Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Češi v domácnostech více svítí a experimentují se světlem, doma mají přes 48 milionů svítidel Češi začali v domácnostech více svítit a snaží se vytvořit lepší světelné podmínky:…

Více aktualit

Pokyny k aplikaci Směrnice Rady ES 73/23/EEC

Elektro 7-8/2001

Josef Rýmus, ESiCCO Plzeň,
člen ENV a předseda TNK 22

Pokyny k aplikaci Směrnice Rady ES 73/23/EEC
(Elektrické zařízení navržené pro použití v určitých mezích napětí)
Shoda a normalizace, nový přístup, průmysl z pohledu nového přístupu
Strojní a elektrické inženýrství a radioprůmysl a průmysl telekomunikačních koncových zařízení

Příspěvek je upraveným překladem originálního znění Conformity and standardisation, new approach, industries under new approach – Mechanical and engineering and radio and telecom terminal equipment industries Guidelines on the Application of Council Directive 73/23/EEC (Electrical Equipment Designed for Use within Certain Voltage Limits) , které byly projednávány členy EU na zasedání CENELEC v únoru 2001.

Tyto Pokyny byly v originálním znění*) postoupeny členům Elektrotechnického normalizačního výboru při ČSNI a na tomto místě jsou publikovány pro ostatní odbornou veřejnost jako informace o existenci citované Směrnice EU. Z pohledu české normalizace by měl být příspěvek přínosem pro české projektové firmy, firmy z výrobní nebo dodavatelské sféry, ale zároveň i výzvou pro ně, aby (ve svém obchodním zájmu) dané problematice věnovaly zvláštní pozornost.

Tyto pokyny byly připraveny se záměrem přispět všem členům EU, zúčastněným přímo nebo nepřímo, v používání Směrnice 73/23/EEC, což je Směrnice LVD (Low Voltage Directive). Byly navrženy úřady Evropské komise (dále jen Komise) a diskutovány s pracovními skupinami vládních expertů, představitelů evropského průmyslu a s evropskými normalizačními institucemi. Nahrazují návod na použití Směrnice, která byla vydána sdělením Komise dne 15. 12. 1981 a Instrukce k aplikaci Směrnice Rady EU č. 73/23/EEC z července 1997.

Pokyny nejsou vyčerpávající, zaměřují se pouze na určité problémy, které ve světle zkušeností představují bezprostřední a specifický zájem na aplikaci Směrnice LVD. Jsou určeny k doplnění Návodu na zavedení harmonizovaných směrnic Evropského společenství (EU), vydání 1999, pokud se to týká problémů příbuzných k aplikaci této Směrnice. Zvláště při definování pojmů „umístění na trhu“, „výrobce“, „zplnomocněný představitel“, „dovozce“ nebo „osoba odpovědná za umístění na trhu“ by měl být zmíněný návod konzultován.

Pozornost čtenářů se dále obrací na skutečnost, že určité produkty/výrobky podléhající Směrnici LVD podléhají také dalším směrnicím a že tento návod je určen pouze k usnadnění aplikace Směrnice LVD.

Aby byly na trhu EU povoleny, musejí tyto produkty vyhovovat také ustanovením těchto směrnic. Uvedené pokyny se týkají aplikace Směrnice LVD a vyjasňují vztah mezi ní a některými dalšími směrnicemi.

Otázky pokryté těmito pokyny jsou:

  • rozsah platnosti Směrnice LVD,
  • použitelné bezpečnostní požadavky,
  • použitelná hodnotící procedura o shodě, včetně značení CE,
  • vztahy k dalším směrnicím.

Směrnice LVD 73/23/EEC

Tato směrnice byla přijata Radou 19. února 1973 s cílem harmonizovat zákony členských států, které se týkají elektrického zařízení navrženého pro použití v určitých mezích napětí. V roce 1993 byla doplněna Směrnicí 93/68/EEC, tzv. Směrnicí značení CE, pouze s ohledem na procedury hodnocení shody a shodného značení. Cílem tohoto doplnění bylo srovnat ustanovení týkající se hodnocení shody a značení CE elektrického zařízení s těmi, která jsou zavedena ve směrnicích nového přístupu.

Směrnice LVD je směrnicí „totální“ harmonizace v tom smyslu, že nahradila existující národní předpisy v oblasti, v níž platí: elektrické zařízení může být uvedeno na trh pouze tehdy, vyhovuje-li požadavkům Směrnice, a na druhé straně členské státy nemohou bránit volnému oběhu nebo marketingu podobného zařízení.

Směrnice LVD 73/23/EEC

Kterých produktů/výrobků se týká?
Směrnice platí pro všechna elektrická zařízení navržená pro použití na jmenovitá napětí mezi 50 a 1 000 V AC a mezi 75 a 1 500 V DC. Jmenovité hodnoty se vztahují na elektrický vstup nebo výstup, ale ne na napětí, které se může vyskytnout uvnitř zařízení. Výraz „navržené pro použití v napěťovém rozsahu“ se chápe tak, že zařízení má jmenovité vstupní napětí nebo jmenovité výstupní napětí uvnitř tohoto rozsahu. Napětí uvnitř zařízení mohou být vyšší.

Zařízení napájené napětím z baterií mimo jmenovité hodnoty je samozřejmě mimo platnost Směrnice LVD. Nicméně, Směrnice platí pro zařízení vybavené nabíječkou, stejně jako pro zařízení s integrovanou napájecí jednotkou, uvnitř napěťových rozsahů podle Směrnice. Totéž platí v případě bateriových zařízení s jmenovitým napětím pod 50 V AC a pod 75 V DC pro doprovodnou napájecí jednotku (např. „notebook“).

Avšak z platnosti Směrnice LVD jsou vyloučena zařízení:

  • elektrická zařízení používaná v potenciálně výbušném prostředím,
  • elektrická zařízení pro radiologii a zdravotnické účely,
  • elektrické části výtahů,
  • měřiče elektřiny (na které se vztahují jiné směrnice EU),
  • vidlice a zásuvky pro použití v domácnosti,
  • elektrické ohradníky,
  • specializovaná elektrická zařízení pro použití na lodích, v letectví nebo na železnicích, která vyhovují bezpečnostním opatřením navrženým mezinárodními institucemi, ve kterých jsou zúčastněny členské státy, která nejsou zcela pokryta žádnou směrnicí EU, a proto nesmějí mít značení CE.

Navíc Směrnice pokrývá spotřební a investiční zboží navržené pro činnost uvnitř těchto napěťových mezí včetně jednotlivých elektrických zařízení, osvětlovacího zařízení včetně předřadníků, spínacích a ovládacích přístrojů, rozvodů elektrické instalace, spojovacího materiálu, šňůr, elektrického instalačního vybavení atd. Komise potvrzuje, jak již bylo vyjádřeno ve zprávě z 15. prosince 1982, že systémy správy kabelů jsou Směrnicí LVD pokryty.

Vztahuje se Směrnice na „komponenty“?
Obecně: Směrnice pokrývá jak elektrická zařízení určená pro zabudování do jiného zařízení, tak i zařízení určená pro samostatné použití. Avšak některé typy elektrických přístrojů navržených a vyrobených pro použití jako základní komponenty, které mají být zabudovány do jiného elektrického zařízení, jsou takové, že jejich bezpečnost do velké míry závisí na tom, jak jsou integrovány do finálního produktu, a na jeho celkové charakteristice. Tyto základní komponenty obsahují elektronické a některé další komponenty.

Přihlédne-li se k cílům Směrnice LVD, tyto základní komponenty, jejichž bezpečnost může být do velké míry ohodnocena tím, jak jsou zabudovány, jako takové nejsou pokryty touto Směrnicí. Zejména nesmějí mít značení CE. Avšak jiné elektrické komponenty, které jsou určeny pro zabudování do jiného elektrického zařízení, ale pro které je hodnocení bezpečnosti uskutečnitelné, jako např. některé typy transformátorů a elektrických motorů, jsou jako takové touto Směrnicí pokryty a musejí mít značení CE.

Navíc rozsah vyloučení základních komponent nesmí být nepochopen a rozšířen na předměty, jako jsou světelné zdroje, startéry, pojistky, spínače pro použití v domácnosti, prvky elektrických instalací atd., které, přestože jsou často používány ve spojení s jiným elektrickým zařízením a mají být řádně instalovány pro plnění jejich užitkové funkce, mají být samy o sobě považovány za elektrické zařízení ve smyslu Směrnice.

Které bezpečnostní aspekty jsou pokryty Směrnicí?
Směrnice pokrývá všechna rizika vyvstávající z použití elektrického zařízení, a to nejen rizika elektrická, ale také mechanická, chemická (jako např. emise agresivních látek) a všechna další rizika. Směrnice také pokrývá zdravotní aspekty hluku a vibrací a ergonomické aspekty, jsou-li ergonomické požadavky nezbytné k ochraně proti náhodným rizikům ve smyslu Směrnice.

Článek 2 a Příloha I uvádějí jedenáct „bezpečnostních cílů“, které představují důležité požadavky této Směrnice.

Je třeba poznamenat, že aspekty elektromagnetické kompatibility (záření a imunita) jsou vyloučeny z rozsahu platnosti této Směrnice a jsou regulovány Směrnicí 89/336/EEC.

Aspekty záření, na něž je odvolávka v Příloze I ve smyslu Směrnice, jsou omezeny na ty, které jsou bezprostředně důležité pro zdraví a bezpečnost osob a domácích zvířat a nepokrývají elektromagnetické poruchy ve smyslu Směrnice EMC. Komise konstatovala, že všechny elektromagnetické aspekty týkající se bezpečnosti (zahrnující funkční bezpečnost) jsou pokryty Směrnicí LVD. Ta pokrývá také vliv elektromagnetických polí vyzařovaných elektrickými přístroji. Je třeba poznamenat, že pro určitá elektrická zařízení jsou také platná ustanovení jiných směrnic.

Bezpečnostní požadavky na umístění elektrického zařízení pokrytého Směrnicí LVD na trhu EU

Které závazné bezpečnostní požadavky jsou aplikovatelné v EU?
Článek 2 Směrnice stanovuje:

  1. Členské státy musejí provést příslušná měření pro ujištění, že elektrické zařízení může být umístěno na trhu, jenom když (bylo-li zhotoveno v souladu s dobrou inženýrskou praxí z hlediska bezpečnosti, která platí v EU) neohrožuje bezpečnost osob, domácích zvířat nebo majetek, je-li náležitě instalováno, udržováno a používáno k tomu, pro co bylo vyrobeno.

  2. Hlavní elementy bezpečnostního cíle, na něž je odvolávka v bodu 1, jsou uvedeny v Příloze 1.

Členské státy musejí zajistit volnost pro umístění na trhu a volný pohyb elektrického zařízení, které odpovídá požadavkům Směrnice. Co se týká podstatných bezpečnostních požadavků, jedenáct „cílů“ je zmíněno v Příloze 1 ke Směrnici. Jsou to mandatorní bezpečnostní opatření, kterým musejí produkty vyhovovat, aby byly povoleny na trhu EU, a prospěch z volnosti pohybu v EU (články 2 a 3). Z toho plyne, že žádné národní normy nebo národní specifikace týkající se bezpečnosti elektrického zařízení nemají statut závaznosti a nemohou být záminkou pro umístění produktů na trhu.

Článek 7 Směrnice uvádí opatření pro vzájemné uznání národních norem v případě absence norem ve významu článků 5 a 6. Avšak takové národní normy by nemusely v určitých případech pokrýt všechny „bezpečnostní cíle“ Směrnice. Proto výrobci používající tyto normy by měli pečlivě kontrolovat splnění všech bezpečnostních požadavků Směrnice. Vyjádření na konci článku 7 („zajišťuje-li to stupeň bezpečnosti rovnocenný s požadovaným na jejich vlastním teritoriu“) samo o sobě nezplnomocňuje členské státy vyžadovat splnění jiných stupňů bezpečnosti než těch, které vyplývají z „bezpečnostních cílů“. Nicméně, splnění bezpečnostních cílů Směrnice (které jsou od nynějška shodné pro celou EU) může v některých případech znamenat splnění různých požadavků jednotlivých členských států, vezmou-li v úvahu různé objektivní podmínky, např. požadavky vyplývající ze systému napájení, který je odlišný v různých regionech EU.

Ve světle již řečeného, národní zákony nebo předpisy vyžadující splnění jednotlivých technických specifikací (kde existují) nemusejí být považovány za závazné. Mohou mít popřípadě pouze statut specifikací udávajících předpoklad přiměřeného plnění. Z toho vyplývá, že výrobci už nemusejí být vázáni plněním národních specifikací v případě zařízení jinak vyhovujícího „bezpečnostním cílům“ Směrnice. Tam, kde normy, na něž se Směrnice odvolává v článcích 5 nebo 6, ještě neexistují, jsou výrobci vyzýváni k plnění příslušných specifikací, aby se demonstrovala shoda „bezpečnostním cílům“.

Nezávazná povaha specifikací v národních předpisech je, z hlediska ustanovení v EU, potvrzena soudním rozhodnutím Soudního dvora, podle kterého národní instituce nesmějí používat národní ustanovení, která jsou v konfliktu s opatřeními EU. Existence národních zákonů nebo předpisů nemůže zabránit navrhování harmonizovaných norem v souladu s článkem 5. Tato ustanovení nemohou být ani dodatečně, ani místo technických specifikací obsažených v harmonizovaných normách vynucována, jelikož přestala být povinnými.

Uvnitř oblasti pokryté Směrnicí proto už není žádný smysl v odkazování na taková ustanovení vedená v „A-odchylkách“ v „harmonizačních dokumentech“ (HD) nebo v „evropských normách“ (EN).

Zahrnutí těchto ustanovení do právního systému členských států v podobě povinných opatření by bylo nežádoucím zásahem do Směrnice a vydalo by dotyčné členské státy proceduře podle článku 169 Smlouvy.

Jak zajistit shodu těmto požadavkům?
Předpokládá se, že produkty budou odpovídat bezpečnostním cílům Směrnice LVD tam, kde bylo zařízení vyrobeno podle technických norem, které jsou v pořadí daném Směrnicí takovéto:

  • evropské normy (EN nebo HD), na které se odkazuje ve Směrnici jako na harmonizované normy, navržené podle článku 5 institucemi nahlášenými členskými státy (fakticky jsou to normy vytvořené CENELEC);

  • tam, kde normy, jak je definováno v článku 5, nejsou dosud koncipovány a vydány, mezinárodní směrnice vypracované dvěma mezinárodními institucemi – Mezinárodní komisí pro schvalování elektrického zařízení (CEE) nebo IEC (článek 6 (1) – a publikovány podle procedury uvedené v článku 6 (2) a (3);

  • tam, kde normy, jak je definováno v článku 5, nebo mezinárodní normy ještě neexistují, jak je definováno v článku 6 – národní normy členského státu výrobce (článek 7).

Normy, na něž se odvolává v článcích 5, 6 a 7, jejichž aplikace zůstává dobrovolná, poskytují předpoklad shodě zařízení vyráběného podle těchto norem.

Předpoklad o shodě, poskytovaný harmonizovanými normami, vyvstává v okamžiku národního publikování norem v souladu s článkem 5; seznam v Official Journal EC je jen pro informaci.

Alternativa: Výrobce může vytvořit produkt shodně s hlavními požadavky (bezpečnostními cíly) Směrnice, bez aplikování harmonizovaných, mezinárodních nebo národních norem. V takovém případě produkt nemá výhodu z předpokladu o shodě, udělovanou použitím uvedených norem, a výrobce musí do technické dokumentace zahrnout (viz kapitola V) popis řešení přijatých ke splnění bezpečnostních aspektů Směrnice.

Hodnotící procedury shody se Směrnicí LVD

Které hodnotící procedury shody mají být použity?
Článek 8 a Příloha IV Směrnice popisují proceduru, pomocí které výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, zabezpečuje a deklaruje shodu elektrického zařízení opatřením Směrnice. Obsahuje tři hlavní prvky:

  • Technická dokumentace
    Než bude produkt umístěn na trh, výrobce soustředí dohromady technickou dokumentaci, která umožňuje posouzení, zda elektrické zařízení odpovídá požadavkům Směrnice (viz níže).

  • Prohlášení o shodě
    Od výrobce nebo jeho zplnomocněného představitele, ustanoveného v EU, je také vyžadováno (a jen oni jsou k tomu oprávněni) sestavení písemného prohlášení o shodě (viz níže) před umístěním produktu na trhu.

  • Značení CE
    Než bude elektrické zařízení umístěno na trhu, musí být opatřeno značením CE. Jen výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, jsou oprávněni připojit značení CE (viz níže).

Odpovědnosti dovozce

Jestliže dovozce není také zplnomocněným představitelem výrobce, obecně řečeno nebude mít podrobné znalosti o tom, které směrnice bral v úvahu výrobce nebo které normy byly použity.

Z toho plyne, že dovozce nemůže:

  • připojovat značení CE,
  • vystavovat prohlášení EU o shodě,
  • sestavovat soubor technické dokumentace.

Tam, kde ani výrobce, ani jeho zplnomocněný představitel nejsou v EU ustanoveni, je dovozce přední osobou, která umísťuje produkt na trhu EU, a proto je odpovědný za zajištění splnění požadavků z oddílu 2 a 3 Přílohy IV.

Tam, kde nebyly použity žádné normy ve smyslu Směrnice, výrobce má v technické dokumentaci poskytnout popis řešení přijatých ke splnění bezpečnostních požadavků Směrnice. V případě výzvy úřadů pověřených dohledem nad trhem považuje se za důkaz zpráva ve smyslu článku 8 (2) (která však není povinná). Fakticky, dodatečně ke třem základním opatřením hodnocení o shodě, o čemž je řeč výše, poskytuje článek 8 (2) (v případě, že je hodnocení o shodě vyžadováno) možnost předání pověřenci v dozoru nad trhem zprávu sestavenou notifikovanou institucí jako důkaz, že elektrické zařízení vyhovuje bezpečnostním cílům (článek 2 a Příloha I). Výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, si může v určitých případech přát být předem informován o zprávě (která má být sestavena notifikovanou institucí podle procedury v článku 11) a archivovat ji pohromadě s technickou dokumentací. Dostupnost této zprávy by mnohé věci ulehčila a urychlila v případě jejího vyžádání úřady.

Hlavní význam článku 8 (2) spočívá v poskytnutí nejpříznivějších podmínek v rozvoji a dynamice elektrotechnického průmyslu. Usnadňuje to marketing špičkového elektrického zařízení, které nemůže profitovat z podpory žádných technických norem, jelikož jsou tyto normy často navrhovány po výzkumu a vývoji technických inovací.

Co musí obsahovat technická dokumentace?
Musí obsahovat detaily návrhu, výroby a činnosti elektrického zařízení v té míře, nakolik jsou potřebné pro ohodnocení shody elektrického zařízení požadavkům Směrnice.

Dokumentace tedy obsahuje:

  • celkový popis elektrického zařízení,
  • návrhové a výrobní výkresy a schémata komponentů, obvodů atd.,
  • popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení zmíněných výkresů a schémat a činnosti elektrického zařízení,
  • seznam norem použitých zcela nebo i částečně a popis řešení použitých ke splnění bezpečnostních aspektů této Směrnice, pokud nebyly použity normy,
  • výsledky výpočtů a vykonaných kontrol atd.,
  • zkušební zprávy (fakticky zkušební zprávy, které jsou dostupné, ať byly vystaveny výrobcem nebo třetí stranou).

Kdo musí archivovat technickou dokumentaci a kde?
Výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, musí mít tuto dokumentaci k dispozici národním úřadům pro inspekční účely po dobu nejméně deseti roků od posledního data výroby produktu. Technická dokumentace může být archivována na elektronickém nosiči za podmínky, že je snadno přístupná inspekci. Není-li výrobce ustanoven v EU a nemá-li v něm žádného zplnomocněného představitele, tato povinnost spočívá na dovozci nebo na osobě zodpovědné za umístění produktu na trhu EU.

Tato technická dokumentace musí být archivována uvnitř EU.

Kam musí být umístěno značení CE?

Značení CE o shodě umísťuje výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, na elektrické zařízení, nebo není-li na něm, musí být na obalu, na návodech k používání nebo na záručním listě. Přes odlišnosti v této věci mezi různými jazykovými verzemi Směrnice, pro zabezpečení shodnosti a pro předcházení nezdůvodnitelným nákladům by se měl článek 10 (2) Směrnice brát jako ustanovující následující pořadí priorit: značení CE musí být umístěno na produktu nebo, není-li to proveditelné (za technicko-ekonomických podmínek, které jsou rozumné z hlediska principu úměrnosti), na obalu, v návodech k používání nebo na záručním listě.

Jaký je význam značení CE a požadavků na něj kladených?
Značení CE vypovídá o shodě elektrického zařízení důležitým požadavkům a hodnotícím procedurám o shodě Směrnice LVD a všem dalším aplikovatelným směrnicím.

Značení CE o shodě musí být viditelné, čitelné a neodstranitelné.

Značení, která by mohla klamat třetí strany co do významu a formy značení CE, jsou zakázána.

Kdo musí archivovat prohlášení o shodě a kde?
Výrobce nebo jeho zplnomocněný představitel, ustanovený v EU, nebo není-li výrobce v EU ustanoven a nemá-li v něm žádného zplnomocněného představitele, dovozce nebo osoba odpovědná za umístění produktu na trhu, musí archivovat kopii prohlášení o shodě k dispozici národním úřadům pro inspekční účely, stejně jako technickou dokumentaci. Takže národní úřady pro dozor nad trhem mohou v případě potřeby vyžadovat kopii prohlášení o shodě.

Co musí obsahovat prohlášení o shodě?
Příloha III. B Směrnice popisuje obsah prohlášení o shodě takto:

  • jméno a adresa výrobce nebo jeho zplnomocněného představitele ustanoveného v EU,
  • popis elektrického zařízení,
  • odkazy na harmonizované normy,
  • tam, kde je to potřebné, odkazy na specifikace přizpůsobovaného zařízení podle prohlášení,
  • jmenování signatáře, který je zplnomocněn k odevzdání prohlášení z pověření výrobce nebo jeho zplnomocněného představitele, ustanoveného v EU,
  • dvě poslední číslice roku, ve kterém bylo značení CE připojeno (poprvé).

Prohlášení o shodě musí být sestaveno alespoň v jednom z oficiálních jazyků EU.

Vztahy mezi směrnicí LVD a některými jinými směrnicemi EU

Jaké jsou požadavky aplikovatelné na elektrické zařízení, které je také „strojem“ (ve významu „Strojní směrnice“)?
Některá elektrická zařízení jsou také „stroji“ podle znění změny ke Směrnici 98/37/EU. Jak Směrnice LVD, tak i „Strojní směrnice“ pokrývají široký rozsah rizik. Proto se platnost obou směrnic v případě některých elektrických zařízení překrývá a je nutné vyjasnit, jak v těchto případech směrnice používat.

Některá elektrická zařízení, která jsou také stroji, jsou zcela vyloučena z působnosti „Strojní směrnice“ účinností článku 1 (5) této směrnice. Článek 1 (5) „Strojní směrnice“ stanovuje, že:

„Jsou-li rizika (co se týče strojů) hlavně elektrického původu, musejí být tyto stroje pokryty výlučně Směrnicí Rady 73/23/EEC z 19. 2. 1973 o harmonizaci zákonů členských států týkající se elektrického zařízení navrženého pro použití v určitých napěťových mezích“.

Obecně, aby se určilo, zda vyloučení z působnosti „Strojní směrnice“ článkem 1 (5) platí pro určitý produkt, který může být považován za „stroj“ ve smyslu Směrnice 98/37/EC a elektrické zařízení ve smyslu Směrnice 73/23/EEC, výrobce má vyhodnotit rizika tohoto produktu. Evropská norma EN 1050 (Bezpečnost strojů – Principy posouzení rizik) uvádí zásady, které lze použít k takovémuto posouzení rizik. Ukazují-li výsledky hodnocení rizik výrobcem, že rizika jsou hlavně elektrického původu, strojní zařízení bude pokryto výlučně Směrnicí LVD, která se v každém případě zabývá všemi bezpečnostními aspekty, včetně mechanické bezpečnosti.

Při určování, zda rizika týkající se jednotlivých produktů jsou hlavně elektrického původu, může výrobcům pomoci hodnocení rizik vykonané důležitými normalizačními institucemi s ohledem na harmonizované normy pro dotyčné produkty – když už to přimělo k publikaci takových norem pouze pod Směrnici LVD nebo pouze pod „Strojní směrnicí“ na základě posouzení dominantních rizik.

Jedním příkladem jsou ruční nebo přemístitelné elektricky poháněné nástroje. Pracovní skupinou LVD bylo odsouhlaseno, že normy pokrývající tento typ zařízení musejí být publikovány pouze pod „Strojní směrnicí“ v časopise Official Journal EU, a proto bylo odsouhlaseno používání hodnotících procedur shodně spíše ze „Strojní směrnice“ než ze Směrnice LVD. Nehledě na stroje pokryté článkem 1 (5), všechny stroje mající elektrické napájení a navržené pro činnost mezi 50 a 1 000 V AC nebo 75 a 1 500 V DC jsou pokryty jak „Strojní směrnicí“, tak i Směrnicí LVD, které doplňují jedna druhou. Konkrétně, odstavec 1.5.1 Přílohy I ve „Strojní směrnici“ říká: „1.5.1 Elektrické napájení. Má-li stroj elektrické napájení, musí být navržen, zkonstruován a vybaven tak, aby se všem nebezpečím elektrické povahy předešlo nebo se jim mohlo předejít. Na stroj, který pracuje v určitých mezích napětí, se aplikují specifická pravidla týkající se elektrického zařízení navrženého pro použití v těchto mezích napětí.“

V případě stroje s elektrickým napájením uvnitř napěťových mezí podle Směrnice LVD proto:

a) Musejí být splněny hlavní požadavky Směrnice LVD s ohledem na elektrická rizika a vyhovění důležitým harmonizovaným normám, publikovaným pod LVD, musí dát předpoklad o shodě k těmto hlavním požadavkům.

b) Pro všechny takové stroje, včetně spadajících pod Přílohu IV „Strojní směrnice“, se musejí aplikovat hodnotící procedury o shodě uvedené v článku 8 „Strojní směrnice“. V případě, kdy je vyžadována typová zkouška stroje, notifikovaný orgán bude brát zřetel na výsledky hodnotících procedur o shodě podle Směrnice LVD, které se týkají vlastní elektrické bezpečnosti elektrických komponent stroje, kdežto přímá zkouška notifikovaným orgánem se bude týkat všech rizik vyvstávajících ze způsobu, jakým jsou elektrické komponenty vestavěny do stroje, a bude zajišťovat jejich náležitou funkci.

Nároky na elektrické komponenty v již uvedeném odstavci 9 se vztahují i na elektrické komponenty strojů.

Pro zajištění důsledné aplikace byly CEN a CENELEC, z nařízení Komise, požádány o zajištění, aby všechny harmonizované normy na elektrická zařízení splňovaly všechny důležité hlavní bezpečnostní požadavky jak Směrnice LVD, tak i „Strojní směrnice“.

Jaké požadavky se aplikují na elektrické zařízení, které je určeno pro trvalé zabudování do konstrukcí?
Některé typy elektrického zařízení pokryté Směrnicí LVD se vyrábějí s ohledem na to, aby byly trvale zabudovány do konstrukcí. Proto musí být takové zařízení přizpůsobeno pro použití a splňovat hlavní požadavky ze Směrnice 89/106/EEC a z interpretačních dokumentů, použitých jako odkaz na ustanovení harmonizovaných norem pod touto Směrnicí, a musí vyhovovat hodnotícím procedurám o shodě z článku 13 této Směrnice.

Výsledkem je, že aplikace opatření Směrnice „Konstrukční produkty“ na tato elektrická zařízení předpokládá existenci jak harmonizovaných norem ve smyslu Směrnice „Konstrukční produkty“, tak i rozhodnutí týkajících se hodnotících procedur o shodě, opět ve smyslu této Směrnice.

Není-li těmto podstatným podmínkám vyhověno, nemohou být opatření Směrnice 89/106/EEC uplatněna na příslušné elektrické zařízení v praxi. Nicméně, Směrnice LVD diktuje široký rozsah bezpečnostních cílů, překrývajících se s hlavními požadavky Přílohy I ke Směrnici 89/106/EEC. Pro co nejlepší zajištění cílů obou směrnic se existující harmonizované normy (publikované pod Směrnicí LVD) zkoumají z důvodu zabezpečení jejich konzistence s důležitými hlavními požadavky Směrnice „Konstrukční produkty“.

Jaký je vztah ke směrnicím „Radiozařízení a telekomunikační koncová zařízení“ (R&TTED)?
Zařízení nebo důležité komponenty zařízení spadající pod R&TTED (Radio equipment and telecommunications terminal equipment“ directives) jsou pokryty opatřeními Směrnice s ohledem na hlavní požadavky na zdraví a bezpečnost. Nicméně, R&TTED neobsahuje vlastní podrobné požadavky a odkazuje na bezpečnostní cíle Směrnice LVD, ale bez respektování napěťových mezí. Harmonizované normy uvedené v OJEC pod Směrnicí LVD a označené také jako aplikovatelné pod R&TTED dávají předpoklad shodě k této poslední Směrnici i pro napětí mimo meze z LVD. Je-li třeba, bezpečnostní normy pro napětí mimo rozsah Směrnice LVD mohou být nařízeny a odkázány pouze pod Směrnici R&TTED.

Pro zařízení spadající do napěťového rozsahu Směrnice mohou výrobci volit použití hodnotících procedur o shodě z této Směrnice LVD. Produkty, které podléhají více než jedné směrnicí musejí vyhovovat požadavkům všech aplikovatelných směrnic. Je-li R&TTE-prvek produktu integrován v produktu, R&TTE-značení produktu musí obsahovat příslušné značení, včetně R&TTE-identifikátoru třídy zařízení a čísel notifikovaných orgánů, je-li to vhodné.

Jaký je vztah ke Směrnici „Plynové přístroje“?
Přístroje pokryté Směrnicí „Plynové přístroje“ často obsahují elektrické komponenty, které spadají také pod Směrnici LVD. Konkrétně článek 1 Směrnice „Plynové přístroje“ určuje, že Směrnice se také vztahuje na bezpečnostní přístroje, kontrolní nebo regulační přístroje a podsestavy (separátně prodávané živnostem a navržené pro zabudování do zařízení spalujícího plyn nebo pro smontování k vytvoření takového zařízení). Některé z těchto komponent jsou elektrickým zařízením nebo elektrické zařízení obsahují. Směrnice „Plynové přístroje“ a Směrnice LVD se při aplikaci na elektrické komponenty (navržené pro použití v napěťových rozsazích této Směrnice) zabudované (nebo určené k zabudování) do plynových zařízení vzájemně doplňují.

Posouzení shody v rámci Směrnice „Plynové přístroje“ musí být vedeno podle procedury určené touto Směrnicí, s ohledem na výsledky hodnotících procedur o shodě ze Směrnice LVD, aplikovaných s respektováním „bezpečnostních cílů“ této poslední Směrnice na elektrické komponenty plynových zařízení. Bezpečnostní aspekty způsobu, jakým jsou elektrické komponenty zabudovány do plynových zařízení, a toho, jak zajišťují jejich náležitou činnost, budou podrobeny přímému zkoumání notifikovanými orgány.

Autor článku je členem Elektrotechnického normalizačního výboru (ENV) při ČSNI, což je vrcholný poradní orgán ředitele ČSNI pro odborné záležitosti v oblasti elektrotechnické normalizace, zřízený ČSNI.