoval do EZ pod napětím.

1.9 Ostatní
V této skupině nepůsobí elektřina přímo, ale zprostředkovaně jako iniciátor události.

1.9.1 Hoří
Úkolem postiženého pracovníka bylo rozebírání a odmašťování ložiskových krytů. Kryty odmašťoval v otevřené odmašťovací nádobě 0,5 × 0,5 × 0,2 m (délka × šířka × výška), ve které bylo k tomuto účelu asi deset litrů technického benzinu. Po odmaštění ukládal zadní ložiskové kryty skříní nastojato vlevo od nádoby na stůl, který byl po celé délce opatřen pryží tloušťky 2 cm. Okolo 16:00 postižený rozebíral zadní kryty ložiskových domků akumulátorovým šroubovákem. Kryty se skládají ze dvou částí, které jsou spojeny dvěma šrouby. Používaný šroubovák měl krytí IP20 a výrobcem je určen pro prostory s vlivem AB 5 (tj. prostory chráněné před atmosférickými vlivy s regulací teploty).

Ostatní pracovníci byli v sousední hale u stolu, kde čekali, až se nahřejí ložiska v peci a postižený dokončí práci. Asi v 16:20 uslyšeli výkřik postiženého „hoří„. S největší pravděpodobností se postižený snažil dostat z dosahu požáru nádobu s technickým benzinem. Svědčí o tom nádoba na zemi u stolu. Přitom se však benzinem z nádoby polil a začal hořet. Dva pracovníci se rozběhli pro hasicí přístroje, jiný volal hasiče a další běžel pomoci hasit postiženého, který hořel. Přitom, jak k němu dobíhal, uklouzl a sedl si do hořícího benzinu rozlitého na podlaze a začal rovněž hořet. Strhával ze sebe oděv. Přiběhli pracovníci s hasicími přístroji a oba spolupracovníky uhasili. Pak společně hasili hořící pracoviště. Oba postižení pracovníci byli po ošetření odvezeni do nemocnice. Na následky popálenin postižený zemřel.

Příčinou pracovního úrazu bylo používání elektrického nářadí nevhodného pro dané prostředí.

Zaměstnavatel porušil ustanovení:

• § 132a odst. 1, 3, 4 ZP v návaznosti na vyhl. č. 48/1982 Sb. § 199 f), protože provozoval elektrický akumulační šroubovák v prostředí s nebezpečím požáru a výbuchu par hořlavých kapalin, který výrobcem není pro toto prostředí konstruován ani určen. Tím nevytvořil podmínky pro bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neučinil všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nevyhledal všechna vyskytující se rizika a nepřijal opatření k jejich omezení, popř. odstranění,

• § 3 a 4 vyhl. č. 48/1982 Sb. tím, že provozní technická dokumentace není úplná, neboť organizace nemá vypracovaný místní provozní řád pro provoz zařízení v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par podle vnitřní organizační normy.

Ze strany postiženého bylo porušeno ustanovení:

• § 135 odst. 4 písm. c) ZP tím, že na pracovišti nedbal o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví a neřídil se zásadami bezpečného chování, neboť při vzniku požáru na pracovním stole se snažil zabránit rozšíření požáru i na nádobu s technickým benzinem přemístěním nádoby s benzinem z dosahu požáru a přitom se jím nešťastnou náhodou polil.

2. Celkový rozbor úrazů

2.1 Kvalifikace při úrazech
Druhy EZ z hlediska napětí a kvalifikace, na nichž k úrazům došlo, jsou v tab. 2. Z uvedených skutečností vyplývá, že poměr mezi kvalifikacemi na obou druzích EZ je zhruba stejný (kvalifikovaní 50 %, nekvalifikovaní 50 %). Přitom je logické, že pracovníci s elektrotechnickým vzděláním utrpí úrazy elektrickým proudem častěji, protože více a častěji pracují na EZ.

Dosud byla kvalifikace zmiňována pouze z hlediska vzdělání. Elektrotechnická kvalifikace se získává vzděláním, praxí a zkouškou podle vyhl. č. 50/1978 Sb. a udržuje se pravidelným přezkušováním (tab. 3).

Z tab. 3 vyplývá, že 13 % elektrikářů nemělo pro práci plnou elektrotechnickou kvalifikaci, popř. dělali práci, na kterou neměli kvalifikaci; to lze považovat za značně vysoké číslo.

S kvalifikací souvisí i praxe. Délka praxe postižených, kteří utrpěli smrtelný pracovní úraz, byla v rozmezí uvedeném v tab. 4.

Jak vyplývá z tab. 4, praxe u 75 % postižených byla delší než dva roky na pracovišti nebo při činnosti, při které došlo k úrazu. Nebyli to tedy nezkušení pracovníci. Naopak 42 % postižených s praxí deset a více let ukazuje, že s přibývající praxí ubývá opatrnosti, která je nahrazována rutinou.

2.2. Kdo porušuje bezpečnostní předpisy?
Při každém úrazu může porušit předpisy více stran. Může to být postižený, zaměstnavatel, někdo jiný. Předpisy někdy poruší dvě strany současně, občas všichni, výjimečně nikdo.

Kromě případů, kdy jde o osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ), resp. PFO, je za své zaměstnance při pracovní činnosti obecně odpovědný zaměstnavatel. Ten vydává příkazy k práci a práci má organizovat a řídit tak, aby byla vykonávána bezpečně a aby zaměstnanci měli pro bezpečnou práci podmínky.

Obr. 5. Rozložení SÚE v průběhu roku

Práce na EZ nevykonává vždy jen jedna osoba (někdy je to i nepřípustné), ale většinou dvojice nebo skupina osob. V tomto případě musí být jeden z pracovníků určen jako vedoucí práce. Je běžné, že i údržba EZ je vykonávána dodavatelsky. Pak vstupuje do celého procesu i objednatel, a to často prostřednictvím svých odpovědných pracovníků (např. při zajišťování pracovišť). Na některé zakázky se mohou PFO sdružovat. Tuto mnohotvárnou skupinu lze charakterizovat jako Jiný.

Odpověď na otázku, kdo porušuje bezpečnostní předpisy, dává tab. 5. Nejvíce (81 %) se na porušení předpisů podílela skupina Postižený. Přitom postižený sám porušil předpisy ve 39 % případů. V této souvislosti je třeba připomenout, že ve dvanácti případech jednal postižený naprosto bezdůvodně, v rozporu se zdravým rozumem. V dalších třinácti případech projevil nevhodnou iniciativu, která mu byla osudná.

Na druhém místě je skupina Zaměstnavatel (48 %). Jen ve třech případech byl úraz způsoben vadným EZ, kdy postižený nemohl situaci nijak ovlivnit. Ve dvanácti případech ukončil úraz podnikání OSVČ.

Ani podíl u skupiny Jiný (28 %) není zanedbatelný.

Obr. 6. Rozložení SÚE podle věku postižených

A skupina Nikdo (3 %)? Tato tři procenta, kdy žádný neporušil předpisy, jsou sporná a závisejí na posouzení. Skutečně neporušil předpisy postižený, když po podřepnutí u odkrytých živých částí rozváděče do rozváděče spadl? Co když se zdravotně necítil dobře, třeba i dlouhodobě, ale nikomu to neoznámil? Přeci nelze předpokládat, že šel k rozváděči spáchat sebevraždu.

Skupina Všichni spolu s dvojící Postižený a Zaměstnavatel (35 %) svědčí o značném nepořádku ve firmě.

2.3. Jaké předpisy byly porušovány?
Kromě základního bezpečnostního předpisu, kterým je ZP, a vyhlášek 48/1982 Sb. a 324/1990 Sb. byly nejčastěji porušovány ČSN 34 31xx všemi zúčastněnými na úrazu. Ze strany postižených s elektrotechnickou kvalifikací byla nejčastěji porušována norma ČSN 34 3100 (73×), při práci na venkovních vedeních ČSN 34 3101 (9×) a při práci na trakci ČSN 34 3109 (3×). Postižení bez elektrotechnické kvalifikace nejčastěji porušili ČSN 34 3108 (29×). Jaké články ČSN 34 3100 byly porušovány nejčastěji, ukazuje tab. 6.

Obr. 7. Rozložení SÚE podle IBP

Jak je patrné z tab. 6, nejčastěji jsou porušovány čl. 81 a 82, které řeší vypnutí a zajištění pracoviště, a to bez ohledu na napětí, jakož i čl. 98, podle kterého je třeba si počínat při práci na EZ tak, aby byl chráněn pracující, a čl. 162 při práci v blízkosti EZ nn pod napětím. Při pracích na vn jsou to čl. 168 a 169 pro práci v blízkosti částí vn pod napětím.

3. Dlouhodobá statistika

3.1 Rozložení úrazů v čase
Na obr. 3 je rozložení SÚE v průběhu dvaceti čtyř hodin. Nejvíce úrazů nastává v době od osmi do třinácti hodin (59 % všech úrazů). K většině úrazů na EZ dochází při montážích, kontrolách a rekonstrukcích, které probíhají v ranní směně. Na pracoviště se zpravidla dojíždí, z čehož vyplývá posunutí začátku a konce prací, a tedy i doby vzniku úrazů.

Jak jsou rozloženy úrazy v jednotlivých dnech v týdnu, ukazuje obr. 4. K nejvíce úrazům došlo v pořadí podle četnosti v úterý, ve čtvrtek a v pátek. Složitější práce potřebují důkladnější přípravu, čímž lze zdůvodnit větší úterní úrazovost.

Obr. 8. Vývoj SÚ a SÚE v ČR v letech 1986 až 2005

Rozložení úrazů v jednotlivých měsících kalendářního roku ukazuje obr. 5. Práce na venkovních vedeních, trakci, na rozvodnách i montáže mají sezonní charakter. Proto také došlo k 67 % úrazů v období od května do září. Prázdninové měsíce jsou dobou dovolených a v té době se často vykonávají práce, které z provozních důvodů nelze uskutečnit v jiné době. Z toho vyplývá zvýšená srpnová úrazovost. Svou roli může sehrát i náhrada zkušených pracovníků v průběhu dovolených i částečná nesoustředěnost na práci před dovolenou nebo po ní.

3.2 Rozložení úrazů podle věku postižených
Vliv věku postižených na úrazech je znázorněn na obr. 6. Ukazuje se, že naprosto nejvíc úrazů spadá do věkové kategorie 41 až 50 let. Mohlo by se tedy zdát, že jde o nejohroženější věkovou skupinu smrtelnými úrazy elektrickým proudem. Údaje je však třeba posuzovat podle toho, kolik pracovníků jednotlivé věkové kategorie je v pracovním procesu. Věková kategorie 41 až 50 let je nejsilnější skupinou v pracovním procesu. Jestliže se tedy údaje v grafu přepočtou podle zastoupení jednotlivých věkových skupin v pracovním procesu, lze konstatovat, že úrazovost je mírně nadprůměrná u věkové skupiny 21 až 30 let, průměrná u skupin 31 až 40 a 41 až 50 let a téměř poloviční ve starších věkových skupinách.

Obr. 9. Podíl SÚE na SÚ úrazů v ČR v letech 1986 až 2005

3.3 Rozložení úrazů podle inspektorátů bezpečnosti práce
Pro úplnost je na obr. 7 uvedeno rozložení úrazů podle inspektorátů bezpečnosti práce (IBP), resp. podle osmi bývalých krajů. Počet úrazů odpovídá průmyslovému charakteru krajů, jejich velikosti a počtu zaměstnanců. Vlivem organizačních změn v působnosti IBP vznikají v posledních letech drobná zkreslení.

3.4 Dlouhodobé porovnání smrtelné pracovní úrazovosti
Statistické údaje posledních dvaceti let ukazují významný a trvalý pokles celkové smrtelné pracovní úrazovosti (SÚ). Zároveň, jak ubývají smrtelné úrazy, ubývají i SÚE. Absolutní počty v jednotlivých letech za posledních dvacet let jsou uvedeny na obr. 8. Pro úrazy elektrickým proudem platí měřítko na pravé straně grafu.

Při hodnocení vývoje počtu SÚE je třeba se zastavit ve dvou obdobích. Období let 1990 až 1993 přineslo zásadní společenské změny. Mnoho lidí je pochopilo po svém. Jejich pojetí „nic starého neplatí, každý může všechno„ se projevilo v nekázni vedoucí k porušování bezpečnostních předpisů, a tedy i k nárůstu úrazů. Výkyv v roce 1999 lze chápat jako důsledek ekonomické stagnace, omezování a likvidace podniků při zachování jejich technického zázemí. Na obr. 9 je znázorněn procentní podíl SÚE na celkové smrtelné pracovní úrazovosti, včetně trendu vývoje.

4. Závěr

Příspěvek je i tečkou za téměř čtyřicetiletou platností norem řady 34 31 a zvláště ČSN 34 3100 (Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních), které byly zrušeny k 31. 12. 2005.

Ing. Miloslav Kočí vystudoval v roce 1959 VPŠE v Jičíně. Po jejím absolvování pracoval jako kontrolor a konstruktér v Elektropřístroji Rokytnice nad Jizerou, poté jako vedoucí elektroskupiny v STS Hořice. Odtud odešel do firmy ADAST Dobruška, kde působil jako samostatný elektrokonstruktér a přitom dálkově studoval ČVUT Praha, Fakultu elektrotechnickou. Studium zde ukončil v roce 1973. Od roku 1972 pracoval na Inspektorátu bezpečnosti práce v Hradci Králové jako inspektor a od roku 1990 jako vedoucí inspektor státního odborného dozoru. V současné době je ve starobním důchodu. Známá je především jeho přednášková a publikační činnost v oboru elektrických zařízení a obecné bezpečnosti práce.

Zrušená norma byla dobrým návodem, jak bezpečně postupovat při činnostech na EZ.

Nová ČSN EN 50110-1 ed. 2 (Obsluha a práce na elektrických zařízeních), která ji nahradila, je méně konkrétní, požaduje vyhodnocení elektrického rizika před zahájením prací, vychází však ze starých známých zásad pro činnost na EZ, kterými jsou při práci bez napětí:

• úplné odpojení zařízení,
• zajištění proti opětovnému zapnutí,
• ověření stavu bez napětí,
• uzemnění a zkratování,
• ochranná opatření proti dotyku s blízkými živými částmi.

Jak ukazují uvedené případy, mívá porušení těchto zásad tragické následky.

Zbývá odpovědět na základní otázku: Poučili jsme se? Statistika posledních let naznačuje, že ano. Lze si jen přát, aby trend snižování podílu SÚE z posledních let (obr. 9) byl trvalý.